STARÁ ŠUMAVA: Karneval a masopust
Jaký je rozdíl mezi karnevalem a masopustem? I na to vám odpovíme v dnešním článku. Jak jsme tedy zmínili výše, mezi karnevalem a masopustem je sice rozdíl, ale nic není tak jednoznačné, jak to na první pohled vypadá. Dá se říci, že obě slavnosti mají stejný původ. Někdy v širém dávnověku to byla touha lidí oslavit návrat slunce, přivítat jaro po dlouhé zimě. Rozdíl je pouze ve formě provedení.
Karneval, tak jak je pořádán v Benátkách a v dalších městech, se vyznačuje větší honosností. Jsou to zejména nákladné masky a kromě průvodu, se vše odbývá, v galeriích, muzeích, palácích, salonech, restauracích či divadlech. Karneval je noblesnější, kdežto masopust je lidová veselice. Vše je bezprostřední, a tomu odpovídají i masopustní masky. Ať už je tento svátek mezi lidmi známý jako karneval, fastnacht, fasching nebo fünfte Jahreszeit (páté roční období), představují dny karnevalu každý rok dobu, během které je národ rozdělen.
Zatímco v mnoha oblastech Německa vládne během šesti karnevalových dnů téměř výjimečný stav, v jiných částech se vůbec neslaví. Fastnacht není žádným pohanským zvykem, nýbrž pevnou součástí křesťanského roku pozdního středověku. Takzvané „Tolle Tage“ neboli „ztřeštěné dny“ ohlašovaly 40ti denní půst začínající Popeleční středou a trvající až do Velikonoc. Důkazem je jak výraz „fastelovend“ v němčině Dolního Porýní, tak i fastnacht: tedy noc=Nacht před půstem=Fasten. Stejně tak italské „carnevale“ je vlastně zkrácenina latinského „carnislevamen“, tedy zřeknutí se masa…
Půst se ovšem nevztahoval jen na maso, nýbrž i na konzumaci alkoholu. Tedy vína, ale ne piva. To bylo kdysi víceméně „tekutým chlebem“- už proto, že mělo mnohem méně alkoholu než dnes a i proto, že bylo zdravější alternativou často znečištěné vody. Během půstu byla dokonce vyžadována i sexuální abstinence. Zpočátku katolickou církví tolerovaná fastnacht byla tudíž před týdny všemožného odříkání nejen poslední příležitostí pořádně se najíst a napít , ale i pobavit se, čehož se i patřičně využívalo. A tak není divu, že v průběhu 15. století začala církev měnit postoj a živelné rejdění, pitky a bujaré veselí označovat za hřích, bezbožnost a dílo ďábla. Reakce lidu byla nejen trefná, ale navíc plná fantazie: masky čarodějnic, ďáblů, hloupých oslů a především vysměvačných šašků – postav, které už Bible označovala jako bezboha. A tak stejně jako čert, coby nejstarší maska švábsko-alemanské, fastnacht, je i ústřední postava šaška plodem lidového protestu proti netolerantnosti církve.
Postupem času se k maskám začaly přidávat podle regionu nejrůznější taneční, divadelní a hudební prvky, například Guggenmusik – extrémně hlasitá, rytmická dechovka hraná kapelami doprovázejícími karnevalisty, a to záměrně s falešnými tóny. S příchodem reformace v 16.století byl s masopustními oslavami ale konec – tedy aspoň na nových protestanstkých územích. Úpadek masopustu v 17. a 18.století byl samozřejmě i důsledkem četných válek. Obnovení staré tradice v 19.století datuje první karnevalový průvod na Růžové pondělí roku 1823, kde vzniká jak nová forma slavení v sálech ve stylu maškarních plesů, tak i nová postava „karnevalového prince“.
Od 19. století se fastnacht slaví vlastně už od 11. 11., kdy pro karnevalové nadšence začíná „páté roční období“. Jedná se ale jen o večerní slavnosti. Vlastní fastnacht – tedy jeho vyvrcholení- se koná od poloviny února. Rej masek začíná už od čtyř hodin ráno, přesně v 11. hodin 11 minut pak karnevalisté vtrhnou do radnic, kde radním ustříhnou kravaty, čímž na pár dní symbolicky převezmou moc. Poté jdou ze spárů (kostýmovaných) učitelů vysvobodit ze škol a školek děti – tedy všechny ty princezny, mimozemšťany a černokněžníky – a propustí je na svobodu, do týdenních karnevalových prázdnin…
Vyvrcholením fastnacht je jednoznačně Rosenmontag (Růžové pondělí) a Fialkové úterý, kdy se konají spektakulární průvody. Báječně ztřeštěné dny končí Popeleční středou – symbolem pomíjivosti lidského života….Poslední léta zažívá fastnacht vyložený rozkvět. Vždyť dokonce i v regionech, kde se ještě nedávno vůbec neslavila, rostou karnevalové spolky jak houby po dešti. Zatímco v roce 1924 jich v celém jihozápadním Německu existovalo 40, dnes jich je přes 1700! Podle odborníků je hlavním důvodem především touha uniknout z anonymity dnešní společnosti pomocí určité příslušnosti k něčemu – v tomto případě karnevalovému cechu. Další příčinou je i poznání, že zachování lidových tradic je v kaši světa důležitým nástrojem k zachování národní identity.
V Popeleční středu pak hlasitou Guggenmusik vystřídá ještě hlasitější nářek a pláč šašků loučících se s „báječnými dny“. Ale jak se říká: „Po fastnacht, je vlastně před fastnacht…“
Zdroj: Christina Frohnová: Organizovaný blázen. Karneval v Cáchách, Düsseldorfu a Kolína nad Rýnem od 1823 do 1914, Wolfgang Herborn: Historie karnevalu
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora