STARÁ ŠUMAVA: O zimním slunovratu
22. prosince 2023 – 4:27 hod.
I naše Vánoce byly původně oslavou zimního slunovratu, až později se díky křesťanství přeměnily do podoby, jakou známe dnes. Období kolem Vánoc je čarovnou částí roku plnou pozitivních emocí a lásky. Obdarováváme se dárky, jíme vybraná jídla, zdobíme naše domovy a toužíme prožít setkávání plné souznění, harmonie a klidu.
Původní význam Vánoc a duchovní význam zimního slunovratu byl v minulosti vědomě vnímán jako přechodové období, kdy se uzavíral cyklus roku a zároveň začínal rok nový. Lidé dříve více prožívali svůj život v souznění s rytmy Země, žili v úctě k přírodě a viděli svůj domov na Zemi jako dar, který jim byl dán vesmírem. Země byla brána jako součást celku veliké vesmírné galaxie a vědělo se, že dávní předkové přišli z hvězd, kam se také navrátí, aby učili příchozí.
Zimní slunovrat je pradávným svátkem, který si zachoval tradici na všech kontinentech světa. Je tomu už velice dávno, kdy si naši předkové poprvé všimli, že roční období se pravidelně opakují, události v přírodě tvoří uzavřený kruh trvající právě 365 dnů a nocí – jeden rok. Koloběh událostí roku bývá proto zobrazen jako kolo s osmi loukotěmi, znázorňujícími osm zastavení Slunce na jeho pouti. Ohnivá sluneční síla se tu zdánlivě vytrácí; vzápětí však opět s prodlužujícím se dnem mohutní a nabírá sílu. Proto je slunovrat svátkem smrti a následného znovuzrození.
Krásný zvyk bývalo rozdělání společného ohně. Ve vesnici byly všechny hořící ohně uhašeny a každý obyvatel si u společného ohně zapálil louč, kterou pak přinesl domů a podpálil jí domácí oheň v krbu nebo v kamnech či alespoň zapálil malou lampičku. Popel ze shořelého polena byl potom přimíchán do krmiva pro dobytek a do jarního osiva, část byla uschována jako amulety a zbytek rozprášen po polích a zahradách. Zimní slunovrat nastává v době, kdy je síla životodárného Slunce nejslabší, kdy noc a s ní spojené síly temna dosahují vrcholu svého působení na Zemi. Náš svět je právě v tomto období nejblíže temnu a v době zimního slunovratu dokonce mizí hranice mezi naším světem a silami podsvětí.
Podle pradávné tradice došlo ke zrození boha Slunce při ranním svítání, přičemž je významný díl obřadních činností soustředěn na předvečer dne 25. prosince, tedy na Štědrý večer. Tím ovšem zimní slunovrat nekončí. Dalších dvanáct dní, které jistě zastupují dvanáct měsíců v roce, je označováno jako nečisté dny, které v podstatě končí svátkem Tří králů. Nejdelší noc v roce ale měla i svou další stránku – byla kouzelná. Země se otvírala a vydávala své poklady, skály pukaly, kapradí rozkvétalo, pod sněhem kvetly louky a stromy plodily ovoce, divoká zvířata se budila ze zimního spánku a ta domácí mluvila lidskou řečí. Ze studny jste si mohli nabrat medovinu nebo víno, koryty řek proudilo zlato a stříbro.
A aby těch zázraků nebylo málo – člověk mohl nahlédnout do budoucnosti. Takže se věštilo – a to jak při večeři samotné, tak po ní. Louskaly se ořechy (zdravé jádro znamenalo zdraví a hojnost, poškozené nebo vysušené nemoc, bídu či dokonce smrt), krájelo se jablko apod. Svobodné dívky mohly ve studni uvidět obraz svého budoucího ženicha (což, koneckonců, známe z poezie K. J. Erbena)…Na zimní slunovrat se pekly rituální koláče, zdobené tak, aby připomínaly slunce. Jeden velký koláč se potom rozdělil mezi celou rodinu, což mělo zajistit, že všichni zůstanou pohromadě a budou zdraví.
Zdroj: Zimní slunovrat a staří Slované
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora