STARÁ ŠUMAVA: Šmorna

STARÁ ŠUMAVA: Šmorna

 

Díky tomu, že v tomto kraji po staletí žili Češi, Němci a Židé jsou názvy jednotlivých pokrmů často velmi zvláštní. Uprostřed šumavských lesů se u našich stolů po staletí snoubí zvyky, vůně a chutě staré Šumavy. Díky moudrosti našich babiček se k tomuto dědictví dodnes u ploten hrdě hlásíme i my.

Pokud se podíváme na tradiční jídla našich prapředků, tak historie tohoto kraje je natolik obsáhlá, že jen velmi těžko se dá popsat pár slovy. Zcela jistě se odvíjejí od toho, co bylo lidem nejvíce dostupné. Jsou věci mezi nebem a zemí. Dvě rozdílná jídla a neplést krupicový šmorn, který je sladký a bramborový šterc, který je slaný.

Děti ze Šumavy měly například rády rychlou sladkou dobrotu, které říkaly šmorn. Recept je velmi jednoducý: „To se dá na másle upražit krupice. Másla ale musí být hodně, protože ta krupice se potom oddělí a vypadá to skoro jako jikry. Když chytí barvu a rozvoní se, pak se zalije mlékem a zase se chvíli nechá vařit. Nakonec se do toho ještě zamíchá vajíčko.“ Výsledkem je sladká kaše.

Název šmorna je odvozený od německého „schmoren“, což znamená „opražit a následně zalít tekutinou a podusit“, což přesně vystihuje postup. Šmorn dělávala babička hlavně v létě, když se sušilo seno. Bylo to rychlé, dobré a vydatné jídlo. Někdy nám ho polila rozmačkanými borůvkami, jindy rozvařeným ovocem, kompotem nebo šťávou, anebo jen pocukrovala a uvařila k tomu bílý kafe z melty.

Další správný recept je císařský trhanec, německy Kaiserschmaren, v některých rodinách známý také jako šmorn. Je vzpomínkou na dobu habsburské monarchie a zároveň důkazem, že si historií prověřené receptury Vídeňané hrdě uchovávají. Trhanec byl původně pokrmem sedláků a zemědělců, v 19. století se z něho stala pochoutka měšťanů. Přízvisko „císařský“ si vysloužil pravděpodobně náhodou, v začátcích panování mladého císaře Františka Josefa I. Císařský pár měl svého kuchaře Leopolda, který chtěl oblíbené císařovně nabídnout novou sladkou pochoutku v podobě roztrhané omelety s dušenými švestkami. Sissi, která dbala o svoji linii, talířek odmítla a drahý choť se jej ujal se slovy: „Dá sem zbytky (Schmarren), které náš Poldi zase smíchal“. Existují i další historky, ale tato je roztomilá, proč ji tedy nevěřit.

Potřebujeme :
6 vajec
350-400 ml mléka
180-200 g jemně mleté mouky
3 polévkové lžíce krystalového cukru
2 lžíce rozinky
1 balení (8g) vanilkového cukru
trochu rumu
trochu strouhané citronové kůry
špetka soli
Cca. 50 g másla pro smažení
1 polévková lžíce máslových hoblin a křišťálového cukru pro karamelizaci
lžíci cukru a skořice pro poprášení na talíři

Žloutky utřeme nebo vyšleháme s cukrem, špetkou soli, mlékem, citronovou kůrou a vanilkovým cukrem, vmícháme mouku, na závěr ušlehaný sníh z bílků. Pečeme na velké pánvi na rozehřátém másle, nasypeme rozinky máčené v rumu a opečeme z druhé strany. Ke konci pečení roztrháme dvěma vidličkami a zasypeme moučkovým cukrem. Takže si také představte, jaké dělávala vaše babička lívance na starém litinovém lívanečníku, šterc, bramboráky, houbovou omáčku, nebo šmorn na pekáči a nebo plátky hub s kmínem a solí přímo na plátu kamen… to už nám dneska nikdo neudělá… Bylo by dobře, aby také vzpomínky na nás byly někdy voňavé, sladké a dobré.

Zdroj: Česká kuchyně: Nynějším hospodyňkám na vybranou podává dr. Čeněk Zíbrt (Knihovna českých hospodyněk a dívek, svazek 27( v Praze 1917

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora


 

 

Komentáře

komentářů