PROSTOR VIMPERK: Bouráme kvalitu, stavíme kvantitu. Vize pro naše město
Ideálem většiny měst je vysoká konkurence schopnost, udržitelnost, turistická atraktivita a hlavně příjemný prostor pro život a i Vimperk není v této vizi výjimkou. Tyto aspekty lze zaštítit elementárními funkcemi sídla a to bezpečí, komunikace a reprezentace.1)
Naše města prošla dlouhým vývojem, byla budována na základě staletých zkušeností, avšak vždy vykazovala pro člověka přirozené potřeby a to duchovní (kultura,…), duševní (klid, pohyb, napětí) a fyzické (teplo, světlo, sucho)1). Na základě těchto požadavků pro sídlo, respektive pro člověka, byly v 1/2 20. století stanoveny Athénskou chartou funkce, a sice bydlení, práce a rekreace. Toto modernistické pojetí urbanismu však zásadně ovlivnilo strukturu našich měst v socialistické éře a to značným rozvolněním. (panelové sídliště) Výsledkem bylo funkční zónování na monofunkční areály, které jsou propojeny dopravními koridory. Urbanismus či-li prostorové plánování v této době utrpělo velkou újmu a tato, dnes už zastaralá metodika, se stále uplatňuje při tvorbě územních plánů v ČR a ve většině případů je územní plán spolu se strategickým plánem pouze formální dokument pro získání bodů při žádosti o dotace a individuální vypořádání jednotlivců.
Dokladem toho, proč města pořizují nepovinný územního plán pro získávání dotací, je i fakt, že zpřesňující materiály, které by mohly dát rozvojovému území či brownfieldu koncepční směr a koordinaci v podrobnějším měřítku jako je územní studie či regulační plán, se vůbec nepořizují. Bohužel důsledkem tohoto politického konstruktu a ideové zneužití urbanismu v době komunismu se většině lidem jeví urbanismus jako nedůležitý či nepotřebný. Opak je pravdou tento plánovací proces zásadně ovlivňuje fungování města jako takového a zásadně tak ovlivňuje každodenní děje každého z nás. Jak to máme daleko do školy, do práce, do obchodu, jak často jsme nuceni použít auto a jak na nás působí veřejný prostor, zda je pro nás cesta na poštu pouze tranzitem či příjemnou procházkou, poněvadž i prostory mezi domy jsou architekturou, kterou k životu potřebujeme.
Každé město je vlivem časového vývoje nějakým způsobem strukturované do vrstev, které se buďto prolínají a usazují přes sebe (centrum Vimperka) nebo jsou separovány (zónovány) do monofunkčních obytných, průmyslových,… areálů, které samy o sobě nejsou, bez návaznosti s dalšími částmi města životaschopné a ani nejsou vědomě vnímané jako město. Jedná se o vimperské panelové sídliště a fenomén solitérního, typového, rodinného domu na suburbii města po roce 90. Právě tyto nové, obytné, monofunkční areály, které jsou určeny pouze k bydlení, nazývané sídelní kaší (urban sprawl), zásadně ovlivňují ekonomiku města právě svou neudržitelností a nutnou automobilovou závislostí na centru, což způsobuje zvýšení intenzity aut na městských komunikacích, protože se zkrátka tyto lokality nenachází v docházkové vzdálenosti k takzvané občanské vybavenosti.
Současná globalizace a centralizace nahrává k tvorbě shopping mallů, hypermarketů a supermarketů, které se snaží suplovat menší obchůdky a umisťovat veškeré služby pod jednu střechu. Ve Vimperku máme tři supermarkety, jejichž existence představuje pro město negativní socio-ekonomické dopady. Velké firmy slibují, že poskytnou městu nová pracovní místa. To sice ano, ale vlivem toho, že malé obchůdky nejsou schopné konkurovat těmto řetězcům, město ztrácí ve výsledku spousty pracovních míst jinde. Jedná se o centrum, které začíná umírat a město jako takové ztrácí základní kostru občanské vybavenosti, což je nepostradatelná složka města. A dále je nutné si uvědomit, že zisk, který supermarkety produkují se ztrácí nejenom za hranicemi Vimperka, ale i za hranicemi ČR, jelikož se jedná o nadnárodní společnosti.
Dalším často skloňovaným problémem je dopravní infrastruktra a doprava v klidu (parkování). V tisku se často upozorňuje na problémy typu nedostatek parkovacích míst, špatná kvalita silnic pro naše auta, úzké silnice, nedostatečné značení, nové okružní křižovatky, ale už se opomíjí fakt, pro koho byla a jsou budována naše města, jedná se o člověka a jeho městský život. Tyto dopravní tepny mohou a většinou představují pro člověka bariéru, silnice je tak nadřazena pěší komunikaci. Ano, motorový dopravní prostředek se stal nedílnou součástí dějů, které ve městě probíhají, ovšem je důležité si určit priority, kdo má ve městě přednost. Pro koho jsou města budována a v jakém měřítku? Jaký faktor by zde měl být dominantní? Je to automobil anebo člověk? Jak tvrdí významný dánský architekt Jan Gehl, který se dlouhodobě věnuje městskému prostředí, – „kdo seje silnice, sklízí auta”.2) Kvalita silnic je důležitá, ale je potřeba k uličním profilům přistupovat komplexně a stanovit si žebříček hodnot a jaký faktor zde hraje dominantnější roli.
Je nezbytné říci, co je vlastně městem? Město je formováno cestami, budovami, veřejným prostranstvím a sídelní zelení. Zcela zásadní roli zde však hraje člověk a jeho aktivity. Proto kumulace lidí, dějů, synergií a příležitostí dělá město městem. Současné příkladné přístupy, které můžeme zaznamenat v zahraničí či v Praze, inklinují ke kvalitám, které nabízejí historická jádra měst. Dnes už víme, že rozvolnění měst urbanismem v 70. letech a rozvolnění suburbie města solitérními domy na konci 20. století a na začátku století současného, je krokem zpět. Nyní usilujeme o tzv. kompaktní město. Jedná se o zahuštěné sídlo s polyfunkční náplní tzv. město krátkých vzdáleností. Město s atraktivním veřejným prostranstvím, s hieararchicky provázanou sítí ulic, které zajistí dobrou prostupnost sídlem. Exodus na předměstí3) Homolky jasně ukazuje, jak by se nemělo postupovat. Primární snahou je vybudovat samotné domy, pak je dostatečně ohradit, znepřístupnit a problém je na světě. Neprostupné území bez příjezdových cest nebo cest vedoucí přes cizí pozemek – tak vzniká místo konfiktů v podobě majetkoprávních vztahů.
Povinné císařské otisky Vimperka z roku 1837 nám mohou prozradit, že struktura zástavby centra se dochovala, až na malé změny, dodnes. Ulice a parcelace má totiž mnohem trvalejší platnost ve srovnání se samotným domem, který se může během existence území vícekrát měnit, což lokalita Homolky naprosto popírá, jelikož koncepční parcelace a rozmístění cest zcela chybí. Parcelace a uliční profily náměstí se dochovaly až dodnes, měnil se pouze vizuál jednotlivých fasád od empíru po secesi. Toto prostředí disponuje archetypy, které jsou projevem tradičních struktur měst. Pomocí nich podvědomě vnímáme naší polohu ve městě a cítíme se zde přirozeně. V pojetí urbanismu se jedná o vertikálu (věž), horizontálu (horizont), cestu (ulice), nebo plochu (náměstí), hranici či střed (jádro, centrum).
Jako silný archetyp Vimperka vnímám vimperský zámek, který je ještě umocněn svou geomorfologickou polohou. Této vimperské dominantě, která utváří charakter města Vimperka, je konečně věnována zasloužená pozornost. Ovšem ve městě je spousty dalších rezerv, kterým by se měla hledat jiná náplň, aby se mohly opět plně zapojit do dění ve městě.
V hledáčku všech záměrů by měl převažovat intravilán města, bohužel realita je taková, že město se dále rozpíná do volné krajiny v podobě řídké zástavby, která představuje pro město ekonomickou zátěž při zřizování technické infrastruktury a údržby. Pokud však chceme městotvorné prvky posílit, je třeba se zaměřit na centrum města, tedy postupovat směrem dovnitř, nikoliv ven.
Je nesporné, že nás 40 let před listopadovou revolucí zbrzdilo a bohužel se to projevuje ještě dnes. Nyní se u nás objevují struktury, které jinde ve světě už jsou odepsané jakožto nefunkční, neekonomické a nehospodárné celky. Současné tendence směřují znovu k modelu kompaktního města, které se vyznačuje svou hospodárností a udržitelností. Zatímco sídelní kaše se rozpíná do volné krajiny a má velké nároky na zřizování technické infrastruktury a údržbu, kompaktní město je ekonomické, ekologické, sociální, tedy splňuje 3 pilíře udržitelného rozvoje. Ovšem je třeba hledat vhodné nástroje a následné postupy, které povedou k dobrému výsledku. To se ovšem neobejde bez možnosti opřít se o zkušené odborníky, např. v podobě městského architekta nebo mezioborové poradní skupiny. Hledat řešení a plnit vize s pomocí architektonických-urbanistických soutěží, územních studií a regulačních plánů. Tyto nejdemokratičtější a nejtransparentnější způsoby vedou vlivem rivality soutěžících k těm nejlepším výsledkům ve prospěch města. S přípravou těchto akcí, participací obyvatel a zvyšováním povědomí o architektuře, urbanismu a veřejném prostoru jsme, jakožto platforma Prostoru Vimperk zabývající se touto problematikou, připraveni pomoci.
1) Jehlík Jan, Obec a sídlo: O krajině, urbanismu a architektuře. Praha 2013
2) Gehl Jan, Life Between Buildings: Using Public Space. New York 1987
3) Hnilička Pavel, Sídelní kaše: Otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů
Za Prostor Vimperk Bc. Karel HARAZIM ml.