STARÁ ŠUMAVA: Koleda svatého Řehoře
Řehoř je jméno, odvozené od slova grégórius, které v řečtině znamená „bdělý“. Byl v pořadí 64. papežem katolické církve . Byl prvním z papežů, který začal používat titul „služebník služebníků Božích“ a je považován za jednoho ze zakladatelů světské moci papežské. Kromě nejvyšší duchovní funkce byl také známým církevním učitelem a autorem mnoha spisů. Zůstalo po něm obrovské množství psaných textů, více než od kteréhokoliv z jeho předchůdců. Posmrtně vydaná sbírka jeho kázání patřila k nejčtenějším knihám středověku.
12. březen je spojen se jménem Řehoř, ke kterému se váže krásná pranostika „Na svatého Řehoře čáp letí přes moře, žába hubu otevře, ledy plují do moře, šelma sedlák, který neoře„. V podstatě avízuje příchod jara, ale „řehořské“ pranostiky mají tu nevýhodu, že pocházejí z dob juliánského kalendáře, který je oproti současnému gregoriánskému posunutý o několik dní. Čápi jsou nejen symbolem jara a ptačí migrace, ale i lásky, věrnosti a plodnosti. Báchorku, že čáp nosí děti, zná každé malé dítě nejen v naší zemi.
Sv. Řehoř Veliký je patronem dolů, zedníků, zpěváků, hudebníků, škol a žáků, sborového a chorálního zpěvu. Světec je pomocníkem proti dně a moru. Na jeho svátek byla v naši zemi povolena učitelům koleda. Existuje několik písemných zmínek o řehořské koledě žáků, která se pojila se svátkem sv. Řehoře. Jejím hlavním účelem bylo získat koledu pro učitele a také pozvat malé děti do školy. Tato obchůzka postupem doby zanikla, když v druhé polovině 19. století byly učitelům zavedeny pevné platy.
„Dneska je svatého Řehoře den…“ jsou úvodní slova písně vážící se ke starodávnému svátku žáků, kdy žáci se svými učiteli chodili na koledu, aby si trochu přilepšili. Jako řehořské vojsko děti předvedly písně a pranostiky:
….„Dnešního dne památka velká v Římě se děje, slavnost papeže svatého Řehoře se stkvěje, jenž se snažil školy založiti a grunt pevný k ctnostem založiti. Protož my školní žáci, uděláme dnes sobě legraci, budem se execírovat, abyste se měli nač dívat.“
Žáci se v tento den oblékali za vojáky a biskupa. Malí koledníci se převlékli do košil a kabátů s výložkami, vyzbrojili se dřevěnými meči. Oblékli si červenobílé šerpy a na hlavu posadili papírové čepice a sešikovali se do takzvaného řehořského vojska. V každé chalupě pak všichni, od vojína až po kaprála, zazpívali kdysi známou píseň Na sv. Řehoře památka se činí a odříkali nějakou humornou koledu. Za to pak dostali většinou hrách, čočku nebo jablka.
Člověka tak musí zákonitě napadnout spojitost s dneškem, kdy kantořina také patří mezi mizerně placená povolání. Zajímavé je, že řehořské obchůzky patří mezi tradice, které se objevily už ve středověku a zanikly v předminulém století.
Dneska je svatého Řehoře den,
v němž se zachovává obyčej ten,
že chudí žáci chodí
po domech dobrých lidí,
by svou živnost dostali.
I my jsme k vám přišli,
by sme se s vámi zišli,
byste nám něco dali.
Po zpěvu odpovídal se řečník takto: Vzkázal vás pan učitel pozdravit, abyste mu nadělili tři kopy vajec, čtvrtou peroutek, a nám pátou na papír.« Žáčkové byli všady vlídně přijati, na místě ne jednom i počastováni a pocházeli dobře. V pokladničce mívali měďáků celou přehršel a koledy donesli hojněji, nežli kdyby kdokoli jiný po ní byl chodil. Chlapci poněkud odrostlejší, všichni bez rozdílu, měli na koledu laskomin plné kapsy. Než vypraviti všechněch nebylo lze. A proto míval pan učitel úlohu dosti nesnadnou, aby jmenoval koledníky po chuti a ke spokojenosti alespoň většiny, anož všem se zavděčiti bylo zhola nemožno. Tyto v Čechách oblíbené hry byly na konci 18. století zakázány Josefem II.
Dalším obřadem prováděným na svátek sv. Řehoře jsou „řehořské voračky“. Kdy byl jeden z aktérů obalen slámou a se špičatou slámovou čepicí a začernělým obličejem chodil ve veselém průvodu od stavení ke stavení, kde tančil s rodinou hospodáře a popřál hospodáři, aby se mu v následujícím roce v hospodářství dařilo. Nejstarší zmínky o řehořských obchůzkách v Čechách jsou z 16. Století a pořádané byly ještě ve století devatenáctém.
Zdroj: LANGHAMMEROVÁ, J., Čtvero ročních dob v lidové tradici, KOL. AUTORŮ, Nový akademický slovník cizích slov, Český lid, Frant. Košák
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora