STARÁ ŠUMAVA: Únor hraje na varhany píšťal rampouchů

První únor je první jarní den, říkával otec, jako kdybyste nějakému ročnímu období mohli nařídit, kdy má začít. Většina lidí by namítla, že jaro začíná v březnu, ale jak on to prohlašoval – s pohledem na nebe, jako jestli Bůh poslouchá, když mu připomíná, aby to nový jaro poslal, tak už ty jeho slova málem dokázaly zahřát.

Každým rokem znovu dorazí sem na Šumavu úzkou silničkou mezi skalními tarasy a lesy vlna života ve věnci ročních dob. Jak tiše a bohabojně prokvítají časy v pokojném kruhu roku, tak dokážou i těžce a tvrdě dopadnout na střechy domů, když mocné nebe zavelí. Únor je čas, který v přírodě předchází probuzení. Teplota na přímém slunci sice vzbuzuje dojem tepla, na opravdový příchod jara si ale ještě musíme chvíli počkat.

Před kulisami plnými jara se odehrávají scény s účastí jednotlivých obrazových elementů, odpovídajících roční době a svátečním obyčejům s ním spjatým, jako je nadcházející brzký masopust. Včera led ještě svíral kmeny a míza byla utajena. Jen mráz se plížil pod kameny, stráň přikrývala sněžná stěna. A přes noc jakoby se hvězdy se sluncem v tichu domluvily, všechno pučí ode zdi ke zdi a jaro čeká za dveřmi. Jehnědy únorové, milé, sestřičky drobných sněženek, i já se dočkám velké chvíle, i kdyby trvalo to věk!

Zdálo by se, že příroda v únoru nemá našim očím co nabídnout. Je stále ponořená do zimního spánku, a pokud na ní neleží sníh, je šedivá a pochmurná. Ale to je opravdu jen zdání. Těm šťastnějším už kvetou sněženky, čemeřice a talovíny. Nízké únorové slunce. Holomrazy vysušili ornici až do diamantové tvrdosti. Jinovatka skryla i poslední pobledlou zeleň ozimů. Lidské myšlenky hladové po jaru se choulí v zimní únavě, když tu z nebeské báně zazní vábení. Skřivani táhnou!

První poslové jara naladí duši snad každého přírodymilovného člověka na veselou strunu. Na Šumavě v prvních únorových dnech panují třeskuté mrazy, a pokud by se měl skřivan držet pranostiky a na Hromnice vrznout, zcela jistě by zmrznul. Zdravý rozum a instinkt však již od dávných věků skřivanům velí raději počkat na druhou polovinu února, která i tak bývá pro mnohé zesláblé přivandrovalce dosti riziková. Každý měsíc najdete lidové pranostiky, které jak věříme, přivádějí člověka k hlubšímu zamyšlení o přírodních zákonitostech a k bližšímu vztahu k naší Matce zemi.

Na základě lidových pranostik, které vytvořili naši předci pozorováním přírody, můžeme sledovat, jak se pranostiky plní a do jaké míry se mění chod přírodních zákonů jak během času na naší planetě, tak i v důsledku změn způsobených lidskou činností. Vše se pomalu připravuje na bouřlivé jaro.

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora