Z ARCHIVŮ A KRONIK: O světle betlémském
„Symbol světla patří k těm nejsilnějším a nejživotodárnějším, neboť světlo ve tmě svítí a tma jej nepohltí…. Rok co rok se těšíme na adventní a vánoční čas naděje a zrození nového života, čas příchodu betlémského světla.
Malý plamínek, tento novodobý symbol vánoc, jenž svou silou spojuje mnohá srdce. Světlo je život, a tedy cesta. Ale náš pohled je někdy roztržitý. Cesta se pak ztrácí jako v mlze a úzkost nabývá převahy. Každý z nás je poutníkem – tmou a zimou. Každý z nás dostane plamen světla – aby jej uchoval a předával dále. Každému z nás plamen někdy skomírá, či dokonce zhasne. Každý někdy klopýtneme… Každý máme někdy světla na rozdávání, jindy ho potřebujeme přijmout od druhých… Vždycky jde ale o to, neztratit své zaměření k cíli a zůstat nositelem i dárcem obdrženého světla. Někdy je to námaha a bolest. Ale je to i radost, kterou svět nemůže dát!
Napadlo vás někdy, jak a proč vznikla tradice Betlémského světla? Když římský papež Urban II. (1088-1099) vyzval evropské rytíře, aby zorganizovali válečnou výpravu do Palestiny a osvobodili od bezvěrců především Betlém a Jeruzalém, dalo se najmout i několik mládenců z Florencie. Jeden z nich při odjezdu přísahal, že když výpravu přežije a vrátí se, donese do rodného města plamínek ohně z věčného světla, které hoří v betlémské bazilice. Po několika letech, těsně před Vánocemi, se před branami města objevilo několik otrhaných a zubožených postav, v jejichž čele šel jeden s hořící svící. Těžko v nich Florenťané poznávali svoje syny. Všichni příchozí přísahali, že plamínek na svíci, kterou nesli, je skutečně přímo z Betléma. Ochránili ho v každém počasí, vezli ho po souši i po moři, jen aby splnili svůj slib. Svíci umístnili v kostele, odkud si potom světlo odpalovali ostatní obyvatelé. V středověku to byl první a poslední plamen z Kristova rodiště.
Poprvé v roce 1986 se redaktoři hornorakouského rozhlasu ORF vydali do Chrámu Božího narození v Betlémě, aby do své země přivezli světlo z místa, kde se zrodilo „Světlo světa“ pro zrakově postižené děti. Od roku 1986, kdy malý plamínek, přenesený z věčného světla, jež hoří v jeskynní kapli v dalekém městě Betlémě, byl letecky dovezen nadací Světlo ve tmě do Lince, se začíná psát historie i dětí Světla. Každý rok se hledá v Horním Rakousku Dítě Světla, které svým chováním, ochotou pomoci druhým si zaslouží přepálit plamínek z věčného světla v Bazilice Narození Páně do speciálního kahanu.
Nadace Světlo ve tmě pomáhá především zrakově, ale i jinak postiženým lidem, a její pracovníci chtěli všem svým dobrodincům poděkovat originálním, ale zároveň milým a přátelským způsobem. Plamínku začali říkat Světlo z Betléma a slavnostně jej rozdávali všem lidem, kteří jakkoliv pomohli dobročinné nadaci Světlo ve tmě. Za rok na to byli ke spolupráci při roznášení a rozdávání přizváni rakouští skauti a protože se akce mocně rozrostla, přenesli její centrum do Vídně. Odtud se tento křehký plamínek šíří do 25 evropských zemí. Milióny lidí po celé Evropě tak mají možnost získat Betlémské světlo a posílat dál tento novodobý symbol Vánoc. Snahou každého světla je prozářit tmu… Ve světle je všechno vidět takové, jaké to je, kdežto ve tmě a šeru se uplatní i lež a polopravda…
Zdroj: Betlémské světlo
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora