STARÁ ŠUMAVA: Nastává čas jmelí
Jmelí v korunách stromů nás okouzluje, je to něco jako doplněk té krásy stromů, něco jako sponka ve vlasech krásné dívky… Je to slovo krásné a křehké, slovo jako pásmo zdrobnělin – nelze ho opsat bez nich.
Lístky jmelí jsou kapří ploutvičky na tenkých stopkách, skláři je zbarvili zelení, kterou pro ně z listů sestřel podzim, a prosytili cinkotem – vždyť na konci slůvka jmelí zní jako zbloudilá ozvěna vysokých hlásek rozhoupaného zvonku. Jmelí je také zšeřelá místnost, stisknuté dlaně a polibek pod tmavou zárubní dveří. Jmelí je i věta vytržená z koruny Seifertova stromu: „..a kroužek na tvém prstě je zlatá stužka, jíž se váže jmelí křehkých ratolestí, abychom nepoztráceli své štěstí.” Jmelí je pnutí v prsou. Sevřený hlas. Odlesk něhy a očekávání.
K svátkům bychom měli
vzít z lesa trochu jmelí.
Ve vršcích stromů se k nebi vzpíná,
nutí slunce, ať neusíná.
A podivuhodné má šťávy –
lecčíms umí prospět zdraví.
Až zlatě zná se skvět,
byť všude sníh a led,
k jeho plodům se vrací
tam do korun stromů ptáci.
O Vánocích zvlášť se divy dějí
a jmelí skví se po naději.
Symbolem našeho příběhu je snítka jmelí. Málokdo však ví, že pravé štěstí přinese pouze zelené jmelí, které dostaneme zdarma. Štěstí si totiž nelze koupit. Jmelí užívali lidé při obřadech, magii i léčení od nejstarších dob. Podle Plinia jmelí sbírali Galové v noci před úplňkem na počátku roku, který připadal na náš listopad. Kněz nejprve přivedl ke stromu se jmelím dva za nohy svázané býky. Ty obětoval a jmelí odsekl zlatým srpem.
Ve starověku se jmelí používalo jako protijed, proti uřknutí a uhranutí duchy z podsvětí, ale také jako lék na ženskou neplodnost. Ve starověkém Římě se jmelí užívalo při Saturnáliích. V křesťanské tradici je někdy léčivá moc jmelí přirovnávána k moci Kristauzdravovat nemocné. Jmelí je od nepaměti symbolem života a ochranným talismanem. Lidé dříve věřili, že jmelí udržuje svazky mezi lidmi, protože i bobule jmelí pevně lepí k sobě. Dodnes zavěšujeme jmelí na Štědrý den na dveře nebo nad slavnostní tabuli pro požehnání a jako příslib štěstí do domu. Přání zašeptané do plamínku první zapálené svíčky na vánočním stromečku nám jmelí splní.
Zvyk líbat ženy a dívky pod zavěšeným jmelím pochází pravděpodobně z Anglie a k nám se dostal ze sousedního Německa, kam ho přinesli angličtí vojáci. Je kuriózní, že ve středověkém Německu se snítkou ze jmelí označovaly veřejné domy jako znamení prodejné lásky. Irové věší jmelí na dveře jako pozvánku k prostřenému stolu a zároveň jmelí chrání obyvatele domu před zlými mocnostmi a kouzly. V Norsku je jmelí symbolem usmíření.
Rozhněvaní lidé se musí pod stromem se jmelím udobřit, jinak na sebe přivolají hněv bohů. Pokud se nám bude o jmelí o Vánocích zdát, připravme se na brzkou svatbu, a pokud uvidíme ve snu jmelí s mnoha bobulemi, můžeme se těšit na veliké bohatství. Používání jmelí jako léčivé rostliny nevymizelo ani ve středověku. Podle Mattioliho bylo jmelí lékem proti zimnici, žloutence, průjmu, souchotinám a padoucnici. Mattioli rozlišuje jmelí i jeho použití podle hostitelské rostliny. Například hruškové jmelí usnadňuje početí i porod, jmelí ze hlohu a jabloní se dávalo dětem do kolébky jako ochrana proti zlým duchům a strašidelným vidinám.
V Anglii a Francii sloužilo jmelí v 18. století jako diuretikum, antispazmodikum a kardiakum. O návrat jmelí do moderní fytoterapie se zasloužil především Gaulthiers, který roku 1907 prokázal vliv jmelí na snížení krevního tlaku, a dr. Kaelin, který používal výtažek ze jmelí při neoperovatelných karcinomech. Plody se někdy používaly u dětí proti červům a hlístům.
Zdroj: Volksschule Ruderting Emilie Gaisbauerová, Vratislav Maňák
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora