Z ARCHIVŮ A KRONIK: Co jedli o Vánocích naši předci
Patří obžerství k Vánocům? Jak k tomu všemu došlo? Co děláme jinak než naši předci, kteří si vánoční svátky užívali v klidu a pokoji, zatímco my v posledních letech často slýcháme, jak se vlastně lidé na Vánoce ani netěší a „už aby ty svátky byly za námi“?
Štědrý den byl dříve v českých zemích dnem postním. Přes den se vůbec nejedlo nebo se podával jen oběd postního charakteru (dle zvyků kraje či rodiny hubník, kuba, muzika – ovocný kompot nebo nějaká řídká polévka). Hlavním pokrmem podávaným během dne byla zejména vánočka nebo štola.
Již od časného rána připravovaly hospodyně štědrovečerní pokrmy. Vařily čočku a rybí nebo hrachovou polévku, pekly kubu z krup a česneku. Součástí příprav bylo i pečení speciálního chleba a samozřejmě tradiční vánočky. Při všech přípravách se neujídalo, protože ten, kdo vydržel až do večeře nejíst, měl šanci uvidět zlaté prasátko.
Štědrovečerní slavnostní stůl
Vrcholem celého dne byla slavnostní večeře, kdy se každý najedl do sytosti. Důležitost štědrovečerní hostiny se v lidovém prostředí vyjadřovala zejména pestrou skladbou pokrmů, kterým se připisoval symbolický význam. Ke stolu se však mohlo usednout až tehdy, když vysvitla první hvězda na obloze. Výzdobě štědrovečerního stolu se věnovala velká pozornost. Na jednom rohu ležel pecen chleba, aby měla rodina co jíst i během roku. Na druhém slaměnka s tím, co pole dalo, pro lepší úrodu, a na třetí roh se pokládaly peníze slibující blahobyt. Na posledním čtvrtém rohu ležela miska na zbylé kousky jídla jako dar pro dobytek a slepice. Stůl obepínal řetěz nebo provaz symbolizující soudržnost rodiny. Od stolu se smělo odejít až v momentě, kdy všichni dojedli. Zbytky večeře se rozdělily mezi dobytek, ovocné stromy, aby dobře rodily a studni, aby měla čistou vodu.
Jídlo slavnostní, ale zdravé
Štědrovečerní menu našich předků bylo sice prostší, ale rozhodně zdravější než naše dnešní zvyklosti. I když se štědrovečerní hodování místo od místa lišilo, všude byla jedna věc společná – nejedlo se maso. Na štědrovečerním stole však bylo vše, co se urodilo. Pokrmy byly připravovány z běžných zásob, tedy především luštěnin, brambor a obilnin. Slavnostní menu se skládalo až z devíti chodů a ochutnat se podle tradice mělo ze všech plodin, které uplynulý rok přinesl. Štědrovečerní pokrmy se samozřejmě lišily podle krajů a také movitosti rodin. V některých domácnostech přišel jako první na štědrovečerní stůl hrách, teprve poté polévka, jež měla dodat sílu, a čočka, která měla přinést rodině v novém roce peníze.
Co se vlastně dříve jedlo?
Několik dnů před Vánocemi se napekl chléb a vánočky z bílé mouky, hrozinek a mandlí. Štědrovečerní večeře se připravovala od rána a skládala se z několika chodů: hrachová nebo čočková polévka, kuba, (kroupy s houbami a česnekem), pukance s mákem a medem, hubník (nákyp s houbami). Ryba na stole většinou chyběla, protože v 16. a 17. století patřila mezi postní jídla. Kapr se stal tradičním vánočním jídlem teprve v 19. století. Zárukou hojnosti v příštím roce byl velký dostatek jídla na štědrovečerní tabuli.
Nikde určitě nechyběl zapečený černý kuba z hub a krupek a s trochou česneku, vařené a sušené ovoce, čočka nebo hrách. Podle tradice konzumování luštěnin mělo zabezpečit zvelebení rodinného majetku. Černý kuba tvořil hlavní pokrm štědrovečerní tabule. Přívlastek černý odráží tmavou barvu pokrmu, kterou mu dala houba stroček trubkovitý. Dnes se téměř nepoužívá, ale i hříbky tohle jídlo hezky zabarví. Základem pokrmu jsou zapečené kroupy s houbami a se sádlem. Na Štědrý den se však nesměl jíst samotný česnek, aby po něm lidé nebyli zlí, naopak se měl dát kohoutovi, aby se nedal. Vzpomeňte na verše uvedené výše.
Jak je to vlastně s kaprem a bramborovým salátem?
Tradice smaženého kapra s bramborovým salátem se v majetnějších rodinách rozmáhá až na počátku předminulého století a přišla k nám z Vídně. Běžným štědrovečerním jídlem se kapr stal teprve ve 2. polovině 19. století, kdy jej cenová regulace učinila dostupným pro široké vrstvy obyvatelstva. Dnes se ponejvíce připravuje smažený kapr, ale v dřívějších dobách se nejčastěji podával kapr načerno.
Tradiční způsob přípravy – nejstarší dochovaný recept je z roku 1810 – trval tři dny. Kapr se pekl v omáčce z dušené cibule, kořenové zeleniny, mandlí, rozinek, povidel a sladkého piva se sušenými švestkami, ořechy a strouhaným perníkem. Podával se s vánočkou či šiškami, později s knedlíky. Tento recept však postupně kvůli své složité přípravě z jídelníčku zmizel a do české kuchyně přišel z Rakouska zmiňovaný kapr smažený.
Židé zase připravovali marinovanou rybu, tedy kapra v rosolu s kořenovou zeleninou, divokým kořením a cibulí.
Ke kapru se jako příloha podává bramborový salát, ale ani ten nemá v české kuchyni dlouhou tradici. Rodinné recepty na salát jsou velmi rozmanité; základ tvoří brambory, petržel, celer, mrkev, hrášek, cibule a kyselé okurky, to vše spojené majonézou, avšak mohou se do něj přidávat též např. vejce, salám, šunka či sýr. V předválečných kuchařkách nenajdeme na bramborový salát recept, odborníci se domnívají, že se v české kuchyni objevuje až někdy během 2. světové války a že jeho původ tkví zřejmě v ruské kuchyni.
O Vánocích si osladíme život
V žádné domácnosti nesměla chybět vánočka (štědrovka), kterou jako první dostával hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí. Vánočka či chléb byly po celý vánoční čas na stole, buď pro zabezpečení úrody, nebo aby byla hojnost zrna po celý rok. Kousek vánočky dostal také dobytek i slepice, aby hodně nesly. Pečení vánočního cukroví je jednou z nejrozšířenějších vánočních tradic v českých domácnostech. Začíná se již v adventním čase, aby cukroví do Vánoc zkřehlo. Mezi nejoblíbenější vždy patřily sladké a voňavé vanilkové rohlíčky, ořechová vosí hnízda, linecké cukroví slepované marmeládou či proslulé české vánoční perníčky. Mezi štědrovečerní sladké pokrmy můžeme zařadit i závin (štrúdl), který je uváděn až v 19. století. Cukroví se konzumuje po celou dobu Vánoc.
Bez muziky to nešlo
Na štědrovečerním stole nesměla chybět muzika. Jednalo se o oblíbený a i pro chudší lidi dostupný vánoční kompot – jablka a hrušky, případně i švestky se povařily se skořicí a hřebíčkem ve vodě oslazené vanilkovým cukrem. Když ovoce změklo, vyskládalo se na mísu, ozdobilo sušenými švestkami, zalilo sladkou šťávou a dalo se vychladit. Někde přidávali mandle, rozinky nebo i perník. Podle pověry směs vařeného sušeného ovoce zaručovala v rodině svornost. Ještě v 19. století se v mnohých domácnostech považovalo za cukroví právě svařené slazené ovoce. Formovalo se do podoby hraček pro děti (např. čert zhotovený ze švestek a špejlí). Základem další chutné hračky byly vrkoče věncovitého pleteného kola z kynutého těsta se zabodnutými špejlemi s navléknutými křížalami.
Dodnes se na některých místech připravují šišky, pečené z kynutého těsta, sypané mákem, pracharandou z hrušek a přelité sladkým horkým mlékem. Nakonec hostiny se podávala vánočka, ořechy a ovoce, zvláště jablka. Co se týká pečiva, kterému dnes říkáme čajové, pekly se během adventu sušenky s různým kořením, například se zázvorem, anýzem, fenyklem, a také různé perníčky.
Také na maso však došlo
Další vánoční dny, tedy první svátek vánoční a den sv. Štěpána (25. a 26. prosince), už nemají tak obřadní charakter jako Štědrý den. Skladbu a výběr jídel pro tyto dny ovlivňují zejména krajové a rodinné zvyklosti. Na den sv. Štěpána se obvykle podává pečený krocan, husa anebo kachna, případně pokrmy z jiných druhů masa.
Vánoce a zimní slunovrat
V předkřesťanské době se Vánoce slavily jako oslava zimního slunovratu. Slunce bylo uctíváno jako zdroj životodárné síly. S oslavou slunovratu bylo spjato obětování a používání určitých plodin a z nich připravovaných pokrmů. Některé plodiny se kladly na vánoční stůl nebo se z nich připravovaly různé pokrmy, což mělo zabezpečit hojnou úrodu, plodnost a zdraví nejen pro lidi, ale i pro dobytek. Zastoupeny byly především tyto plodiny: obilí, luštěniny, mák, šípek, houby a zvláštní úlohu měl med a česnek.
Oslava slunovratu dodávala pečivu i tvar symbolizující slunce (kulaté chleby, placky, koláče) . Jiné tvary pečiva zase pravděpodobně zobrazovaly někdejší obětní zvířata anebo symbolizovaly plodnost (kohouti, husy, kravičky), a opět patrně i slunovrat (ptáčci, ještěrky, žebřík, klíč).
Proměna vánočního stromku
Ke Štědrému večeru patří také ozdobený stromeček. Běžnými ozdobami kromě červených mašliček bylo hlavně sušené ovoce, dále pak ořechy a perníčky. Většina pamlsků, které ještě v 19. století zdobily vánoční stromek a stoleček našich prababiček a pradědečků, však po dvou světových válkách upadla v zapomnění. Období blahobytu vyměnilo lidové pochoutky z finančně nenáročných surovin za mnohem nákladnější a pracnější vánoční cukroví.
Jakmile se v 19. století stal ozdobený stromek součástí Vánoc, kupovalo se u cukrářů sněhové cukroví, které se navlékalo na nitě a věšelo na stromek vedle perníčků a ovoce. Brzy se na vánočním stromku objevilo další cukroví z fondánové hmoty, dále figurky z tmavého, bílého a světlého nugátu a nakonec figurky čokoládové. Zpočátku se prodávaly na váhu, později je šikovní cukráři začali nabízet v dárkových krabicích či kazetách. Čokoládové figurky a bonbony se balily do staniolu nebo barevných papírků, později se skládaly do čokoládových kolekcí. Figurky balené v lesklých staniolových papírech plnily zároveň funkci vánočních ozdob. Ve světě byly čokoládové kolekce ke zdobení stromku nejvíce oblíbené u nás, a pak už jen v sousedním Německu.
Tradice měla výrazný vliv na zdraví a životní energii
Výše uvedené vánoční zvyky a tradiční skladba potravin však neměly jen duchovní rozměr, ale velice silně ovlivňovaly a dodnes ovlivňují zdraví a životní energii konzumentů. Když se podíváme na suroviny, které se používaly, zjistíme, že se vesměs jednalo o zdroje koncentrovaných živin. V našich podmínkách je zima obdobím velice náročným na udržení tepelné pohody a s tím velmi úzce související životní energie. Při přirozeném nedostatku čerstvého ovoce a zeleniny je omezen příjem potřebných vitaminů, minerálů a stopových prvků. Aby bylo tělo řádně zásobeno při minimálních ztrátách, musí být energie a živiny v potravinách koncentrované.
Text a foto FB: Babičky nám radí