STARÁ ŠUMAVA: O vánoční chvojce a stromečku

Vánočnímu stromečku u nás celkem dlouho trvalo, než se dostal do podvědomí. Hlavně na vesnicích se tvrdohlavě drželi ozdobených větviček, kterým se říkalo chvojka. Chvojka byly různě ozdobené jehličnaté větvičky, které do domů přinášeli koledníci s koledou a závdavkem za nějakou tu služku. Chvojka měla hlubokou symboliku, kdy měla dům chránit před zlou mocí a měla být i symbolem zdraví.

Vánoční stromeček se na vsi ujímal ztěžka, protože byl pro normální lidi velice drahý, a tak si jej zpočátku nemohl dovolit každý. Navíc jeho rozvoj brzdil i negativní postoj církve k vánočnímu stromečku, která jej považovala za pohanský obyčej, a proto se u nás ve venkovských domácnostech rozšířil až po konci první světové války. Do té doby se na vánocích zdobila chvojka a hlavních dekorativním symbolem Vánoc byly jesličky.

Do města jednou vždy v roce
zelený přichází les,
pryskyřic vůně, dech strání
do ulic jeho by vnes.

Pohádku v mladičká srdce,
v zestárlá tichoučký stesk,
jak, že to bylo, když stromek
vánoční třpytil se, lesk.

Do města jednou vždy v roce
zelený přichází les –
Pohádko mladých let dávno,
pohádko domova kdes?

V polovině 19. století přispěly k popularitě vánočního stromu Staročeské pověsti Václava Krolmuse: „V Čechách o Štědrém večeru mají na koutním stole smrček nebo jedličku, májku okrášlenou věníkem, ovocem, pečivem a oděvem (jablky, hruškami, slívami, mandlemi,rozinkami, perníkem, ptáčky, šátky atd.), osypanou nebo nad stolem zavěšenou obráceně dolů.“ (Krolmus 1845)

Vánoční stromek má tajuplnou historii. Možná krátkou, ale možná také prastarou. Jaké jsou první zmínky o zdobení stromku? Známé je i jiné vysvětlení, odkud se zvyk zdobení stromů vzal. Lidé byli už od pradávna přesvědčeni, že mrtví mohou v určité dny vstupovat do světa živých a zaujmout jejich místo. Na základě těchto tezí vznikl vánoční zvyk věšení stromečků špičkou dolů a zdobení stromku pamlsky jako lest na mrtvé duše. Mrtví sní všechny sladkosti a nasycení již nikomu neublíží. K tomuto rituálu patří i vánoční nevstávání od stolu, aby duše nezasedla uvolněné místo.

Zvykem germánských národů bylo stavět ozdobený strom o svaté noci před dům (především jedle) a k poctě boha Slunce na ně umísťovali světla. Stromy se nazývaly zimní máje. Legenda také praví, že kdysi v 6. století žil ve francouzském Burgundsku jistý irský mnich, jenž slavil Vánoce na kopci u posvátné jedle spolu s místními nepokřtěnými obyvateli, kteří ji uctívali jako symbol slunovratu. Stará francouzská píseň z 13. století se zmiňuje o stromku s hořícími svíčkami. Alsaský lesní řád z roku 1561 dovoloval každé měšťanské rodině uříznout si v městských lesích jednu jedličku za účelem vánočním.

V brémské kronice z téže doby se píše o jedli ozdobené ovocem, sladkostmi a papírovými květinami. Ve společenském domě ji postavili cechovní mistři pro své děti. V Lipsku měli zase v roce 1765 vztyčenou na náměstí velkou ozdobenou jedli, což víme od J. W. Goetha, který ji opěvoval. V 17. století si stromky pořizovali němečtí řemeslníci, zejména protestanti, od nich zvyk převzali úředníci, aristokraté a šlechta. Evangelické kostely se přidaly v 18. století. Mezi měšťany se ozdobené stromečky rozšířily až ve čtyřicátých letech 19. století. Bylo to převážně v Bavorsku a v Čechách, zatímco například na Valašsku nebo na Slovácku se před rokem 1900 o zdobených stromcích moc nevědělo a dále se zde stavěly tradiční jesličky.

Za první pražský vánočně ozdobený stromek je považována jedlička ředitele Stavovského divadla Jana Karla Leibicha. Proč právě u něj? Liebich pocházel z Mohuče, tedy z oblasti, kde byla tradice vánočního stromečku již zažitá a užil ji proto i v pražském působišti. Viselo na něm ovoce a na větvích byly přilepeny svíčky. Jeho herečtí kolegové, které k němu pozval, pak prý nemluvili o ničem jiném. Byl rok 1812. Jaké byly první vánoční ozdoby a co symbolizovaly? Prvními ozdobami na stromečku byla jablka, která měla připomínat Evu, matku lidského rodu, a hostie, tedy obětní chléb. Obojí tvořilo symbolický protiklad: jablko člověka přivedlo ke hříchu a smrti, hostie dává život a očišťuje, je eucharistickým chlebem, tělem Kristovým, obětovaným na odpuštění hříchů.

Později se patrně právě hostie proměnily ve vánoční cukroví, kterým se stromečky začaly běžně zdobit. Také další ozdoby, zmiňované historickými prameny, vycházely z křesťanské věrouky. Papírové růže měly evokovat “růži bez trní” – Matku Boží Pannu Marii, pozlátka v podobě jemně pozlacené kovové pásky byla spojována s dary, které přinesli do Betléma mudrci z východu – Tři králové. Souhrnně řečeno, do podoby vánočního stromečku se přenesla symbolika biblického rajského stromu pokušení a poznání (proto zdobení stromečku jablky), doplněná symbolickým vyjádřením Krista jakožto světla světa (proto osvětlování stromečku svícemi). Takto akceptovala vánoční stromeček církev poté, co na konci 16. století upustila od nahlížení na tuto tradici jakožto na pohanský zavrženíhodný zvyk.

Zpočátku na stromku vedle svíček většinou visely jen jablka a ořechy, případně cukroví. Později se ozdoby vyráběly z brambor a pozlacovaly, anebo se v mouce obalovaly ořechy a šišky. Ozdoby se k větvím připevňovaly červenými mašlemi. V polovině osmnáctého byla móda papírových, látkových a vatových ozdob. Vyráběla se zejména zvířátka, ryby, ptáčkové, motýlci, hvězdy a další předměty napodobující přírodu nebo symbolizující Vánoční svátek. V 1870 letech se objevilo sklo. Foukanými skleněnými ozdobami se koncem 19. století proslavili čeští skláři. Později se přidal umělý sníh a čokoládové bonbóny zabalené ve staniolu, vánoční kolekce.

Na venkově si však ozdoby vyráběli lidé i nadále sami, podle krajových zvyklostí, nejčastěji z papíru, slámy a dřeva. Prodávaly se i předtištěné papírové hvězdičky či hlavičky andělíčků, které pak děti i rodiče doma vystříhali a dozdobili. Svíčky symbolizovaly světlo jako spasení, narození Krista, příchod Mesiáše. Výklad však může být dvojí. Podle starších pohanských zvyků byly zapálené ohně oslavou příchodu slunce, oslavou slunovratu. Jisté je, že se ohýnky objevovaly už od samotných počátků zdobení stromků. Nejdříve na speciálních loučích, které později nahradily voskové svíce. Ty však nebyly dostupné každému, takže všeobecnému rozšířené svíček napomohl až vynález parafinu v roce 1830. S počátkem následujícího století se na stromečcích začaly objevovat elektrické žárovky a prskavky.

Zdroj: iReceptář Karel Babánek: Večerní zvony (1929) Hana Vincenciová

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora