STARÁ ŠUMAVA: O štrýclu vánočním
Slovo Vánoce v nás vyvolává mnoho pocitů, vzpomínky na dětství, domov provoněný jehličím, hořícími svíčkami a vánočním cukrovím. Vybavíte si Vánoce u babičky, když na stole zavonělo Vaše oblíbené cukroví? Nebo chuť babiččiny vánočky nebo cukrované štoly, která se přímo rozplývala na jazyku?
Vzpomínky na vánoční jídla nás provázejí celý život. Je opravdu podivné, jak v běhu lidského života jedna jediná nepatrná zmínka, ba jedno jediné slovo postačí vyvolat a probudit množství zasutých jinak vzpomínek na Vánoce. Bílá káva z melty je nápoj našich babiček, na který se stále zapomíná a jak s vánočkou nebo sladkou štolou chutná. Vzpomínka na dědečka, který svoji culifindu, jak meltě říkal, pil z velkého kafáče po celý den, ať černou nebo s mlékem a máčel s v ní vánoční cukroví. Konvice s meltou stála vždy na okraji teplé plotny, aby, zvláště v zimě, byla stále teplá pro zahřátí.
Hraniční hory, které oddělují českou kotlinu od německých sousedů, i podhůří Šumavy obývali vždy lidé s tuhým kořínkem. Na rozdíl od obyvatel krajů položených v nížině se museli vypořádat s méně příznivým podnebím a zajištění živobytí je tak stálo dvojnásobné úsilí. Možná proto uměli lépe a intenzivněji slavit – a to i nejkrásnější svátky v roce – Vánoce. Míchají se tu nejen české, ale i německé zvyky a všechny dohromady vytvářejí kouzelnou atmosféru, kterou jinde v Čechách nenajdete.
Štrýcl (německy Striezel), adventní pečivo a předchůdce dnešní pravé drážďanské štoly, dal trhu jeho jméno již v pozdním středověku. Podle tradice se nesmí štola nakrojit dříve než o Štědrém večeru po bohoslužbě, aby ochránila dům od nemoci a neřestí. Vánoční štolu znají určitě všichni a spojují si ji hlavně s adventními trhy v Německu, odkud tato sladkost prapůvodně pochází. Hraničních šumavských horách je v podstatě nemyslitelné, že by na Vánoce chyběla na stole.
Co rodina, to recept, ale pokaždé platí, že musí být plná rozinek, kandovaného ovoce, ořechů, marcipánu, politá máslem a utopená pod peřinou z cukru. Nejtypičtější podlouhlá veka plněná mandlovou a hrozinkovou náplní a sypaná cukrem. Co je vlastně štola? V podstatě jde o obdobu naší klasické vánočky, a to i co se lidových tradic týče. Je však plná koření, kandovaného ovoce, ořechů, mandlí a rozinek. Na povrchu je politá máslem a posypaná silnou vrstvou moučkového cukru. Má tedy oproti naší vánočce velmi sladkou chuť a velmi intenzivní vůni. Je výrazně trvanlivější než vánočka, takže se nebudete muset bát, že ztvrdne dřív, než se stačí sníst. Není spletena z copů, její tvar má přestavovat malého Ježíška zabaleného v plenkách.
První listinná zmínka o drážďanské vánoční štole pochází již z roku 1474. Najdeme ji na účtence křesťanského špitálu sv. Bartoloměje. O vynikající vánoční pochoutce se tehdy ale ještě rozhodně hovořit nedalo. Středověké postní pečivo obsahovalo pouze mouku, kvasnice a vodu. Katolická církev totiž zakazovala v době půstu mléko i máslo. Sasové si ale již odedávna neradi odepírají jakoukoliv radost či potěšení, proto kurfiřt Ernst von Sachsen a jeho bratr Albrecht požádali papeže Inocence VIII. o zrušení zákazu používání másla. Svatý otec této žádosti vyhověl a roku 1491 zaslal do regentského města tzv. »List o másle« (německy Butterbrief). Od té doby směli pekaři používat i vydatnější suroviny.
Drážďanská vánoční štola, místními nazývaná také »štrýcl«, je neodělitelně spjata i s nejstarším německým vánočním trhem – s drážďanským Štrýclmarktem. První »vánoční chléb« (Christbrot) zde mohli drážďanští občané zakoupit okolo roku 1500. Svůj věhlas jako královské pečivo si drážďanská štola získávala od roku 1560. Na svátky vánoční tradičně předávali drážďanští pekaři svému zeměpánovi jednu či dvě vánoční štoly. Štolu, která vážila 36 liber, neslo během ceremonie osm mistrů a osm tovaryšů městem až na zámek.
Zdroj: Vánoční pečení,
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora