STARÁ ŠUMAVA: Zamyšlení nad adventní svící
Svíčka od nepaměti provázela člověka celým životem, napříč staletími a všemi kulturami světa. Před pár lety jsem objevil krásné přísloví, které říká : ” Kdo ve jménu Svaté Markéty zapaluje svíce, tomu splní všechna přání.” Tak zapalujme svíce a přejme si!
Svíce na věnci, zapalované každou neděli, vyjadřují, že čas vánoční roste pomalu do plné nádhery. Světla adventních svící, jak se postupně rozžíhají, nás zvou, abychom, každým dnem, kterým jsme blíž k vánočním svátkům, stále více zářili světlem dobrých skutků pro lidi ve svém okolí.„Právě v této mrazivé a tmavé době před Vánoci se v nás probouzí touha, aby se nad naším životem plným temných zákoutí, ran a rozbolavělých míst rozestřelo něco tak teplého a světlého, jako je světlo svíce.“ Aby se světlo adventních svící rozestřelo v našich duších a srdcích. Aby v nás ubylo temných zákoutí, bolavých míst, které nás podněcují k nevraživosti a nenávistným výzvám a zlovolným prohlášením prohlubujícím příkopy v nás.
Čtyři svíce adventní
kruh vysněných přání
o nejkrásnější noci půlnoční
andělským zpěvem zazní.
Svíce první v radosti
druhá vzplane ve štěstí
třetí spálí špatnosti
poslední skryje tajnosti.
Všechny září ve spojení
vesmíru a zemí
smítkem duše okouzlení
zlo v dobro mění.
Stmívalo se.
Člověk vzal maličkou svíčku a začal s ní vystupovat po dlouhém točitém schodišti.
– Kam jdeme? ptala se svíčka.
– Nahoru na věž, abychom posvítili lodím na cestu do přístavu.
– Ani jediná loď v přístavu přece nemůže vidět moje světlo, namítla svíčka.
– I když tvůj plamínek není velký, řekl člověk, hoř jenom dál tak jasně, jak dokážeš, a ostatní nech na mě.
Za tohoto hovoru došli až na vrchol schodiště, kde stála veliká lucerna. Za pomoci malé svíčky člověk lucernu zapálil a brzy velká naleštěná zrcadla za ní začala odrážet paprsky z malé svíčky a její světlo se rozšířilo na míle daleko a široko po moři, svítilo na cestu lodím i poutníkům.
Stejně jako malá svíčka nebo pouhá zápalka mohou zapálit veliký oheň a ukázat cestu stovkám lidí, tak i malý plamínek tvého duševního tepla a dobrého příkladu může zásadně změnit život, pohled na svět a osudy lidí, dokonce i když ty sám si to ještě v plné míře neuvědomuješ.
Buď prostě světlem dne pro lidi kolem tebe, jako ten malý maják, který s radostí přiváděl lodě do bezpečí přístavu. Majáky neběhají po celém ostrově a nehledají loď, kterou by mohly zachránit, prostě stojí a svítí. Není třeba se někam hnát, buď prostě lidem kolem sebe světlem.
Věnec je uzavřený kruh. Lze jej přirovnat k lidskému životu. Jak zažínající svíce na adventním věnci stupňují intenzitu světla, tak během života naše mysl dozrává.
První rozžatá svíce, v objetí ostatních, nehořících, zdá se být osamělá a vydává jen malé světlo, má však velmi důležitou roli. Je znamením začátku, začátku něčeho nového. Naším prvním světlem na cestě světem je svíce křestní. Její světlo udržují především rodiče. Ať jsou obdařeni silou a odvahou tento plamínek uchovat a živit.
Druhá zapálená svíce nám připomene mládí a dospívání. Rodiče nás vedou k životu, předávají nám svá svědectví a zkušenosti. Nedokážeme si ještě vše vysvětlit, hledáme jak svoji identitu, tak i svou vlastní cestu. Naše víra v něco na tomto světě je prozatím slabá a kolísavá. Odpovídá síle těch dvou plamínků, potřebuje další náboj.
Tím nábojem je třetí hořící svíce. S ní vstupujeme do dospělosti, odpovědnosti sám za sebe, uzavíráme manželství, vychováváme děti, vštěpujeme jim základy žití a v modlitbách za ně prosíme, ať jejich víra v něco roste a sílí, aby se jím stala neodmyslitelnou součástí života.
Čtvrtá hořící svíce uzavírá kruh. Nastává doba, kdy máme na sebe více času. Pro nás je to čas na meditaci a bilancování nad prožitým životem. Svou víru můžeme prožívat intenzivněji a naplno. A až na Štědrý večer pátá rozžatá svíce uprostřed adventního věnce zvěstuje narození Ježíše Krista, věříme, že i pro nás se stane světlem k novému zrození…
Zdroj: Pro dobrou náladu, Vodnář, Ladislav Růžička
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora