STARÁ ŠUMAVA: Svatojánská noc

Milý Jene, svatý Jene, prosím tebe poníženě,
pověz ty mně sám, za koho se vdám?

Houstnoucí tma zahaluje horské šumavské hřebeny. V údolích plane tu i tam narudlá záře a zapalují se ohně. Je svatojánská noc, tajuplný čas, kdy působí divotvorné síly. Byliny získávají víc magické moci než kdy jindy, skály s poklady se otevírají, v lesích i na lukách a u vod lze spatřit víly, divé ženy a skřítky. Noc čarovná a nebezpečná. Může přinést štěstí a sílu stejně jako záhubu. I ti obyčejní o tom něco vědí.

Dodržují zvyky, jejichž smysl zcela nechápou. Mají se na pozoru před čarodějnicemi, které tuto nocpořádají rejdy. A lidé nevědí, že s některými možná právě tančí kolem jednoho ohně. Svatojánská noc je noc z 23. na 24. června. Je plná kouzel a magie, ožívají v ní nadpřirozené síly a otevírá bludička se brána mezi světy. je možné vyvolat duchy zemřelých a spojit se s tajemnými mocnostmi. Země se otevírá, skály se rozestupují, je možné najít poklad. O Svatojánské noci se provádějí různé rituály, které sahají až do starověku. Jde třeba o skákání přes oheň nebo házení věnců do vody.

Bludičky o Svatojánské noci. Kdo chtěl o Svatojánské noci najít poklad, mohl narazit na bludičky, které by ho nalákaly do bažin nebo mohl také překročit bludný kořen a zabloudit. Na zahnání bludiček prý neplatily modlitby a přání, ale nadávky a kletby. Ale i tak bludičky provázely dotyčného a domů a dlouho se pak ještě dívaly do jeho oken. Říkalo se, že tato světýlka jsou duše zemřelých, nepokřtěných dětí. Ty tančí o Svatojánské noci po lesích, loukách a bažinách. Člověk, který měl dobré srdce se jich však nemusel bát, bludičky pronásledovaly pouze zlé a nepoctivé lidi. Dobrým lidem bludičky pomáhaly najít poklad.

Divoženky o Svatojánské noci. Divoženky neboli divé ženy, lesní ženy.. byly postrachem lidí o Svatojánské noci. Věřilo se, že se dívají do oken a lidské děti vyměňovaly za svoje. Svým zpěvem, tancem a sliby lákaly mládence ven. Ten, který se nechal zlákat, dopadl velmi špatně. Divoženky ho utancovaly k smrti a jeho tělo roztrhaly na kusy a roznesly po lese.

Svatojánská noc a poklad. Najít o Svatojánské noci poklad nebyl žádný lehký úkol. Nejdříve musel člověk najít kvetoucí kapradí, které rozkvétalo přesně o půlnoci. Zlatá květ kapradí měl chytit do bílých šatů, když zrovna opadával. Toto kapradí samozřejmě střežily zlé síly. Pokud se někomu podařilo květ získat, byl obdařen magickými schopnostmi. Mohl být neviditelný, rozuměl řeči zvířat i stromů a rostlin a bylo téměř jisté, že poklad najde. Poklad byl nejčastěji ukrytý ve skále nebo hluboko v zemi. Květ kapradiny pomáhal zem i skálu otevřít. Z objeveného pokladu se člověk mohl vzít jen tolik, kolik unesl, jinak by ho zlé síly krutě potrestaly.

Svatojánská noc náleží především lásce. Zamilované dvojice se vypravovaly do tamních lesů, jednak tu hledaly pověstný kapradinový květ, ale rovněž se v hájích oddávaly milostným hrátkám. Lesy tak během noci byly plné milenců, aby se o devět měsíců později rodilo nejvíce miminek v roce.

Sílu propůjčuje ona tajuplná noc i rostlinám, jež se využívají k čarování. Pokud chtěla mladá dívka vědět, který hoch by se mohl stát jejím vyvoleným, musela večer natrhat devatero kvítí a dát si je pod polštář. Ve snu se jí zjeví ten pravý muž, do roka by pak měla následovat svatba.

Ženy chodily na louky trhat bylinky, a to nejpozději na svátek Jana dopoledne. Měly silný léčivý účinek a říkalo se jim svatojánské koření. Na trzích se prodával kořen mandragory, jenž sloužil k milostné magii a působil i na sexuální potenci. Hledáte-li lásku, přičaruje vám ji laskavec (amarant). Pokřín (mandragora) posud dle Sob. Rostl. 330, v pověrách lidu. Na sv. Jana se nastrkají tolik pokřínů do skuliny ve stěně, kolik je v domě osob, a dají každému jméno některé osoby. Čí bylina nejdřív uschne, ten umře nejdříve; uschne-li ještě ten den, umře do roka.

Zdroj: extra.cz

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora