STARÁ ŠUMAVA: Jako poslední šumavský medvěd bývá uváděn zástřel medvědice u Jeleních vrchů
Na pomezí tří zemí rozkládá se Šumava. Neudeřila dosud sekera divočinou, věčným hvozdem se lidská stopa ještě nevine. Rys ještě, medvěd bytují tu spolu, možná i drak spí kdesi v temné slati, chrlící zkázu. Seber odvahu jen, neboj se draků ani medvědů – a pojď!
V Čechách se medvědi nejdéle vyskytovali na Šumavě. Jako poslední šumavský medvěd bývá uváděn zástřel medvědice v okolí osady Jelení vrchy (dnes Jelení), ke kterému došlo 4. 11. 1856.
O výskytu šumavských medvědů existují zmínky i v dalších desetiletích, ale tyto údaje nejsou nezpochybnitelně doloženy.
Jinde v Čechách byli medvědi vyhubeni mnohem dříve, většinou už v průběhu 17. a 18. století. Nebyla to jen lovecká vášeň a kožešina, která pytláky sváděla, ale též zvěřina, z níž zejména uzené tlapy byly považovány za prvotřídní lahůdku, sádlo bylo vyhledávané na léčení revmatických bolestí a žlučí se léčily žaludeční neduhy.
Ještě koncem 17. století se medvědí maso prodávalo v masných krámech všech větších měst. V “Kulturním obraze českých měst” se lze dočíst, že se prodávalo i v Plzni. Roku 1572 byli tu jistí řezníci obžalováni Jiřím Brtníkem, že “z masa medvědího, kteréž v krámích masných koupil, z některého ošklivení v nemoc upadl a Staňka šafáře manželka že z téhož masa medvědího umřela”. Soud však žalobu zamítl s odůvodněním, že “z většího počtu svědků netoliko sousedů zdejších, někdy k svatebnímu veselí pozvaných, a jiných lidí cizích se to nachází, že sou téhož masa medvědího za pokrm užívali bez ublížení zdraví svého”. Spor však nebyl ukončen a nejvyšší tehdejší instituce, císař Maxmilián rozhodl, že “ti z mistrů, kteří jsou i takové maso medvědí prodávali, všichni za tři dni vězením ztrestáni býti mají podle práva”.
Ze střední Šumavy vyhnal medvědy z prostoru lesů bývalého prášilského panství a stodůlské rychty ruch, který tu nastal po zřízení Schwarzenberského plavebního kanálu po roce 1800. V prášilských panských lesích i v lesích města Kašperských Hor se začalo v nebývalé míře těžit a obrovské těžby rychle likvidovaly původní pralesy, ve kterých předtím jen tu a tam sklárny vykusovaly menší plochy. A tak v posledním dvacetiletí 18. století byl tu medvěd již řídkým zjevem. Větší škody na dobytku, které se tu a tam objevovaly, byly způsobeny většinou starými jedinci, kteří dovedli v poměrně krátké době zahubit hodně dobytka.
A co se dozvíme v historických knihách : V 15. století sahala pralesní oblast s medvědy až k Sušici. Urbář rábského panství poznamenává, že zde r. 1501 Jan Adam Koc z Dobrše „lapil do tenat dobrého medvěda“.
Roku 1602 je v blízkosti Železné Rudy znamenán medvěd, který „hodně škody dobytku dělal“. Schaller zaznamenává, že v lesích staré Královácké svobodné frejrychty Stodůlky na Šumavě měl v lednu r. 1779 sedmnáctiletý myslivecký mládenec štěstí, když zastřelil starou medvědici, která ohrožovala stáda. Vážila 360 českých liber, dala 40 žejdlíků sádla a krásnou kožešinu. Kromě toho se dostalo dvou šestitýdenních medvídků, kteří matku doprovázeli.
Roku 1752 byla podepsána smlouva mezi hrabětem Kinským a stodůleckými králováky, ohledně úhrad škod napáchaných medvědy na pasoucím se dobytku.
Farní kronika Královácké frejrychty, stodůlecký Podíl I. Z roku 1793 uvádí z března toho roku chycení dvou medvíďat půl hodiny od kostela. Tato vzdálenost a čas připomíná též srnská obecní kronika. Kolen roku 1800 byly v lese vyděšeny dvě ženy travařky velkým hnědým medvědem, který vylezl z ležícího pralesního kmene. Od pronásledování byly zachráněny prosbami k Matce Boží. Na památku záchrany zde pověsily na strom skloobrázek Sedmibolestné matky Boží a v r. 1820 byla zde postavena kaplička, později přestavěna v Hauswaldskou kapli.
Kronika zaznamenává veliké řádění medvědů na skotu v 50. létech 17. století. Z roku 1745 je zajímavá zpráva v archivu velkostatku Dlouhá Ves – Prášily. Potulující se zde medvěd strhl během 14 roků 250 ks pasoucího se skotu. Často strhl 5-6 ks najednou. Byl zvyklý na masitou potravu a snadnou přemáhal pasoucí se skot i lesní zvěř. Po zpustošení dvou stád nalíčili pastevci na medvěda u jámy kus masa, ale bez úspěchu. Medvěd přišel o život zavaděním o koňskou žíni přivázanou ke kohoutku nabité zbraně a padl tak 1.7.1795 ranou zblízka. Knížecí myslivec poslal majiteli statku tlapy, celého medvěda se však nepodařilo z lesa dostat. Vážil 4a3/4 centíře (293 kg) a jeho tělo vynášelo po kusech 10 dřevařů.
Donedávna byl na lesním úřadě doklad o tomto „starém a krvelačném“ medvědu. Byla to kopie obrazu – obkres – léna medvědí tlapy s nápisem uprostřed, pořízená 27.3.1927 ve Vítějovicích. Překlad zní: „Tento velký masožravý medvěd, jehož tlapy jsou zde v přirozené velikosti, byl zastřelen 27. července 1795. Vážil 4,75 centu. Měl na svědomí velké škody ve skotu pasoucím se v lesích. Byl tak silný, že tříletého býčka přehodil přes vyvrácený strom. Během 4 roků roztrhal 250 kusů skotu. Dokázal najednou sežrat celé dobytče. Někdy roztrhal najednou 4-6 ks, jednou dokonce 9 kusů. Líčili na něj dlouho, neboť bylo zatěžko jej dopadnouti v neprostném a močálovém pralese. Konečně, jak bylo uvedeno, zastřelil se sám u vnadidla dvěma proti sobě nastraženými samostříly. Deset osob jej přineslo z pralesa“ (viz rozdílné zprávy – zápis na kresbě a archivní záznam). R. 1799 byli opět v blízkosti Prášil střeleni dva mladí medvědi.
Z konce 17. století pochází zpráva o zápasu fuchsbergského (Liščí u Sv. Kateřiny) sedláka Baumana s medvědem, který mu zabil 3 ks skotu. Medvěda sice ubil, ale sám byl těžce raněn. Na památku jeho zachránění nechala jeho manželka zde postavit „Medvědí kapli“.
R. 1802 byl opět uloven medvěd v prášilském polesí. Z r. 1807 pochází skloobrázek na stromovém obru na hoře Hamižné u Hartmanic na památku pytláka, kterého zde usmrtil medvěd. V hlášení mysliveckého úřadu v Krumlově knížeti Schwarzenbergovi z 26.8.1804 se dozvídáme:
„Dle oznámení schätzenwaldského jízdního myslivce Höniga z prášilského panství byl složen ve Kvildských lesích silný medvěd, který působil několik let značné škody a letos strhl na třicet tři až pětiletých kusů dobytka. Při honu na tohoto medvěda střelil na něj revírní myslivec a lehce ho poranil na hlavě, ale bez následků. Nato se vrhlo zdivočelé zvíře přímo proti synovi vrchního myslivce, šestnáctiletému hochu. Ten se nezalekl, střelil medvěda na komoru a složil ho“.
Po vyvržení a stáhnutí kůže vážilo zvíře 300 liber. Zjistilo se, že má v kýtě pravého boku v mase zarostlé dvě střely, což bylo asi příčinou, že se vyhnul samostřílům, často mu prášilskými myslivci nastraženými. Když se to dověděli místní obyvatelé, obdarovali srdnatého hocha. Jelikož odstranění tohoto lupiče byli také prášilští poddaní zbaveni nebezpečného nepřítele, považuje podepsaný za povinnost poslušně předložiti obdržené oznámení. “V roce 1805 byl ve Schlösselwaldském lese (u Srní) složen poslední medvěd, který se sem patrně zatoulal z hlubokých lesů.” (Sommer).
Další zprávu o medvědu nacházíme v hlášení myslivce z Březníku (Pürstlingu) z července a srpna roku 1808, ve kterém oznamuje přítomnost dvou medvědů v tomto polesí. Jeden z nich strhl čtyřletého býka, byl odehnán, býk pro těžké zranění musel být poražen. Myslivec žádá o povolení uspořádat na medvěda hon. Roku 1811 byl uloven v polesí Spiegelwald lesmistrem Rauschem veliký medvěd (tehdejší polesí jest v dnešních místech železorudného nádraží). Údaj uvádí Vogel. Z roku 1839 pamatoval ulovení posledního medvěda na Prášilku v Jezerním lese u Prášilského jezera hajný Mauzer.
V roce 1870 byl uloven pod Grádlem na místě zvaném Riegelbachschlucht v polesí Debrník medvěd. Exemplář byl instalován u továrníka Lecha v Hamrech (má tlapy obrácené vzhůru na odkládání navštívenek) a později postoupen místní škole a pak muzeu v Plzni. Vogel uvádí místo ulovení tohoto medvěda Bërenloch v polesí Debrník, ale bez dalších dat a jména lovce. Tento uložený exemplář je jedním z posledních doložených šumavských medvědů. Podle vyprávění hostinského Blahota z Pohorska u Sušice byl 16.5.1873 vyplašen kníže Lamberk na Ždánově silným medvědem. Kníže unikl na strom a hajný medvěda střelil. Z upomínku záchrany knížete byla v těchto místech postavena kaplička připomínající tuto událost.
Bavorské prameny uvádějí posledního medvěda Šumavy a Bavorského lesa z r. 1875, který byl uloven na hranici za Luzným a současně byl vyzvednut další medvěd u Bučiny, který se pro vzdálenost zachránil. Jméno lovce není známo.
Roku 1876 objevil sedlák u Kašperských Hor v blízkosti svých úlů medvěda. Tento pronásledován sedláky a povolanými vojáky unikl do lesů.
Roku 1892 uvádí ve služebním protokolu dva hraniční dozorci (Grenzer), že při pochůzce narazili na Lakabergu (Plesná) na medvěda, který však unikl. Tuto skutečnost souhlasně uvádí Zeitler a Baumsteftellenz (P. Friedl).
Roku 1913 byl v Sušici uspořádán hon na medvěda, po jehož zastřelení se zjistilo, že unikl potulným medvědářům.
Podle “Spisu velkostatku Českého Krumlova” bylo v polovině 17.století na Krumlovsku uloveno 85 medvědů a v rozmezí let 1690 až 1719 celkem 38 medvědů. Další, avšak nedoložená informace v “Dějinách královských svobodných sedláků” uvádí, že bylo v lesích bavorského polesí Zwiesel, hraničícího s železnobrodskými a prášilskými lesy v letech 1760 až 1800 uloveno přes 60 medvědů.
Zdroj: ŠUMAVŠTÍ MEDVĚDI JEJICH HISTORIE A PERSPEKTIVY – Ladislav Vodák
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora