ŠUMAVSKÝ ČAS ADVENTNÍ: Barbory stříhají větve třešní, klepají na okna stavení, zpívají a poté podarují děti
My tři Barborky jsme, z daleké krajiny
jdeme a dárky vám neseme.
Nesme, neseme velice krásné, kdo se
modlit bude tomu je dáme.
A kdo nebude tomu nalupáme.
Tradice a zvyky nám zpestřují život během celého roku a vytrhávají nás z fádního koloběhu všedních dní. V naší zemi mají lidové, duchovní i kulturní tradice velmi hluboké kořeny.
Svět patří noci a noc patří čarodějným silám. A na zem se snáší jemný sníh. Tři dívky bíle oděné procházejí krajinou, splývají se zasněženou bílou loukou, jen jejich rozcuchané tmavé vlasy s korunkami září mezi stromy jako tmavé body. Podle legendy je na zem posílá svatý Petr ve zlatém povozu.
Barbory stříhají větve třešní a klepají na okna stavení. Zpívají píseň o svaté Barboře a děti poté podarují jablky, ořechy a zvláštním pečivem, fakulkami. Po zazvonění nebo zaklepání vstoupí tiše do domu, zazpívají píseň o svaté Barboře, obdarují děti a zase tiše odejdou. Dříve strašily děti huhláním „mulisi, mulisi,…“, přičemž chtěly po dětech modlitbu, báseň nebo píseň. „Mulisi“ byla zkomolenina „modli se, modli se,…“.
Poslyšme i my příběh odvážné dívky Barbory, která se nevzdala své víry. Barbora byla dcerou zámožného otce, zapřísáhlého odpůrce křesťanů. Aby ji uchránil před nepříznivými vlivy okolí, zavřel ji do věže a nechal hlídat. Proto je Barbora zobrazována často s věží. Jeden ze sluhů však Barboru tajně obrátil na víru. Když jednou otec při návštěvě našel u Barbory kříž, nutil ji, aby se své víry vzdala. To Barbora odmítla. Otec ji hnal k soudci a ten rozhodl Barboru mučit, aby se víry zřekla. Nejdříve nechal Barboře useknout prsty, ale i po té statečná Barbora vytrvala. Nakonec jí sťali hlavu a do otce v tu ránu udeřil blesk a padl mrtvý k zemi…..
Svatá Barbora je patronka horníků, stavitelů, architektů, kameníků, kuchařů a řezníků. Ta naše Barborka mohla chodit sama, ale mohlo jich být i víc. Avšak málokdo ví, že je u nás den svaté Barbory spojený nejen s vidinou svatby mladých dívek, ale že se dříve právě na svatou Barboru ovíjely ovocné stromy slámou, aby byla v létě větší úroda. Větévka barborky nošená ve výstřihu dívky, měla přivábit chlapce. Pokud vykvetla přesně na Štědrý den, znamenalo to, že se dívka do roka provdá. Jiná pověra praví, že si dívky na jednotlivé větévky věšely cedulky se jmény chlapců, a která vykvetla první, chlapce toho jména si dívka vzala za muže. Rozkvetlá zlatice věští peníze, bříza zdraví a třešeň lásku. Na lásku!
Na Šumavě věřili, že když si vezmou kvetoucí větvičku s sebou o půlnoci na vánoční mši do kostela, rozpoznají s její pomocí čarodějnice, které se obvykle stavěly zády k oltáři. Někde věřili, že dívce, která už není panna , barborky nevykvetou. Proto dívky řezané větvičky raději schovávaly před nepovolanýma očima. V minulosti se také v tuto dobu vymetaly metličkami z proutí domy, aby uklidily lidskou zlobu ze stavení. Hodným dětem se dávaly cukrovinky a zlobivé se „vymetly metličkami“.
Během adventní doby se člověk měl zbavit všech zlých myšlenek a v čistotě se připravovat na svátky klidu a míru. Tradice nám přináší metličky z větví, kterými se vymetala zloba a nenávist z domů. Rozkvetlé větve v čase Vánoc měly přinést radost a brzkou svatbu dívce, která si větvičku utrhla. Sladkou tečkou oslav svátku svaté Barbory pak bylo splnění jednoho velkého přání, zašeptaného v poslední minutě dne do větví třešně. Naši předkové věřili, že se toto magickou nocí posilněné přání, v drtivé většině vyplní.
A jedna pověst ze Šumavy. Nedaleko Javorníku na Šumavě se nachází kamenný blok nad Nicovem. Lidé ho pojmenovali Královským kamenem (1059 m). Stejně tak i celý vrch. Vypráví se také, že v blízkosti kamene kvete jen o dni svaté Barbory čarovný květ. Kdo květinu najde, může získat velké bohatství, které je zde ukryto. V jednom z balvanů je vytesána kaplička, datovaná podle vytesaného nápisu do roku 1899. Jiná pověst vypráví, že zde kdysi stával mocný hrad. V něm služebníci prahnoucí po moci zabili svého krále. Ten je, dříve než skonal, proklel. Vysvobodit je a získat hradní bohatství, muže jen ten, kdo najde čarovnou bylinu. O Valpružine noci se na vrcholu objevuje deska s letopočtem zániku světa. V určité době se odtud také ozývá zvuk trubky ohlašující nebezpečí.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora