ZMĚNY A ŽIVOT: Ano babi, já se snažím, ale někdy to taky není tak pravda. Inu, co se dá dělat, život plyne dál

Může prostředí člověka změnit nebo ovlivnit? Když jsem byla malá, často jsem slýchávala od babičky, že ten nebo ten se změnil, jenom proto, že se dostal k moci nebo penězům.

Později jsem slyšela názor jednoho pána. To ne, že by se změnili lidé. Ono to totiž v nich je, ale dostali příležitost a jen se projevil jejich charakter. Tak to mi moc nepomohl si ujasnit,  jak to vlastně je.
Myslím, že oba výroky jsou pravdivé.

Jednu takovou malou proměnu jsem zaznamenala hned doma na svých dětech. Nejstarší syn vystudoval Lékařskou fakultu v Plzni. Pracuje jako lékař v nemocnici. Jeho chování, vyjadřování a mluva se podstatně změnily. Je ovlivňován prostředím, kde pracuje a lidmi s kterými se stýká.  Vystudoval v nějakém oboru a tam se cítí spokojeně. Nadále rozvíjí svoji osobnost. Což je dobře. Naopak nám připadá, že se hodně změnil.

Mladší syn vystudoval policejní školu a je ve svém oboru moc šikovný.  Práce ale ovlivnila způsob jeho života. Tváře lidí prozradí mnoho. Díky tomu s jakými lidmi se setkává, dokáže opravdu odhadnout povahu druhého nebo i jeho způsob života. Ovšem někdy se mnou mluví jak u výslechu. Samozřejmě, aniž by si to uvědomil, tak se pak po upozornění, že nejsem osoba zadržená, oba zasmějeme.

Když nám lékaři oznámili, že postižení naší dcery je běh na dlouhou trať, ještě jsme ani netušili, jakou změnu to udělá v jejím životě. Často trávila v nemocnicích a po lékařích. Což ji ovlivnilo natolik, že i školu vybírala podle toho, kam ji táhlo srdce. Nastoupila na Střední sociální školu. Práce s postiženými dětmi a vůbec s nemocnými lidmi vyplnila smysl jejího života.

Nejmladší dcerunka se rozhodla odejít na zkušenou do světa. Našla si agenturu a nastoupila jako Au pair v Anglii, nedaleko Londýna. Neměla zrovna štěstí na rodinu, tak jsme museli trochu zasáhnout. Nakonec dopadlo vše dobře. Agentura ji dala k jiné rodině. Ta si ji zamilovala a jsou z nich přátelé. Později ji nabídli práci v rodinné restauraci. Ovšem i náš benjamínek se najednou změnil. Kultura země, způsob života v této zemi i přístup lidí k sobě navzájem je absolutně odlišný našim zvyklostem. A pomyšlení na návrat? Ani náhodou. Šťastně se vdala, má byt, práci a hlavně život v pohodě. Je spokojená a to je to nejdůležitější.

Tak si myslím, že ano, jsme ovlivněni  tím, jak nás rodiče vychovali, v jaké společnosti jsme vyrůstali, s jakými lidmi se setkáváme a kde pracujeme. Samozřejmě do toho spadá i to, že pokud mám dostatek peněz, nemusím řešit určité finanční situace a tak se budu chovat také jinak. Jak najít ale správnou rovnováhu?

V životě mě hodně provází slova mojí milované babičky: „Pamatuj, tak jak chceš, aby se lidé k tobě chovali, tak se musíš chovat ty k nim.“ Ano babi, já se snažím, ale někdy to taky není tak pravda. Inu, co se dá dělat, život plyne dál.
Co si o tom myslíte Vy?

Petra LITVANOVÁ

Foto: Alena KOŠOVÁ CILICHOVÁ (koláž redakce)