Rýmy od Ziny

K RANNÍ KÁVĚ RÝMY – SERVÍRUJE ZINY

MOJE MILÁ EVROPO, DÁMO PLNÁ ŽALU

Krásná panno Evropo
Moje dívko milá
Na sluníčku opálíš se
Už nebudeš bílá

Jiný národ, jiná víra
Mísí se teď mezi nás
Lezou plotem, kde je díra
A jde z toho mráz

Rozvrácená Evropo
Dome plný smutku
Kříž zase s měsícem
V tobě válčí vskutku

Za rohem nám dárek tiká
Převázaný mašlí v pase
Nový řád mi tady říká
Že křesťanský jsem prase

Moje milá Evropo
Dámo plná žalu
Ukončí tvoji bolest
Dávka samopalu

Kdo chce vroucně milovati
Musí prostor míti
Tvář na tvář se celovati
Ne ve strachu žíti

NITRO MÉ HORY

Cestou do nitra mé hory,
zkoumaje, co špatného jsem snědl,
erupce zněly a vzduch se krájet dal.
V pozici čtvrtinového lotosu
hovory o míru s útroby jsem vedl.
Pak rány zazněly a já se vzdal.
Stavidla povolila a láva proudila.
Po tiché meditaci jsem se zvedl
a s hlavou vztyčenou kráčel dál

ČASOMÍRA

Pozoruji tebe, lásko
Odhaduji čas běžících roků
Podle linie, lásko
Tvých přibývajících boků

AŽ NEZALEZU POD PEŘINU

Nad vrcholem i v hloubce klínu
Zbavuji se svého splínu
Někdy s pompou, někdy nesměle
S úsměvem, nebo zarděle

Až na sobě budu míti těžkou hlínu
Už nezalezu pod peřinu
Pak jen vzpomínati mohu vesele
K čemu slouží postele

Tak raději porci lásky, než blínu
K milování stále jihnu
Otázka zde, pro faráře, přítele
Jak milují andělé?

DRUHÝ BŘEH

Klenutý most se táhne k zítřku
přes řeku časem vířící
Není žádný stín a hvězdy nesvítí
Čeká nás zima na druhém břehu
Není to kámen, kdo bude věčně spát
Hučení řeky umlčelo ticho
a každé slovo padá jak podzimní list
Na druhém břehu sněží
Není možnost nepřejít
Koně zemřeli
Dál musíme pěšky

JAK DALEKO MÁME JÍT?

Lidé příliš hlučí a otvírají ústa
Na gauči před televizí žerou
Davová kultura s pohodlí bytu
Otylost těl a otylost mozků

Stromy, ptáci, květiny a poezie
Na koberci z lučních trav
Cítím se jak Aladin a letím
Jímavému zpěvu ptáků naslouchám

Jak daleko a kam ještě musíme jít
Abychom našli snad cestu zpátky
Zbylo jen šapitó, artisté zmizeli
Ideály defilují a začínají se plést

Jen dál vzácní hosté, stačí usednout
Zemi přežvýkáme, ještě sousto zbyde
Deště buší do prázdné krajiny
Kolik je hodin? Není už pozdě vstávat?

MOC OTAZNÍKŮ
Kam teče tahle řeka,
plná smutku a beznaděje?
Kdo ví, co nás potká, co nás čeká?
Kde naše srdce pookřeje?

Kdo zná, kam vítr vane,
ten světák, co nemá nikdy stání?
Kde čepuješ nápoj lásky, pane?
Proč do očí nám Amor slzy vhání?

Kde se snoubí život s poezií,
a čas neznamená vůbec nic?
Vždyť všude lidé s láskou žijí,
proč nemohou jít bez hranic?

Nač mamon a šperky,
když jen kousek jdeme?
K čemu honit staré herky,
je to opravdu to, co chceme?

DIVNÁ MÍSTA
Jsou divná místa, a je jich dost
Kde cítíme se, jak nevítaný host
U zubaře, v práci i u soudu
Neunikne nikdo svému osudu

Jsou však jiná místa, a jejich dost
Kde nevadí nám v rohu holá kost
Kde si můžem sednout s přáteli
Nebo skončit s holkou /s chlapcem/
vyber dle uvážení pohlaví a orientace
v posteli

V KRAJINĚ POEZIE
Kde doutná věčným ohněm
Lásky knot
Daleko není k milování
Výbuch vášní
Všechny horizonty slije
Do jednoho tónu

NAPOSLED
Upíjeli jsme nočního vzduchu po douškách
Vitráž oken kostela byla náš krasohled
Mráz rozléval červeň po nose i po ouškách
To nevěděli jsme ještě, že je to naposled

Nad ránem jsme se vloupali pod peřiny
Prokřehlí se snažili navzájem rozehřát
V očích jsi měla výraz plachý a nevinný
Já nevěděl kam s nohama, kam ruce dát

Pak přišel signál z majáků očí tvých
S křikem jsme vběhli do vln rozkoše
Pokryti pěnou milování vln bouřlivých
Odpočívali jsme pod korunou moruše

Slyšeli jsme zvony, když umíralo poledne
Autobus pak prašan na zastávce rozvířil
Přes sklo se loučily s mými tvé oči kouzelné
Však setkat se měli znova za pár chvil

Naposled

Krátce po poledni v prudkém klesání
za zastávkou nezvládl řidič autobusu
řízení na náledí a havaroval. Neštěstí
nepřežil jeden cestující, tři byli lehce zraněni.
Dívku se pokoušel oživit jeden chlapec, svědek
nehody, dlouze ji líbal a zahříval až do příjezdu
rychlé lékařské pomoci. Však neúspěšně.

Upíjím nočního vzduchu po douškách
Je vyčpělý a má slanou příchuť slz
Vitráž oken kostela je můj krasohled
Zůstala jsi mi na rtech, když líbal jsem tě

Naposled

ČEKÁNÍ NA NÁVRAT
Když nemůžeš uniknout ze sevřených pout
Když v krásných tvářích je jen prázdná zlost
Můžeš vždy v náruč mou bezpečně vplout
Místa v ní pro sebe najdeš vždy dost

Soumrak na lásku nečeká, do zad nám vpad
Ukryl slunce, však umořit nás není jeho cíl
Hvězdy na nebi jsou sami a mají po citu hlad
Ač nádherně září nikdo nehladí studenou líc

S tónem naděje v písních zní v kostele kůr
Jen na okamžik snad zakryl srdce černý flór
Ranní paprsek vyhladí bolest nočních můr
Odpuštění přináší bíle oděný andělský chór

Jsou toho dvě nůše slov, co chtěl bych ti říct
Měsíc na hladině rybníka se zrcadlí tak sám
Vypadá svět prostě, ale je toho mnohem víc
Měsíce odraz vyřešil kámen, kazatele lásky překřížený trám

Až nebude nic, co by mohlo osudem hnout
Až zůstaneš na cestě mezi kroky únavou stát
Můžeš vždy v náruč mou bez obav vplout
Čekám, klidně vzbuď mně, kdybych šel spát

LENOST
Zahrada za okny skrývá
V přerostlé trávě trpaslíka
Odhodlání trhá se o parapet
Ať klidně dál si tráva roste

SAMA
Otázka holá v dešti
Cinkala skleničkou vína
Odpověď vzala ji za ruku
A šli jsme k tobě nahoru
Lásko

MUŽ A ŽENA
Stehna objímala hruď
Hlava v prsa zabořena
Svůj ztratili dávno stud
Když milovali se

On muž a ona žena
On svlečený
Ona obnažena
Milovali se

Pomalý i rychlý dech
Jak střídali praktiky
Na břiše i na zádech
Když milovali se

On muž a ona žena
On byl nahý
Ona vysvlečena
Milovali se

Jazyk smilnil s jazykem
A prsty tiskli strunu
Vzrušeni jen dotykem
Když milovali se

On muž a ona žena
Já bez šatů
Ty neoblečena
Milovali se

Já byl ten muž
Ty jsi byla ona žena
Já byl bez šatů
A ty neoblečena

OSAMĚLOST
Nekonečné kytarové sólo
v uších zní mi věčnost
a jsem v ní sám
plamen svíce

Nekonečné koleje vlaků
v dáli mizí za obzor
a jsem tam sám
kapka deště

Povídali si telegrafní dráty
posílali si mezi sebou vzkaz
až natáhnou ti osamělí hnáty
že spadne ta smutná hráz

Nekonečné životy hrdinů
v čítankách zapsaných
nezhasnou již více
jak plamen svíce

Nekonečné vody moří
v dálce se modrají
i v nich ztracená
kapka deště

MOUCHA a OMELETA
Seděla moucha na talíři
Brouzdala nohama ve vrstvě cukru
Na mé omeletě.
Fuj moucho, ty máš ale špinavé nohy

DEMORAKOVINA
Nespokojený občan kráčí ulicí
Do všech koutů je slyšet jeho křik
Pokrývači z výšky plivou na chodník
Sprostý dlaždič přemáhá kocovinu

Cikáni do kopce kočárek tlačící
Zkoušejí na sociálce další nový trik
Policajti za pokuty málokdy slyší dík
Demokracie u nás má rakovinu

PRAŽSKÁ ULICE
Pod silnicí v městě na stráni je sraz
PET-flašky s igelitovými pytlíky
jsou na vlně mohutné párty
tancují v poryvech větru
a nechtějí se rozejít
Asi drogy berou
krásně lítají
Maňáňá

STÁRNUTÍ
V katastru života zapsaná jsou léta
Pliješ na schody, jak stoupání tě zmáhá

Ráno zase zvonila pošťačka
Dopisy jsou krásné, ale každý den?

Kdysi nápisy na mapách hlásaly
Tady žijí lvi, za Heráklovými sloupy

Ráno se střídá s nocí strašně rychle
Sotva jen v poledne dřímneš, je večer

Vozidlu žití stále více šlapeš na brzdu
Nikdo už nerozumí a nezná Homéra

Proč jen ta zima přichází tak rychle
Včera snad byl ještě podzim života

A ten pán v zrcadle,
toho znám,
a kdo jsi ty?

POPELKY
Svlékl jsem šaty z oříšku
Popelka se nebránila
Ve svitu noční ulice
Osvětleny z levé půli
Vznášeli se nad hlavou
Dva balonky z pouti
Zoubky slečny tygřice
Na rameni nechali šrámy
Kdo říká,
Že Popelky neumí milovat?

JEŠTĚ ŽIJI (Dopis z Doněcka)
V šeru svit slunce západu
Žádám o ruku svoji lásku lepou
Nebeské proslovy prostoupí do duše
A v pokleslém nápadu
Ruce po vodce i rumu se klepou
Kam padnu příště k spánku netuše

Konstelace hvězd dovrší
Započaté dílo boží ve válce s peklem
Nemá vítěze žádná z barevných čar duhy
Má hlava netuší
Kde poztrácela vlasy za chůze světem
V kapsách pár vajglů, drobty chleba a dluhy

V průsmyku stehen dámy
Sníh padá bílý a tvoří krajině závoje
Čas neplyne jak by měl, je velice tichý
Všechny Madony jdou s námi
Tak nacpi do zásobníku další náboje
Rozpočítáme se, kdo přežije, sudý x lichý

Datla slyším ťuky ťuk
Za zády symfonický orchestr
Do sms vměstnám polibek a svůj dech
Na brýlích kapiček deště shluk
Bavorským klobáskám chybí worschestr
Smích ďábla ozývá se, když chčiješ na vlnitý plech

Ráno ještě vyjde slunce
Nad horami vlasy letců vlají
Co je rybám po válce Putina Vládi
Ke štěstí mi chybí čtyři unce
Naše prohry novináři dobře tají
V kolonkách vyplníme další dal / má dáti

Spíme jen za dne v poledne
Za nocí oddáváme se trpnému snění
Ne, už ne, už nevyhraji zlatou v loterii
V zahradě Ráje kouzelné
I tam je slyšet mužiků vulgární klení
Děkuji, je to dobré, zatím stále ještě žiji

ZMÝLENÁ
Zmýlili jsme se v počtu světových stran
I v tom kde nahoře je a kde zítra dole bude
Příchod zimy vždy zvěstuje krákorání vran
Vejce v teple dospělo a něco se z něj klube

I když tvé rty chutnají po malinách stále dál
Východ opět dělá svoje vlastní drahoty
Evropa má už dlouho umaštěný starý háv
Vynechání plenek posrané značí kalhoty

Mráz přichází z Kremlu a z pouští žhavý dech
Prudké změny tepla i pevný beton rozruší
Palbou rozžhavené hlavně a obrněnců plech
Co bude dál s námi, lásko, to nikdo netuší

TESKNO
Použitý pytlík čaje
Nemá šanci znovu být
Přemítá o dávných dobách
Už začíná trochu hnít
Použitý pytlík čaje
Smuteční marš mu hraje
Srkání
A hrnku ťukání
Jsme také pytlík čaje
Ale máme šanci,
Chvíli stůj
Zvol si věčný život
Vyber kompost, nebo hnůj

APOKALYPTICKÁ APATIE
Bídní blbci bránu blbosti
Cídí cípem ceremoniálních
Dlouhých damaškových džín

Evropský evergreen ekonomické
Frustrace faktických falusů
Gigantickými golemy
Hovořících hladově hlaholicí
Ignorujících inaugurované
Jelikož jim je jedno
Komu kroutí krkem když
Linie lemující letmo léna
Map mocichtivých monarchistů
Nekončí na názorných nástěnkách
Obkreslených opakovaně operačními
Poddůstojníky pro případ přepadu
Qunatanáma, Quatemale, Grymu, Qukrajiny

Raraší rudý rozum rapidně rezne
Se sovětským svazem, se soudruhy

Těla tlejí, tu tam truchlící
Uvidí ukvapenou udatnou unii
Vyšňořenou vyznamenáním vítězným
Windischgrätz, Wintston, Wiliem
Xaveverov, X-men, X-plan
Yesterday, You, Yperit

Zemřením zvítězíme

SPINKEJ, LÁSKO
Zkus vrtět myšlenkou na opačnou stranu
Úplněk zní notami na buben v symfonii ticha
Šoféři dlouhých náklaďáků řeší D1 u piva
A ty? Daruj mi hubičku, jen tak

V každém městě je bezpočet andělů
Hloubám nad výjimkou kostela mít záchody
Nočňátka se nechávají odvézt taxíkem
A ty? Daruj mi hubičku

Kapesním nožem zas ukrojíme kousek času
Ráno nám opět vžene spršku jisker do tváře
Kohout v mobilu kokrhá na minutu přesně
A ty? Ještě spinkej, lásko

JEŠTĚRKA

Ještěrku chytil jsem
Na oblázcích se vyhřívala
Vysvlečená z kůže
Večer mi vzdychala
Že nedokáže žít v zajetí
Voněla létem jak růže
Na holé štěrbince
Mezi okvětními lístky
Měla rosy kapičku
Pil jsem její vláhu
Líbal její rty
Lůno otvíral trošičku
Ráno byla pryč
S prvním paprskem
Ta potvůrka zmizela
Na jazyku její chuť
A terárium bez hosta
Byla milá, docela

SVÁTEK ŽEN
V myšlenkách vám ženám
Posílám své pac a pusu
Z dálky přeji, z gauče žehnám
Více vajec, méně trusu

POKLADNY
Po dlouhém vědeckém zkoumání
měření bazální teploty vagíny
špičkou svého údu, údů, jazyka
nepřekvapilo mne poznání
že výnos ministerstva financí
o registračních pokladnách
nemá na teplotu jóní vliv
Prostě kundy se to netýká

Mišpulky něžné, hladké a sladké
vyholené, neholené, vyšpulené
se závoji jak sloní ucho
i se šnečkem co kouká přes
i ty se strništěm, kde vítr nefičí
nikde tam nařízení ministra
nic nesvede
i když ho posílají všichni do piči

ROMSKÁ OTÁZKA
Odkud jsou ti hnědí lidé
Co štve je chlad a štve je hlad
Místo almužny vtiskněme jim
do rukou krumpáče, lopaty
a násady od košťat.

Odkud jsou ti hnědí lidé
Co štve je nenávist či závist snad
Dejte jim almužny raději
než nás po zádech začnou
těmi násadami brát.

ROZPOČÍTÁVADLO
Raz, dva, tři
Zvoní budík, ráno vstát
Čtyři, pět, šest
Dát vodu na kafe
A na záchodě rychle srát
Sedm, osm, devět
Zalít hrnek, oblíkat
Deset už je čas
Rychle srknout
Zamknout byt
A do práce utíkat.

PLAMÍNEK SIRKY
Má velkou moc
Na krátkou chvíli
V den promění noc
Je jak láska
Co vzplane a hřeje
Může podpálit
A tak se i děje
Jen když dlouho
Držíme sirku v prstech
Tak nás spálí
Tak jak láska
Když nepřejde
V milování

SNĚNÍ
Seděla princezna
Snila v temnotách
Na půdě pod trámy
O velkém štěstí
Z pohádek přečtených
Zavřeném v lahvičkách
V lískových oříšcích
Ukrytém v srdci

NÁKUP
Koupil jsem si banány
Jsou žlutý a zahnutý
Pak na rohu kavárny
Jsem si zapálil
Rovnou a bílou
Hnědý banány
A vůbec co je hnědý
Všechno připomíná …

Koupil jsem si krtka
V drogerii
Pustím ho do záchodu
A do umyvadla
A do dřezu
Kde nádobí myji
Odpady vyčistí
Jeho kožíšek

Koupil jsem si šunku
20 deka v masně
Krásnou a růžovou
Její vůně je opojná
Stejně jak vůně
Mé žhavé milenky
Budu se s ní milovat
Do posledního sousta

Chtěl jsem si koupit čas
Nemusí být čerstvý
Nemusí být Czech Made
Třeba jen instantní
Balený v Číně
Nebo v Chille
Nemají ho ani v kostkách
Ani mražený

BÁSNÍK NEHODÍ SE K ŽITÍ
Prý básník nehodí se k žití.
Co vy na to múzy moje?

Co to plácáš za nesmysly,
došlo ti snad pití?
Básník, stejně jak rytíř a hrdina
neutíká rychle z boje.
A pokud dáma není spokojena
s poetovo duší,
sestřelíme její auru
veršovanou kuší.

RADY STARÉHO KOZÁKA
i po probdělé noci
přijde zase ráno
slunce na východě
každý den vychází
miluj vždy tak
jak by to bylo naposled
ne jen věkem
člověk odchází

na měkkých prsou dam
tvrdé jsou bradavky
stejně jak mužský úd
trčí vzhůru vzrušením
když život je těžký
nechej ho ležet chvíli
bouře se přežene
maso změkne dušením

bys vstáti zase mohl,
musíš padnout prve
k dalšímu odrazu
musíš dopadnout
k napsání života
nestačí tužka
aby byl zpečetěn
musí odplynout

z Vimperku do Říma
taky vedou koleje
ale přímý vlak
po nich nikdy nejezdí
ženy jsou krásné
ženy jsou cudné
inteligentní krasavice
za pecí neleží

NEMIŘTE VYSOKO
Sundala střelbou sokola
Stíhačka svištící soumrakem
Padal pták pomalu
Klouzal po parabole
Nebržděn padákem
Padl postřelen doprostřed pole

Nemiřte přátelé vysoko velmi
Nemáte padáky,
Nemáte helmy
Létají tam stíhačky
S dravostí šelmy

Kdo chce létat k nebesům
A ve zdraví se vrátit
Musí pilně trénovat
Nebo se rozloučit
A nemít co ztratit

O JÍROVI A KRÁSNÉ PANÍ
Tam, kde stíny stromů dávají v parném létu chlad
Tam šla s psíkem v procházku krásná paní
Čtyřnohého přítele vyvenčit a jen tak se podívat
Na chvilku se ztratit z domu, kde nemá stání

Mezi kmeny stromů, mezi keři a přes potok
Vedla stezka po jehličí borůvčím a mechem
Její manžel podnikatel do práce je cvok
Od rána do večera, v noci nestačí pak s dechem

Na kraji lesa, na louce, sportoviště stálo přírodní
Překážkových drah rozprostřená širá paleta
Tam cvičíval mladý Jíra Pekař již mnoho dní
Samý sval a šlacha postavu měl diskobola atleta

Tam zurčely vody v potoce a vítr listím vál
Tam malý psíček krásné paní u pařezu louži udělal
Pak náhle jak sloup solný vrostlý v zemi stál
A směrem ke sportovišti dvakrát tence zaštěkal

Po blankytu oblohy sem tam se hnal mlžný mrak
Jak psíček štěkal, vylekaný ptáček z křoví odletěl
Padl náhle krásné paní na sportovce Jíru zrak
A i on hlavu toče za štěkotem do jejích očí pohleděl

Shlédla paní muskulaturu rýsovanou jeho těla
Na trojúhelník kulturisty a na břiše buchet hrboly
Pomyslela na podnikatele svého, jehož doma měla
Pecen chleba a trojúhelník s obrácenými vrcholy

Vzdychla paní, něžně protočila oči přivírajíc víčka
Odhodlání rázné v její mysli v tom okamžiku dozrálo
Místo zvadlého stonku mohla by být pevná svíčka
Proč nemít úspěch někde jinde, když to doma nestálo
Jíra kouká na paničku, na její nožky a ňadra dmoucí
Ona těšila se na diskobola na milostný v lese rej
Když v tom přiběhl další atlet a políbení dal mu vroucí
Zděsila se: Panebože, on je gay

Hned povolilo v jejím žádoucím těle touhy napětí
Balada má končit smutně, někdy až tragicky
Paní vzdychla, ale hned s nadějí usmála se vzápětí
Že nemusí být hned zle,
nebude mít přeci smůlu navždycky

BLECHA BETA
Po přeponě pravoúhlého trojúhelníku
Nesla blecha Beta na zádech kus perníku
Aby nesežrala perník blecha sama
Po výšce se k ní šplhá alfasamec z rohu gama
Dvě odvěsny stranou hlavu cudně stáčí
Nač orgie s perníkem, pravý úhel jim prý stačí

VEČER
Ve sprše malé stojíme
myjeme si záda
Do postele spolu padáme
máš to tak ráda
Domácí dnes doma není
zhasni světlo, nalij gin
Zatemni okna po setmění
ať zvenku není vidět stín

KAPKY DEŠTĚ
Přinesl mrak kapky deště
Padaly dolů a pleskaly
O asfaltové silnice
Betonové plochy
Tloukly na rybníku sinice
Tříštily se o bronzové sochy

Přinesl mrak kapky deště
Padaly dolů a spojily se
Ve stružky a strouhy
Obtékaly spolu rohy
Ve znamení dálek a touhy
Omyly nám dvěma nohy

Přinesl mrak kapky deště
Padaly dolů a smáčely
Tvůj účes, tvoje vlasy
Mne jen holou hlavu
Dodaly do tváří démanty krásy
Pršely z nebe doprostřed davu

NEPOVEDENÁ KOUPEL
Natažená tenká nitěnka
Láska se na ní houpala
Zvala milence milenka
Že by se ráda s ním koupala
On přišel večerem zas
By jí kámásútrou provedl
Chytil ho však ischias
Z vany se už nezvedl

V KLÍNĚ ŽENY
Argumenty
V klíně ženy
Hledal pro smysl
Života svého
I v láhvích na dně
Pátral po zbytcích
Odhodlání
Jít dál a stát rovně
Tisíckráte sražen
Znova se drápal
Vzhůru ke světlu
Jednou se probudí
Bůh mu odpustí
Lidé však nikdy
Ač měl je rád
Ublížit nechtěl
A tím byl jiný
Beránek

UŽ NÁM NENÍ TŘICET
Známe mínusy i plusy nočního bdění
Pití a žraní přes míru, žhavého milování
Už nám není třicet a ještě nejsme kmeti
Užíváme života, my Husákovo děti

Života trable kormidlujeme naložené prámy
Boj o místo na slunci zanechává šrámy
Už nám není třicet let a ještě nejsme kmeti
Kam oko pohlédne, je nás jako smetí

Jdeme průchody, nadchody i podchody
Mládí je v prdeli, čekáme na důchody
Už nám není třicet let, muži nosí bradku
Víme, že vonné fialky nevyrostou v zadku

BALADA O NECHUTI RÁNO VSTÁT
Už jste to taky zažili
Tu nechuť ráno vstát
Do tmy a do zimy
Ranní kávu sát

Už jste to taky poznali
Že i bez vás začne den
Ráno zůstat v posteli
A dokončit ten sen

Bojuji s tím každé ráno
Nejsem pro tenhle svět stavěný
Já se měl narodit ve Florencii
Roku 1401 v bohaté rodině
Jako nezodpovědný mladíček
Učit se zpívat, básně psát a šermovat
Poznávat všechno, co je krásné
Mladé dívky i urozené dámy milovat
Ve slunné Florencii
Víno pít

Bojuji se sebou každé ráno
Nejsem pro tenhle svět stavěný
Já se měl narodit v rodině dvořanů
rožmberka Petra Voka
Jako společník a druh na zámku žít
Zpívat, básně psát a šermovat
Milovat vše co je krásné
Urozené paní i mladé dívky
Na Bechyni
Víno pít

Už jste to taky zažili
Stejně pak vstaneme
Nezáleží, co jsme prožili
Do kalhot rázně vpadneme

Do tmy a do zimy
Cigaretu dáme s kávou
Ulicemi spěcháme ranními
Být na místě v hodinu správnou

SVOBODA
Máme mysl svobodnou
Však ta v nenávratnu létá v polích
Posloucháme malomocné
Ach, jak jen to bolí
V ulicích se tříští ta slova
Plná dmoucí se velké pýchy
Z mozolů našich rukou
Si někdo plní tylé cíchy
Svoboda končí v peněžence
Když o její dno nehty zaškrábnem
Pak skloníme hlavu, otroci
A ráno v šest si odpíchnem

JAK UMÍRÁ POETA

Jak umírá poeta
Vyťukávám z klávesnice prudce písmenka
Háčky a čárky, okrouhlé O a strmé A
Čekám na polibek, až ho múzy dají
Ale žádná tu dnes večer nelétá
Asi neodkladnou práci mají
Jejich málo svět je velký
Básníků mnoho
Tak umírá
Poeta
Nedostatkem inspirace
Nedostatkem snivé vize
Postihla ho tvůrčí krize
Tak umírá poeta
Když vykřičí vše do světa

MALÍŘKA
Na zdi
Šmouhy dětské ruky
Do zelena
Vedle žluté kaňky
Černý flíček
Snad otisk palce
To jak malovala jaro
Pár zkřížených čar
Tužkou
Tvrdosti HB 2
Připomínají čínský znak

Vyrostla z holčičky malé
Slečna
Na zeď už nemaluje
Má oční stíny
Do zelena
A žluté nehty
Make-upem maskuje
Černé flíčky
Na tváři

PO PITCE
Šedá je obloha
I myšlenky jsou šedé
Hlavu mám do hola
Pod očima kruhy
A líce mé jsou bledé

Včera kol dokola
Dávaly se rundy večer
Nepila se kofola
Po rumu a whisky
Jsem tak rázem sešel

Stromy bez listí
Čekají na kabát bílý
Pili jsme beze lsti
Co nás nezabilo
To prospěje, to nás sílí

TLEJÍCÍ DŘEVO
Dobro a zlo, vše co učiníme
je sklizeň setby v našem jaru
Jestli nás chce někdo milovat
dejme mu trochu času k lásce
V tlejícím dřevu pavučiny podhoubí
čerpají živiny a je jedno
zda strom byl pěkný a nepřekážel

VZKAZ ZIMĚ
Poslední zlaté nitě vetkává slunce
do podzimní krajiny
Ještě chvilku se na jedné ruce udrží
barevné listy
než větve shodí svoji okrasu
Vanoucí vítr je už ledový
připravuje lože pro bílou peřinu
Ještě pár posledních hledá obutí
pro svého miláčka

Ještě trochu dřeva
a sud se soleným masem
a flašku jater v sádle
a soudek zelí k tomu
a založit okna hnojem
a ……

A můžeš přijít

VÍLA

Z namodralého dýmu
Co ke stropu stoupal
Stvořila se víla
Já na ní koukal
Jak stáčí se ke mně tváří
Jak skrze její tělo
Zářivka mdle září
Cudně skrývala svůj klín
I vnady
V očích měla otázku
Co se mnou bude
Teď a tady?
Potáhl jsem z cigarety
A dalším mráčkem kouře
Ji v mlžný závoj oděl
Ona však roztahovala se
Do šířky
Natahovala se podél
Než stačila mi říci
Básníku, líbíš se mi
Docela
Než vyfoukl jsem další oblak
Tak mi ta víla zmizela