DNES VAŘÍ LUCIE: Představujeme autorku naší rubriky Recepty ze šumavské vesnice
Češi propadli vaření a čtenářky i čtenáři našeho internetového deníku nechtějí být výjimkou. Sotvaže jsme zveřejnili první kuchařský recept, zařadil se tento mezi články nejčtenější. Nejinak tomu bylo i příště, a tak samostatná rubrika pro všechny milovníky dobrého a poctivého jídla na sebe nedala dlouho čekat. Dobroty na talíři si získaly čtenářskou přízeň především neúnavným přičiňováním Lucie Kohoutové, která nám doporučuje a obrazně servíruje chutnou krmi pod společným titulkem Recepty ze šumavské vesnice. Ve chvílích, kdy zrovna nelistovala ve své sbírce kuchařských knih a nebo nestála u sporáku, odpověděla na několik otázek naší redakce:
Ženám je snad od nepaměti souzena v domácnosti role u sporáku.Pravda, v dnešní moderní době už to není vždy pravidlem, ale to jsou spíše výjimky. Kdy jste si začala uvědomovat, že vaření pro vás není jen povinnosti, ale stává se pro vás, jestli to tak můžeme říci, koníčkem, zábavou?
Můj tatínek vystudoval hotelovou školu, a tak jsem byla od dětství vedená k vaření a stolování. Maminka mě zapojovala s velkou trpělivostí do svého vaření a díky ní jsem pochopila, že to není řehole, ale zábava a záliba. Někdy na střední škole jsem si začala v antikvariátech kupovat kuchařky a četla jsem si v nich jako v detektivce. A to mě drží stále. V každém městě, kam zavítám, se snažím najít nějaký poklad. Samozřejmě mám také dny, kdy jsem schopna k večeři pouze namazat chleba s máslem. Ale těch je opravdu málo.
Takže od tradiční svíčkové, vepřové s knedlíkem a řízků jste začala listovat starými kuchařkami a vybírala dosud nevyzkoušené recepty?
Je to pro mě taková výzva. U starých receptů nejsou fotografie, takže výsledek můžete jenom předpokládat. Zatím ale mám kladné ohlasy, lidé mi píší, že takhle si to či ono pamatují z dětství. Tak snad se mi to daří.
Co na to říkala rodina? Jak dlouho trvalo, než si zvykli, že jsou součástí pokusu, zda se jídlo, které připravujete podle vámi dosud nevyzkoušeného receptu, vydaří?
Mám štěstí, že kluci sní opravdu všechno. Starší synové mají občas připomínky, že jíme nějak moc brambor a zelí, ale uchlácholím je většinou nějakou sladkou dobrotou. Lívance jedí po kilech. Jinak jsou také občas kritici. Taky už jsem slyšela-,,tohle tam mami raději nedávej.”
Stalo se někdy, že to nevyšlo a místo teplé večeře jste servírovala třeba studenou obloženou mísu nebo chleba s paštikou?
Také někdy něco spálím nebo mi polévka přeteče, ale rodina je statečná, většinou všechno sní a ještě pochválí. Možná i proto, že vědí, že mám pokaždé ještě ,,něco v záloze,” takže hladem neumřou.
Vaříte také někdy tradiční jídla, jejichž přípravu zvládají ženy většinou bez toho, aby měli po ruce kuchařskou knihu?
Samozřejmě. Hlavně během týdne. Jídla, která připravuji podle starých receptů, jsou dost časově náročná, takže sáhnu po osvědčených jídlech, které jsou hotová do jedné hodiny. Svým ,,pokusům” se věnuji hlavně o víkendu. To u plotny trávím zhruba 3-4 hodiny.
Jak obsáhlá je vaše sbírka kuchařských receptů?
Kuchařek mám kolem padesáti, dále pět popsaných velkých bloků a teď rozšiřuji sbírku o sebrané šumavské recepty . Díky laskavosti čtenářů se mi plní další blok.
Nakolik se příprava některých jídel a složení surovin liší podle jednotlivých šumavských lokalit? Třeba oblíbené drbáky, dělají se stejně na Domažlicku jako třeba tady u nás na Vimpersku?
Všechna jídla mají stejný základ a suroviny se mění podle ,,bohatosti” kraje. Někde je voda, jinde dají vývar, to samé u koláčů. Záleží, jak bohatý byl statek nebo vesnice, podle toho si recepty vylepšili. A drbáky? Tak co vím i díky příznivcům mého snažení, tak na Domažlicku to jsou chlupaté knedlíky. Dokonce mi jeden pán nechtěl věřit, že se do zdíkovských drbáků nedává ani vajíčko. Zjistila jsem také, že míšeninka (směs koření) se říká jen tady v této oblasti.
Vaříte hodně polévky. Proč? Je to snad proto, že je po vás chce rodina, že je máte i vy osobně ráda?
Polévky teď vařím hlavně z praktického důvodu. Mám doma tři syny a manžela, takže zaplnit jim žaludky hustou polévkou je to nejjednodušší a nejrychlejší. Ale jinak mám polévky ráda, protože se u nich dá hodně experimentovat v surovinách.
Jakým šumavským jídlem jste zatím udělala největší radost rodině nebo hostům?
Tak v rodině se hodně ,,chytly” drbáky, různé formy zelňáků a potom koláče. A co se týká návštěv…….asi jídla z hub a lívance.
Děkuji za odpovědi a přeji i nadále jen spokojené strávníky a ať jsou vámi doporučované recepty stále vyhledávanou inspirací v řadách našich čtenářů.
Zdeněk JUNGVIRT