dTEST: Poradna aneb Co byste také měli vědět

Připravovaná novela energetického zákona by měla posílit práva spotřebitelů

Připravovaná novela energetického zákona reaguje na praktiky takzvaných energetických šmejdů, kvůli kterým čím dál více lidí uzavírá nevýhodné smlouvy o dodávkách energií, obsahující vysoké smluvní pokuty. Co konkrétně by mohla novela vyřešit? A co je největší problém?

Stejně jako Česká obchodní inspekce a Energetický regulační úřad i spotřebitelská organizace dTest dlouhodobě zaznamenává vzrůstající počet stížností na takzvané energetické šmejdy. Ti prostřednictvím klamavých a agresivních praktik donutí spotřebitele podepsat smlouvu o zprostředkování výběru nového dodavatele nebo přihlášku do výběrového řízení vedoucího k nevýhodné smlouvě o dodávkách energií.

„Spotřebitelé jsou leckdy od podomních prodejců dotlačeni k podpisu dokumentu prezentovaného jako pouhý doklad o návštěvě nebo sjednání služby hlídání cen energií. Zvláště senioři proto netuší, že tím udělili plnou moc ke změně dodavatele energií a že jim hrozí smluvní pokuta ve výši několika tisíc korun, jestliže budou chtít svůj závazek zrušit. Jako nejvyšší zatím evidujeme pokutu přes čtrnáct tisíc korun,“ uvádí Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.

Jindy spotřebitel zase uzavře nevědomky smlouvu o obstarání nového dodavatele telefonicky, kdy po sérii dotazů na potvrzení svého jména, bydliště, věku a dalších zřejmých údajů odpoví „ano“ i na úmyslně zmatečně formulovanou otázku, zda souhlasí s uzavřením smlouvy.

Připravovaná novela energetického zákona přináší řadu změn reagujících na praktiky a triky těchto energetických šmejdů, proti kterým jsou často spotřebitelé bezbranní. Ovšem posílit by se mělo postavení odběratele energií i v dalších situacích. Někteří dodavatelé totiž nepovažují za důvod k ukončení smlouvy stěhování odběratele. Dle připravované novely by v tomto případě mohl spotřebitel smlouvu vypovědět bez sankce. „Rovněž by mělo být možné snadněji zabránit automatickému prodloužení smlouvy, které v některých případech brání ukončení smlouvy o dodávkách energií. Navíc smlouva na dobu určitou by měla trvat maximálně 36 měsíců, poté by se změnila na smlouvu s dobou neurčitou, tedy na takovou, kterou lze snadněji a bez smluvní pokuty vypovědět,“ vysvětluje Hekšová.

Nejvíce se však novela vypořádává se zprostředkovateli dodávek energií, jelikož formu zprostředkování v současné době podomní obchodníci využívají nejčastěji. Dle novely by každý zprostředkovatel musel splňovat podmínky vzdělání, praxe i bezúhonnosti a získat licenci od Energetického regulačního úřadu. Novela také zavádí právo spotřebitele kdykoliv bez postihu odstoupit od smlouvy o zprostředkování, což by vyřešilo problém vysokých smluvních pokut, které jsou v současné době za odvolání plné moci po spotřebitelích požadovány.

V současné době část podomních prodejců, konkrétně již zmíněných zprostředkovatelů, spadá pod dozor České obchodní inspekce, nikoliv Energetického regulačního úřadu, což je odůvodněno tím, že nemají licenci jako dodavatelé energii.

„Spotřebitelé jsou tak zmateni, nedokáží rozlišit, zda se mají se svým konkrétním problémem obrátit na Energetický regulační úřad, nebo na Českou obchodní inspekci. Zdůrazňujeme proto, že novela musí přinést takovou úpravu, aby byla ohledně dodávek energií vždy dána pravomoc Energetickému regulačnímu úřadu, jelikož spotřebitel může ztratit mnoho času i prostředků již tím, že zjišťuje, kam se má obrátit,“ uzavírá Eduarda Hekšová.

dTEST

Pozor na ustanovení v nájemních smlouvách, která nejsou pro nájemce závazná

Ve spotřebitelské poradně dTestu se poradci občas setkávají s nájemními smlouvami, do kterých pronajímatelé vepsali nejrůznější požadavky, leckdy až kuriózní. Někteří pronajímatelé se totiž domnívají, že mohou do smlouvy vložit cokoliv, co jim vyhovuje. Co všechno může podle zákona pronajímatel nájemci zakázat či naopak přikázat?

I když má být nájemní smlouva výsledkem dohody stran, ne každý pronajímatel dá ještě před podpisem smlouvu nájemci k prostudování a případným úpravám. Někteří nájemci se navíc při čtení smlouvy soustředí zejména na platby za nájemné a služby spojené s užíváním bytu. Ostatním ustanovením pak většinou nevěnují pozornost. Ve smlouvě tak mohou zůstat ustanovení, jejichž dodržení může být pro nájemce nepraktické a problematické.

Občanský zákoník však nájemce chrání mimo jiné výslovným uvedením toho, že pronajímatel nemůže dát do nájemní smlouvy bezpodmínečný zákaz chovu zvířat, podnikání nebo návštěv v bytě. „Takovými zákazy se nájemce nemusí řídit. Vedle toho zákon stanoví, že neplatná jsou veškerá ustanovení nájemní smlouvy, která by nájemce nepřiměřeně zkracovala na jeho právech. Výslovně jsou zakázány také smluvní pokuty,“ uvádí Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.

Nájemci tak nelze zakázat například návštěvy nebo kouření v bytě právě s tím, že se jedná o nepřiměřenou povinnost, jakkoliv se to pronajímateli nelíbí. „V naší spotřebitelské poradně jsme se setkali i s velmi kuriózními požadavky na nájemce, jako je třeba zákaz lakování nehtů, návštěv opačného pohlaví nebo příkaz uspat nemluvně do devíti hodin večer. Taková ustanovení nepřiměřeně zkracují nájemce na jeho právech a jsou neplatná,“ říká Eduarda Hekšová.

Na druhou stranu i chování nájemce v nájemním bytě má své limity. Nájemce předně nesmí byt poškozovat. Pokud škodu způsobí, musí ji s výjimkou takzvaného běžného opotřebení odstranit. Nesmí také ohrožovat ostatní obyvatele domu a nad míru přiměřenou poměrům je obtěžovat. Diskutabilní je tedy chov nebezpečných zvířat a na balkóně panelového domu není možné mít králíkárnu či drůbežárnu. Stejně tak nelze kouřit takzvaně od rána do večera z okna bytu nebo v bytě provozovat truhlárnu.

Co se týče míry přiměřené poměrům, která je jedním z měřítek pro chování nájemce, může ji stanovit i domovní řád. Ten je někdy přílohou nájemní smlouvy nebo se na něj alespoň odkazuje. „Ovšem závaznost domovního řádu pro nájemce je předmětem odborných diskuzí. V každém případě platí, že pravidla domovního řádu, která jsou v rozporu s právními předpisy, nemusí nájemce dodržovat,“ uzavírá Hekšová.

dTEST

Kdy se můžete stát neoprávněným neboli černým odběratelem energií

Jako černého odběratele energií si nejčastěji představíme osobu, která provedením technického zásahu odebírá neměřenou elektřinu či plyn. Neoprávněným odběratelem se ale někdo může stát i neúmyslně, jestliže nemá v pořádku smlouvu o dodávkách energií.

Výjimečně pak může dojít k neoprávněnému odběru zcela bez zavinění spotřebitele kvůli pochybení při změně dodavatele. Neoprávněný odběr může také vzniknout důsledkem poškozeného měřiče. Jak se při zjištění neoprávněného odběru postupuje a kolik za něj spotřebitel zaplatí?

V obecném povědomí je černým odběratelem ten, kdo technickým zásahem způsobí, že se odběr energií na měřících zařízeních neboli hodinách vůbec nezaznamená. Ovšem podle energetického zákona se o černý odběr jedná i tehdy, když někdo odebírá energie bez uzavřené smlouvy či za dodávky energií opakovaně neplatí. I když dodavatelé spotřebitele zpravidla upozorní, že mu končí smlouva již tím, že pošlou závěrečné vyúčtování, je třeba své závazky sledovat.

„Ostražití by měli být spotřebitelé i v situaci, kdy odebírají energie po krachu svého původního dodavatele od přiděleného, takzvaného dodavatele poslední instance. Tento dodavatel totiž ze zákona dodává energie po dobu maximálně půl roku, do té doby si musí spotřebitel sjednat novou smlouvu o dodávkách energií,“ upozorňuje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.

K neoprávněnému odběru může také dojít, jestliže elektroměr či plynoměr chybně měří ve prospěch odběratele v důsledku poškození. Nezáleží přitom, zda poškození způsobil sám odběratel. Povinnost hlásit závady na měřících zařízeních ukládá odběrateli energetický zákon. Z něho také vyplývá, že za neoprávněný odběr způsobený poškozeným měřičem odpovídá bez ohledu na zavinění odběratel. Doporučujeme proto stav měřícího zařízení umístěného například na chodbě domu pravidelně kontrolovat a hlásit případné závady distributorovi.

Při zjištění neoprávněného odběru je povinen spotřebitel nahradit vzniklou škodu. Její výši lze určit třemi způsoby. V prvé řadě je možné se na konkrétní částce náhrady dohodnout. Druhou možností je zaplatit skutečnou škodu, ovšem často není možné množství neoprávněně odebrané energie zjistit. Pak zbývá ještě třetí možnost – určit škodu náhradním výpočtem podle zvláštní vyhlášky. V některých případech tak bylo tímto výpočtem uloženo spotřebiteli zaplatit osmi až jedenáctinásobek částky v porovnání s předešlými obdobími v odběrném místě. Ústavní soud proto řekl, že náhradní výpočet nelze použít při rozhodování o výši neoprávněného odběru mechanicky, musí se zohlednit konkrétní okolnosti.

„Vyjít se tak má například z předchozích spotřeb v odběrném místě, případně množství spotřebičů. Ovšem i ústavní soud připustil, že zjistit skutečnou výši odběru bývá obtížné. Proto je vhodné, aby odběratelé vzniku černého odběru předcházeli kontrolou platnosti své smlouvy, uhrazení závazků i stavu elektroměru či plynoměru,“ uzavírá Eduarda Hekšová.

dTEST

Pohled do spotřebitelské budoucnosti – reklamace po očekávané novelizaci občanského zákoníku

Zapracování dvou nových evropských směrnic z oblasti spotřebitelských smluv do českého práva, které právě probíhá, zruší v občanském zákoníku 24měsíční zákonnou záruku. Spotřebitelům však poskytne nová práva, a to nejpozději do dvou let.

Pravděpodobně není mnoho spotřebitelů, kteří by si nebyli vědomi svého práva reklamovat vadné spotřební zboží zakoupené ve lhůtě 24 měsíců ode dne jeho převzetí. Obvykle se tomuto právu říká reklamace v zákonné záruční době nebo prostě jen zákonná záruka. Už méně se ví, že „zákonná záruka“ v českém právu není zcela jasně definována. Dovozuje se z ustanovení občanského zákoníku upravujícího práva z vad, které se vyskytnou u spotřebního zboží v době 24 měsíců od jeho převzetí.

V návrhu novely občanského zákoníku je tento režim změněn, kdy na jedné straně může být záruka za jakost daná smluvně nebo prohlášením poskytovatele záruky (nikoliv tedy ze zákona) a na druhé straně bude existovat odpovědnost prodávajícího za vady, které měla věc při převzetí (vady při převzetí). „Tyto vady se mohou projevit i později a spotřebitel je může prodávajícímu nebo určenému servisu vytknout. Ale vždy se bude jednat o vady, které věc měla již při převzetí, nikoliv už o vady, které se po převzetí teprve vyskytnou. A to bude konec institutu tzv. zákonné záruky,“ vysvětluje ředitelka spotřebitelské organizace dTest Eduarda Hekšová.

V praxi konec „zákonné záruky“ nebude pro spotřebitele až tak bolestivý, protože na vytknutí vady bude mít známou lhůtu dvou let, přičemž v prvním roce po koupi se předpokládá, že se jedná o vadu, kterou věc měla již při převzetí. Při reklamaci v druhém roce po koupi bude prodávající ve výhodnější důkazní situaci, pokud by spotřebitel podnikatele žaloval pro zamítnutí reklamace. V takovém případě leží důkazní břemeno na spotřebiteli, který musí prokázat, že šlo o vadu, za kterou prodejce odpovídá, jinak soud právo spotřebiteli nepřizná.

Příkladem může být reklamace ručního mixéru, kterému se po jednom roce zasekne spouštěcí tlačítko v jedné poloze, jak uvádí Hekšová: „Spotřebitel bude tvrdit, že zboží muselo mít vadu při převzetí, která spočívala ve vadné součástce nebo dokonce ve vadné konstrukci, protože od tohoto konstrukčního prvku je namístě očekávat životnost několika let. Prodávající takovou reklamaci i v druhém roce nejspíše uzná.“

Druhým příkladem, již ne tak jednoduchým, může být reklamace mobilního telefonu, kterému v druhém roce po převzetí od prodávajícího přestane fungovat displej. Zde bude záležet na odůvodnění případného zamítnutí reklamace. Spotřebitel může mít obtíže při případném soudním sporu s opatřením důkazů pro tvrzení, že mobilní telefon měl tuto vadu již při převzetí. Spotřebiteli se však po novele občanského zákoníku otevřou ještě jiné možnosti.

Prodávající bude nově odpovídat kupujícímu za to, že vedle ujednaných vlastností bude koupená věc množstvím, jakostí a dalšími vlastnostmi, včetně životnosti, funkčnosti, kompatibility a bezpečnosti, odpovídat obvyklým vlastnostem věcí téhož druhu, které může kupující rozumně očekávat. To může být zajímavým posílením práv spotřebitele oproti současnému stavu. Podstatná odchylka od obvyklé životnosti koupené věci (typicky zboží dlouhodobé spotřeby jako například pračka, sušička, myčka, chladnička, ale i třeba mobilní telefon z našeho příkladu výše) vytvoří odpovědnost prodávajícího vůči spotřebiteli, který pak bude moci zvážit uplatnění svých práv.

Spotřebitelé tedy novelou občanského zákoníku nejpozději za dva roky přijdou o současnou zákonnou záruku, stále však budou moci do dvou let uplatňovat vady věci, které na ní byly při převzetí. Domněnka vadnosti zboží se prodlouží ze současných šesti měsíců na 12, a vznikne nová odpovědnost prodávajícího nedostatečnou životnost věci. To vše bude pro spotřebitele znamenat výhodnější pozici. Více však ukáže až budoucí praxe a zejména pak judikatura.

dTEST