LIPENSKO: V Dolní Vltavici vznikne největší vodní stěna v České republice a zatopená obec s pohnutou historií vystoupí nad hladinu Lipna
Přípravy na akci, kdy ze dna Lipna vystoupí, za pomoci 3D světelné show, na hladinu zaniklá a následně zatopená obec Dolní Vltavice, jdou do finále. V sobotu 21. září vznikne v Dolní Vltavici největší vodní stěna v ČR a vznikne obraz o velikostí 50 x 20 metrů. Organizátor celé akce spolek Dolní Vltavice žije nyní hledá dolnovltavické rodáky, někteří se zde sejdou 12. srpna.
Největší vodní stěna v České republice vznikne 21. září v obci Dolní Vltavice u Černé v Pošumaví. Při světelné 3D show, kdy vystoupí ze dna Lipna 60 let zatopená obec, vznikne obraz o velikosti až 50 x 20 metrů. Půjde o špičkovou multimediální show, kdy světelné efekty specializované firmy vytvoří na hladině dnes zatopené domy i kostel. Celá show bude trvat zhruba 20 minut. „Plátnem pro obraz se stávají kapky vody, které dokáží vykouzlit holografický efekt. Jedná se o velmi efektní technologii. Celá show bude vystavěna na základě reálných 3D modelů původní obce. V show zazní i skutečný zvuk zvonu z původního kostela,“ uvádí Miroslav Nejedlý z agentury Art4Promotion, která show připravuje. Jde o zkušeného odborníka, který stojí za známými projekty jako je Vltava ŽIJE (www.vltavazije.cz) či oslavy města České Budějovice k výročí 750 let od založení.
Dolní Vltavice je původně středověká obec, kde kdysi bydlela necelá tisícovka lidí, ale od roku 1960 je pod vodou. Již předtím odsud byla po druhé světové válce odsunuta většina zdejších obyvatel. Akce, kterou organizuje zapsaný spolek Dolní Vltavice žije, bude událostí roku na celém Lipensku, organizátoři očekávají návštěvu tisíců lidí. Místo na ubytování se již teď shání jen velice těžce. „Světelná show začne po setmění. Zhruba ve 20.30 hodin. Zatím nechci prozrazovat přesný scénář celé režie. Ale určitě se objeví motiv Vltavy, motiv stříhání drátů, protože také chceme připomenout 30. výročí pádu železné opony. Vrcholem programu bude okamžik, kdy z vody společně s domy vystoupí dolnovltavický kostel,“ říká hlavní organizátorka Ema Kondysková.
Velkolepou podívanou bude navíc po koncertu symfonickém orchestru doprovázet nahraný zvuk původního zvonu a varhan, které byly z dolnovltavického kostela odvezeny před jeho odstřelením a dnes dělají radost jinde, v Sušici a Vlachově Březí.
Vedle unikátní podívané bude mít tento den i klíčový význam pro bývalé obyvatele obce. Ze stovek lidí jich stále žijí desítky, většinou v Německu nebo Rakousku. Celá akce také upozorní na problém, který je teď trápí. Hledají místo pro svůj „poklad“…archiv, umístěný nyní ve sklepě Městského úřadu v Aigen-Schlägl, který vznikl po sloučení obou obcí 1. května 2015.
Léta byl přístupný, ale po rekonstrukci budovy radnice Aigen-Schlägl, která byla dokončena v roce 2017, pro něj nezbylo místo. Proto jsou teď staré fotografie, kroje, sepsané vzpomínky i věci denní potřeby uložené v krabicích.
„Místnost Dolnovltavičanů byla v suterénu radnice k dispozici až do roku 2015 a odsunutými rodáky z Dolní Vltavice opečovávána a navštěvována. V průběhu přestavby radnice se zjistilo, že sloučením obcí pro archív není místo, v rozhovorech se zodpovědnými osobami padaly otázky, zda je ještě účelné budovat muzeum Dolnovltavičanů, například i v jiné formě. Poslední úvahy se ubíraly tím směrem, zda by naše původní obce Aigen v Mühlkreis, obec Schlägl a Untermoldau-Dolní Vltavice neměly mít společné muzeum, kde bychom zobrazili minulé časy,“ říká starostka Elisabeth Höfler (ÖVP).
Spolek Dolní Vltavice žije nyní hledá lidi, kteří v Dolní Vltavici žili po druhé světové válce, po odsunu původních obyvatel předtím, než byla obec zatopená. Kontakt – emakondysek@seznam.cz, 725 527 606 www.dolnivltavicezije.cz.
Někteří z nich se sejdou 12. srpna v Dolní Vltavici.
Jedním z odsunutých, který část rodinných fotografií svěřil aigenskému archivu, je například Helmut Nodes. Musel se svou rodinou odejít, když mu byly tři roky. Narodil se v roce 1943 v maličké osadě Borková, která patřila pod dolnovltavickou farnost. Celá rodina pracovala v zemědělství, obhospodařovala 11 hektarů pozemků na české straně protékající řeky Vltavy a podobně velké území na rakouské straně. Tehdy tu ještě logicky lipenská nádrž nebyla. Jeho dědeček, na kterého Helmut vzpomíná jako na velice moudrého a zkušeného muže, se živil tím, že těžil rašelinu, která byla pro toto území typická. V době odsunu byl Helmut ještě malé dítě, přesto si na tuto dobu pamatuje velice zřetelně. „Pamatuji si, jak jsem jezdil s otcem na kole do kostela. Velice dobře si vzpomínám na náš dům. Mám mnoho vzpomínek s dědečkem, kterého jsem opravdu miloval,“ vzpomíná s tím, že otce si příliš neužil, vrátil se po pěti letech z války, ale zemřel při nehodě, tři roky po odsunu. Podle vzpomínek jeho dědečka byl kontroverzní odsun sudetských Němců důsledek toho, jak se chovala většina Dolnovltavických v roce 1938, když sem dorazila německá armáda. „Wehrmacht pochodoval skrze Dolní Vltavici a obyvatelé tleskali. Tušil, že to všechno asi nedopadne dobře.“
„Je to velmi citlivý problém“, říká Ema Kondysková, realizátorka projektu „Dolní Vltavice žije“. „Princip kolektivní viny vždy byl a stále je nepřijatelný. Minulost je minulostí, jedná se o historická fakta, která je třeba akceptovat a nepřetvářet. Dnes již nic z toho, co se událo, nezměníme. Můžeme se však snažit o navazování hezkých vztahů, dobrou komunikaci a vzájemnou spolupráci. Právě z tohoto důvodu došlo ke vzniku projektu „Dolní Vltavice žije“. Je to zásadně apolitický projekt“, dodává.
Text a foto: (pp)