PŘÁTELÉ ČESKÝCH TRADIC: Krásná a tajemná svatojánská noc již dlouho za námi a nastalo nám dlouhé období poutí
Pouť – putování za soustředěním se, usebráním, uvnitřněním, odevzdáním se a vůbec objevením sebe sama a vyššího vedení – je tradice daleká, která sahá opět až za křesťanství.
Odměnou pro poutníky je pak dosažené poutní místo a následné radování v podobě zábavy, houpaček, kolotočů, perníků a jiných cukrovinek. Doma je pak vítají s otevřenou náručí ti, co se nemohli poutního putování zúčastnit.
Poutí se v naší zemi koná mnoho. Termín je většinou stanoven dle světce, kterému je zasvěcen místní kostel a na jehož počest se pouť koná.
Poutě jsou stále velmi oblíbené a konají se snad v každém místě kde je kostel.
Máme v naší krásné zemi také mnoho poutních míst.
Kupříkladu Svatou horu u Příbrami, Chrám svatého Víta se Svatováclavskou kaplí, bazilika Nanebevzetí panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje na Velehradě či kostel svatého Matěje v Praze Dejvicích.
O pouti se pečou pouťové koláče, vdolky a v jižních Čechách hnětynky (místně se pečou hnětynky až o posvícení a o pouti se pečou koláče).
Sejde se celá rodina a dělá se slavnostní oběd – pečená drůbež.
Večer se pořádá taneční zábava a jistě místo navštíví i oblíbené pouťové atrakce a trhovci.
Je krásné se jednou do roka se stát bezstarostnými a užít si zábavu.
Těm co vlastní knihu Naše tradice, se doporučuji začíst.
Zdroj: Laďka Paterko – přednášky a semináře a její kniha Naše tradice
Barbora ORSÁGOVÁ