STARÁ ŠUMAVA: Tajemná noc o svatém Jánu
Houstnoucí tma zahaluje horské hřebeny na Šumavě. V údolích plane tu i tam narudlá záře. Zapalují se ohně. Je svatojánská noc, tajuplný čas, kdy působí divotvorné síly. Byliny získávají víc magické moci než kdy jindy, skály s poklady se otevírají, v lesích i na lukách a u vod lze spatřit víly, divé ženy a skřítky.
Noc čarovná a nebezpečná. Může přinést štěstí a sílu stejně jako záhubu. I ti obyčejní o tom něco vědí. Dodržují zvyky, jejichž smysl zcela nechápou. Mají se na pozoru před čarodějnicemi, které tuto noc pořádají rejdy. A nevědí, že s některými možná právě tančí kolem jednoho ohně.
Také ohni byla připisována očistná moc. Typickým prvkem svatojánských nocí jsou ohně zapalované na kopcích. Oheň symbolizuje slunce, které je v této době na vrcholu sil. Svatojánské ohně se přeskakovali, někdy i ve dvojici. Skákání přes oheň v páru mělo zajistit pevnou vazbu mezi mužem a ženou a šťastný vztah. Dříve se také zapalovala březová košťata a házela se do vzduchu a z kopců se koulely zapálená kola, vzhledem k nebezpečnosti těchto praktik a vznikajícím požárům se však postupem času od tohoto ustupovalo.
Svatojánské postýlky. Jedná se o svatojánskou tradici, která je letním protipólem k zimnímu vánočnímu stromku. Děti den před svatým Janem posbírají bylinky k usušení a udělají z nich lůžko, tzv. Svatojánskou postýlku. Do této postýlky vloží svaté obrázky, případně sošku světce a hotová postýlka se postaví ke stolu, kde celá rodina obědvá. Podle příběhu touto dobou chodívá svatý Jan po světě a v připravených postýlkách si může v noci odpočinout. Druhý den ráno mohou děti v postýlce najít drobné dárečky a pamlsky.
Rovněž svatojánské rose se připisovaly kouzelné a zdraví přinášející účinky. Běhání v ranní rose přinášelo svěžest, její pití léčilo žaludek a rozpouštělo žlučové kameny. Omývání rosou omlazovalo a léčilo oči. Stejné nebo podobné účinky se připisovaly svatojánské vodě. Koupání ve vodě na svatého Jana sloužilo k očistě těla i ducha.
Jestliže máte svůj oblíbený strom, vydejte se za ním. Pokud žádný takový nemáte, pak si jej někde v okolí svého domu vyhlídněte a v době denního světla jej navštivte. Opřete se na chvíli o kmen stromu a vnímejte jeho energii, vůni, šumění ve větru a poslouchejte třepotání listů. Strom obejměte a chvíli spočiňte, meditujte, pokud si něco přejete, pak pohlédněte do koruny stromu a své přání vyslovte nahlas.
Rituál vítání slunce je starý jako lidstvo samo, za svítání vztáhněte ruce ke slunci, tak jako dítě vztahuje ruce ke svojí matce. Nechte celou svoji osobnost prostoupit slunečním svitem a přicházející energií. Od Slunce není možné nic konkrétního žádat, Slunce pozdravte, poděkujte mu za životní energii a sílu, kterou dává matce Zemi. Během Svatojánské noci se údajně otvíraly skály a země je ochotna vydat něco ze svých pokladů. K tomu je však třeba v lese vyhledat zlaté kapradí a kapradinový květ, který rozkvétá kolem půlnoci. Kdo kapradí najde, bude obdařen magickými schopnostmi a otevře se mu i cesta k pokladu. Nesmí být však hamižný a odnese si jen tolik, kolik unese.
Pokud chce víc, pak bude potrestán a propadne peklu. Při pátrání v lese však může na odvážlivce číhat mnoho nástrah, může narazit na bludný kořen, mohou ho utancovat divoženky nebo jej mohou bludičky nalákat do bažin.
Kapradí se připisuje i další magická moc. Svinuté vrcholky mladého kapradí nasbírané o svatojánské noci u sebe ve škapulíři lidé nosili na ochranu před zlými silami. Nasbíraným a usušeným kapradím a jeho zapalováním se v období sucha přivolávaly deště.
Svatojánská noc čeká!
Zdroj: Ezoterika
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora