STARÁ ŠUMAVA: Tajemně a tiše blíží se nové jaro

Na naší studně ráno hvízdal kos.
Jde jaro, jde jaro.
A když jsem okno na sad otvíral,
šeptaly pukající pupeny:
Jde jaro, jde jaro.

Bez chvěje se a hrušně čekají.
Jde jaro, jde jaro.
Zas novým třpytem rozkvétá ti vlas
a nových kovů napil se tvůj smích.
Jde jaro, jde jaro.

Bože můj,
obnoviteli, obroditeli,
na srdce v sněhu pamatuj.

Tajemně a tiše blíží se k našim šumavským horám nové jaro. Vlahý jeho dech nejdříve ucítily stromy až ve dřeni; jejich kořeny tkví hluboko v plodném lůně zemském a proto první pozorují, když matka země probouzí se k novému životu. Stromové kmeny, jako žíly krví, nalévají se novou mízou, od kořene vzhůru k vrcholkům procitá buňka po buňce, na mladých větvích temně se leskne hladce napjatá kůra a bobtnající pupeny hrozí brzkým prasknutím.

Návrat tažných ptáků je symbolem jara odpradávna. Mezi prvními se k nám vrací na přelomu února a března skřivan polní a špaček. Nevadí jim ani občasná sněhová metelice či nepřízeň počasí, pokud netrvá příliš dlouho. Je-li na ně stále u nás zima velmi tuhá, mohou se dočasně stáhnout jižněji, kde vyčkávají, až se jaro definitivně dostaví. Už to slyšíte? Tiše klepe na dveře a po dlouhé zimě konečně přichází jaro. Dny se začnou konečně znatelně prodlužovat a teplota stoupat.

Slunce začne sílit a dodávat tolik potřebnou energie pro nový život. Naši předci proto letitým pozorováním vysledovali zákonitosti ve změnách počasí, které přetavili do pranostik. Hospodáři pozorovali, kdy přiletí ptáci ze zimovišť, kdy se objevily v půdě žížaly, odkud fouká vítr a které dny je sucho či prší celé dny. Předpovídali tak, jaká bude úroda, nebo si pamatovali, kdy je vhodné začít které práce. S březnem byly úzce spjaty i další dva zvyky, které kupodivu stále přetrvávají, i když jsou dnes pojímány jako zábava – vynášení smrti a přinášení léta. Oba rituály mají naprosto čitelnou symboliku a svým charakterem zcela zřetelně sahají do pravěkých, předkřesťanských dob.

Březen byl i měsícem, který měli naši předkové spojený s obdobím půstu a rozjímání před Velikonoci. Zvyků souznějících s veselými barvami jara mnoho nebylo. Několik se však přece jen našlo…Lidé také věděli, že na začátku března často přichází takzvaná Řehořská zima, kdy k nám přijde příliv chladného vzduchu ze severu. Toto studené období je nazvané podle sv. Řehoře I. Velikého, který má svátek 12. března. Jak praví pranostika: O svatém Řehoři mrazy přituhnou a vše umoří. Panská láska, ženská chuť a březnové počasí nejsou stálé. Březen za kamna vlezem i březnové slunce od nohou studí zpochybnit nemůžeme, stejně jako že březen umí sníh a led rozehřát, ale chce-li, i nadělat.

Mějte se krásně březnově.

Zdroj: Karel Toman – Měsíce

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora