STARÁ ŠUMAVA: Vše má svoji historii
Sněhulák. A kde se tady vlastně vzal? Vše má svoji pravdivou historii. Má ji i sněhulák. Jen my ji neznáme celou a asi nikdy nepoznáme.
Asi každý z nás už někdy stavěl sněhuláka. Aktuálně nám na většině území panují poměrně příznivé podmínky pro stavbu těchto sněžných panáků. Jak dlouho už lidstvo sněhuláky staví, vás možná překvapí. Sněhuláci jsou nejen v Česku tradiční zimní radovánkou, ale v podstatě se staví po celém světě.
Stavění sněhuláků patří mezi poměrně staré tradice, nicméně kdy přesně lidé začali stavět skulptury ze sněhu, je však zcela neznámo. První zatím známá zmínka o sněhulákovi je z malé modlitební knihy z roku 1380. Jedná se o tak zvanou knihu hodinek – Liber horarum, určenou pro osobní používání zbožných laiků. Tyto knihy byly velmi zdobné a iluminace se týkaly i normálního života, a proto se zřejmě dostalo i na žertovnou kresbičku zachycující sněhuláka.
V těchto knihách se ovšem vůbec nežertovalo, ale poukazovalo se na pomíjivost života – zřejmě proto sněhová postava muže sedí na trojnožce a pod ním je oheň. Jak lapidární vyjádření, že chvíli je a za chvíli není. Když si tato figurka našla cestu i do takovéto knížky, lze předpokládat, že to byla mezi lidmi známá a rozšířená zábava a taky velmi stará tradice. V životopisu Michelangela od Giorgia Vasariho najdeme zmínku o tom, že v zimě 1492-1493, tvůrce Davida a Piety vymodeloval na nádvoří Medicejského paláce postavu ze sněhu.
V roce 1511 obyvatele Bruselu společně postavili 100 sněhuláků. Akce je v dějinách známá pod názvem „Zázrak 1511“.
Bruselané byli tenkrát opravdu velmi naštvaní, zima trvala dlouho a byla děsivá a politické klima v tehdejším Bruselu bylo asi tak husté jako dnes. Občané nevzali sekery a nešli na radní, či panovníka, ale začali stavět různé sněhové skulptury – politické karikatury – zesměšnili dokonce i krále, parodie folklórních postav, mořské panny a jednorožce i vesnické idioty.
Další písemné zmínky o sněhulácích lze nalézt už v 16. století, a to přímo u W. Shakespeara, ve hře Richard II. z roku 1590. Sněhulák byl zpopularizován v průběhu 18. století. V roce 1770 se v jedné knížce pro děti vydané v Lipsku poprvé objevuje jeho název Schneemann. Pravděpodobně nejstarší vyobrazení sněhuláka je na mědirytině Daniela Chodowieckého z roku 1778, na níž čtveřice dětí metá sněhové koule na sněhuláka velikosti dospělého muže. Sněhová figura je zde znázorněním zimy a třeskutého mrazu, má přitom hrozivý výraz ve tváři a koště v ruce.
V 19. století se pozvolna začal měnit přístup lidí k zimě, která již neznamenala jen čas strádání a hladu. Získávají k zimě pozitivní přístup a proto se sněhulák začal usmívat. Během 19. století se sněhulák stal definitivně kladným a veselým tlouštíkem. Žádný zlý a naštvaný chlápek, ale učiteli doporučovaná dětská kratochvíle určená k rozvíjení jejich kreativity. Koncem 19. století vzrostla popularita vánočních pohlednic a novoročenek na nichž byl často sněhulák umístěn, jako obraz přátelského symbolu zimy a získává také vizáž „normálního člověka“. Stává se i oblíbenou dětskou zábavou a motivem ilustrací pro děti.
Zdroj: Bob Eckstein, The History of the Snowman
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora