STARÁ ŠUMAVA: Zapomenutá tradice svatého Ambrože
Vánoce byly dříve rozmanitější a bohatší – nejen o mnoho zvyků, ale také o spoustu postav. Vedle Ježíška, Mikuláše nebo lednových Tří králů se to dějinami jen hemží jednou tajuplnou bytostí za druhou. Úkolem bylo strašit děti, rozdávat drobné dárky, kontrolovat pořádek v domácnostech, ale hlavně zpestřit a ukrátit nejdelší noci v roce.
Obchůzky se pojily s lidovým divadlem, hrála se spousta obřadních her nebo se ukazoval betlém.
“Ambrož přestrojený se objeví za soumraku u kostela a děti hrdinsky na něj pokřikují. Občas upustí Ambrož nějakou cukrovinku. Tím přiláká děti ke sbírání. V tom se za nimi milý Ambrož s koštětem pustí a honí je, až dechu popadají,” napsal historik Čeněk Zíbrt.
Podle staré legendy se prý na něj, když jako dítě spal, snesl roj včel a do otevřených úst mu nanesl med, což symbolicky vyjadřovalo jeho píli, výmluvnost a sladkost řeči. To bylo považováno za boží znamení a příslib slavné budoucnosti. Kult svatého Ambrože se rozšířil ve středověku za Karla IV. Včelaři jej přijali za ochránce svých úlů a stal se jejich patronem. Zejména lidovými umělci byl znázorňován s košnicí (včelím úlkem). Z Ambrožova života je známo, že vystudoval právo v Římě. Byl tak obratný, že se stal přísedícím u soudu v Miláně. V roce 370 byl císařem Valentiniánem I. jmenován konzulárem, místodržitelem Insubrie, Emílie a Ligurie se sídlem v Miláně. Získal si lásku svých poddaných. Byl vyhlášený svou moudrostí a laskavostí. Záhy se přiklonil ke křesťanství a v roce 374 se stal milánským biskupem. Císař Valentinián I. potvrdil jeho volbu, načež Ambrož přijal 7. prosince biskupské svěcení. Stal se vzorem křesťanského biskupa. Všechen majetek rozdal chudým, otcovsky se o ně staral a bránil je proti bezpráví. Zemřel ve velké úctě a vážnosti 4. dubna 397. 7. prosinec je tak dnem svatého Ambrože, patrona včelařů.
Je podivné, že se svátkem svatého Ambrože je spjat pouze jediný, velice podivný a pro mnohé nevysvětlitelný zvyk. Jeho původ prý je těžké objasnit. Myslím, že to ale není tak těžké – naznačuje způsob jednání “cukr a bič”, a když uvážíme jeho názory, podle kterých žil a vládl, není to zas tak divné. Mezi prostým lidem asi těžko působil jako svatý muž, když jeho jednání připomíná tak trochu dobu inkvizice, upalování na hranici a podobně. Je jen zarážející, že v době adventu se ujal takový zvyk, protože v této době jsou zvyky veskrze milé a hlavně pro děti. Jeden muž se přestrojí za Ambrože. Obleče si bílou dlouhou košili, na hlavě má černou špičatou čepici se závojem, aby mu nebylo vidět do tváře, a v rukou nese uzlík se sladkostmi a dlouhé koště polepené papírem. Za soumraku se děti sešly u kostela a na Ambrože začaly pokřikovat, ten je za to honil. Sem tam utrousil sladkost, ale dítě, které ji zvedlo, se pokusil hned vyplatit metlou…..
Z výroků sv.Ambrože:
Pravá síla člověka tkví v tom, že dovede přemoci sebe, zkrotit svůj hněv a nepovolit svým vášním.
Nikdo se nevyléčí tím, že zraní někoho jiného.
Zlo v nás je mnohem horší, než jakýkoli vnější nepřítel.
Modlitba včelaře
Dopřej mi, Pane, vždycky dobrý med
a abych ho ještě dlouhá léta jed.
Taky zdravé tělo, Pane, chtěl bych mít
a s ním vždy včelám dobře posloužit.
K tomu kdybys, Pane, dobrý rozum chtěl mi dát
jenž by pomohl mi o včeličky pečovat.
Ať dělám chyby zřídka a napravit je umím hned,
dřív než za trest včely odepřou mně med.
Taky trpělivou duši dej mi, můj Pane,
která zvládne všechno, co se v úle stane.
Nad nezdarem nikdy nenechej mně klít,
z úspěchu pak nedovol mi hříšně pyšným být.
Dej mi humor, Pane, s kterým žihadla si vybírám,
a ať radost z včelaření kolem sebe rozdávám.
Zdroj: Zapomenuté církevní svátky v Čechách
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
(Z cyklu Stará Šumav)