STARÁ ŠUMAVA: Svatý Valentýn

Kořeny valentýnských oslav sahají daleko do minulosti. Už v antickém Římě se totiž právě 14. února slavil den bohyně Juno a pastýřského boha Luperca, kteří byli v pohanské mytologii považováni za ochránce manželství a rodiny. Ženy v rodině už tenkrát dostávaly během jejich svátku květinové dary.

V přístavních městech míval Valentýnův svátek ještě jeden zcela jiný význam. Cechy mořeplavců, kupců a řemeslníků i jiná bratrstva se právě 14. února scházely ke společnému stolování. A existuje ještě jedna starobylá legenda kolem Valentýnova svátku. Říkávalo se, že si svobodná dívka vezme za muže chlapce, kterého 14. února potká jako prvního. Mladí muži, kteří si už na některou dívku mysleli, se jí proto snažili darovat co nejdříve ráno toho dne kytici květů.

I když se dnes mnozí lidé na svátek sv. Valentýna dívají především jako na zvyk importovaný ze Západu, ve skutečnosti má ryze evropské kořeny. Svátek sv. Valentýna k nám přišel z anglosaských zemí, má symbolizovat oslavu lásky.

Svátek zamilovaných se slaví každý rok 14. února, v den, kdy má svátek Valentýn. Mnoho lidí hledá původ tohoto svátku v USA, to je však omyl. Ale pokud jde o Valentýna – proč nevybočit z obvyklé rutiny květin a čokolády? Růže je jeden ze symbolů Valentýna. Jedná se o nejvhodnější dar pro milovanou ženu v tento svátek. Tradice této květiny sahá až hluboko do minulosti. Karel II. na počátku 18. století přivezl růži do Evropy. Ženy si ji okamžitě zamilovaly. Červená růže byla navíc upřednostňována Venuší, římskou bohyní lásky. Čokoláda se také řadí mezi symboly lásky, které se darují na Valentýna. Lékaři v 19. století doporučovali svým pacientům čokoládu jako lék na zklidnění touhy po lásce a sexu.

Valentýn byl knězem v době císaře Klaudia II. Byl to člověk velice moudrý a počestný. Naproti tomu císař Klaudius II. byl krutý a nemilosrdný. Jeho velkým cílem byla obrovská silná a nepřemožitelná armáda, která by mu vybojovala titul nejmocnějšího císaře. Vojákem v jeho armádě se mohl stát každý mladý, silný a svobodný muž. Ke zklamání císaře, se ale mnoho mladých mužů do armády nehlásilo. Klaudius II. si to vysvětloval po svém a myslel si, že mladí muži se raději oddávají láskám a na boje nemají příliš chuť, proto se k němu nehlásí. Jeho rozhořčení a zklamání bylo tak veliké, že se rozhodl zakázat všechny sňatky.

Valentýn byl v té době knězem v kostele a hluboce věřil nejen v Boha, ale i v lásku. Sám ji nikdy nezažil, ale věřil, že jestli mu jednoho dne zkříží cestu jistě ji pozná a uchová ve svém srdci navždy. Jakožto velice moudrý člověk hned poznal, že Klaudiuv zákaz je nesmyslný a rozhodl se, že ho dodržovat nebude a šťastné zamilované páry bude dál oddávat ve jménu lásky. Jednou v noci, když Valentýn tajně oddával mladý pár, vtrhli vojáci k němu do kostela a zajali ho. Naštěstí dva mladí lidé stihli utéct. Klaudius uvrhli Valentýna do žaláře, aby mu nemohl hatit jeho plány.

Valentýn byl nešťastný, protože věděl, že se už do kostela nevrátí. Jednou, se ale stalo něco velmi zvláštního. U oken a dveří žaláře se začaly objevovat dopisy a drobné dárky od těch, kterým Valentýn pomohl navzdory zákazu, který byl vydán. Byly to dopisy a dárky od mladých zamilovaných párů, kterým Valentýn pomohl zpečetit jejich lásku. Dávali mu tím najevo, že i přes nesmyslný zákaz všichni stále hluboce věří v lásku jako on. Valentýnovi to dodávalo síly k tomu, aby přežil krutý žalář. Dcera žalářníka, který dával na Valentýna pozor si vynutila také návštěvu u kněze. Jakmile ji Valentýn spatřil okamžitě se do ní zamiloval a věřil, že ji bude milovat až do smrti. V den jeho popravy, tedy 14. února 269 př.n.l., zanechal mladé dívce dopis, v kterém se jí ze své lásky vyznal a podepsal jej: „Od Tvého Valentýna“.

Tělo světce bylo patrně pohřbeno v římských katakombách, nad nimiž později vznikla bazilika, části jeho ostatků se však již v dobách středověku objevily v mnoha evropských zemích. U nás k nim patří např. kost z lopatky, která je dnes součástí barokního relikviáře v Praze na Vyšehradě, který bývá vystavován v den sv. Valentýna. Další relikvie by měly být uloženy na Pražském hradě i na Karlštejně.

První historicky doloženou valentýnku zaslal své ženě v roce 1415 francouzský vévoda Karel Orleánský, kterého zajali v bitvě u Azincourtu a věznili v londýnském Toweru. Odtud posílal manželce milostné básně, z nichž se jich asi šedesát zachovalo, k vidění jsou v Britském muzeu.

Zdroj: Tradice svatých

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora

(Z cyklu Stará Šumava)