STARÁ ŠUMAVA: Symbolika masopustního průvodu
Masky masopustních průvodů měly svůj hluboký význam a symboliku. Každá z nich plnila určité poselství, měla svoji charakteristickou úlohu a typické chování.
Celé týdny trvají přípravy a vyrážejí od stavení ke stavení se starodávnými průpověďmi. Navzdory velké nouzi všech nepřijde ta veselá žebrota snad nikdy zkrátka. Chrání je stará víra, že nepřijde-li “masopustní mládenec” – mládenec je celá ta mládenecká chasa, nedoroste v létě nijaké obilí. Tam odtud, kde se prvý mládenec objeví, přichází i první bouřka. Selka strhne ze sešívaného šaškovského šatu bláznova tři rudé hadrové záplaty a strčí je pod slepici na vejcích: pak jich bude habaděj. Blázni, zvaní také Hudl, nosí škrabošky s dlouhým nosem a poskakují řadou nekonečně komickými pohyby. Za nimi jdou muzikanti a husím pochodem hejtman, rychtář se špízem s nabodnutými kusy špeku, tancmajstr, šašek s plácačkou, robeštrégr , Moučka a další mládenci zvaní Žitnej, Vaječnej, Lněnej, kteří podle svého označení hází do košů a pytlů příslušnou hmotnou výslužku.
Před každým stavením se zatancuje kolečko, zvané tu Kretzl, který odpovídá věnečku masopustních laufrů. Následuje průpovídka:
„Veselej mládenec v masopustě žádá nějakýho
muže vopravdovsky rozmyslnýho,
vo měřici vovsa, měřici žita, kus špeku taky přec,
ať se ctí dál jít může veselej mládenec.
Klobáska, devětkrát uzená,
dala by se dát,
z nás celý mládence udělat.
Máte-li tmavohnědý děvče v domě akorát,
dalo by se dát,
pár koleček my s ní budem tancovat.
Muzikanti, hrejte,
mládenci všici jim k tomu zajuchejte!“
Každá maska má určitou roli a také své místo v řazení průvodu: kobyla vždy průvod vede a ras ji zezadu popohání, za nimi jdou strakatý se ženou a turci, poté následují kominíci, slamění a židi, všichni doprovázeni říznou dechovkou. Celá maškara se dělí na maškaru “červenou” a “černou”. Červenou maškaru tvoří dva červení a dva modří “turci”, “laufr”také nazývaný “strakatý”, “žena ” a “kobyly”.
Po provedení obřadu žádosti o povolení u starosty obce se průvod maškar vydá na obchůzku všech stavení ve vesnici. U každého domu požádá strakatý se ženou pána nebo paní domu o dovolení pro maškaru tento dům navštívit a zároveň se optají kolik a jaké písničky chtějí domácí zahrát. Muzika hraje, turci tančí a ostatní maškara si rozebere obyvatele domu a ostatní přihlížející a dají se “do práce”.
Rasové nabízejí kobylku hospodáři “do tahu” i “do chovu” a ptají se po zdravotním stavu všech hospodářských zvířat, ale dnes , kdy je hospodářských zvířat již málo, často dojde na zdravotní prohlídky samotných obyvatel domu. Kominíci si hledí vymetání kamen a komínů hospodyňkám, ale především mají za úkol každého, kdo se jen připlete, máznout pro štěstí na tvář mazadlem připraveným z vymetených sazí.
V tomto zkrášlování přihlížejících jim pomáhají ještě kobylky a slamění. Ale slaměný má na vostatky ještě daleko důležitější poslání; podle mytologie plodnosti si každá hospodyně utrhla ze slaměného stéblo slámy pro dobré vyvedení hus, a jí samotné přispělo k utužení zdraví a plodnosti pořádné vyválení se se slaměným, nejlépe v závěji sněhu. A nakonec židi, ti mají za úkol obchodovat, nabízejí rozličné služby jako stříhání, holení, a potom také mají na prodej různé potřebné i nepotřebné zboží.
Za tuto všechnu “práci” je celá maškara od hospodáře obdarována malou finanční částkou ale hlavně pohoštěním skládajícím se především z tradičních koblih a sklenky alkoholu. A takto obejde maškara za zvuku muziky a všeobecného veselí celou obec.
Navečer se celá maškara sejde v hospodě k provedení obřadu porážení kobyly. Ras přečte nad kobylou rozsudek za domnělé i skutečné hříchy, kobylu odsoudí a zároveň sdělí přítomným, jak bude naloženo s jejími údy a částmi jejího trupu. Po poražení kobyly celá maškara sejme čepice a utvoří kolem kobyly kruh, muzika hraje pohřební píseň. Po chvíli zahraje muzika opět z vesela ” Kobylka malá…..”, kobyla je vzkříšena sklenkou alkoholu a tím končí masopustní obchůzka.
Večer se sejdou téměř všichni obyvatelé obce, i mnoho přespolních, na maškarním plese za doprovodu řízné dechovky. A opět se traduje, že kdo bude u muziky vysoko vyskakovat, tomu vyroste největší oves a bude mít velkou úrodu. Dříve, když se průvody odehrávaly v úterý, musela muzika skončit přesně o půlnoci, protože popeleční středa byl již začátek půstu. Dnes se pravidelně průvodové veselí beztrestně protáhne ze sobotního večera až do nedělních ranních hodin.
Tak by se daly uvést ještě nespočetné příklady mocně kvetoucího zvykosloví na Šumavě. Týkaly by se žňových prací, tance s jeho veselými čtyřveršími a především pak svatby. To, co už bylo řečeno, však docela dobře postačí k tomu, aby vystihlo život těchto lidí i sílu a prapůvodnost jejich způsobu myšlení. Kéž jim zůstane zachováno i v nové době hospodářského rozvoje, která nyní nastává, jim k požehnání a nám pro radost.
Zdroj: Zíbrt, Čeněk: Veselé chvíle v životě lidu českého, svazek II. Masopust držíme. Praha: F. Šimáček, 1910
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora