DAVID MARTINEK: Týden a něco po českých volbách. Klíčové věci už se...

DAVID MARTINEK: Týden a něco po českých volbách. Klíčové věci už se nejspíše staly a je zřejmě dohodnuto

Přiznám se, že mě hrozně, hrozně, hrozně moc nebaví psát o politice. Je to únavné a vyčerpávající. Zvlášť, když si člověk uvědomí naléhavý rozdíl mezi skutečnými potřebami společnosti, úkoly, které musí stát prakticky neprodleně řešit a prozatímním a panoptikálním hemžením figur i figurek, které jsou aktuálně volebními výsledky předurčeny k správě země. K rozhodnutím v okamžitém sledu, střednědobém i dlouhodobém horizontu.

Nicméně.
Mluvím-li o práci, nejlíp bude, když ji sám budu dělat. I když mě tahle zrovna moc nebaví.
Tak, věcně.

Myslím, že klíčové věci už se nejspíše staly. Podle mě je.. dohodnuto.

Týden a něco po volbách je zřejmé, že politici, včetně hošů z nově zvolených stran spektra pochopili, že předvolební tanečky skončily. Že se na další čtyři roky jejich konkurenti, se kterými se utkávali v lítých předvolebních řežích, změnili na kolegy. Na lidi, se kterými budou muset čtyři roky jednat, vycházet, pracovat, bojovat v názorových soubojích o způsoby provedení update systému. To je realitou moci.

Po těchto volbách je jasné, že nově se bude vládnout v ovzduší ostré politické konkurence. Někdejší pohodlná selanka vládnutí, chytře a vtipně manévrovaná prostřednictvím iluzorních a zástupných témat, je pryč a bez šance na návrat. Nově se cení schopnosti, výkon, připravenost, odvedená práce. Je to přirozené.

A není divu. Když vás každodenně kapitalistická realita ždímá ve věci osobního výkonu, musíte odevzdávat práci přesně, včas, v nejlepší kvalitě, jinak dostanete padáka nebo vám seberou hubenou mzdu, pak je otázkou, proč by tyhle pravidla neměly platit pro politiku. Lidé ve sněmovně nejsou ničím jiným, než lidé ve služebním poměru ke státu, jsou tady od toho, aby pracovali pro stát. Aby stejně jako lidé, kteří MUSÍ každodenně odvádět práci, služby, jsou tu politici od toho, aby fungovali, podávali měřitelné a prokazatelné výkony.

Fundovaně, věcně, s ohledem na zájem lidí a státu.

Druhou novinkou je, že lidem konečně došlo, že činnost politiků má přímý důsledek na kvalitu jejich životů. Lidé už také vědí, že politiky lze odvolat. Vědí jak. Příští rok je rok osudových osmiček a nálady lidí mohou velmi rychle eskalovat do podoby demonstrací a protestů. Pokud se lidem nebudou prováděné reformy během příštího náročného transformačního období zamlouvat, politiky jednoduše smetou.

Taková jsou nová pravidla hry.

Základním měřítkem pro rozhodování by podle mě měly být jen dvě otázky:

Je to dobré pro lidi?

Je to dobré pro stát?

Tahle pozoruhodně jednoduchá optika vystačí pro orientaci v jakémkoliv tématu. A je spolehlivým vodítkem pro rozhodování v jednotlivých kauzách. A také, v následném kroku, pro znovuzvolení a možnost pokračování v práci.

(Jen připomenu, že někdejší optika, to jest: Je to dobré pro lobbisty dohozené klienty? Pro partaj? Nebo pro mou vlastní peněženku?, je dnes spolehlivou cestou, jak se dát vykázat s ostudou z poslaneckých, senátorských nebo zastupitelských lavic na nižších úrovních správy státu. A nově také s větším rizikem nástupu do cely některého z vězeňských ústavů. Větším rizikem, než dříve.)

Věcně vzato.

Andrej Babiš se bude muset ještě chvíli potýkat s minovým polem, které mu před volbami do cesty nasázel čachrující dogmatik doznívající éry devadesátkové verze kapitalismu. Kalouskovo „Neuhneme“ je vtipná a cynická šaráda, kterou zaměstnal mysl partají, které jsou v mentálním područí někdejších politických schémat a Kalouska samotného.

Tak je možné pozorovat prkenné profesorské objíždění Kalouskem nastraženého mentálního minového pole v podobě nespolupráce ODS, STAN i ČSSD s „nedemokratickými“ stranami, okázalé lavírování a zarputilé výrazy v médiích ve snaze dojmout voliče „zásadovými postoji“.

Bavím se. Všechny strany byly zvoleny řádnou demokratickou volbou lidí. Dělení na „demokratické“, „nedemokratické“ a „populistické“ strany je samozřejmě nesmysl. Chápu, že 26 let se tady s tímhle operovalo a ze dne na den nepůjde vysvětlit lidem, že šlo vlastně jen o mediálně vytvořenou realitu, která držela dlouhodobě u moci někdejší protagonisty vlád z řad ODS, TOP09 a ČSSD.

Jen málokdo si dnes vzpomene, že ČSSD při prvním nástupu k moci označovali stejně hanebnými přívlastky a nakonec, ejhle, dnes je klidně a zcela považujeme za „demokraty“. Takže, tuhle podmínku můžeme s klidem odmítnout. Demokraticky byly zvoleny všechny strany, které jsou v parlamentu a zbytek je jen mediální nátěrka, nic víc.

To podstatné je ochota okamžitě začít pracovat.

Je vidět, jak SPD, tak i Piráti, že se pustili do práce.

Ivan Bartoš má velmi složitou roli. Musí svým 485 spolustraníkům vysvětlit, že jsou ve vládě. Že ten stav, o který tahle strana dlouhodobě usilovala, je faktem. Že teď jsou lidmi, kteří budou spolurozhodovat o výstavbě infrastruktury, o nemocnicích, důchodech, platech lidí ve státní správě a budou muset velmi silně manévrovat, pokud budou chtít prosadit zlepšení podmínek pro občany. Babiš bude držet kasu jako čert kopýtko.

Bylo nesmírně moudré, že Bartoš pochopil roli prezidenta Miloše Zemana.

Od Miloše Zemana nelze očekávat, že bude znát osud Aarona Schwartze, nebude se vehementně zastávat Assagneho, nejspíš netuší, co je Chan. Určitě se s ohledem na své postavení nebude vyjadřovat k práci a podílu tajných služeb a mainstreamových médií v otázkách 9/11, NEDu, barevných revolucí, Monsanta a dalších hrozivých témat, které spoludefinovaly podstatu, ideový koncept, atavismus a životnost pirátského hnutí. Nebude lítat s Antifou, tyčkama mydlit nácky po hlavě, nezaloží hnutí 99%, neví, co byl Napster, nezná historii pirátského souboje s mocí v oblasti autorských práv a nejspíš taky neumí prolomit kód nebo definovat architekturu databází. Tohle ne. Nicméně, jak jsem pochopil ze záznamu z povolebních oslav, bojové naladění vůči Zemanovi, jako odpudivému představiteli establishmentu, ošklivákovi, který chce zavléct zemi do područí dávno neexistujícího SSSR a někdejší komunistické Číny, je hloupý omyl, který straší v jinak chytrých pirátských hlavičkách. A produkt mediálních masírek předchozí etapy.

Zeman je týž anti-establishment jako jsou Piráti, jen v jiné roli a jiné poloze. Zeman vede prozíravý a osamělý zápas o národní stát, jako platformu proti všeobjímající moci korporací a kapitálu. Jinými prostředky, jinými metodami. A jako velmi neobvyklý představitel anti-estabhlismentu, může, předpokládám, Piráty velmi v jejich snažení podpořit a řadu věcí i naučit. Což ostatně už také udělal, vyjádřil jim veřejnou podporu, .. která se ale u Pirátů setkala s posměchem.

Začátky jsou těžké. Tak bych to vnímal.

ODS, myslím, pod vedením profesora Fialy spolehlivě promarnila vhodný okamžik pro spoluúčast na moci. Jsem si jistý, že Babišova vláda, sestavená povětšinou ze schopných lidí, zemi nakonec zdvihne. Babiš velmi dbá na personální politiku, tahle jeho zkušenost z firem akcentuje způsob, jak uspět. Ve firmě platí bezezbytku: potřebujete schopné a výkonné lidi. Tahle běžná rutina při výkonu moci bude nakonec jedním z hlavním přínosů učinkování ANO na politické scéně. Nepotřebujeme amatéry, hochštaplery, profesionální hysteriky. Potřebujeme odborníky a výkonné správce státu. Najděte nejlepší lidi, dobře je zaplaťte a nechte je fungovat. Takhle fungují i korporace. Stát jim musí být schopen v tomhle ohledu být rovnocenným partnerem.

Možný úspěch Babišovy vlády bude pro ODS pohromou. ANO i ODS jsou pravicové strany, tak to ve skutečnosti je. I když Babiš obratnou volební rétorikou dokázal nalákat a vyluxovat lidi z partají, které by měly zastupovat zájmy lidí účinněji a přirozeněji, ANO je klasická pravicová partaj, nic víc, nic míň. A jestliže se ODS pro Kalouskovy opičky vzdala spolupráce se svým přirozeným partnerem, je to jejich fatální chyba. Přesně, jak říká Jan Keller, vnímavý a předvídavý levicový komentátor: Jako levičák ODS Fialu přeji.

Sociální demokracie zažívá skutečný masakr.

Nejde jen o jedny prohrané volby. Tahle důležitá, systémová strana, prochází krizí hodnot. Krizí věku. Finanční krizí. S mírnou dávkou sarkasmu lze konstatovat, že sociální demokracie se ocitla přesně v týchž podmínkách, ve kterých se nachází podstatná část jejich voličů. V obtížných životních podmínkách, s dluhy, exekutory na krku, s rozhádanou „rodinou“, která si neví rady, jak se s komplikovanou životní situací vypořádat. Je to velmi podobné. Lidé, odkázaní na ponižující podmínky při hledání uplatnění, na špatně placenou práci, neustálý, každodenní a tvrdý souboj o přežití si museli před volbami nutně položit otázku. Měla by mě zastupovat strana partajních panáků, která se stykem s nejvyššími patry moci definitivně odcizila vlastní podstatě? To ani náhodou a volby jednoznačně tuhle praxi odmítly.

Podstatou sociální demokracie je starost a péče o lidi v limitovaných životních rolích. Zaměstnanců, dělníků, úředníků, lidí ve služebních profesích, zaměstnancích státu. Pro tyhle lidi sociální demokracie vybojovala v minulosti volební právo, osmihodinovou pracovní dobu, vtiskla brutálním podmínkám kapitalismu rozměr, počítající s člověkem a jeho hodnotou pro systém.

Byla představitelem pokroku a je třeba si uvědomit, že pokrok v podobě zlepšených práv lidí skutečně prosazovala a prosadila. Navzdory policejním kohortám, střelbě do stávkujících, věznění a terorizování jejich představitelů. Když si přečtete Kapitál, jasně a zřetelně se v něm popisují podmínky, za jakých lidé žili a pracovali kdysi. Dnes neřešíme osmihodinovou pracovní dobu a volební právo. Řešíme postavení člověka v nově se strukturující a metamorfující se společnosti. S tím, jak nové technologie přinesou pokrok, přinesou i zároveň obrovská rizika a ohrožení velkých skupin obyvatel. Kdo je bude zastupovat?

Podnikatelské a pravicové subjekty? Nově příchozí uskupení, hájící zájmy kreativních tříd, půmyslových korporací nebo technologických metastatických kultur?

Sociální demokracie má zastupovat stovky tisíc lidí, žijících v limitovaných podmínkách v jejich přirozených právech. Teď bude žít a zápasit se stamilionovými dluhy, damoklovým mečem v podobě Altnerových pohledávek, úprku části členské základny a zaměstnanců. Chtělo by se říct. Vítejte v pekle. V jakém žijeme i my ostatní…

Ale. Je nutné říct, že tahle kritická situace je zároveň přesně tou určující zkušeností, která sociální demokracii nakonec postaví na nohy a udělá ji opětovně silnou. A nebezpečnou. Protože v takové situaci máte jen dvě volby. Buď to vzdáte a necháte sebou vláčet osudem. A nebo se rozhodnete bojovat a tento boj dovedete do konce. A téhle drsné, kruté a určující zkušenosti se už pro příště nevzdáte.

Osobně si myslím, že i když bude Babišova vláda úspěšná, obrovské transformační potíže, které budou provázet masivní nástup nových technologií, sebou přinesou potřebu aktivního zastupování práv milionů lidí ohrožených právě nástupem moderních technologií. Dovolím si prognózovat už teď, že sociální demokracie může být, spolu s nově ustavenými stranami, zastupujícími kreativními třídy, lídry příštích voleb. A že bude tou stranou, která bude prosazovat, opět, pokrokové věci jako kdysi; nepodmíněný příjem, nebo přinejmenším zvyšování platů, modernizaci infrastruktury, koherentní systémy života společnosti na platformě národních států, lokální diverzitu a ochranu práv na úrovni základních lidských práv o otázkách kontroly genových transformací, optimalizace procesu nástupu robotiky, demokratizace kvality života pro široké vrstvy obyvatel, bezplatný internet, spoluúčast na moci prostřednictvím digitalizace a další okruhy. Zní to jako sci-fi? Zatím. Za čtyři roky běžná věc.

Věřím, že se soc.dem podaří pochopit tuto dobu a vlastní trpkou zkušenost. Bude určující jak pro sec.dem, tak i pro příští stát.

Tomio Okamura se ukázkově vrhnul do práce.

Skutečností a problémem SPD ale budou vlastní lidé. Tomio se nezdržuje Kalouskovými obstrukcemi a jsou mu přirozeně k smíchu. Jeho problémem budou personálie. Tam, kde investoval nesmírnou energii do prosazení strany až do poslaneckých lavic, do komunikace s desítkami tisíci lidmi, facebookových prohlášení, mítinků, jeho konkurent investoval zároveň energii a peníze do struktury vlastní strany. ANO má kvalitnější kádr, rozprostřený napříč zemí a faktem je, že s tímhle se Okamura bude muset poprat velmi vehementně a za pochodu. Tomio měl příležitost, v minulosti, oslovit lidi z univerzit, průmyslu, práva. Ale svým pojetím politiky je spolehlivě zapudil. Tahle nedostatečnost se mu velmi brzy projeví při samotném výkonu. Možnosti má dvě.

Buď, podobně jako Babiš získá profesionály k vedení zvolených a zastupovaných resortů. A nebo bude pokračovat v halasném a nevybíravém prosazování své agendy a doufat, že voliči ocení, že dodržel vlastní sliby. Jeho šancí je specializace na vybraná témata, neokopávání kotníků v nepodstatných detailech a skvělá sebeprezentace.

Komunisté zažívají obdobnou situaci jako sociální demokracie. Jejich proces obnovy bude mnohem složitější. Straně ubývají členové a noví se nehlásí. A ani nebudou. Někdejší klíčový dokument filozofie strany, zmíněný Kapitál, v dnešním světě jednoduše neobstojí. Někdejší roli reformátorů systému převezmou nově vzniklé strany, možná hnutí, které budou zastupovat kreativní třídy. Jestliže Marx uvažoval v rovině, že postupným vývojem se z dělníků stanou technici, z techniků majitelé provozů a tito budou tvořit pokrokovou střední třídu vlastníků a spoluvlastníků, formujících politiku a životní podmínky na základě ideologie a komunitního smýšlení, pominul zcela reálný stav věcí. Tohle se v masovém měřítku nestalo, byl to jen sen.

Naopak, přesně tuhle schopnost mají kreativní vstvy společnosti, které tuhle dávnou Marxovu vizi naplní. Po svém a zcela jiným způsobem. Ale k tomu komunisty nepotřebují. Pro komunisty je naopak lákavá možnost stát se arbitrem v boji za národní stát. To je téma, které může přivést příští voliče a podporovatele. A má svou hlubokou, historickou i lidskou podstatu. Boj proti moci korporací a boj za sebeurčení na půdorysu fungujícího národního státu je věcí, kterou tenhle systém potřebuje.

Komunisté by tak mohli fungovat jako přetrvávající paměť, senioři systému, jejichž posláním je tlumit excesy, spojené s nástupem nových podmínek.

Andrej Babiš má, předpokládám, v tuto dobu vyřešeno.

A ví, jak bude pokračovat v sestavení vlády.

Patálie se sestavením vlády musel přirozeně očekávat.

Jako pragmatik musí vědět, že za čtyři roky fungování jeho vlády bude rozhodovat konečná bilance státu. Ne úvodní hysterie.

Jeho úkoly jsou velmi náročné. Splaceni velké části státního dluhu. Zlepšená a zmodernizovaná dopravní infrastruktura. Profesionální podpora průmyslové základny, právní, ekonomická, technologická. Musí zprovoznit do této doby nefunkční propojení vědy, výzkumných programů s průmyslovou bází země, školami a firmami. Očekává se od něj pragmatická podpora zahraniční politiky v oblastech, která povede k možnostem domácího průmyslu uspět s produkcí na zdejších trzích. Za kvičení domnělých i skutečných obhájců lidskoprávních agend.

Stát bude potřebovat důslednou digitalizaci a zjednodušení a zcivilnění výkonu. Nepůjde tentokrát jen o zlepšení chodu daňové správy, celní správy a ministerstva financí. Jak ukázala kauza lithium, v činnosti úřadů jsou potenciální miny, od kterých bude hrozit, že přerostou v katastrofální a hrozivé kauzy, které občané připíší na vrub jeho vládě. A mohou výkon jeho moci velmi ohrozit.

Stát se bude muset velmi vehementně angažovat v podpoře řady moderních oborů. Jsme sice malou velmocí v nano, ale klíčové věci se odehrají jinde. Roboti, biotech, high-tech komunikace, internet nové generace (a zdarma), výzkum materiálových struktur a následná rychlá aplikace, podpora transformace automobilového průmyslu, obnova páteřních železničních tratí a její update na vysokorychlostní, plus navazující re-urbanizace infrastruktury v cílových destinacích.

Přiznám se, že kdybych měl přebírat vládu, tak určitě ne v téhle době a situaci. Nicméně, vybral si to sám,.. tak plnou parou vpřed.

A na závěr pan Kalousek.

 

 

Děkuji. Hezký den.

David MARTINEK, režisér, producent ve společnosti David Martinek Production

 

 

Komentáře

komentářů