Z popisov\u00e1n\u00ed vlastn\u00edho st\u00e1\u0159\u00ed, nem\u00e1m \u017e\u00e1dnou radost. Musela bych poctiv\u011b zm\u00ednit svoje klouby, v\u0161elijak\u00e9 bol\u00edstky a co j\u00e1 v\u00edm co je\u0161t\u011b, a to by mne v\u016fbec nebavilo. \u010clov\u011bk prost\u011b nem\u00e1 nic p\u0159eh\u00e1n\u011bt, ani up\u0159\u00edmnost. A tak se rad\u011bji vrac\u00edm do ml\u00e1d\u00ed, i kdy\u017e dnes jsem si nevymyslela t\u00e9ma zrovna p\u0159\u00edv\u011btiv\u00e9. Byla to v\u0161ak epizoda m\u00e9ho \u017eivota, tak\u017ee do toho!<\/p>\n
Kdy\u017e jsem dosp\u00edvala, byla na tom na\u0161e rodina docela dob\u0159e. Tat\u00ednek \u00fa\u0159edn\u00edk, maminka pracovala doma. Ru\u010dn\u011b malovan\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159e, kter\u00e9 zhotovovala, \u0161ly velmi dob\u0159e na odbyt, hlavn\u011b na Slovensku. Ka\u017ed\u00e1 rodina na slovensk\u00e9m venkov\u011b cht\u011bla m\u00edt v par\u00e1dn\u00edm pokoji takov\u00fd kr\u00e1sn\u00fd vank\u00fa\u0161.<\/p>\n
Chci tedy zd\u016fraznit, \u017ee jsme jako d\u011bti netrp\u011bly nouz\u00ed, m\u011bli hodn\u011b pohybu na \u010derstv\u00e9m vzduchu, dom\u00e1c\u00ed vejce, zeleninu, ovoce a dodnes nev\u00edm pro\u010d… onemocn\u011bla jsem tuberkul\u00f3zou.<\/p>\n
Mus\u00edm pod\u011bkovat osudu, \u017ee jsem \u017eila v dob\u011b, kdy se ji\u017e za\u010dal pou\u017e\u00edval penicil\u00edn. Bez n\u011bj bych tady ur\u010dit\u011b nebyla. Je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r lety se na tuto nemoc um\u00edralo velmi \u010dasto.Tak tedy sl\u00e1va panu Flemingovi, objeviteli penicil\u00ednu. N\u011bkte\u0159\u00ed u\u010ditel\u00e9 za\u010dali referovat m\u00fdm rodi\u010d\u016fm, \u017ee v jejich hodin\u00e1ch po\u0159\u00e1d poka\u0161l\u00e1v\u00e1m. Ne\u017e jsem se\u00a0 dostala na RTG uplynula n\u011bjak\u00e1 doba, a pak to byl marat\u00f3n. Okam\u017eit\u00e1 hospitalizace.<\/p>\n
Byla l\u00e9ta pades\u00e1t\u00e1, a kdy\u017e dnes vid\u00edm film Vizita s Rudolfem Hru\u0161\u00ednsk\u00fdm v hlavn\u00ed roli , vrac\u00ed se mi vzpom\u00ednky velmi \u017eiv\u011b. Star\u00e1 budova, velk\u00e9 m\u00edstnosti, vysok\u00e9 stropy a hlavn\u011b re\u017eim, jako na vojn\u011b. Pokoj m\u011bl zam\u0159\u00ed\u017eovan\u00e1 okna a le\u017eelo n\u00e1s tam osm. Jednou za \u010das p\u0159i\u0161la sestra s l\u00e9ky, injekc\u00ed nebo s nen\u00e1vid\u011bn\u00fdm ryb\u00edm tukem. Bylo socialistick\u00e9 zdravotnictv\u00ed a sestry, i kdyby malou \u010dokol\u00e1dku dostaly, musely odm\u00edtat a \u0159\u00edkat, \u017ee d\u011bkuj\u00ed, \u017ee maj\u00ed dobr\u00fd plat a \u010dokol\u00e1du si mohou koupit. Moje mil\u00e1 maminka to v\u0161ak um\u011bla za\u0159\u00eddit. Obdarovala person\u00e1l malovan\u00fdmi pol\u0161t\u00e1\u0159i a mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee jsem pak m\u011bla ur\u010dit\u00e1 mal\u00e1 privilegia.<\/p>\n
Bylo l\u00e9to, okna otev\u0159en\u00e1, pod okny chodn\u00edk, kde chodili “norm\u00e1ln\u00ed” lid\u00e9. R\u00e1di jsme za m\u0159\u00ed\u017eemi pozorovali ruch tam venku. Dopisy n\u00e1mi pos\u00edlan\u00e9 dom\u016f byly cenzurov\u00e1ny, ale my si um\u011bli poradit. Vytipovali jsme v\u017edy n\u011bjakou pan\u00ed chodkyni a poprosili, zda by hodila dopisy do schr\u00e1nky nedaleko. \u010cas plynul a to jsem je\u0161t\u011b netu\u0161ila, co m\u011b \u010dek\u00e1 a co mi osud p\u0159iprav\u00ed.<\/p>\n
Jednoho dne se za\u010daly d\u00edt v\u011bci. Pr\u00fd jsem neprod\u011blala spalni\u010dky nebo ne\u0161tovice, co j\u00e1 v\u00edm, a mus\u00edm tedy do karant\u00e9ny. U ka\u017ed\u00e9 nemocnice tenkr\u00e1t b\u00fdvala kaple. Zav\u0159eli m\u011b do pokoj\u00edku s blouzn\u00edc\u00edm d\u00edt\u011btem, kter\u00e9 celou noc vyk\u0159ikovalo, nikdo je nesly\u0161el, jen j\u00e1. Cesta k n\u00e1m vedla pouze p\u0159es tu kapli. Person\u00e1l za n\u00e1mi chodil jen m\u00e1lokdy a v noci v\u016fbec ne. Sestry se b\u00e1ly. Byl to pro mne d\u011bs a hr\u016fza a dodnes nepochop\u00edm, \u017ee d\u00edt\u011b v takov\u00e9m stavu tam nechali bez zv\u00fd\u0161en\u00e9 p\u00e9\u010de, a j\u00e1, t\u0159in\u00e1ctilet\u00e1, jsem najednou m\u011bla pocit, \u017ee za n\u011bj zodpov\u00edd\u00e1m. Mysl\u00edm, \u017ee se \u010dekalo, a\u017e zem\u0159e. Vyslechla jsem\u00a0 rozhovor dvou sester, \u017ee je to z\u00e1n\u011bt mozkov\u00fdch blan a je to beznad\u011bjn\u00e9.<\/p>\n
Zase mne zachr\u00e1nilo otev\u0159en\u00e9 zam\u0159\u00ed\u017eovan\u00e9 okno dosti n\u00edzko v p\u0159\u00edzem\u00ed, vedouc\u00ed do parku. Za chv\u00edli jsem znala v\u0161echny zam\u011bstnance proch\u00e1zej\u00edc\u00ed z pr\u00e1ce do pr\u00e1ce. Pod okno chodili i moje rodi\u010de a mohli jsme neru\u0161en\u011b mluvit. Jinak byly n\u00e1v\u0161t\u011bvy zak\u00e1zan\u00e9.<\/p>\n
Jednou v noci, kdy u\u017e se nedal k\u0159ik vydr\u017eet, p\u0159ekonala jsem sv\u016fj ohromn\u00fd strach a vydala se na cestu. V b\u00edl\u00e9 no\u010dn\u00ed ko\u0161ili, s malou baterkou v ruce jsem t\u00e1pala mezi kosteln\u00edmi lavicemi a hledala cestu ven. Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b jsem objevila dve\u0159e, ale ouha, byly zamknuty. Za\u010dala jsem na n\u011b zu\u0159iv\u011b bu\u0161it s rozhodnut\u00edm, \u017ee u\u017e se do toho pokoje nikdy nevr\u00e1t\u00edm. Pro no\u010dn\u00ed sestru jsem byla jako zjeven\u00ed z jin\u00e9ho sv\u011bta.<\/p>\n
Druh\u00fd den se o m\u011b pov\u00eddalo po cel\u00e9m odd\u011blen\u00ed a j\u00e1 se rychle dostala zp\u011bt na p\u016fvodn\u00ed pokoj mezi sv\u00e9 kamar\u00e1dy. Moje maminka si rad\u011bji rychle vzpomn\u011bla, \u017ee jsem ne\u0161tovice ur\u010dit\u011b m\u011bla, i kdy\u017e si mysl\u00edm, \u017ee m\u011b cht\u011bla zachr\u00e1nit, a\u0165 to bylo jak bylo.<\/p>\n
Za\u017eili jsme tam v\u0161ak i hodn\u011b legrace. S holkama se \u0159e\u0161ily\u00a0 na\u0161e d\u00edv\u010d\u00ed starosti, i jeden kluk se mi tam l\u00edbil,\u00a0 j\u00e1 jemu asi taky, jen mi to jaksi nehodlal sd\u011blit. Pom\u00e1hala jsem hodn\u00e9, mlad\u00e9 sest\u0159i\u010dce rozd\u00e1vat teplom\u011bry, zapisovat teploty, sed\u011bla jsem s n\u00ed ve\u010der na o\u0161et\u0159ovn\u011b, vyr\u00e1b\u011bly jsme g\u00e1zov\u00e9 tamp\u00f3ny, \u010dtvere\u010dky a pov\u00eddaly si.<\/p>\n
Kupodivu jsem se b\u011bhem n\u011bkolika t\u00fddn\u016f za\u010dala rychle uzdravovat a nastalo lou\u010den\u00ed. Ani do ozdravovny jsem nemusela odj\u00ed\u017ed\u011bt jako ostatn\u00ed. Sta\u010dil mi n\u00e1\u0161 venkov a dom\u00e1c\u00ed prost\u0159ed\u00ed.<\/p>\n
P\u0159i jednom rozhovoru na o\u0161et\u0159ovn\u011b se m\u011b ptali, zda bych jednou necht\u011bla b\u00fdt zdravotn\u00ed sestrou. Tenkr\u00e1t jsem odpov\u011bd\u011bla, \u017ee nev\u00edm, mo\u017en\u00e1, snad, a t\u0159eba r\u00e1da. Obloukem se vrac\u00edm do sou\u010dasnosti a mohu konstatovat, \u017ee opravdu r\u00e1da. Cel\u00fdch \u010dty\u0159icet let. Jen na d\u011btsk\u00e9 odd\u011blen\u00ed\u00a0 se mi nikdy tak n\u011bjak necht\u011blo..<\/p>\n
<\/p>\n