![\"\"](\"http:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/wp-content\/uploads\/2016\/10\/13\/stara-sumava-2.jpg\")
<\/p>\n<\/p>\n
<\/p>\n
Hn\u011btynka byla p\u016fvodn\u011b darem od d\u011bv\u010dete, kter\u00fd d\u00e1vala chlapci na posv\u00edcen\u00ed v hospod\u011b za to, \u017ee s n\u00ed cel\u00fd rok tancoval. Hn\u011btynka se toti\u017e nekou\u0161e, hn\u011btynka se rozpl\u00fdv\u00e1. Ka\u017ed\u00fd kout m\u00e1 sv\u00e1 specifika na zdoben\u00ed hn\u011btynek a i ka\u017ed\u00e1 rodina si je zdob\u00ed po sv\u00e9m. V\u0161eobecn\u011b se d\u00e1 \u0159\u00edci, \u017ee jsou pol\u00e9van\u00e9 cukrovou polevou s r\u016fzn\u00fdmi p\u0159\u00edchut\u011bmi a zdobeny sn\u011bhov\u00fdmi, cukrov\u00fdmi nebo marcip\u00e1nov\u00fdmi barevn\u00fdmi ozdobami je\u017e maj\u00ed pov\u011bt\u0161inou podobu r\u016fzn\u00fdch kyti\u010dek a l\u00edste\u010dk\u016f.<\/p>\n
Z nejrozli\u010dn\u011bj\u0161\u00edch sv\u00e1te\u010dn\u00edch dn\u016f, kter\u00e9 jsou \u0160umav\u011b pr\u016fb\u011bhem roku slaveny, dosahuje bezesporu obzvl\u00e1\u0161tn\u00edho lesku slavnost posv\u00edcen\u00ed. Podle legendy slavil prvn\u00ed posv\u00edcen\u00ed \u0160alamoun, kdy\u017e sv\u011btil sv\u016fj chr\u00e1m v Jeruzal\u00e9m\u011b. Ka\u017ed\u00fd rok v ten stejn\u00fd den pak po\u0159\u00e1dal hostinu pro sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele na po\u010dest vysv\u011bcen\u00ed chr\u00e1mu.<\/p>\n
Jak ji\u017e tato legenda nazna\u010duje, posv\u00edcen\u00ed bylo v\u00fdro\u010dn\u00ed slavnost\u00ed, kter\u00e1 se slavila v ned\u011bli p\u0159ed nebo po sv\u00e1tku sv\u011btce, jemu\u017e byl zasv\u011bcen m\u00edstn\u00ed kostel. Posv\u00edcen\u00ed b\u00fdvalo jedn\u00edm z nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edch sv\u00e1tk\u016f prost\u00e9ho venkovsk\u00e9ho lidu, kter\u00fdm z\u00e1rove\u0148 oslavovali ukon\u010den\u00ed poln\u00edch prac\u00ed.<\/p>\n
Posv\u00edcen\u00ed na \u0160umav\u011b se slavilo na podzim, tedy v obdob\u00ed kdy ji\u017e byl nov\u00fd m\u00e1k do buchet, z\u00e1soba \u010derstv\u00e9 mouky a vajec, zral\u00e9 \u0161vestky na povidla a vykrmen\u00e9 husy na pek\u00e1\u010d, zkr\u00e1tka ide\u00e1ln\u00ed doba. \u0160umavan\u00e9 slavili mnoho sv\u00e1tk\u016f. Jedn\u00edm opravdu kr\u00e1sn\u00fdm bylo posv\u00edcen\u00ed.<\/p>\n
V \u010detn\u00fdch farnostech se slavilo posv\u00edcen\u00ed dvoj\u00ed: tak \u0159e\u010den\u00e1 pou\u0165, a pak je\u0161t\u011b Havelsk\u00e9 posv\u00edcen\u00ed, v roce 1786 c\u00edsa\u0159em Josefem II. na\u0159\u00edzen\u00e9 pr\u00e1v\u011b na prvn\u00ed ned\u011bli po sv\u00e1tku sv. Havla, kter\u00fd byl 16. \u0159\u00edjna, mnohde rozli\u0161ovan\u00e9 jako velk\u00e9 a mal\u00e9 posv\u00edcen\u00ed.<\/p>\n
Pout\u00ed se ozna\u010doval na Kr\u00e1lov\u00e1cku sv\u00e1tek, kter\u00fd se ka\u017edoro\u010dn\u011b slavil na po\u010dest patrona farn\u00edho kostela o ned\u011bli po jeho” sv\u00e1tku. To pak bylo v\u017edycky p\u011bkn\u011b veselo. Kostel byl slavnostn\u011b vyzdoben, a to nejen snad proto, aby byl uct\u011bn jeho patron, n\u00fdbr\u017e tak\u00e9 k p\u0159ijet\u00ed mnoha p\u0159espoln\u00edch host\u00ed. Velc\u00ed i mal\u00ed, mlad\u00ed i sta\u0159\u00ed proudili sem ze v\u0161ech sv\u011bta stran.<\/p>\n
Jedni sem p\u0159i\u0161li o pomoc a p\u0159\u00edmluvu v nouzi a nesn\u00e1zi, jin\u00ed, aby si v kram\u00e1\u0159sk\u00fdch st\u00e1nc\u00edch nakoupili to \u010di ono, n\u011bkte\u0159\u00ed tu byli, zejm\u00e9na ti mlad\u00ed, kdo by nelitovali \u017e\u00e1dn\u00e9 cesty, jen aby si u\u017eili hudby a tance. Bl\u00edzc\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00ed, kte\u0159\u00ed bydleli mimo farn\u00ed obec, b\u00fdvali na pou\u0165 zv\u00e1ni. \u010casto p\u0159ich\u00e1zeli i zdaleka p\u011b\u0161ky; je z\u0159\u00eddka b\u00fdvali takov\u00e9 pozv\u00e1n\u00ed odm\u00edtnuto.<\/p>\n
Mnohdy to byla vlastn\u011b jedin\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost pro roztrou\u0161en\u011b bydl\u00edc\u00ed (p\u0159\u00edze\u0148), sej\u00edt se u otce a matky, bratra \u010di sestry a vz\u00e1jemn\u011b si spolu popov\u00eddat p\u0159i dobr\u00e9m j\u00eddle a nem\u00e1lo p\u016fllitrech piva. K ve\u010deru se host\u00e9 vyd\u00e1vali nazp\u00e1tek na cestu dom\u016f. Na del\u0161\u00ed setrv\u00e1n\u00ed nebyl ten prav\u00fd \u010das, pon\u011bvad\u017e “pout\u011b” vpadaly v\u011bt\u0161inou vjedno se sv\u00e1\u017een\u00edm sena, \u017eita \u010di ovsa do staven\u00ed z pol\u00ed. Ne\u017e se n\u00e1v\u0161t\u011bva rozlou\u010dila, sv\u00e1zala jim je\u0161t\u011b hospodyn\u011b na cestu v\u00fdslu\u017eku, uzl\u00ed\u010dek se sladk\u00fdm pe\u010divem a kusem uzen\u00e9ho i pro ty, kdo nemohli p\u0159ijet. P\u0159i sbohem (Pf\u00fcat-di-God) na rozlou\u010denou zvali i host\u00e9 na opl\u00e1tku: Ur\u010dit\u011b p\u0159ije\u010fte na na\u0161i pou\u0165!. Ba, bylo to tak zvykem a star\u00e9 oby\u010deje se nemaj\u00ed opou\u0161t\u011bt, \u0159ekli by \u0160umavan\u00e9.<\/p>\n
Kdy\u017e se ve vlah\u00e9m \u0159\u00edjnov\u00e9m pov\u011bt\u0159\u00ed vzn\u00e1\u0161ely pavu\u010diny bab\u00edho l\u00e9ta (p\u0159adena Panny Marie), bylo tak\u0159\u00edkaj\u00edc za dve\u0159mi zm\u00edn\u011bn\u00e9 u\u017e tak\u00e9 Havelsk\u00e9 posv\u00edcen\u00ed. Slavili ho stejn\u011b v m\u011bste\u010dk\u00e1ch, ve vs\u00edch i na samot\u00e1ch. Tak dva t\u0159i dny p\u0159edt\u00edm nem\u011bl u\u017e nijak\u00fd mu\u017e v p\u0159eds\u00edni \u010di sv\u011btnici co pohled\u00e1vat, pon\u011bvad\u017e \u017eensk\u00e9 m\u011bly pln\u00e9 ruce pr\u00e1ce s b\u00edlen\u00edm, \u00faklidem, sm\u00fd\u010den\u00edm a par\u00e1d\u011bn\u00edm. Zat\u00edmco dcery a d\u011bve\u010dky opra\u0161ovaly nebo om\u00fdvaly ka\u017edi\u010dk\u00fd p\u0159edm\u011bt v dom\u011b, zab\u00fdvala se u\u017e matka p\u0159\u00edpravou sv\u00e1te\u010dn\u00edch krm\u00ed. Va\u0159ila, pekla a sma\u017eila od \u010dasn\u00e9ho r\u00e1na do pozdn\u00edho ve\u010dera.<\/p>\n
Na posv\u00edcen\u00ed, to se nedalo vystavit snad pomluv\u00e1m, \u017ee j\u00eddlo nen\u00ed dost dobr\u00e9 \u010di dokonce, \u017ee ho bylo m\u00e1lo. Vydrhnout chodbu a uklidit dv\u016fr, to byla mu\u017esk\u00e1 pr\u00e1ce. D\u011bla se v sobotu odpoledne. Te\u010f u\u017e panovala sv\u00e1te\u010dn\u00ed n\u00e1lada. Pas\u00e1\u010dek d\u011blal radost\u00ed kotrmelce, hopsal a poskakoval. Ne\u017e slunce za\u0161lo za hory a m\u011bl hn\u00e1t dobytek dom\u016f, zam\u00e1val je\u0161t\u011b jednou kloboukem, postavil se na mez, aby se c\u00edtil mocn\u011bj\u0161\u00ed a shl\u00ed\u017eel odtud dol\u016f na sv\u011bt v\u00edce shora, na\u010de\u017e spustil do kraje posv\u00edcensk\u00fd pop\u011bvek, a\u017e do v hrdle zabolelo:<\/p>\n
“Posv\u00edcen\u00ed dneska je, zejtra taky bude,<\/em> Na Kr\u00e1lov\u00e1cku bylo zvykem, \u017ee ml\u00e1denci chodili o posv\u00edcensk\u00e9 sobot\u011b nave\u010der na Spie\u00dfrecken. Na dlouhou ty\u010d se obvykle p\u0159iv\u00e1zal klobouk a t\u00e1hlo se s n\u00ed od staven\u00ed ke staven\u00ed. Otev\u0159en\u00fdm oknem nebo \u0161kv\u00edrou ve dve\u0159\u00edch se “kop\u00ed” str\u010dilo do sv\u011btnice, kde pak hospodyn\u011b naplnila klobouk n\u011bjak\u00e9 sv\u00e1te\u010dn\u00ed pe\u010divo (nebo nabodla na hrot “kop\u00ed” i kus masa. Kdy\u017e se nasb\u00edralo dost, nastala spot\u0159eba. P\u0159itom bylo sl\u00fdchat dost neomalen\u011b hr\u016fzostra\u0161n\u00e9 \u010dty\u0159ver\u0161\u00ed:<\/p>\n “Na posv\u00edcen\u00ed \u0161li jsme k tanci,<\/em> O posv\u00edcen\u00ed r\u00e1no stoj\u00ed poh\u016fnek (mlad\u0161\u00ed \u010deled\u00edn) u Honsn-Bauer\u016f zamy\u0161len\u011b p\u0159ed sv\u00fdm n\u00e1ru\u010dn\u00edm volkem (zap\u0159ahan\u00fd na n\u00e1ru\u010dn\u00ed stran\u011b \/vpravo\/) a pov\u00edd\u00e1 mu : “Ty vole, kdybych m\u011bl tak dneska tv\u016fj \u017ealudek!”<\/p>\n Ba, o posv\u00edcen\u00ed se st\u016fl p\u0159\u00edmo proh\u00fdbal pod m\u00edsami a p\u00e1nvemi. Jen apetitu bylo zapot\u0159eb\u00ed – a ten rozhodn\u011b nechyb\u011bl. U\u017e za nej\u010dasn\u011bj\u0161\u00edho r\u00e1na se ka\u017ed\u00fd strojil na cestu do kostela. P\u0159ese v\u0161echnu sv\u00e1te\u010dn\u00ed n\u00e1ladu se nezapom\u00ednalo, co se P\u00e1nu Bohu dlu\u017e\u00ed. Ke kostelu se kr\u00e1\u010delo ve skupin\u00e1ch i jednotliv\u011b: sedl\u00e1k jako podruh, drvo\u0161t\u011bp jako \u0159emesln\u00edk, v\u0161ichni ve sv\u00e1te\u010dn\u00edm, d\u00edvenky v nov\u00fdch \u0161atech.<\/p>\n Pestr\u00fd sv\u00e1te\u010dn\u00ed ruch nastal v\u0161ak teprve po poledni. Velc\u00ed a mal\u00ed se se\u0161li na n\u00e1vsi \u010di n\u00e1m\u011bst\u00ed\u010dku; jen d\u011bda z\u016fstal ve staven\u00ed hl\u00eddat d\u016fm. Co jen tu bylo v\u0161echno k vid\u011bn\u00ed! Jarmare\u010dn\u00ed boudy, koloto\u010de, houpa\u010dky – pro ka\u017ed\u00e9ho n\u011bco. Tepl\u00e9 zimn\u00ed oble\u010den\u00ed, \u0161le ke kalhot\u00e1m, bi\u010de i pamlsky v\u0161eho druhu tady byly k m\u00e1n\u00ed. S halasn\u00fdm k\u0159ikem a se \u0161ermov\u00e1n\u00edm rukama nab\u00edzeli prodejci ka\u017ed\u00fd to sv\u00e9 zbo\u017e\u00ed.<\/p>\n Zna\u010dn\u00e9 oblib\u011b se t\u011b\u0161ili kram\u00e1\u0159i s pern\u00edkem. U nich koupil ml\u00e1denec sv\u00e9mu d\u011bv\u010deti n\u011bco ze sv\u00e1tku. Bylo to p\u0159irozen\u011b – co jin\u00e9ho by to tak\u00e9 mohlo b\u00fdt? – n\u011bco sladk\u00e9ho, v\u011bt\u0161inou pern\u00edkov\u00e9 \u010di marcip\u00e1nov\u00e9 srdce, na n\u011bm\u017e, zdobeno kolem dokola, st\u00e1la ps\u00e1na vrouc\u00ed pr\u016fpov\u00eddka o l\u00e1sce. O p\u0159ita\u017elivosti d\u00edvky v\u00fdmluvn\u011b hovo\u0159il po\u010det srdc\u00ed, jimi\u017e byla od ml\u00e1denc\u016f poct\u011bna. Mnoh\u00e1 jich dostala p\u016fl tuctu i v\u00edc, ov\u0161em\u017ee k velk\u00e9 z\u00e1visti sv\u00fdch p\u0159\u00edtelky\u0148.<\/p>\n P\u011bkn\u00fd n\u00e1val panoval v\u0161ude u st\u00e1nk\u016f se sladkostmi. Kolem dokola st\u00e1li mal\u00ed chlapci a d\u011bv\u010data a tla\u010dili se dop\u0159edu. Stav\u011bli se i na \u0161pi\u010dky, aby vid\u011bli, jak\u00e9 pamlsky jsou je\u0161t\u011b k dost\u00e1n\u00ed. Zejm\u00e9na pot\u00e9, co se v kapse u\u017e dlouho obracel ten posledn\u00ed \u0161est\u00e1k a posledn\u00ed se d\u00e1vno rozplynula na jazyku. Sotva t\u011b sta\u010d\u00ed p\u0159emoci \u00fanava ze sledov\u00e1n\u00ed t\u00e9 pestr\u00e9 v\u0159avy kolem, rychle se p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed hodina poledn\u00ed a z\u00e1stupy se vracej\u00ed do vsi, obt\u00ed\u017eeny posv\u00edcensk\u00fdmi n\u00e1kupy.<\/p>\n Ryz\u00ed pot\u011b\u0161en\u00ed a veselost vl\u00e1dly na tane\u010dn\u00edm parketu. Muzikanti nep\u0159est\u00e1vali hr\u00e1t a p\u0159i sousedsk\u00e9 \u010di polce se dob\u0159e bavili mlad\u00ed i sta\u0159\u00ed. Pivo rychle zvedalo n\u00e1ladu a rozpalovalo hlavy. Bylo pak snad divu, kdy\u017e ten \u010di onen, a\u0165 u\u017e do n\u011bho n\u011bkdo ne\u0161etrn\u011b p\u0159i tanci vrazil \u010di bylo jeho d\u011bv\u010de od n\u011bkoho jin\u00e9ho nad slu\u0161nou m\u00edru nad\u0161en\u011b obletov\u00e1no a velebeno, dal sokovi poc\u00edtit silu sv\u00fdch p\u011bst\u00ed nebo mu rovnou rozbil o tvrdou \u0161umavskou lebku pivn\u00ed d\u017eb\u00e1nek?<\/p>\n To prost\u011b pat\u0159ilo k v\u011bci, pon\u011bvad\u017e jen p\u0159i takov\u00e9 pranici se dala uk\u00e1zat odvaha a s\u00edla. Prav\u00e9 posv\u00edcen\u00ed se bez rva\u010dky neobejde, \u0159\u00edk\u00e1valo se. Nikdo se t\u00edm tak\u00e9 nenechal nijak ru\u0161it a tancovalo se, zp\u00edvalo a juchalo a\u017e do t\u0159et\u00edho kohout\u00edho zakokrh\u00e1n\u00ed. Kdy by pomyslil na to, n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho dne pracovat? Posv\u00edcensk\u00fd pond\u011blek byl a z\u016fstal dnem sv\u00e1te\u010dn\u00edm. Zvyk byl prost\u011b zvyk! Sta\u0159\u00ed doh\u00e1n\u011bli zame\u0161kan\u00e9 span\u00ed a mlad\u00e1 chasa vyv\u00e1d\u011bla v\u0161elijak\u00e9 \u010dtvera\u010diny, holdovala ku\u017eelk\u00e1m nebo tancovala a\u017e do \u00faterka.<\/p>\n Posv\u00edcen\u00ed se ch\u00fdl\u00ed ke kone\u010dn\u00e9mu z\u00e1v\u011bru a v\u0161e je nyn\u00ed z\u00e1visl\u00e9 toliko na kvalit\u011b tru\u0148ku a trp\u011blivosti pana hospodsk\u00e9ho. Lze v\u0161ak p\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee je\u0161t\u011b vych\u00e1zej\u00edc\u00ed slunce zastane leckoho p\u0159i pln\u00e9 holb\u011b a neodvolateln\u00fd konec posv\u00edcensk\u00fdch radov\u00e1nek nastane a\u017e tenkr\u00e1t, kdy vyprchaj\u00ed duchovn\u00ed jejich n\u00e1sledky a kdy oni otrl\u00ed \u0161tram\u00e1ci posledn\u00ed hodiny, ulo\u017eeni n\u011bkde v kout\u011b s\u00e1lu a p\u0159emo\u017eeni sp\u00e1nkem, rozechv\u00edvaj\u00ed hostinsk\u00e9 prostory pouze u\u017e jen sv\u00fdm rovnom\u011brn\u011b \u010dasovan\u00fdm chr\u00e1p\u00e1n\u00edm.<\/p>\n Hoam!, 1953, \u010d. 10, Rupert St\u00f6hr, Jan Mare\u0161<\/strong><\/p>\n P\u0159ipravuje: Miroslav K\u016eS ANDRES<\/strong><\/p>\n Foto: archiv autora<\/strong><\/p>\n
\n pozejt\u0159\u00ed zas nanovo.<\/em>
\n Kozel je t\u00e1tou za\u0159\u00edzlej-ej,<\/em>
\n t\u00e1ta tancuje s m\u00e1ti<\/em>
\n v sukni dlouhej-ej.”<\/em><\/p>\n
\n vra\u017eenej n\u016f\u017e n\u00e1m tr\u010del v ranci.<\/em>
\n Na\u017erat se, zchlastat, pak blit\u00ed velk\u00fd,<\/em>
\n karty mastit, j\u00edt na ku\u017eelk<\/em>y.<\/p>\n\n\t\t\t\t![\"\"](\"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/wp-content\/uploads\/2016\/10\/13\/stara-sumava-2-300x173.jpg\")
<\/a>\n\t\t\t<\/div><\/figure>
![\"\"](\"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/wp-content\/uploads\/2016\/10\/13\/stara-sumava-3-300x86.jpg\")
<\/a>\n\t\t\t<\/div><\/figure>\n\t\t<\/div>\n\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"