{"id":59376,"date":"2016-05-14T08:05:51","date_gmt":"2016-05-14T07:05:51","guid":{"rendered":"http:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/?p=59376"},"modified":"2017-04-21T06:56:27","modified_gmt":"2017-04-21T05:56:27","slug":"citarny-proc-alexandre-dumas-nedopsal-svuj-posledni-roman-a-jak-se-tenkrat-psaly-knihy","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/?p=59376","title":{"rendered":"\u010c\u00cdT\u00c1RNY: Pro\u010d Alexandre Dumas nedopsal sv\u016fj posledn\u00ed rom\u00e1n a jak se tehdej\u0161\u00ed dob\u011b psaly knihy"},"content":{"rendered":"

\"\"<\/p>\n

 <\/p>\n

\u201eRyt\u00ed\u0159 de Sainte-Hermine\u201c m\u00e1 976 stran a je posledn\u00edm dosud <\/strong>nevydan\u00fdm rom\u00e1nem Alexandra Dumase (1802-1870). Ten ho psal – a \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b i diktoval – na pokra\u010dov\u00e1n\u00ed a pro noviny, kde d\u00edlo vych\u00e1zelo b\u011bhem roku 1869, aby v\u0161ak n\u00e1hle skon\u010dilo dne 30. \u0159\u00edjna 1869 nikdy u\u017e nenapln\u011bn\u00fdm p\u0159\u00edslibem \u201epokra\u010dov\u00e1n\u00ed p\u0159\u00ed\u0161t\u011b\u201c (formul\u00ed v\u016fbec poprv\u00e9 pou\u017eitou pr\u00e1v\u011b ve Francii, a to u\u017e ve dvac\u00e1t\u00fdch letech devaten\u00e1ct\u00e9ho stolet\u00ed).<\/strong><\/p>\n

Do t\u00e9 chv\u00edle v\u0161ak u\u017e vytvo\u0159il velk\u00fd vyprav\u011b\u010d 118 kapitol pojedn\u00e1vaj\u00edc\u00edch nejen o tituln\u00edm ryt\u00ed\u0159i, n\u00fdbr\u017e zrovna tak o Napoleonovi. Ale nutno tak\u00e9 dodat, \u017ee se Mistr ve sv\u00e9m posledn\u00edm vzletu a rozmachu ob\u010das i trochu opakoval, a tak sou\u010dasn\u00e9mu badateli Claudu Schoppovi trvalo cel\u00fdch patn\u00e1ct let, ne\u017e pr\u00e1v\u011b vydanou verzi podstatn\u011b zkr\u00e1til a upravil, p\u0159i\u010dem\u017e nam\u00edsto slov \u201epokra\u010dov\u00e1n\u00ed p\u0159\u00ed\u0161t\u011b\u201c ji ukon\u010dil n\u011bkolika vlastn\u00edmi odstavci.
\nI p\u0159es tyto redukce je v\u00fdsledkem jedno z v\u016fbec nejrozs\u00e1hlej\u0161\u00edm Dumasov\u00fdch d\u011bl, a to i navzdory tomu, \u017ee v dob\u011b, kdy je psal, nem\u011bl u\u017e dost pen\u011bz ani na jedin\u00e9ho spolupracovn\u00edka ze sv\u00e9 pov\u011bstn\u00e9 \u201etov\u00e1rny\u201c. Na v\u00fdsledku to ale rozhodn\u011b nen\u00ed patrno a d\u00e1 se nav\u00edc p\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee tu velk\u00fd vyprav\u011b\u010d kladl slova na pap\u00edr i s ur\u010ditou nostalgi\u00ed, nebo\u0165 jimi veled\u016fkladn\u011b mapuje pr\u00e1v\u011b l\u00e9ta sv\u00e9ho ran\u00e9ho d\u011btstv\u00ed, p\u0159esn\u011bji \u0159e\u010deno roky 1801-1807.<\/p>\n

B\u00e1je\u010dn\u00fd a temperamentn\u00ed Alexandre Dumas (1802\u20131870) za sebou jinak zanechal p\u0159es t\u0159i sta dal\u0161\u00edch svazk\u016f a nejzn\u00e1m\u011bj\u0161\u00edm sv\u00fdm \u201ep\u0159\u00edb\u011bhem \u010dty\u0159 kord\u016f\u201c nav\u017edy p\u0159ebil v\u0161e.<\/strong>
\nByl to trumf, kter\u00fd byl poprv\u00e9 vynesen ji\u017e roku 1844 a jeho pokra\u010dov\u00e1n\u00ed pak roku 1845 (Po dvaceti letech) a dal\u0161\u00ed roku 1850 (Je\u0161t\u011b po deseti letech). Tak! A ti \u010dty\u0159i v\u0161echny d\u011bti – a nejen je! – un\u00e1\u0161ej\u00ed na h\u0159betech sv\u00fdch kon\u00ed dodnes.<\/p>\n

Kdo byl Alexandr Dumas ?
\n<\/strong>Byl vnukem francouzsk\u00e9ho mark\u00fdze-kreola a \u010dern\u00e9 otrokyn\u011b ze San Dominga, v rozletu mu ale “negersk\u00fd” p\u016fvod nikdy nebr\u00e1nil. Sp\u00ed\u0161 naopak. Jeho otec, Napoleon\u016fv gener\u00e1l, zem\u0159el, kdy\u017e byly Dumasovi \u010dty\u0159i, na\u010de\u017e rodina u\u017e jen chudla\u2026 A p\u0159ece hoch pro\u017eil div\u011b, ano div\u011b \u0161\u0165astn\u00e9 d\u011btstv\u00ed ve venkovsk\u00fdch les\u00edch. Jeho sestra a milovan\u00e1 matka ho p\u0159itom spole\u010dn\u011b nau\u010dily \u010d\u00edst a ps\u00e1t a modrook\u00fd quarteron brzy a snadno z\u00edsk\u00e1val l\u00e1sky. Ne, nic mu nebylo nemo\u017en\u00e9 a ve dvaceti pak za\u00fato\u010dil i na Pa\u0159\u00ed\u017e.
\nByl p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fd, a tak usp\u011bl, a tato jeho vesel\u00e1 sebejistota ho v \u017eivot\u011b u\u017e nikdy neopustila. \u201eNebyla n\u00e1hodou nuda na t\u00e9 hostin\u011b?” obklopili ho t\u0159eba p\u0159\u00e1tel\u00e9.
\n\u201eMohla by za\u010d\u00edt, ano! Kdybych tam n\u00e1hodou nebyl j\u00e1.”
\n\u0160\u0165astn\u00fd, velk\u00fd Alexandre! Sebejist\u00fd a spole\u010dnosti v\u017edy vl\u00e1dnouc\u00ed Gargantua. A p\u0159ece to nebyly znalosti, ale marniv\u00e9 kudrlinky p\u00edsma, co mu zajistilo prvn\u00ed pr\u00e1ci v sekretari\u00e1tu budouc\u00edho c\u00edsa\u0159e, a kdy\u017e d\u00b4Artagnan p\u0159ij\u00ed\u017ed\u00ed z Gasko\u0148ska uch\u00e1zet se o m\u00edsto u pana de Tr\u00e9ville, bezpochyby sledujeme Dumase, jak se kdysi stejn\u011b ohniv\u011b hl\u00e1s\u00ed u otcova p\u0159\u00edtele. A p\u0159ekypoval fantazi\u00ed, a tak mohl t\u011b\u017eko z\u016fstat jen p\u00edsa\u0159em. Nevid\u011bl naprosto \u017e\u00e1dnou hranici mezi skute\u010dnost\u00ed a obrazotvornost\u00ed a brzy si nav\u00edc stanovil i z\u00e1sady, kter\u00e9 n\u00e1s dodnes bav\u00ed.
\n\u201eKa\u017ed\u00fd den u\u017eij dv\u011b hodiny k proch\u00e1zce\u2026 Nespi v\u00edc ne\u017e sedm hodin\u2026 Vsta\u0148 hned, jak se probud\u00ed\u0161\u2026 Mluv, jen kdy\u017e je t\u0159eba\u2026 I pak \u0159ekni jen p\u016fl toho, co si mysl\u00ed\u0161\u2026 Nikdy nepi\u0161 nic, co nem\u016f\u017ee\u0161 podepsat\u2026 Neko\u0159 se pen\u011bz\u016fm, ale ani jimi nepohrdej.”<\/p>\n

Roku 1829 prorazil Dumas jako dramatik<\/strong> (hra Jind\u0159ich III. a jeho dv\u016fr), ale kl\u00ed\u010dovou chv\u00edl\u00ed jeho kari\u00e9ry se stal a\u017e rom\u00e1n Ryt\u00ed\u0159 z Harmentalu (1839), pro jeho\u017e seps\u00e1n\u00ed se poprv\u00e9 spojil s b\u00fdval\u00fdm d\u011bjepis\u00e1\u0159em Auguste Maquetem (1813\u20131888), kter\u00e9ho \u201enebavilo u\u010dit\u201c. Jejich spole\u010dn\u00e1 kniha usp\u011bla – a na\u0161li tak zlat\u00fd d\u016fl.<\/p>\n

Vzor Dumas\u016fv a jeho metody<\/strong>
\nCo vzor si Dumas nechal sira Waltera Scotta (1771\u20131832), ale bez jeho s\u00e1hodlouh\u00fdch \u00favod\u016f a popis\u016f, a tak\u00e9 na mocn\u00e9 tohoto sv\u011bta bral je\u0161t\u011b men\u0161\u00ed ohledy ne\u017e on a bezstarostn\u011b fabuloval. \u201eCo jsou to d\u011bjiny? Jen h\u0159eb\u00edk, na kter\u00fd zav\u011b\u0161uji sv\u00e9 rom\u00e1ny!”
\nB\u00e1d\u00e1n\u00ed v pramenech, tu \u201ed\u0159inu\u201c, Dumas u\u017e brzy a r\u00e1d a i jaksi non\u0161alantn\u011b podsouval jin\u00fdm, aby pak vyt\u011b\u017een\u00e9 suroviny s\u00e1m u\u017e jen o\u017eivoval a aby i ty nejv\u011bt\u0161\u00ed d\u011bjinn\u00e9 ud\u00e1losti s oblibou vysv\u011btloval jako v\u00fdsledek \u010dinnosti postav, kter\u00e9 si vymyslel. \u201eA v tom je i jeho tajemstv\u00ed,” zd\u016fraz\u0148uje Maurois v knize T\u0159i Dumasov\u00e9 (1957).<\/p>\n

P\u0159\u00edmo \u010d\u00edtankovou uk\u00e1zkou t\u00e9to neodolateln\u00e9 metody je pokus o z\u00e1chranu kr\u00e1le Karla I. v pokra\u010dov\u00e1n\u00ed mu\u0161ket\u00fdrsk\u00e9 historie Po dvaceti letech. Jako klukovi zd\u00e1lo se mi p\u0159\u00edmo k neuv\u011b\u0159en\u00ed, \u017ee byl Athos celou dobu pod lond\u00fdnsk\u00fdm popravi\u0161t\u011bm, a obdivoval jsem autora, toho zku\u0161en\u00e9ho divadeln\u00edka, \u017ee p\u0159itom ani jedin\u00fdm mu\u0161ket\u00fdrov\u00fdm vykouknut\u00edm neproti\u0159e\u010d\u00ed RE\u00c1LN\u00c9 historii\u2026 a neru\u0161\u00ed tak a nech\u00e1v\u00e1 \u201ejevi\u0161t\u011b\u201c pr\u00e1v\u011b tak netknut\u00e9 fantazi\u00ed, jak bylo u\u017e zdokumentov\u00e1no d\u011bjepisci. A sv\u011bdka kr\u00e1lova ne\u0161t\u011bst\u00ed a st\u011bt\u00ed tedy pokorn\u011b a\u017e pod prkennou kulisou podlahy – p\u0159i\u010dem\u017e samoz\u0159ejm\u011b nijak nelze dok\u00e1zat, \u017ee Athos \u201epod sc\u00e9nou dramatu\u201c doopravdy nebyl.
\nAle ani to je\u0161t\u011b Dumasovi nesta\u010dilo, tak\u017ee i historicky dolo\u017een\u00e9 Karlovo posledn\u00ed slovo “remember” podle jeho interpretace kr\u00e1l vlastn\u011b adresuje p\u0159edev\u0161\u00edm mu\u0161ket\u00fdrovi p\u0159\u00edmo pod sebou. Inu, a co \u017ee bude v dal\u0161\u00edm d\u00edle? Ano, samoz\u0159ejm\u011b, Athos a d\u00b4Artagnan zde pro zm\u011bnu dosazuj\u00ed na anglick\u00fd tr\u016fn kr\u00e1le Karla II.!<\/p>\n

\u201eDumas, Sue a Fr\u00e9deric Souli\u00e9 p\u00ed\u0161\u00ed ob\u010das i hlouposti, ale lidu to nevad\u00ed.<\/strong> Ti t\u0159i jsou mu svat\u00ed,” shrnul u\u017e kdysi jeden nakladatel, kdy\u017e si slovutn\u00fd spisovatel Th\u00e9ophile Gautier (1811\u20131872) trpce post\u011b\u017eoval, \u017ee mezi ony vyvolen\u00e9 nepat\u0159\u00ed. \u201eA v\u0161ichni jste velc\u00ed,” dodal ten obchodn\u00edk. “V\u00edm. Jen\u017ee mi nep\u0159ivedete ani deset p\u0159edplatitel\u016f.”
\nA ne, nic proti Gautierovi. Jeho Kapit\u00e1n Fracasse (1863) je bezesporu um\u011bleck\u00e9 d\u00edlo. Ale Mu\u0161ket\u00fdry \u010dteme znovu a znovu.<\/p>\n

J\u00e1 s\u00e1m t\u0159eba poprv\u00e9 tak brzy, \u017ee jsem je\u0161t\u011b mnoh\u00e9 ani nech\u00e1pal. A co ten zatrolen\u00fd kardin\u00e1l? S t\u011bmi sv\u00fdmi zast\u0159en\u00fdmi zp\u016fsoby? \u0159\u00edkal jsem si. A hn\u011btly mne intriky, ale co je to v\u016fbec za slovo? A \u201ena m\u016fj rozkaz a pro blaho zem\u011b doru\u010ditel tohoto listu u\u010dinil to, co u\u010dinil,” <\/em>psal temn\u00fd Richelieu v \u010derven\u00e9m pl\u00e1\u0161ti, na\u010de\u017e dopis podal d\u00b4Artagnanovi – hlava mi z toho \u0161la kolem\u2026<\/p>\n

Ale p\u0159i ka\u017ed\u00e9m dal\u0161\u00edm \u010dten\u00ed v pozd\u011bj\u0161\u00edch letech se mi vyjevila dal\u0161\u00ed vrstva t\u00e9 knihy, co\u017e vlastn\u011b bylo bezd\u011bky i ide\u00e1ln\u00ed metodou \u010detby, nebo\u0165 SAMI T\u0159i mu\u0161ket\u00fd\u0159i p\u0159ece byli tvo\u0159eni ve vrstv\u00e1ch, ne?<\/p>\n

P\u0159edch\u00e1zely jim p\u0159ece Pam\u011bti pana d\u00b4Artagnana (1700), co\u017e byly t\u0159i svazky, kter\u00e9 si Dumas jednou p\u016fj\u010dil v knihovn\u011b a u\u017e nikdy nevr\u00e1til, a tak\u00e9 Pam\u011bti komorn\u00edka Anny Rakousk\u00e9. P\u0159edev\u0161\u00edm tu v\u0161ak “p\u0159edch\u00e1zel” Dumase jeho p\u0159\u00edtel Maquet. A to on p\u0159i\u0161el s cel\u00fdm pl\u00e1nem rom\u00e1nu. Anebo to tedy aspo\u0148 pozd\u011bji tvrdil.<\/p>\n

Um\u011blcem ov\u0161em neb\u00fdv\u00e1 ani tak hrub\u00fd opracovatel kamene, jako v\u00fdsledek modeluj\u00edc\u00ed socha\u0159, a Dumasovi se zkr\u00e1tka l\u00e9pe psalo, kdy\u017e m\u011bl kadlub. N\u011bco u\u017e hotov\u00e9ho. A tak to tak i praktikoval a bral si v\u017edy jablko, je\u017e se urodilo z m\u00edzy historick\u00fdch fakt\u016f a do kter\u00e9ho se mohl la\u010dn\u011b zakousnout. To on r\u00e1d. Dychtiv\u011b se za\u010detl, hltal d\u011bjepis nestudovan\u00fdma o\u010dima a bez z\u00e1t\u011b\u017ee, poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b a u\u010diteli nematen\u2026 a pak\u2026 Rovnou sv\u011bt i jeho historii p\u0159episoval!<\/p>\n

\n
\n

\"dumas2\"<\/a>Ignoroval vatu, o\u017eivoval krajiny, o\u017eivoval lidi, p\u0159id\u00e1val stovky detail\u016f.
\nVzorn\u011b pe\u010doval o nap\u00ednav\u00e1 zakon\u010den\u00ed kapitol.
\n<\/strong>A o jejich \u010dasto symbolick\u00e9 tituly. A pochopil MOC rom\u00e1nu na pokra\u010dov\u00e1n\u00ed, jeho\u017e magickou formuli \u201epokra\u010dov\u00e1n\u00ed p\u0159\u00ed\u0161t\u011b” vynalezl u\u017e roku 1829 v Revue de Paris jist\u00fd doktor V\u00e9ron.
\nA jako rozen\u00fd dramatik p\u0159itom nav\u00edc Alexandre Dumas z\u016fstal i mistrem dialogu, asi jako jeho hrdinov\u00e9 byly \u010dasto mistry kord\u016f, z nich\u017e p\u0159i souboj\u00edch ve tm\u00e1ch jen jiskry sr\u0161ely. I kdy\u017e…
\nNoviny platily od \u0159\u00e1dku, a to sv\u00e1d\u00ed, a cituji te\u010f pro va\u0161e pobaven\u00ed star\u00fd p\u0159eklad rom\u00e1n Kr\u00e1l\u016fv \u0161a\u0161ek po\u0159\u00edzen\u00fd Karlem \u010cvan\u010darou:<\/p>\n

\u201eV\u00ed\u0161, co se stalo?”
\n\u201eKde, sire?”
\n\u201eNa n\u00e1m\u011bst\u00ed Gr\u00e9ve.”
\n\u201eNev\u00edm.”
\n\u201eSalc\u00e9de v\u0161e pop\u0159el.”
\n\u201eAj.”
\n\u201eZd\u00e1 se, \u017ee je v\u00e1m to lhostejno.”
\n\u201eMn\u011b?”
\n\u201eAno, v\u00e1m.”
\n\u201eDozn\u00e1v\u00e1m, sire.”<\/em><\/p>\n

Atd. Traduje se, \u017ee i Athosova ml\u010denliv\u00e9ho sluhu Grimauda si Alexandre Dumas vymyslil jen proto, aby byly \u0159\u00e1dky s jeho replikami co nejkrat\u0161\u00ed. Ale tum\u00e1\u0161, \u010derte, krop\u00e1\u010d, v\u011bty nedosahuj\u00edc\u00ed do p\u016fle stran pojednou p\u0159estal vydavatel jako \u0159\u00e1dky uzn\u00e1vat, i byl toho stra\u0161n\u00e9ho dne \u0159editel Figara sv\u011bdkem \u0161krt\u00e1n\u00ed hned cel\u00fdch str\u00e1nek. \u201eDumasi! Co to d\u011bl\u00e1te?”<\/p>\n

\u201eZabil jsem Grimauda.”
\n\u201eNe!”
\n\u201eAno.”
\n\u201eAle pro\u010d?”
\n\u201eU\u017e na nic nen\u00ed.”<\/em>A jindy pr\u00fd Dumas zase \u201evynalezl” koktav\u00e9ho hrdinu – jsa honorov\u00e1n od slabiky, a kdy\u017e mu pak op\u011bt p\u0159i\u0159kli pouh\u00fd pau\u0161\u00e1l, byl nadbyte\u010dn\u00fd kokta okam\u017eit\u011b zabit n\u00e1hodn\u011b spadnuv\u0161\u00ed cihlou\u2026
\nJist\u011b, jen anekdota, ale sed\u00ed.<\/p>\n

A Dumasovo d\u00edlo tak\u00e9 znovu a znovu dokazuje, \u017ee materi\u00e1l nen\u00ed ni\u010d\u00edm, nebo\u0165 jde v\u017edycky a v\u0161ude p\u0159edev\u0161\u00edm o jeho zpracov\u00e1n\u00ed.<\/strong> Tak t\u0159eba Hrab\u011b Monte Cristo (1845\u20131846, 6 d\u00edl\u016f). Nen\u00ed jist\u011b nejl\u00e9pe naps\u00e1n (jak n\u00e1s upozor\u0148uje Umberto Eco), ale sledujte chv\u00edli p\u0159\u00edb\u011bh a\u2026 Nasko\u010d\u00ed v\u00e1m hus\u00ed k\u016f\u017ee.
\nA jako by p\u0159ed v\u00e1mi autor a\u017e z vlastn\u00edho nev\u011bdom\u00ed prom\u00edtal, co s\u00e1m protrp\u011bl v Dantesov\u011b k\u016f\u017ei… a snad a\u017e v n\u011bjak\u00e9m sv\u00e9m vlastn\u00edm, ale p\u0159ede\u0161l\u00e9m \u017eivot\u011b. Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. A v tom byl Dumas\u016fv um. Neud\u011blal v Monte Cristovi nic v\u00edc, ne\u017e jedin\u00e9: A\u017e nestv\u016frn\u011b rozvedl dvacet, ano, pouh\u00fdch dvacet str\u00e1nek z knihy Policie bez z\u00e1voje. A ne, ani se nenam\u00e1hal z t\u011bchto dvaceti str\u00e1nek cokoli vynechat. V\u017edy\u0165 pro\u010d by v\u011bc komplikoval? A na\u010d?
\nVzal zkr\u00e1tka v\u017edycky \u2013 anebo skoro v\u017edy, co na\u0161el, a ka\u017ed\u00fd detail a ka\u017ed\u00e9 sl\u016fvko ho inspirovalo a \u010dasto i rovnou k cel\u00fdm kapitol\u00e1m.
\nA \u017ee skute\u010dn\u00fd Dantes byl krutou zr\u016fdou?
\nO to v\u011bt\u0161\u00edho obdivu je jist\u011b hodna spisovatelova imaginace.
\nZa “fabriku a \u010dernochy” b\u00fdval ov\u0161em Dumas ostouzen a velk\u00fd kritik Albert Thibaudet (1874\u20131936) dokonce zarputile ps\u00e1val jeho p\u0159\u00edjmen\u00ed jako Dumas-Maquet\u2026 a idealisticky tou\u017eil, aby se toto dvojit\u00e9 jm\u00e9no v\u017eilo. \u201eTo jedin\u011b by bylo spravedliv\u00e9,” \u010d\u00edlil se. Marn\u011b.<\/p>\n

\u201eA jak m\u016f\u017ee b\u00fdt zam\u011bstnavatel X asistent\u016f v\u016fbec pochov\u00e1n vedle Huga a Zoly?” \u010d\u00edlili se ostatn\u011b je\u0161t\u011b roku 2002, kdy\u017e byl Dumas\u016fv popel kone\u010dn\u011b p\u0159epravov\u00e1n do pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9ho Panthe\u00f3nu. \u201eTen \u017evanil? Tady? V\u017edy\u0165 za Maqueta bohorovn\u011b podepsal cel\u00e9 rom\u00e1ny. A nav\u00edc ty jeho postoje k \u017een\u00e1m…”<\/p>\n

Pen\u00edze a psan\u00ed a nov\u00e9 smlouvy <\/strong>
\nAle nechme toho a vra\u0165me se rad\u0161i do doby, kdy se psan\u00edm dalo je\u0161t\u011b sn\u00e1z u\u017eivit a kdy Dumas zvesela zakl\u00e1dal \u010dasopisy s tituly jako Mu\u0161ket\u00fdr \u010di D\u00b4Artagnan, aby je vz\u00e1p\u011bt\u00ed zapl\u0148oval “s\u00e1m sebou”. A kdy je\u0161t\u011b i uprost\u0159ed t\u00e9to nep\u0159etr\u017eit\u00e9 pr\u00e1ce budoval neuv\u011b\u0159iteln\u00fd z\u00e1mek Monte-Cristo, jen aby pozd\u011bji postupn\u011b zase o v\u0161e p\u0159ich\u00e1zel a um\u00edral odk\u00e1z\u00e1n na syna.
\nI kdy\u017e… Ne zase tak \u00fapln\u011b.<\/p>\n

D\u00edky mimo\u0159\u00e1dn\u00e9mu \u00fasil\u00ed (a vzpome\u0148me tady i na k smrti upsan\u00e9 zoufalce Balzaca \u010di Waltera Scotta) se toti\u017e z finan\u010dn\u00ed krize nakonec tak\u0159ka vymanil.
\nNu, ale stejn\u011b rad\u0161i v\u011b\u0159\u00edme on\u00e9 legend\u00e1rn\u00ed sc\u00e9n\u011b, v n\u00ed\u017e p\u0159ed smrt\u00ed syna \u017e\u00e1d\u00e1: \u201ePod\u00edvej se do m\u00e9 kapsy, je tam dvacetifrank?\u201c
\n\u201eJe.\u201c
\n\u201eTak to jsem r\u00e1d. U\u017e o mn\u011b te\u010f nem\u016f\u017eou \u0159\u00edct, \u017ee jsem byl marnotratn\u00edk. V\u017edy\u0165 jsem p\u0159i\u0161el do Pa\u0159\u00ed\u017ee s louisdorem v kapse a pod\u00edvej, louisdor tam je\u0161t\u011b je.”
\nTak ov\u0161em mohl hovo\u0159it jen velik\u00e1n, kter\u00fd si kdysi dovoloval v\u00edc ne\u017e z\u00e1mky. Toti\u017e diktovat si podm\u00ednky. A kdy\u017e poprv\u00e9 vych\u00e1zelo \u201ePo dvaceti letech\u201c, \u0161ly se\u0161ity na dra\u010dku. T\u00fdden co t\u00fdden se p\u0159ed st\u00e1nky tvo\u0159ily houfy, a pr\u00e1v\u011b za t\u00e9to situace po\u017e\u00e1dal Dumas o sto frank\u016f za arch nav\u00edc.
\n\u201eNep\u0159id\u00e1m v\u00e1m ani frank. U\u017e tak v\u00e1s p\u0159epl\u00e1c\u00edm,” zazn\u011bl verdikt.
\n\u201eJak mysl\u00edte. V tom p\u0159\u00edpad\u011b ale nech\u00e1m mu\u0161ket\u00fdry jednoho po druh\u00e9m pom\u0159\u00edt.”
\nA p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed d\u00edl skute\u010dn\u011b kon\u010dil slovy: \u201eMordaunt, zlo\u010dinn\u00fd syn Mylady strhl Athose z lo\u010fky a v temn\u00e9 hlubin\u011b kan\u00e1lu La Manche se strhl souboj na \u017eivot a na smrt. Zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed mu\u0161ket\u00fd\u0159i jen bezmocn\u011b p\u0159ihl\u00ed\u017eeli. Hladina v\u00ed\u0159ila. Pak\u2026 Spat\u0159ili rudou skvrnu. Vyvalila se na povrch. Nebylo pochyby. \u0160lo o krev jejich state\u010dn\u00e9ho p\u0159\u00edtele. POKRA\u010cOV\u00c1N\u00cd P\u0158\u00cd\u0160T\u011a.”<\/p>\n

Sotva se se\u0161it za\u010dal prod\u00e1vat, za\u0165ukal u Dumase nakladatel\u016fv sluha s novou smlouvu, a tak Dumasov\u00fdm ortelem u\u017e vylekan\u00ed Pa\u0159\u00ed\u017ean\u00e9 hned p\u0159\u00ed\u0161t\u011b s uleh\u010den\u00edm \u010detli:
\n\u201eN\u00e1hle v\u0161ak se mo\u0159e pod lo\u010fkou vzdulo a mu\u0161ket\u00fd\u0159i spat\u0159ili bledou mrtvolu. V jej\u00edch prsou v\u011bzela d\u00fdka se zlatou rukojet\u00ed. Mordaunt. A vtom se vedle prudk\u00fdm rozmachem vyno\u0159ilo i t\u011blo toho, jen\u017e souboj p\u0159e\u017eil, a byl to Athos, hrab\u011b de la F\u00e9re.”<\/em>
\nTak\u00e9 Dumas, jak u\u017e v\u00edme, p\u0159e\u017eil mnoh\u00e9.<\/p>\n

Ale i on nakonec ode\u0161el, a to \u00fadajn\u011b s perem v ruce – a je\u0161t\u011b i notnou obavou, jak to dopadne pr\u00e1v\u011b s jeho rom\u00e1nem o ryt\u00ed\u0159i de Sainte-Hermine.<\/strong>
\nNu, a ta obava se uk\u00e1zala b\u00fdt na m\u00edst\u011b, nebo\u0165 text doslova poh\u0159ben\u00fd v den\u00edku Le Moniteur universal \u010dekal na prvn\u00ed francouzsk\u00e9 vyd\u00e1n\u00ed rovn\u00fdch 135 rok\u016f.
\nAle je tu.<\/p>\n<\/div>\n<\/div>\n

Napsal: Ivo FENCL<\/strong><\/p>\n

\u010c\u00cdT\u00c1RNY<\/a><\/strong><\/p>\n

\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

  \u201eRyt\u00ed\u0159 <\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":59377,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"gallery","meta":{"footnotes":""},"categories":[69],"tags":[],"jetpack_featured_media_url":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/wp-content\/uploads\/2016\/05\/09\/dumas.jpg","_links":{"self":[{"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/59376"}],"collection":[{"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=59376"}],"version-history":[{"count":8,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/59376\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":95632,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/59376\/revisions\/95632"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/59377"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=59376"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=59376"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=59376"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}