![\"\"](\"http:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/wp-content\/uploads\/2020\/01\/12\/TESKN\u00c1-P\u00cdSE\u0147-\u0160UMAVY.....jpg\")
<\/p>\n<\/p>\n
<\/p>\n
Na kr\u00e1sn\u00e9 \u0160umav\u011b,<\/em> V\u017edy\u0165 tam na \u0160umav\u011b<\/em> M\u016fj drah\u00fd tat\u00ed\u010dek,<\/em> V\u017edy\u0165 tam na \u0160umav\u011b<\/em> Ach Bo\u017ee, Bo\u017ee m\u016fj,<\/em> V\u017edy\u0165 tam na \u0160umav\u011b<\/em> K \u0160umav\u011b neodmysliteln\u011b pat\u0159\u00ed n\u011bkolik \u0161umavsk\u00fdch p\u00edsn\u00ed. Asi nejzn\u00e1m\u011bj\u0161\u00ed z nich je ,,\u0161umavsk\u00e1 hymna\u201d od zdej\u0161\u00edho rod\u00e1ka Andrease Hartauera, kter\u00e1 nese n\u00e1zev Tief drin im Bohmerwald – Tam na kr\u00e1sn\u00e9 \u0160umav\u011b. St\u00e1le p\u0159e\u017e\u00edv\u00e1 a spojuje v\u0161echny p\u0159\u00e1tele \u0160umavy a \u0161umavsk\u00e9 rod\u00e1ky. \u0160umavsk\u00e1 hymna pat\u0159\u00ed k srde\u010dn\u00edm z\u00e1le\u017eitostem, jako by v n\u00ed bylo sly\u0161et \u0161um\u011bn\u00ed les\u016f, bubl\u00e1n\u00ed pot\u016f\u010dk\u016f a \u0161vito\u0159en\u00ed pt\u00e1\u010dk\u016f. I kdy\u017e \u0160umava byla a je nelehk\u00fdm m\u00edstem pro \u017eivot, pro n\u00e1s, zdej\u0161\u00ed obyvatele. Hymna je po mnoho let zp\u00edv\u00e1na na obou stran\u00e1ch hranice, melodie zn\u00ed ve\u010der p\u0159i posezen\u00ed v hosp\u016fdce i na \u0161umavsk\u00fdch h\u0159bitovech jako p\u00edse\u0148 posledn\u00edho rozlou\u010den\u00ed.<\/p>\n Kdo byl jej\u00ed autor Andreas Hartauer? B\u00e1sn\u00edk, muzikant a skl\u00e1\u0159, kter\u00fd se dne 28.11.1839 narodil ve Star\u00e9 huti u K\u016fsova v rodin\u011b skl\u00e1\u0159e A. Hartauera jako jeden z osmi d\u011bt\u00ed. Jeho matka Gattermayerov\u00e1 poch\u00e1zela tak\u00e9 ze zn\u00e1m\u00e9ho rodu skl\u00e1\u0159\u016f Gattermayer\u016f z K\u016fsova. Skl\u00e1\u0159sk\u00e1 Hu\u0165, na tzv. vold\u0159ichovsk\u00e9m hospod\u00e1\u0159stv\u00ed \u010d.p.1, kde se Andreas nejsp\u00ed\u0161e narodil, byla zalo\u017eena roku 1788 sta\u0161sk\u00fdm rycht\u00e1\u0159em Mat\u011bjem Grabm\u00fcllerem, zvan\u00fdm Bl\u00e1ha. N\u011bjak\u00fd \u010das tak\u00e9 bydlel ve Zlat\u00e9 Studni (Goldbrunn) a nav\u0161t\u011bvoval \u0161kolu v Horsk\u00e9 Kvild\u011b. Dnes je jen k\u0159i\u017eovatkou turistick\u00fdch tras, kdysi zde ale st\u00e1vala osada poprv\u00e9 p\u0159ipom\u00ednan\u00e1 roku 1799. Vznikla okolo skl\u00e1\u0159sk\u00e9 huti, kterou vybudovalo m\u011bsto Ka\u0161persk\u00e9 Hory, a tvo\u0159ily ji p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b d\u011blnick\u00e9 domky. Po\u010det obyvatel rychle rostl a do roku 1843 se zv\u00fd\u0161il a\u017e na 138. Podobn\u011b, jako mnoz\u00ed dal\u0161\u00ed z t\u00e9to oblasti, i on se vyu\u010dil skl\u00e1\u0159em. Mlad\u00fd Hartauer se nau\u010dil sklo foukat, ale i malovat. Ze Zlat\u00e9 Studny ode\u0161el do Lenory, kde hr\u00e1l ve skl\u00e1\u0159sk\u00e9 kapele a z\u00e1hy se stal jej\u00edm kapeln\u00edkem. Po otcov\u011b smrti roku 1854 ale \u0160umavu opustil a vydal se na zku\u0161enou na sever \u010cech. Usadil se v Josefov\u011b u Nov\u00e9ho Boru, kde za\u010dal pracovat jako mal\u00ed\u0159 skla. Ve voln\u00e9m \u010dase se v\u011bnoval hudb\u011b, kter\u00e1 byla jeho velk\u00fdm kon\u00ed\u010dkem. R\u00e1d zp\u00edval, hr\u00e1l na kytaru i citeru a vedl dokonce m\u00edstn\u00ed p\u011bveck\u00fd sbor Fr\u00f6hliche S\u00e4nger (Vesel\u00ed p\u011bvci).<\/p>\n Roku 1865 se o\u017eenil s Annou Oppitzovou, dcerou chalupn\u00edka ze sousedn\u00edho Sloupu. Man\u017eelstv\u00ed ale z\u016fstalo bezd\u011btn\u00e9 a ani pr\u00e1ce Hartauera p\u0159\u00edli\u0161 net\u011b\u0161ila. Za\u010dalo se mu st\u00fdskat po rodn\u00e9m kraji, roku 1870 proto napsal p\u00edse\u0148 Tam na kr\u00e1sn\u00e9 \u0160umav\u011b, ve kter\u00e9 na milovan\u00e1 m\u00edsta vzpom\u00ednal. S hudebn\u00ed str\u00e1nkou mu pomohli Karel Hoschna, Maxmili\u00e1n Schmid a Julius Pleschinger. Hotov\u00e1 skladba byla p\u016fvodn\u011b ur\u010den\u00e1 jen n\u011bkolika zn\u00e1m\u00fdm, d\u00edky d\u0159evorubc\u016fm a vandrovn\u00edm skl\u00e1\u0159\u016fm se ale brzy roz\u0161\u00ed\u0159ila. Dostala se do \u0161umavsk\u00fdch \u0161kol a roku 1902 dokonce a\u017e do Ameriky, kam ji dovezli emigranti. Stala se neofici\u00e1ln\u00ed \u0161umavskou hymnou a dodnes pat\u0159\u00ed ke klasice \u010desk\u00e9 a n\u011bmeck\u00e9 dechov\u00e9 hudby. Na tomto \u00fasp\u011bchu ale Hartauer nic nevyd\u011blal. Jeho finan\u010dn\u00ed situace se naopak zhor\u0161ovala a roku 1883 musel severn\u00ed \u010cechy opustit.<\/p>\n Rozhodl se zkusit \u0161t\u011bst\u00ed v rakousk\u00e9m Sankt P\u00f6ltenu, vzd\u00e1len\u00e9m zhruba pades\u00e1t kilometr\u016f z\u00e1padn\u011b od V\u00eddn\u011b, a \u0161t\u011bst\u00ed mu zpo\u010d\u00e1tku p\u0159\u00e1lo. Mal\u00ed\u0159skou \u017eivnost brzy roz\u0161\u00ed\u0159il na samostatn\u00e9 podnik\u00e1n\u00ed, zalo\u017eil vlastn\u00ed skl\u00e1\u0159skou d\u00edlnu s mal\u00edrnou a za\u010dal obchodovat i s tehdy \u017e\u00e1dan\u00fdm porcel\u00e1nem. Vyd\u011blal prvn\u00ed v\u011bt\u0161\u00ed pen\u00edze a na Daniel-Gran-Strasse si dokonce koupil m\u011b\u0161\u0165ansk\u00fd d\u016fm, \u00fasp\u011bch ale netrval dlouho. Firma se kv\u016fli \u0161patn\u00e9mu hospoda\u0159en\u00ed po n\u011bkolika letech propadla do ztr\u00e1ty a po roce 1900 zanikla. Hartauer se znovu ocitl na mizin\u011b a posledn\u00ed l\u00e9ta pro\u017eil v \u00fastran\u00ed. Nenapsal u\u017e ani \u017e\u00e1dnou dal\u0161\u00ed p\u00edse\u0148 a roku 1915 v Sankt P\u00f6ltenu, daleko od milovan\u00e9 \u0160umavy, ve v\u011bku sedmdes\u00e1ti \u0161esti let zem\u0159el.<\/p>\n Jeho hudebn\u00ed d\u00edlo ale nezapadlo. Zab\u00fdval se j\u00edm profesor Rudolf Kubitschek, kter\u00fd o Hartauerovi napsal monografii, rozhlasovou hru a p\u0159i\u0161el tak\u00e9 s my\u0161lenkou odhalit tomuto \u0161umavsk\u00e9mu vlastenci d\u016fstojn\u00fd pomn\u00edk. Spojence na\u0161el v tehdej\u0161\u00edm spolumajiteli lenorsk\u00e9 skl\u00e1rny Siegfriedu Kralikovi, s n\u00edm\u017e roku 1936 zalo\u017eil \u201eP\u0159\u00edpravn\u00fd v\u00fdbor pro odhalen\u00ed pomn\u00edku\u201c. N\u00e1vrhem byl pov\u011b\u0159en profesor Ernst Blumentritt z \u010cesk\u00fdch Bud\u011bjovic, vytvo\u0159il jej kamenick\u00fd mistr Kurt Leipert z Vimperka. Ot\u00e1zkou byla pouze lokalita, kam pomn\u00edk um\u00edstit. \u010clenov\u00e9 v\u00fdboru nakonec vybrali m\u00edsto v\u00edce ne\u017e symbolick\u00e9, p\u0159\u00edmo nad Lenorou s okoln\u00edm panoramatem \u0161umavsk\u00fdch les\u016f. Pomn\u00edk, slavnostn\u011b odhalen\u00fd v \u010dervenci 1937, nesl n\u00e1pis: \u201eDem Andenken des Glasmachers Andreas Hartauer, der der Welt das Lied Tief drin im B\u00f6hmerwald geschenkt hat\u201c (Na pam\u00e1tku skl\u00e1\u0159e Andrease Hartauera, kter\u00fd dal sv\u011btu p\u00edse\u0148 Tam na kr\u00e1sn\u00e9 \u0160umav\u011b).<\/p>\n Ohlas akce byl tehdy nejen mezi m\u00edstn\u00edmi obyvateli velk\u00fd. Na slavnost se dostavilo onoho \u010dervencov\u00e9ho v\u00edkendu na 6000 lid\u00ed a referovaly o n\u00ed tisk i rozhlas. Pra\u017esk\u00fd n\u011bmeck\u00fd rozhlas p\u0159en\u00e1\u0161el nejen cel\u00fd pr\u016fb\u011bh lenorsk\u00e9 slavnosti, n\u00fdbr\u017e vys\u00edlal znovu Kubitschekovu u\u017e v roce 1935 poprv\u00e9 uvedenou rozhlasovou hru \u201eTief drin im B\u00f6hmerwald\u201c. Ta byla pro slavnost odhalen\u00ed znovu nastudov\u00e1na a vys\u00edl\u00e1na v t\u00e9to podob\u011b nejprve v sobotu 24. \u010dervence v 18.10 hod., podruh\u00e9 pak po p\u0159\u00edm\u00e9m p\u0159enosu slavnosti v ned\u011bli 25. \u010dervence v 17.35 hod. Rozhlasov\u00e1 hra byla nastudov\u00e1na pod veden\u00edm Hanse Multerera. Vimpersk\u00fd hudebn\u00ed skladatel Herbert Wilhelm usedl u klav\u00edru a harmonia. Poslucha\u010d\u016fm byla s dojemnou p\u016fsobivost\u00ed p\u0159edstavena \u017eivotn\u00ed pou\u0165 Andrease Hartauera. Vimpersk\u00e1 spisovatelka, v Praze \u017eij\u00edc\u00ed Ernestine Tutzingerov\u00e1 napsala u\u017e k premi\u00e9\u0159e hry v roce 1935: \u201eMy \u0160umavani jsme tu pov\u00fd\u0161ili a j\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee za to m\u00e1me co d\u011bkovat Hansi Multererovi, kter\u00fd uk\u00e1zal p\u0159echyt\u0159el\u00fdm Pra\u017e\u00e1k\u016fm, jak ti \u0161umav\u0161t\u00ed h\u0148upi taky cosi um\u011bj\u00ed.\u201c<\/p>\n K samotn\u00e9mu pr\u016fb\u011bhu kusu t\u00e1\u017e autorka poznamenala: \u201eKdy\u017e ale zazn\u00ed na\u0161e milovan\u00e1 \u0161umavsk\u00e1 hymna, zp\u00edvan\u00e1 kr\u00e1sn\u00fdm pln\u00fdm a m\u011bkk\u00fdm hlasem pana Matausche \u2013 ne v obvykl\u00e9m n\u00e1p\u011bvu, n\u00fdbr\u017e v t\u00e9 p\u016fvodn\u00ed sv\u00e9 verzi \u2013 tu \u010dlov\u011bk n\u00e1bo\u017en\u011b ztichne, jako by sed\u011bl v n\u011bjak\u00e9m osam\u011bl\u00e9m lesn\u00edm kostel\u00edku. Ta melodie vytryskla ze srdce obt\u011b\u017ekan\u00e9ho steskem a samotou\u2026 Ten jin\u00fd n\u00e1p\u011bv m\u00e1 v sob\u011b p\u0159esto cosi sp\u00ed\u0161e zjasn\u011bl\u00e9ho, sebev\u011bdom\u00e9ho, snad dokonce trochu majest\u00e1tn\u00edho a ve druh\u00e9m obraze je zahr\u00e1n opravdu kr\u00e1sn\u011b\u2026 Ot\u0159esn\u011b p\u016fsob\u00ed t\u0159et\u00ed obraz. Tady autor vrostl a\u017e do hluboce lidsk\u00e9ho pochopen\u00ed vn\u011b sv\u00e9 role jednoho ze \u0161umavsk\u00fdch spisovatel\u016f. Sc\u00e9na, v n\u00ed\u017e je te\u010f zchudl\u00fd u\u017e zase Hartauer nesen ke hrobu a v pozad\u00ed sly\u0161\u00edme z\u00e1rove\u0148\u2026 doslova bezdu\u0161e na kolovr\u00e1tek hr\u00e1t jeho nesmrtelnou p\u00edse\u0148\u2026 mus\u00ed na ka\u017ed\u00e9ho\u2026 u\u010dinit hlubok\u00fd dojem.\u201c Tutzingerov\u00e1 chv\u00e1l\u00ed v\u00fdrazov\u00e9 um\u011bn\u00ed mluv\u010d\u00edch rozhlasov\u00fdch rol\u00ed a shrnuje: \u201eV\u011bnec, kter\u00fd polo\u017eili autor, re\u017eis\u00e9r a spolu\u00fa\u010dinkuj\u00edc\u00ed Andreasi Hartauerovi na hrob, byla uvita z divukr\u00e1sn\u00e9ho, prav\u00e9ho \u0161umavsk\u00e9ho kv\u00edt\u00ed.\u201c Pon\u011bvad\u017e uveden\u00ed z roku 1937 se odehr\u00e1lo s t\u00fdmi\u017e herci a za t\u00e9\u017ee re\u017eie, m\u016f\u017eeme slova Tutzingerov\u00e9, v\u011bnovan\u00e1 premi\u00e9\u0159e v roce 1935, snadno p\u0159en\u00e9st na n\u011b.<\/p>\n Tief drin im B\u00f6hmerwald,<\/em> Das war im B\u00f6hmerwald,<\/em> O sel’ge Kinderzeit,<\/em> Das war im B\u00f6hmerwald,<\/em> Nur einmal noch, o Herr,<\/em> Das war im B\u00f6hmerwald,<\/em> <\/p>\n Zdroj:<\/strong> Ferdinand Valenta: Tenkr\u00e1t na \u0160umav\u011b, \u010ceskobud\u011bjovick\u00e9 listy Dr. Rudolf Kubitschek, rukopis rozhlasov\u00e9 hry \u201eTief drin im B\u00f6hmerwald!. Ernestine Tutzingerov\u00e1: Zwei B\u00f6hmerwaldh\u00f6rspiele. In: S\u00fcdb\u00f6hmische Volkszeitung a tak\u00e9 Budweiser Zeitung (dtto) 1. 9. 1935.<\/p>\n P\u0159ipravuje: Miroslav K\u016eS ANDRES<\/strong><\/p>\n Foto: archiv autora<\/strong><\/p>\n <\/p>\n <\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" “Jest <\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":217014,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"gallery","meta":{"footnotes":""},"categories":[111],"tags":[],"jetpack_featured_media_url":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/wp-content\/uploads\/2021\/03\/01\/r\u00e1me\u010dek-star\u00e1-\u0161umava.jpg","_links":{"self":[{"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/181895"}],"collection":[{"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=181895"}],"version-history":[{"count":3,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/181895\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":217016,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/181895\/revisions\/217016"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/217014"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=181895"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=181895"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=181895"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}
\n tam v\u00edska je mal\u00e1<\/em>
\n a u\u017e po dlouh\u00fd \u010das<\/em>
\n stoj\u00ed opu\u0161t\u011bn\u00e1.<\/em>
\n V\u0161ak p\u0159ece vzpom\u00ednka<\/em>
\n z\u016fstala v m\u00e9m srdci,<\/em>
\n \u017ee j\u00e1 na \u0160umavu<\/em>
\n zapomenout nechci.<\/em><\/p>\n
\n kol\u00e9bka m\u00e1 st\u00e1la,<\/em>
\n v kr\u00e1sn\u00e9, zelen\u00e9 \u0160umav\u011bnce.<\/em><\/p>\n
\n ten na to v\u017edycky dbal,<\/em>
\n abych tu \u0160umavu<\/em>
\n nav\u017edycky miloval.<\/em>
\n Jak milo, \u00fatulno<\/em>
\n v t\u00e9 mal\u00e9 d\u011bdince<\/em>
\n nevym\u011bnil bych ji<\/em>
\n ani za tis\u00edce.<\/em><\/p>\n
\n kol\u00e9bka m\u00e1 st\u00e1la,<\/em>
\n v kr\u00e1sn\u00e9, zelen\u00e9 \u0160umav\u011bnce.<\/em><\/p>\n
\n kdy spat\u0159\u00edm domov sv\u016fj,<\/em>
\n tu zlatou Vltavu,<\/em>
\n zelenou \u0160umavu.<\/em>
\n A\u017e j\u00e1 p\u016fjdu nazp\u011bt,<\/em>
\n radost\u00ed zapl\u00e1\u010di,<\/em>
\n pozdrav te\u010f \u0160umav\u011b<\/em>
\n zdaleka poslat chci.<\/em><\/p>\n
\n kol\u00e9bka m\u00e1 st\u00e1la,<\/em>
\n v kr\u00e1sn\u00e9, zelen\u00e9 \u0160umav\u011bnce.<\/em><\/p>\n
\n Da ist mein Heimatort,<\/em>
\n Es ist gar lang schon her,<\/em>
\n Dass ich von dort bin fort.<\/em>
\n Doch die Erinnerung,<\/em>
\n Die bleibt mir stets gewiss,<\/em>
\n Dass ich den B\u00f6hmerwald<\/em>
\n Gar nie vergiss!<\/em><\/p>\n
\n Wo meine Wiege stand,<\/em>
\n Im sch\u00f6nen, gr\u00fcnen B\u00f6hmerwald.<\/em><\/p>\n
\n Kehr einmal noch zur\u00fcck,<\/em>
\n Wo spielend ich genoss<\/em>
\n der allerh\u00f6chste Gl\u00fcck,<\/em>
\n Wo ich am Vaterhaus<\/em>
\n Auf gr\u00fcnen Wiese stand<\/em>
\n Und weithin schaute auf<\/em>
\n Mein Heimatland.<\/em><\/p>\n
\n Wo meine Wiege stand,<\/em>
\n Im sch\u00f6nen, gr\u00fcnen B\u00f6hmerwald.<\/em><\/p>\n
\n Lass mich die Heimat seh’n;<\/em>
\n Den sch\u00f6nen B\u00f6hmerwald,<\/em>
\n Die T\u00e4ler und die H\u00f6h’n;<\/em>
\n Dann scheid ich gern von hier<\/em>
\n Und rufe freudig aus:<\/em>
\n Beh\u00fct’ Gott B\u00f6hmerwald,<\/em>
\n Ich geh nach Haus!<\/em><\/p>\n
\n Wo meine Wiege stand,<\/em>
\n Im sch\u00f6nen, gr\u00fcnen B\u00f6hmerwald.<\/em><\/p>\n