![\"\"](\"http:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/wp-content\/uploads\/2018\/09\/13\/kniha-vyhn\u00e1n\u00ed-\u010dech\u016f.jpg\")
<\/p>\n<\/p>\n
Maminka n\u00e1m v\u00a0rychlosti navl\u00e9kla svetry a kab\u00e1ty, vzaly jsme si ka\u017ed\u00e1 pokr\u00fdvku a ta\u0161ku, zamkly jsme d\u016fm s\u00a0vyst\u0159\u00edlen\u00fdmi okny a j\u00e1 nikdy nezapomenu na pohled m\u00e9 maminky, kdy\u017e jsme z\u00a0domu pln\u00e9ho na\u0161ich kr\u00e1sn\u00fdch v\u011bc\u00ed odch\u00e1zely.<\/p>\n
\u2026 Nechci vypisovat cestu plnou utrpen\u00ed a nebezpe\u010d\u00ed, do\u0161ly jsme a\u017e do K\u0159em\u017ee a odtud vlakem do \u010cesk\u00fdch Bud\u011bjovic. Tam na n\u00e1s \u010ce\u0161i k\u0159i\u010deli \u201eCo ut\u00edk\u00e1te a nech\u00e1v\u00e1te pohrani\u010d\u00ed N\u011bmc\u016fm?\u201c Dovedete si p\u0159edstavit na\u0161e zoufalstv\u00ed? Nem\u011bly jsme kam j\u00edt a nem\u011bly jsme t\u00e1tu! Maminka jen znala adresu na\u0161ich zn\u00e1m\u00fdch, kte\u0159\u00ed utekli ji\u017e d\u0159\u00edve do Horusic a odtud n\u00e1m do \u010cesk\u00e9ho Krumlova psali, \u017ee bydl\u00ed u p\u0159\u00edbuzn\u00fdch a \u017ee to jsou velice hodn\u00ed lid\u00e9. A tak jsme v\u00a0zoufalstv\u00ed jely za nimi. Spaly jsme ve stodole, jejich pes prokousl m\u00e9 mamince ruku, to si nikdo nedovede p\u0159edstavit, v\u00a0jak\u00e9 b\u00edd\u011b jsme se octly b\u011bhem jedn\u00e9 noci!<\/p>\n
\u2026 Maminka hledala tat\u00ednka, tat\u00ednek hledal n\u00e1s a koncem \u0159\u00edjna jsme se \u0161\u0165astn\u011b se\u0161li. V listopadu jsme ode\u0161li do \u010cesk\u00fdch Bud\u011bjovic, kde tat\u00ednek pracoval. \u017dili jsme v\u00a0jedn\u00e9 studen\u00e9 podkrovn\u00ed m\u00edstnosti a nic jsme nem\u011bli. Spali jsme na dvou vyp\u016fj\u010den\u00fdch slamn\u00edc\u00edch a h\u0159\u00e1li jsme se jeden od druh\u00e9ho. M\u011bli jsme \u010dty\u0159i plechov\u00e9 hrne\u010dky a jeden v\u011bt\u0161\u00ed hrnec. J\u00e1 jsem t\u011b\u017ece onemocn\u011bla z\u00e1n\u011btem mo\u010dov\u00e9ho m\u011bch\u00fd\u0159e a dodnes nesu n\u00e1sledky.
\nPo ne\u0161\u0165astn\u00e9m b\u0159eznu 1939 dostala moje maminka povolen\u00ed odv\u00e9zt si z\u00a0na\u0161eho domu n\u00e1bytek. Z\u016fstaly tam jen t\u011b\u017ek\u00e9 kusy, knihovna, pr\u00e1zdn\u00e9 sk\u0159\u00edn\u011b, v\u0161e poni\u010den\u00e9. Oble\u010den\u00ed, pe\u0159iny, lo\u017en\u00ed pr\u00e1dlo a ve\u0161ker\u00e9 v\u011bci N\u011bmci rozkradli. Tat\u00ednkovy vz\u00e1cn\u00e9 vlasteneck\u00e9 knihy byly v\u00a0kuchyni na hromad\u011b oho\u0159el\u00e9. Maminka p\u0159ijela \u00fapln\u011b zni\u010den\u00e1.<\/p>\n
Nikdy jsme nedostali \u017e\u00e1dn\u00e9 od\u0161kodn\u011bn\u00ed a ani n\u00e1s nenapadlo cht\u00edt n\u011bjakou n\u00e1hradu p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na utrpen\u00ed na\u0161ich nevinn\u00fdch lid\u00ed v\u00a0koncentra\u010dn\u00edch t\u00e1borech, na plynov\u00e9 komory, na utrpen\u00ed d\u011bt\u00ed, mu\u010den\u00ed a bezd\u016fvodn\u00e9 zab\u00edjen\u00ed. Nemohu zapomenout, jak gestap\u00e1ci m\u00e9ho otce zml\u00e1tili p\u0159ed na\u0161ima o\u010dima. <\/p>\n Na\u0161e rodina byla posti\u017eena hned po okupaci Rakouska ne\u00faprosn\u00fdm bojkotem. Po vyhn\u00e1n\u00ed zabral ml\u00fdn komisa\u0159, kter\u00fd to m\u011bl za svou \u010dinnost v SdP sl\u00edbeno. Byl to syn \u010desk\u00e9ho otce, sv\u016fj rodn\u00fd ml\u00fdn prohospoda\u0159il. Za okupace ov\u0161em snadno hospoda\u0159il na na\u0161em pro sebe.<\/p>\n Za t\u00fdden po \u00fat\u011bku zem\u0159el n\u00e1sledkem neschopnosti adaptace t\u0159iadevades\u00e1tilet\u00fd d\u011bde\u010dek a za p\u00e1r dn\u00ed otc\u016fv bratr, far\u00e1\u0159 v\u00a0\u0161umavsk\u00e9 vsi Ond\u0159ejov. Zbili ho ordne\u0159i, proto\u017ee na fa\u0159e byla v\u00a0mobilizaci \u010ds. vojensk\u00e1 jednotka. Zt\u00fdran\u00e9ho ho vl\u00e1\u010deli od Horn\u00ed Plan\u00e9 p\u0159es okresn\u00ed v\u011bzen\u00ed v\u00a0\u010cesk\u00e9m Krumlov\u011b do \u201eminikoncentr\u00e1ku\u201c ve V\u00e1clavsk\u00e9m sklepen\u00ed \u010deskokrumlovsk\u00e9ho z\u00e1mku. Z\u00a0tamn\u00ed nemocnice jej p\u0159ivezl n\u00e1\u0161 sty\u010dn\u00fd d\u016fstojn\u00edk, polomrtv\u00e9ho. Za t\u0159i dny pak str\u00fdc skonal.<\/p>\n Dnes se najdou \u010de\u0161t\u00ed lid\u00e9, kte\u0159\u00ed se neost\u00fdchaj\u00ed napsat, \u017ee N\u011bmci nem\u011bli v\u00a0\u010cSR rovn\u00e1 pr\u00e1va. Bylo tomu naopak, v\u00a0m\u00e9m rodn\u00e9m m\u011bst\u011b nebyla jedin\u00e1 \u010desk\u00e1 \u0161kola, a\u017e v\u00a0roce 1937 za\u010d\u00ednalo gymn\u00e1zium primou. Na radnici se \u00fa\u0159adovalo n\u011bmecky. Jedin\u00fdm \u010cechem ve \u201evy\u0161\u0161\u00edch slu\u017eb\u00e1ch\u201c tam byl \u010desk\u00fd pol\u00edr B\u00e1rta\u2026 <\/p>\n \u2026V t\u00e9 dob\u011b jsem byla po n\u011bjakou dobu sama doma se svou osmiletou sestrou, na\u0161i u\u017e byli v\u00a0Plzenci a za\u0159izovali mo\u017enost vyst\u011bhov\u00e1n\u00ed. P\u0159i\u0161el dal\u0161\u00ed \u0161ok. Jednou v\u00a0noci r\u00e1ny a bu\u0161en\u00ed na domovn\u00ed dve\u0159e. P\u0159i\u0161li n\u011bme\u010dt\u00ed voj\u00e1ci. Pamatuji si ty boty \u0161lapaj\u00edc\u00ed po neonov\u00fdch p\u00edsmenech firmy Ba\u0165a, rozlo\u017een\u00fdch v\u00a0pr\u00e1zdn\u00e9 prodejn\u011b. Sly\u0161\u00edm dodnes to chrupaj\u00edc\u00ed sklo pod jejich nohama a tu hul\u00e1kaj\u00edc\u00ed n\u011bm\u010dinu. To nebyli lid\u00e9, lid\u00e9 by vid\u011bli ten d\u011bs v\u00a0d\u011btsk\u00fdch o\u010d\u00edch a ten otazn\u00edk pro\u010d, pro\u010d jen to v\u0161echno\u2026. <\/p>\n I kdy\u017e mi v\u00a0roce 1938 byly teprve \u010dty\u0159i roky, velmi dob\u0159e se na tuto hr\u016fznou dobu pamatuji. Bydleli jsme v\u00a0Lomu u Mostu. Tat\u00ednek byl horn\u00edk, maminka \u0161vadlena, bratrovi byly dva roky. Vzpom\u00edn\u00e1m si, jak n\u00e1s tenkr\u00e1t zfanatizovan\u00ed mlad\u00ed hitler\u010d\u00edci, tato privilegovan\u00e1 n\u011bmeck\u00e1 ml\u00e1de\u017e, stra\u0161n\u011b tloukli. N\u00e1s, mal\u00e9 d\u011bti. H\u00e1zeli po n\u00e1s kamen\u00edm, bili n\u00e1s klacky a sprost\u011b n\u00e1m nad\u00e1vali. Chodili jsme dom\u016f zkrvaven\u00ed a potlu\u010den\u00ed. A cel\u00e9 na\u0161\u00ed rodin\u011b bylo jasn\u011b \u0159e\u010deno, \u017ee jak to Hitler zabere, p\u016fjdeme v\u0161ichni do koncentr\u00e1ku\u2026.<\/p>\n Celou na\u0161i rodinu ovl\u00e1dal hrozn\u00fd strach. Tat\u00ednek odjel do \u010cech hledat pr\u00e1ci. N\u00e1s d\u011bti maminka a babi\u010dky v\u00a0noci nalo\u017eily na d\u011btskou seda\u010dku spolu s\u00a0jednou pe\u0159inou, s\u00a0bat\u016f\u017ekem s\u00a0j\u00eddlem a \u0161ly jsme. Potajmu, aby n\u00e1s nikdo nevid\u011bl. Nikdy nezapomenu na tu hroznou cestu p\u011b\u0161ky, proto\u017ee vlaky u\u017e nejezdily. Z\u00a0Lomu a\u017e do Loun, kter\u00e9 u\u017e byly \u010desk\u00e9\u2026<\/p>\n Dostali jsme se do Kladna a pak je\u0161t\u011b dv\u011b hodiny p\u011b\u0161ky do obce Jemn\u00edky u Slan\u00e9ho. Tam n\u00e1s dali do obecn\u00ed pastou\u0161ky, proto\u017ee jin\u00e9 bydlen\u00ed nebylo. Byl tam jen rozvrzan\u00fd st\u016fl, jedna \u017eidle, star\u00e1 almara a z\u00a0prken stlu\u010den\u00e1 postel se slamn\u00edkem pln\u00fdm blech\u2026 V\u0161echno z\u016fstalo tam, odkud jsme utekli, tat\u00ednek byl ve sb\u011brn\u00e9m t\u00e1bo\u0159e a my nem\u011bli zhola nic\u2026. <\/p>\n <\/p>\n Knihu v\u00a0druh\u00e9m roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9m vyd\u00e1n\u00ed vydalo na za\u010d\u00e1tku z\u00e1\u0159\u00ed leto\u0161n\u00edho roku k\u00a080. v\u00fdro\u010d\u00ed okupace \u010desk\u00e9ho pohrani\u010d\u00ed nacistick\u00fdm N\u011bmeckem nakladatelstv\u00ed Tou\u017eimsk\u00fd & Moravec za finan\u010dn\u00ed podpory a d\u00edky iniciativ\u011b Kruhu ob\u010dan\u016f \u010cR vyhnan\u00fdch v roce 1938 z\u00a0pohrani\u010d\u00ed.<\/strong><\/em><\/p>\n <\/p>\n
\nMoji rodi\u010de se ji\u017e nikdy nevzpamatovali z\u00a0utrpen\u00ed ze ztr\u00e1ty mor\u00e1ln\u00edch hodnot a v\u0161eho sv\u00e9ho majetku\u2026..
\nNoemi Bl\u00e1hov\u00e1, tehdy \u010cesk\u00fd Krumlov<\/strong><\/em><\/p>\n
\nJan Jake\u0161, tehdy \u010cesk\u00fd Krumlov<\/strong><\/em><\/p>\n
\nEmilie \u017delezn\u00e1, tehdy N\u00fd\u0159any, 16 let<\/strong><\/em><\/p>\n
\nBlanka Rubick\u00e1, tehdy Ji\u0159\u00edkov<\/strong><\/em><\/p>\nNa v\u00edce ne\u017e 130 stran\u00e1ch knihy stejnojmenn\u00e9ho n\u00e1zvu se odv\u00edjej\u00ed vzpom\u00ednky v\u00edce ne\u017e dvou set pam\u011btn\u00edk\u016f na t\u011b\u017ek\u00fd rok 1938. Nen\u00ed to such\u00fd popis tehdej\u0161\u00edch ud\u00e1lost\u00ed \u2013 naopak. Barevn\u011b a plasticky vzpom\u00ednky zachycuj\u00ed \u010dasto velice ho\u0159k\u00e9 pocity t\u011bch, kte\u0159\u00ed byli tak krut\u011b vyhn\u00e1ni ze sv\u00fdch domov\u016f. Dal\u0161\u00edch v\u00edce ne\u017e 65 stran je v\u011bnov\u00e1no obrazov\u00e9 p\u0159\u00edloze, kterou sestavil historik Jaroslav \u010cvan\u010dara. Ov\u0161em, jak je jeho zvykem, nejsou to jen doprovodn\u00e9 fotografie a dokumenty, ale dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh, kter\u00fd p\u0159edstavuje dal\u0161\u00ed akt\u00e9ry t\u00e9to hr\u016fzn\u00e9 doby \u2013 a to jak ty, jim\u017e byl \u010desk\u00fd n\u00e1rod nucen se podrobit, tak dal\u0161\u00ed vyhnan\u00e9 vlastence, kte\u0159\u00ed museli hledat sv\u016fj domov v\u00a0nitru okle\u0161t\u011bn\u00e9 republiky.<\/strong><\/h6>\n