![\"\"](\"http:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/wp-content\/uploads\/2018\/03\/25\/\u010dten\u00ed-pod-lampu.jpg\")
<\/p>\n<\/p>\n
<\/p>\n
V t\u00e9 pov\u00e1le\u010dn\u00e9 dob\u011b se u\u017e pod krovy v\u0161ech dom\u016f a chl\u00e9v\u016f vracely \u0161t\u011bbetav\u011b vla\u0161tovky. U budky se ha\u0161te\u0159ili vrabci a kosi. Tehdy jsme jako mal\u00ed b\u011bhali bosky a to nejen po zelen\u00e9m koberci tr\u00e1vy, obdivovali k\u0159ehk\u00e9 sn\u011b\u017eenky a fialky, kolem pot\u016f\u010dk\u016f z\u00e1\u0159ily “ko\u010di\u010dky”, kter\u00e9 se t\u011b\u0161ily na sv\u011bcen\u00ed na Kv\u011btnou ned\u011bli. Pak jsme v\u017edy tyto posv\u011bcen\u00e9 ko\u010di\u010dky nosili do na\u0161ich pol\u00ed – aby i \u00faroda byla posv\u011bcen\u00e1, v m\u00e9 rodn\u00e9 vesnici to d\u011blaj\u00ed mnoz\u00ed do dne\u0161n\u00edch dn\u016f.<\/em><\/p>\n Na za\u010d\u00e1tku velikono\u010dn\u00edho t\u00fddne tat\u00ednek vymaloval kuchy\u0148. Maminka vydrhla v\u0161echen vynesen\u00fd n\u00e1bytek do b\u011bla i s podlahou. O Zelen\u00e9m \u010dtvrtku naposledy zvonily zvony, lidov\u011b “odl\u00e9tly” do \u0158\u00edma. M\u00edsto hlasu zvon\u016f chodili v na\u0161em regionu chlapci s ru\u010dn\u00edmi \u0159ehta\u010dkami, klapa\u010dkami a d\u0159ev\u011bn\u00fdmi traka\u0159i, aby oznamovali m\u00edsto zvon\u016f poledne.<\/p>\n Na Velk\u00fd p\u00e1tek n\u00e1s r\u00e1no maminka vzbudila d\u0159\u00edv.<\/p>\n “Dnes se pudeme homet do potoka. Tento zvek dr\u017eela babi\u010dka cel\u00e9 \u017eevot, bodeme v n\u011bm pokra\u010dovat.”\u00a0 –\u00a0 u\u017e\u00a0 u n\u011bho mnohdy kvetly i blatouchy – dnes u\u017e nejsou tak vid\u011bt.<\/p>\n Tat\u00ednek byl je\u0161t\u011b dopoledne s potahem v poli, odpoledne u\u017e nikam nejel, aby se nezme\u0161kala posledn\u00ed k\u0159\u00ed\u017eov\u00e1 cesta v kostele. V tento den dr\u017eeli v\u0161ichni p\u0159\u00edsn\u00fd p\u016fst, maminka v poledne uva\u0159ila jen trochu zeln\u00e9 pol\u00e9vky.<\/p>\n Slavnost Vzk\u0159\u00ed\u0161en\u00ed je pro vesnici nejv\u011bt\u0161\u00edm sv\u00e1tkem. Ka\u017ed\u00fd k oslav\u011b Vzk\u0159\u00ed\u0161en\u00ed\u00a0 \u017divota nad smrt\u00ed cht\u011bl n\u011bjak p\u0159isp\u011bt. Snad nebylo nikoho, kdo by na tuto slavnost ne\u0161el a nem\u011bl alespo\u0144 n\u011bco nov\u00e9ho na sob\u011b, byt\u02c7 by to byly jen boty. Maminka si obl\u00e9kla kroj, uchovan\u00fd v truhle – slu\u0161el j\u00ed velice, u\u017e m\u00e1lokter\u00e1 mlad\u00e1 \u017eena si ho obl\u00e9kala, sp\u00ed\u0161 jen sta\u0159enky. Co j\u00ed dalo pr\u00e1ce na\u017eehlen\u00ed ruk\u00e1vc\u016f, ale v\u00fdsledek st\u00e1l za to. Kdy\u017e p\u0159i Gloria se zvony znovu rozv\u00e1zaly a vesnic\u00ed zazn\u011bl jejich zvu\u010dn\u00fd hlas – bylo ho sly\u0161et \u0161iroko daleko – tak n\u011bjak v\u00edc, sv\u00e1te\u010dn\u011bji. Jakmile pr\u016fvod rozj\u00e1san\u00fdch barev za zvuk\u016f hudby p\u0159i c\u00edrkevn\u00ed pobo\u017enosti obe\u0161el d\u016fstojn\u011b cel\u00e9 n\u00e1m\u011bst\u00ed\u010dko, stal se skute\u010dn\u00fdm vyvrcholen\u00edm cel\u00e9 postn\u00ed doby. Oslava \u017eivota. Smrt byl p\u0159ekon\u00e1na a nov\u00fd \u017divot oslaven.<\/p>\n Tat\u00ednek po Vzk\u0159\u00ed\u0161en\u00ed vy\u0161el na zahradu a t\u0159\u00e1sl n\u011bkter\u00fdmi stromy, aby se dob\u0159e probudily k \u017eivotu… A\u017e pak jsme m\u011bli doma slavnostn\u011bj\u0161\u00ed ve\u010de\u0159i a tou bylo maso s n\u011bjakou p\u0159\u00edlohou. Tehdy n\u00e1m bylo maso moc vz\u00e1cn\u00e9, m\u00edvali jsme ho jen hlavn\u011b v ned\u011bli, ale tentokr\u00e1t po dlouh\u00e9m obdob\u00ed p\u016fstu n\u00e1m moc v\u0161em chutnalo.<\/p>\n V ned\u011bli odpoledne maminka donesla schovan\u00e9 slupky z cibule.\u00a0 “Co bodeme d\u011blat maminko?” pt\u00e1me se v\u0161ichni. “Mosime p\u0159ece nabarvit p\u00e1r vaji\u010dek, ur\u010dit\u011b k n\u00e1m p\u0159ende z\u00e9tra n\u011bkdo na mrskut…\u00a0 – D\u011bti, doneste m\u011b ze zahrade n\u011bjaky zeleny l\u00e9stke!”\u00a0 Po chv\u00edli jsme p\u0159ib\u011bhli s miskou, kde bylo trochu mlad\u00fdch l\u00edstk\u016f podb\u011ble, \u0159eb\u0159\u00ed\u010dku, pampeli\u0161ky a hlavn\u011b kop\u0159iv. Maminka vzala b\u00edl\u00e9 uva\u0159en\u00e9 vaj\u00ed\u010dko, p\u0159ilo\u017eila na n\u011b n\u011bkolik l\u00edstk\u016f, omotala b\u00edl\u00fdm pl\u00e1tnem a upevnila nit\u00ed. Tak to ud\u011blala s n\u011bkolika vaj\u00ed\u010dky. Ve velikono\u010dn\u00ed pond\u011bl\u00ed chodili chlapci po mrskut\u011b a byli moc r\u00e1di za ka\u017ed\u00e9 vymrskan\u00e9 a nazdoben\u00e9 vaj\u00ed\u010dko, ale to nebyla \u010dokol\u00e1dov\u00e1 jako dnes.<\/p>\n Po Velikonoc\u00edch nastaly ty prav\u00e9 jarn\u00ed radosti. A obzvl\u00e1\u0161\u0165 pro tyto vesnick\u00e9 d\u011bti to bylo n\u00e1dhern\u00e9 obdob\u00ed\u00a0 radostn\u00e9ho d\u011btstv\u00ed s pozn\u00e1n\u00edm klidn\u00e9 kr\u00e1sy p\u0159\u00edrody a jarn\u00edho – p\u0159\u00edmo opojn\u00e9ho \u010dasu.<\/p>\n V t\u00e9 dob\u011b bylo vid\u011bt men\u0161\u00ed d\u00edvenky p\u0159i hr\u00e1ch se \u0161vihadly v\u00edce venku, na cesty se nakreslili pan\u00e1ci a byla dal\u0161\u00ed hra v p\u0159\u00edrod\u011b, sta\u010dila jen barevn\u00e1 skl\u00ed\u010dka nebo kam\u00ednky. Na\u0161ly se i mal\u00e9 m\u00ed\u010de a u\u017e se mohla hr\u00e1t dal\u0161\u00ed \u0161kolka o vrata stodoly nebo zdi dom\u016f. Ale co bylo nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed pro men\u0161\u00ed chlapci i d\u00edvenky – cvrnk\u00e1n\u00ed kuli\u010dek. Tato hra se dala hr\u00e1t v\u0161ude.\u00a0 Bylo pot\u0159eba jen dol\u00ed\u010dk, kter\u00fd se lehce vyhloubil a u\u017e se mohlo hr\u00e1t jak kuli\u010dkami hlin\u011bn\u00fdmi, tak i n\u011bkdo vz\u00e1cn\u00fdmi sklen\u011bn\u00fdmi. Chlapci si sami vyr\u00e1b\u011bli z vrby sv\u00e9 “p\u00ed\u0161\u0165alky.”\u00a0 \u00a0 A v mlad\u00e9 zelen\u00e9 tr\u00e1v\u011b u\u017e sv\u00edtily sedmikr\u00e1sky i pampeli\u0161ky, batolila se hous\u00e1tka, poskakovala k\u016fzl\u00e1tka, p\u00edpala zlat\u00e1 ku\u0159\u00e1tka.<\/p>\n J\u00e1 u\u017e \u017eiji mnoho let ve m\u011bst\u011b, ale v bl\u00edzk\u00e9 vesnici \u017eije jeden syn s rodinou… Jejich t\u0159i men\u0161\u00ed vnou\u010data b\u011bhaj\u00ed i v dne\u0161n\u00ed dob\u011b po vesnici s hrka\u010dkami t\u0159ikr\u00e1t denn\u011b m\u00edsto zvon\u011bn\u00ed zvon\u016f a d\u011blaj\u00ed to moc r\u00e1di, p\u0159\u00edmo se na to t\u011b\u0161\u00ed – letos jich b\u011bhalo 25, v\u017edy se rozd\u011blili na dv\u011b skupinky a chodili v r\u016fzn\u00fdch \u010d\u00e1stech obce… Tak jsem moc r\u00e1da, \u017ee n\u011bkde se tyto oby\u010deje tak dob\u0159e dodr\u017euj\u00ed, tak jako chozen\u00ed po mrskutu s nazdoben\u00fdmi poml\u00e1zkami – d\u011bti jsou v\u017edy p\u0159\u00edmo kouzeln\u00e9 i se sv\u00fdmi \u0159\u00edkankami. Jeden syn hr\u00e1v\u00e1 p\u0159i bohoslu\u017eb\u00e1ch na varhany, ob\u010das zp\u00edv\u00e1 \u017ealmy a tak i ob\u0159ady jsou\u00a0 pro n\u00e1s takov\u00e9 v\u00edc sv\u00e1te\u010dn\u00ed, v\u0161echno v\u00edce proci\u0165ujeme,\u00a0 jako i koncerty n\u011bkolika men\u0161\u00edch vnou\u010dat v L\u0160U v Boskovic\u00edch.<\/p>\n V\u0161echna vnou\u010d\u00e1tka jsem u\u010dila sk\u00e1kat p\u0159es \u0161vihadlo, hr\u00e1t \u0161kolku s m\u00ed\u010dem, dokonce jsem i sehnala kuli\u010dky na jejich cvrnk\u00e1n\u00ed do dol\u00ed\u010dk\u016f.<\/p>\n Kdy\u017e se v\u017edy na velikono\u010dn\u00ed pond\u011bl\u00ed sejdeme u mne v mali\u010dk\u00e9m obyv\u00e1\u010dku – tak m\u00e1m radost, \u017ee je v\u0161echny vid\u00edm, poslouch\u00e1m jejich poutav\u00e9 vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. Vid\u00edm tak\u00e9 jejich ru\u010dn\u00ed zaj\u00edmav\u00e9 v\u00fdtvory k velikonoc\u00edm, kter\u00e9 maj\u00ed jako d\u00e1rek ro rodi\u010de a m\u00e1m radost, \u017ee v\u0161ichni \u017eijeme v klidn\u00e9, m\u00edrov\u00e9 dob\u011b.<\/p>\n A jsem r\u00e1da, \u017ee jsme v\u0161ichni p\u0159e\u017eili leto\u0161n\u00ed zimu celkem ve zdrav\u00ed, \u017ee u\u017e je kolem n\u00e1s zase zelen\u00e1 travi\u010dka, stromy kvetou – sice v\u010deli\u010dky l\u00e9taj\u00ed m\u00e9n\u011b, proto\u017ee je chladno a de\u0161tivo. Ale i to pat\u0159\u00ed k dubnu, to jeho prom\u011bnliv\u00e9 po\u010das\u00ed.<\/p>\n A i kdy\u017e se na\u0161\u00ed po\u010detn\u00e9 rodin\u011b nevyhnulo tak\u00e9 n\u011bjak\u00e9 ne\u0161t\u011bst\u00ed, v\u00edt\u00e1me v\u0161ichni nov\u00e9 jaro s v\u00edrou a nad\u011bj\u00ed. Leto\u0161n\u00ed zima byla dlouh\u00e1 a snad proto se i cel\u00e1 p\u0159\u00edroda v\u00edc t\u011b\u0161\u00ed na tepl\u00e9 slun\u00ed\u010dko tak jako d\u011bti, jejich rodi\u010de i pro\u0161ediv\u011bl\u00e9 hlavy d\u011bde\u010dk\u016f a babi\u010dek.<\/p>\n Ano slun\u00ed\u010dko n\u00e1m d\u00e1v\u00e1 v\u00edce radosti k \u017eivotu, a proto jsou p\u0159ece Velikonoce vesel\u00e9\u00a0 –\u00a0 v\u017edy\u0165 v\u0161em p\u0159ich\u00e1z\u00ed bl\u00ed\u017ee\u00a0 to opravdov\u00e9
\n“Jak se to bode barvit maminko?” pt\u00e1me se.\u00a0 – Hned, hned hovidi\u0161\u00a0 – a u\u017e vkl\u00e1d\u00e1 vaj\u00ed\u010dka do hork\u00e9 vody pln\u00e9 cibulov\u00fdch slupek, po chv\u00edli je vyt\u00e1hne a opatrn\u011b odmot\u00e1 nahn\u011bdl\u00e9 pl\u00e1tno. V\u0161ichni vid\u00edme mal\u00fd z\u00e1zrak. Vaj\u00ed\u010dko je obarven\u00e9, ale kdy\u017e se opatrn\u011b odstran\u00ed i l\u00edstky, tak je pod nimi b\u00edl\u00e1 plocha. D\u011btsk\u00e9 o\u010di z\u00e1\u0159\u00ed. Jedno vaj\u00ed\u010dko po druh\u00e9m tak maminka dovedn\u011b p\u0159edv\u00e1d\u00ed na\u0161im okouzlen\u00fdm o\u010d\u00edm. A ty se maj\u00ed na\u010d d\u00edvat. Ka\u017ed\u00e9 vaj\u00ed\u010dko je jin\u00e9, kv\u011btinov\u00e9 motivy jsou jako up\u0159eden\u00e9 pavu\u010dinky.Mlad\u0161\u00edm bratr\u016fm pomohl vyrobit poml\u00e1zku z vrbov\u00fdch proutk\u016f tat\u00ednek i d\u011bde\u010dek, d\u00edvenky m\u011bly doma ve v\u00e1ze b\u0159ezov\u00e9 v\u011btvi\u010dky ozdoben\u00e9 pentli\u010dkami.<\/p>\n
\nJ A R O !<\/p>\n