{"id":117643,"date":"2023-05-11T19:08:13","date_gmt":"2023-05-11T18:08:13","guid":{"rendered":"http:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/?p=117643"},"modified":"2023-05-11T19:08:13","modified_gmt":"2023-05-11T18:08:13","slug":"z-archivu-a-kronik-posledni-sumavsky-obr-rankl-sepp","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/?p=117643","title":{"rendered":"Z ARCHIV\u016e A KRONIK: Posledn\u00ed \u0161umavsk\u00fd obr Rankl-Sepp"},"content":{"rendered":"\u010cetn\u00e9 pov\u011bsti ze Sta\u0161ska i Povyd\u0159\u00ed vypr\u00e1v\u011bj\u00ed o \u0161umavsk\u00fdch obrech. Z\u016fstalo po nich nejen jm\u00e9no Ob\u0159\u00edho hradu (Reckerberg) u osady Popeln\u00e1 nad \u00fadol\u00edm Losenice nedaleko Nicova (Nitzau), ale z pam\u011bti sta\u0161sk\u00e9ho pomez\u00ed i daleko v bavorsk\u00e9 zemi \u017eije dosud tak\u00e9 vzpom\u00ednka na skute\u010dn\u00e9ho lidsk\u00e9ho obra jm\u00e9nem Rankl-Sepp.<\/h6>\n
![\"\"](\"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/wp-content\/uploads\/2023\/05\/11\/rankl-sepp.jpg\")
Spr\u00e1vn\u011b se jmenoval Josef Klostermann a narodil se 16. ledna roku 1819 jako prvorozen\u00fd syn kr\u00e1lov\u00e1ck\u00e9ho svobodn\u00e9ho sedl\u00e1ka na samot\u011b Ranklov (Ranklau) u Zlat\u00e9 Studny (Goldbrunn). Ta samota nesla z\u0159ejm\u011b n\u00e1zev podle sv\u00e9ho p\u016fvodn\u00edho majitele a dal\u0161\u00ed dr\u017eitel\u00e9 s chalupou d\u011bdili i jm\u00e9no. Tak se tedy Josefovi \u0159\u00edkalo Rankl-Sepp (\u010desky v lidov\u00e9 mluv\u011b asi jako Pepa nebo Jouza z Ranklov\u00fdho \u010di od Rankl\u016f).<\/p>\n
Staven\u00ed na n\u00e1horn\u00ed pl\u00e1ni bylo obklopeno slat\u011bmi a lesy na rozlehl\u00e9 Ranklov\u011b louce, hodinu cesty na horu Antigl (dnes Sokol, 1252 m), odkud b\u00fdval na dohled majest\u00e1tn\u00ed Javor i temn\u00fd dvojvrchol Roklanu. Po smrti otce tu Sepp jako nejstar\u0161\u00ed a nejsiln\u011bj\u0161\u00ed z deseti d\u011bt\u00ed hospoda\u0159il a staral se o sv\u00e9 nejbli\u017e\u0161\u00ed, ve shod\u011b s lidmi z okol\u00ed i s Bohem na nebes\u00edch. Pom\u00e1hal, kde bylo t\u0159eba a o ned\u011bl\u00edch se pravideln\u011b vyd\u00e1val do vzd\u00e1len\u00e9ho nicovsk\u00e9ho kostela, aby se \u00fa\u010dastnil bohoslu\u017eeb a p\u0159isp\u011bl i hmotn\u011b na dobr\u00fd \u00famysl. Tak na Martina putov\u00e1vala na nicovskou faru husa, na V\u00e1noce po\u0159\u00e1dn\u00e1 v\u00e1no\u010dka se spoustou sladk\u00fdch rozinek, na Velikonoce jeh\u0148\u00e1tko a na Prokopa dokonce tele.<\/p>\n
Jinak byl Josef Klostermann \u010dlov\u011bk spo\u0159iv\u00fd a st\u0159\u00eddm\u00fd. V \u017eivot\u011b v\u00e1\u017en\u011bji nezastonal a byl i povahou vl\u00eddn\u00fd a i k \u0161elmovstv\u00ed n\u00e1chyln\u00fd. Se svou mnohem mlad\u0161\u00ed \u017eenou, rozenou Krickelovou ze Zh\u016f\u0159\u00ed (Haidl), m\u011bl sedm d\u011bt\u00ed a \u017eili v pom\u011brn\u00e9m blahobytu. Obl\u00e9kal se v\u0161ak p\u0159esto nejv\u00fd\u0161 prost\u011b a v\u00e1\u017en\u011b a k \u010dern\u00e9mu lodenov\u00e9mu kab\u00e1tu a kalhot\u00e1m z t\u00e9\u017ee l\u00e1tky nos\u00edval i \u010dern\u00fd plst\u011bn\u00fd klobouk se \u0161irok\u00fdm okrajem ; v ruce pak t\u0159\u00edmal p\u016fldruh\u00e9ho metru dlouhou sukovici. Kdy\u017e s n\u011bk\u00fdm d\u00e9le hovo\u0159il, to\u010d\u00edval druhou rukou kloboukem sem i tam a mumlal obvykle sv\u00e9 n\u011bmeck\u00e9: “Nocharanondar, so, so”, co\u017e se ostatn\u011b hodilo opravdu pro ka\u017edou myslitelnou p\u0159\u00edle\u017eitost. \u010cesky ov\u0161em neum\u011bl ani slova.<\/p>\n
V rozporu s mohutnou postavou byl jeho chlapecky jasn\u00fd a vysok\u00fd hlas a bezelstn\u011b srde\u010dn\u00fd v\u00fdraz \u0161umavsk\u00e9ho venkovana. Byl lev\u00e1k a levou rukou i jedl, nikdy v\u0161ak s ostatn\u00edmi u stolu, n\u00fdbr\u017e s\u00e1m na lavici u kamen. Kdy\u017e n\u011bkdo p\u0159i\u0161el na n\u00e1v\u0161t\u011bvu, jeho d\u011bti se odklidily bez \u0159\u00edk\u00e1n\u00ed nahoru na pec. Odtud p\u0159ihl\u00ed\u017eely, o \u010dem dosp\u011bl\u00ed ve sv\u011btnici jednaj\u00ed. Sepp b\u00fdval vyhled\u00e1v\u00e1n jako zdatn\u00fd forman a voz\u00edval d\u0159evo i k\u00e1men do skl\u00e1\u0159sk\u00fdch hut\u00ed: vyd\u011blal si tak se sv\u00fdm volsk\u00fdm potahem slu\u0161n\u00e9 pen\u00edze. I chov dobytka mu n\u011bco vyn\u00e1\u0161el. Pro svou dobromyslnou a veselou povahu m\u011bl Sepp Rankl mnoho p\u0159\u00e1tel zvl\u00e1\u0161t\u011b v Ka\u0161persk\u00fdch Hor\u00e1ch, b\u00fdval v\u0161ude r\u00e1d vid\u011bn a v\u017edy ochotn\u011b u\u017eil sv\u00e9 nadoby\u010dejn\u00e9 s\u00edly tam, kde bylo pot\u0159eb\u00ed pomoci a n\u011bkdy i jen k pouh\u00e9mu pobaven\u00ed bli\u017en\u00edch. Trvalo dlouho, ne\u017e ho kdy n\u011bkdo rozhn\u011bval, potom se v\u0161ak ten doty\u010dn\u00fd v\u011bru se zlou pot\u00e1zal.<\/p>\n
Ranklovsk\u00e1 chalupa byla obda\u0159ena v\u00fdsadami poch\u00e1zej\u00edc\u00edmi je\u0161t\u011b z dob, kdy hrani\u010dn\u00ed lesy pat\u0159ily samotn\u00e9mu \u010desk\u00e9mu panovn\u00edkovi. Tak m\u011bli jej\u00ed obyvatel\u00e9 mimo jin\u00e9 pr\u00e1vo p\u00e1st na pozemc\u00edch zdej\u0161\u00ed vrchnosti 25 kus\u016f dobytka. M\u011bsto Ka\u0161persk\u00e9 Hory, jemu\u017e n\u00e1le\u017eely pozemky kolem chalupy, cht\u011blo Sepp\u016fv majetek za v\u00fdhodnou cenu odkoupit, ale tomu staven\u00ed p\u0159irostlo k srdci a nedal si \u0159\u00edci. A\u017e k st\u00e1ru je prodal a p\u0159est\u011bhoval se z Ranklova do J\u00e1chymova u Stach, kde pak \u017eil v \u010dp.132 a\u017e do sv\u00e9 smrti. Nedok\u00e1zal se v\u0161ak s\u017e\u00edt s nov\u00fdm prost\u0159ed\u00edm, nerozum\u011bl \u010desk\u00fdm k\u00e1z\u00e1n\u00edm ve sta\u0161sk\u00e9m kostele a putov\u00e1val proto je\u0161t\u011b jako star\u00fd mu\u017e na m\u0161e do Nicova, kam pos\u00edlal do \u0161koly i sv\u00e9 d\u011bti k n\u011bmeck\u00e9mu far\u00e1\u0159i Jungbauerovi.<\/p>\n
Jako horsk\u00fd orel zbaven\u00fd svobody a v\u00fd\u0161ek st\u00fdskal si \u010dasto po ztracen\u00e9m domov\u011b a zem\u0159el ani ne sedmdes\u00e1tilet\u00fd 19. ledna 1888. Za jeho v\u00fdjime\u010dnou kostru nab\u00edzelo zna\u010dn\u00fd obnos muzeum ve V\u00eddni, ale poz\u016fstal\u00ed rozho\u0159\u010den\u011b a hrd\u011b odm\u00edtli. Seppova \u017eena p\u0159e\u017eila sv\u00e9ho man\u017eela o pln\u00fdch \u010dty\u0159icet let a je pochov\u00e1na na h\u0159bitov\u011b ve Sta\u0161\u00edch spolu s n\u00edm v jednom hrob\u011b.<\/p>\n
Ranklovsk\u00e9 staven\u00ed bylo po roce 1945 str\u017eeno a jen kamenn\u00e9 rozvaliny zd\u011bn\u00fdch \u010d\u00e1st\u00ed domu sv\u011bd\u010d\u00ed dnes o m\u00edst\u011b, kde st\u00e1val. Kupodivu \u010desk\u00fd n\u00e1pis na hrob\u011b Rankla-Seppa v\u0161ak hl\u00e1s\u00e1, \u017ee \u0161umavsk\u00fd sil\u00e1k, jedna z postav sv\u00e9ho spisovatelsk\u00e9ho jmenovce Karla Klostermanna “V r\u00e1ji \u0161umavsk\u00e9m”, \u017eije d\u00e1l ve v\u011b\u010dn\u00e9 pam\u011bti Stach\u00e1k\u016f.<\/p>\n
Ten lidsk\u00fd zjev, ne nepodobn\u00fd jiho\u010desk\u00e9mu sedl\u00e1ku z Putimi Janu Cimburovi, jak ho ve sv\u00e9m rom\u00e1n\u011b zv\u011b\u010dnil Jind\u0159ich \u0160imon Baar (mimochodem v nejhor\u0161\u00ed dob\u011b druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky a okupace po\u0159\u00eddil jako kr\u00e1sn\u00e9 pro\u010desk\u00e9 gesto jeho p\u0159eklad do n\u011bm\u010diny jeden z nejv\u011bt\u0161\u00edch n\u011bmeck\u00fdch znalc\u016f \u0160umavy Josef Blau – pozn. p\u0159ekl.), pat\u0159\u00ed v\u0161ak potomk\u016fm na obou stran\u00e1ch zelen\u00e9ho \u0161umavsk\u00e9ho h\u0159ebene.<\/p>\n
P\u0159\u00edb\u011bhy o n\u011bm budou jist\u011b i nad\u00e1le rozd\u00e1vat s\u00edlu a radost. P\u011bt z nich tu pod\u00e1v\u00e1me na uk\u00e1zku.<\/p>\n
<\/p>\n
Spla\u0161en\u00e1 kr\u00e1va<\/h6>\n
Jednou se \u0159ezn\u00edkovi na Horsk\u00e9 Kvild\u011b utrhla ze \u0159et\u011bzu kr\u00e1va, kterou m\u011bl porazit. Spla\u0161en\u00e9 zv\u00ed\u0159e mu rozervalo sv\u00fdmi rohy kalhoty a zmizelo. M\u00ed\u0159ilo k Ranklovu a tak lid\u00e9 poslali pro Seppa s prosbou, aby kr\u00e1vu n\u011bjak zastavil.<\/em>
\nJak to Sepp usly\u0161el, vzal do ruky voj od \u017eeb\u0159i\u0148\u00e1ku a \u0161el spla\u0161en\u00e9 kr\u00e1v\u011b naproti. Vzal ji rovnou po h\u0159bet\u011b, tak\u017ee na m\u00edst\u011b upadla, sv\u00e1zal j\u00ed v\u0161echny \u010dty\u0159i nohy dohromady a kdy\u017e za hodnou chv\u00edli dorazil \u0159ezn\u00edk, cel\u00fd ud\u00fdchan\u00fd, \u0159ekl mu Sepp rozv\u00e1\u017en\u011b: “No, pane mistr, tadyhle m\u00e1te tu va\u0161i kravku. Mu\u0161\u00edte halt podruh\u00fd na ten sv\u016fj dobyte\u010dek v\u00edc dohl\u00eddnout.”<\/em><\/p>\n <\/p>\n
Ob\u0159\u00ed f\u016fra<\/h6>\n
\u010celed\u00edni z ho\u0159ej\u0161\u00edho ml\u00fdna v Popeln\u00e9 u Ob\u0159\u00edho hradu jednou v sobotu p\u0159evr\u00e1tili zrovna na cest\u011b, kter\u00e1 vedla k Ranklov\u011b samot\u011b, p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ekou f\u016fru smrkov\u00fdch v\u011btv\u00ed. Pon\u011bvad\u017e bylo u\u017e k ve\u010deru, nezbylo jim ne\u017e vyp\u0159\u00e1hnout kon\u011b a vr\u00e1tit se dom\u016f s nepo\u0159\u00edzenou. Druh\u00fd den byla ned\u011ble a Sepp se tudy jako v\u017edycky tou dobou ub\u00edral do kostela v Nicov\u011b. Kdy\u017e uvid\u011bl p\u0159evr\u00e1cen\u00fd povoz, chytil ob\u011bma rukama za \u017eeb\u0159iny a postavil v\u016fz r\u00e1zem zp\u00e1tky na kola. Z radosti nad vlastn\u00ed silou si pak dovolil je\u0161t\u011b mal\u00fd \u017eert\u00edk na \u00fa\u010det mlyn\u00e1\u0159ovy \u010deledi. Na\u0161el p\u0159i cest\u011b po\u0159\u00e1dn\u00fd \u017eulov\u00fd balvan, sp\u00ed\u0161 kus sk\u00e1ly, a posadil ho navrch t\u00e9 ob\u0159\u00ed f\u016fry, \u017ee aby v\u016fz l\u00edp rovn\u011b st\u00e1l.<\/em>
\nKdy\u017e se z Popeln\u00e9 p\u0159ihrnula mlyn\u00e1\u0159sk\u00e1 chasa, trochu p\u0159ed\u010dasn\u011b se radovala, \u017ee je pr\u00e1ce hotov\u00e1. Ne\u017e toti\u017e dostali ten balvan dol\u016f z vozu, \u0159\u00e1dn\u011b se je\u0161t\u011b v\u0161ichni zapotili.<\/em><\/p>\n <\/p>\n
M\u011b\u0159i\u010d s\u00edly<\/h6>\n
Na sv\u00e1tek Panny Marie Sn\u011b\u017en\u00e9 chod\u00ed ka\u017edoro\u010dn\u011b ze Stach proces\u00ed na pou\u0165 do Ka\u0161persk\u00fdch Hor. I bohabojn\u00fd Sepp nikdy v pr\u016fvodu nesch\u00e1zel. Na ka\u0161perskohorsk\u00e9m n\u00e1m\u011bst\u00ed byl mezi mnoha jin\u00fdmi atrakcemi i m\u011b\u0159i\u010d s\u00edly v podob\u011b hodin s cifern\u00edkem. Tlak na p\u0159edn\u00ed stranu p\u0159\u00edstroje p\u0159en\u00e1\u0161ela hodinov\u00e1 ru\u010di\u010dka na kruhovou \u010d\u00edselnou stupnici.<\/em>
\nLid\u00e9, co u\u017e znali Seppovu s\u00edlu, p\u0159emlouvali ho, aby taky zkusil \u0161t\u011bst\u00ed. I majitel m\u011b\u0159i\u010de mu dod\u00e1val odvahy a uji\u0161\u0165oval p\u0159itom v\u0161echny kolem, \u017ee na \u010d\u00edslo 12 je\u0161t\u011b ru\u010di\u010dka nedos\u00e1hla: nen\u00ed pr\u00fd ostatn\u011b \u010dlov\u011bka, kter\u00fd by to dok\u00e1zal.<\/em>
\nSepp si v\u0161ak jen mumlal pro sebe, aby mu dali i s cel\u00fdmi t\u011bmi hodinami pokoj: “Lasst’s mi mit dem Uhrl in Rouh.” Kdy\u017e pak nep\u0159estali s p\u0159emlouv\u00e1n\u00edm, popadl “hodinky” do sv\u00fdch ob\u0159\u00edch tlap a stla\u010dil je takovou silou, \u017ee ru\u010di\u010dka p\u0159esko\u010dila p\u0159es 12 a u\u017e se zp\u00e1tky nevr\u00e1tila. Prasklo pero a bylo po m\u011b\u0159i\u010di.<\/em>
\nMajitel zbledl a kdy\u017e se vzpamatoval, za\u010dal l\u00e1te\u0159it. “Nem\u011bl ste mi tu v\u011bci\u010dku pu\u010dovat do ruky, tu to te\u010f m\u00e1te,” op\u00e1\u010dil pomalu Sepp a \u0161el pokojn\u011b d\u00e1l svou cestou.<\/em><\/p>\n <\/p>\n
Pol\u00e1man\u00e9 kolo<\/h6>\n
Jednou vezl Sepp z Vogelsangu (dnes zanikl\u00e1 samota Podles\u00ed) do Stach dva bukov\u00e9 kmeny, kter\u00e9 obn\u00e1\u0161ely dohromady tak dva plnometry d\u0159eva. Nalo\u017eil ty velik\u00e1ny na v\u016fz s\u00e1m.<\/em>
\nCestou ho v\u0161ak potkala nehoda: na vymlet\u00e9 hlubok\u00e9 cest\u011b se mu jedno kolo doslova rozsypalo. Daleko \u0161iroko nebylo nikoho, kdo by mu mohl pomoci a do nejbli\u017e\u0161\u00ed vsi bylo dobr\u00e9 p\u016fl hodiny cesty.<\/em>
\nAni\u017e by dlouho v\u00e1hal, hodil Sepp pol\u00e1man\u00e9 kolo navrch nalo\u017een\u00fdch kmen\u016f, jednou rukou popadl n\u00e1pravu a nesl ji lehce za j\u00edzdy po sv\u00e9m boku, zat\u00edmco druhou rukou oprat\u011bmi \u0159\u00eddil sp\u0159e\u017een\u00ed, ne\u017e dorazil po p\u016flhodin\u011b k prvn\u00ed chalup\u011b vesnice\u2026<\/em><\/p>\n <\/p>\n
Podivn\u00e9 n\u00e1mluvy<\/h6>\n
Kdy\u017e bylo Seppovi tak dvacet let, \u0161el jednou do Zh\u016f\u0159\u00ed ke Krickelov\u00fdm kosit louku Na hlubok\u00fd (Tiefau). V poledne ho z domu zavolali do sv\u011btnice k j\u00eddlu. V kol\u00e9bce tu le\u017eelo mal\u00e9 d\u00edt\u011b, d\u011bv\u010d\u00e1tko, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b p\u0159inesli od k\u0159tu.<\/em>
\nDobr\u00e1ck\u00fd Sepp m\u011bl d\u011bti u\u017e tenkr\u00e1t nade v\u0161echno r\u00e1d a tak neodolal a nahl\u00e9dl do kol\u00edbky. D\u011bv\u010d\u00e1tko za\u010dalo spokojen\u011b broukat a tv\u00e1\u0159i\u010dka se se mu rozz\u00e1\u0159ila \u00fasm\u011bvem.<\/em>
\nTo Seppa tak rozradostnilo, \u017ee vyhrkl: “Ty d\u011bve\u010dko mal\u00e1, na tebe si mu\u0161\u00edm po\u010dkat. Vo\u010d \u017ee ty bude\u0161 jednou moj\u00ed nev\u011bstou.”<\/em>
\nA taky \u017ee se tak i stalo. Ta mal\u00e1 v pe\u0159ince se pozd\u011bji opravdu stala \u017eenou \u0161umavsk\u00e9mu obrovi a dodnes s n\u00edm sd\u00edl\u00ed v\u011b\u010dn\u00fd sen v \u0161umavsk\u00e9 zemi na h\u0159bitov\u011b ve Sta\u0161\u00edch.<\/em><\/p>\n <\/p>\n
P.S.<\/strong> V\u00fdb\u011br zpracov\u00e1n podle historek o Seppu Ranklovi, jak je poprv\u00e9 vydal v Ka\u0161persk\u00fdch Hor\u00e1ch roku 1930 Hans Kollibabe a v nov\u00fdch vyd\u00e1n\u00edch 1979 a 1986 o dal\u0161\u00ed obohatil\u00a0Johann Luksch. K pozn\u00e1mce o\u00a0Karlu Klostermannovi, dopln\u011bn\u00e9 tu p\u0159ekladatelem text\u016f, jen je\u0161t\u011b tolik, \u017ee spisovatel rom\u00e1nu “V r\u00e1ji \u0161umavsk\u00e9m” naz\u00fdv\u00e1 tu sv\u00e9ho hrdinu Rankelsk\u00fd Sepp a d\u00e1v\u00e1 mu mluvit \u010desky. Jeho vnuk m\u00e1 dokonce u\u017e jm\u00e9no V\u00e1clav.<\/p>\n <\/p>\n
KOHOUT\u00cd K\u0158\u00cd\u017d<\/strong><\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"\u010cetn\u00e9 pov\u011bsti <\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":278720,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"gallery","meta":{"footnotes":""},"categories":[111],"tags":[],"jetpack_featured_media_url":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/wp-content\/uploads\/2023\/05\/11\/ram-rankl.jpg","_links":{"self":[{"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/117643"}],"collection":[{"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=117643"}],"version-history":[{"count":7,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/117643\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":278719,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/117643\/revisions\/278719"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/278720"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=117643"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=117643"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=117643"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}