![\"\"](\"http:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/wp-content\/uploads\/2017\/12\/07\/\u010dten\u00ed-pod-lampu-4.jpg\")
<\/p>\n<\/p>\n
<\/p>\n
Sv\u00e9 d\u011btstv\u00ed jsem pro\u017eila na vesnici Drahansk\u00e9 vrchoviny – narodila jsem se v roce 1946. V dob\u011b m\u00e9ho d\u011btstv\u00ed b\u00fdvaly u n\u00e1s tuh\u00e9 zimy, na kter\u00e9 se v\u0161ichni vesni\u010dan\u00e9 p\u0159ipravovali u\u017e od podzimku.<\/em><\/p>\n Moje babi\u010dka po cel\u00e9 podzimn\u00ed obdob\u00ed sekala ro\u0161t\u00ed z lesa a j\u00e1 jako mal\u00e1\u00a0 jsem byla s n\u00ed a pom\u00e1hala je rovnat do \u00fahledn\u00fdch hrani\u010dek, kter\u00e9 se p\u0159evazovaly a d\u00e1valy na ur\u010den\u00e9 m\u00edsto, kde bylo i mno\u017estv\u00ed velik\u00fdch polen a pilin, kter\u00fdmi se denn\u011b v zim\u011b topilo v “pili\u0148\u00e1c\u00edch.” V\u017edy jsem pom\u00e1hala i d\u011bde\u010dkovi s jejich “nab\u00edjen\u00edm” dr\u017eela jsem dv\u011b d\u0159ev\u011bn\u00e9 ty\u010dky, d\u011bde\u010dek sypal piliny a stla\u010doval je a pak u\u017e se mohly d\u00e1t do lo\u017enice, kde se s nimi topilo – na ka\u017ed\u00fd den jsme chystaly dva z\u00e1sobn\u00edky.<\/em><\/p>\n V kuchyni se topilo jen d\u0159evem a tak\u00e9 pod kotlem, kde se va\u0159ily brambory prasat\u016fm a slepic\u00edm. Mezi okny v obytn\u00fdch m\u00edstnostech jsme m\u011bli senem napln\u011bn\u00e9 na\u0161it\u00e9 pytl\u00edky a je\u0161t\u011b je obalovali \u00fahledn\u00fdm pap\u00edrem –\u00a0 aby tak moc zima ne\u0161la do obytn\u00fdch m\u00edstnost\u00ed \u0161kv\u00edrami v oknech.\u00a0 K nepou\u017e\u00edvan\u00fdm\u00a0 dve\u0159\u00edm\u00a0 nebo dve\u0159\u00edm od chl\u00e9v\u016f se d\u00e1vala sl\u00e1ma, aby i zv\u00ed\u0159ata byla v\u00edc chr\u00e1n\u011bna p\u0159ed mrazy.<\/em><\/p>\n Byla jsem nejstar\u0161\u00ed ze sourozenc\u016f – byli jsme celkem \u010dty\u0159i – tak\u017ee ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no jsem prohazovala v\u0161echny cesti\u010dky kolem domu, bratr\u016fm tat\u00ednek vyrobil mal\u00fd pluh, kter\u00fdm protahovali cesti\u010dky na dvo\u0159e ke stodole a chl\u00e9v\u016fm – toto v\u0161echno byla pr\u00e1ce velice radostn\u00e1, moc n\u00e1s bavila. Sn\u00edh padal t\u00e9m\u011b\u0159 denn\u011b – tak\u017ee o tuto b\u00edlou z\u00e1bavu jsme m\u011bli neust\u00e1le postar\u00e1no. Babi\u010dka s d\u011bde\u010dkem bydleli na v\u00fdm\u011bnku, tak i\u00a0 k nim jsme prohazovali cesti\u010dky, aby se dob\u0159e dostali ven, v t\u00e9 dob\u011b jsme prohazovali jen lopatami a kolem v\u0161ech domk\u016f byly \u00fapln\u00e9 sn\u011bhov\u00e9 bari\u00e9ry, n\u011bkter\u00e9 dome\u010dky se v nich \u00fapln\u011b ztr\u00e1cely.<\/em><\/p>\n Tat\u00ednek n\u00e1m ale \u010dasto vypr\u00e1v\u011bl o sn\u011bhov\u00e9 kalamit\u011b v na\u0161\u00ed rodn\u00e9 vesnici a to v roce 1942, kdy byla tuh\u00e1 zima a sn\u011bhu napadlo tolik, \u017ee byla i silnice \u00fapln\u011b zav\u00e1t\u00e1 a nepr\u016fjezdn\u00e1 – tehdy zde jezdil jen jeden autobus a to jednou denn\u011b. V tom roce museli v\u0161ichni mu\u017ei odhazovat sami ze silnice sn\u00edh a to t\u00edm, \u017ee si ho vz\u00e1jemn\u011b lopatami pod\u00e1vali a\u017e na vysok\u00e9 bari\u00e9ry, aby se silnice uvolnila, nedalo se toti\u017e projet ani\u00a0 pluhem, s kter\u00fdm jezdilo ko\u0148sk\u00e9 sp\u0159e\u017een\u00ed.<\/em><\/p>\n Tak\u017ee odmet\u00e1n\u00ed sn\u011bhu byla prvn\u00ed povinnost n\u00e1s d\u011bt\u00ed, rodi\u010de m\u011bli v\u011bt\u0161\u00ed hospod\u00e1\u0159stv\u00ed\u00a0 – pracovali doma sami, na pomoc m\u011bli jen n\u00e1s d\u011bti\u00a0 – m\u011bli jsme dva kon\u011b, p\u011bt krav, t\u0159i kozy, n\u011bkolik prasat a slepic. A a\u017e po rann\u00ed pr\u00e1ci jsme se obvykle se\u0161li v\u0161ichni v kuchyni ke sn\u00eddani.<\/em><\/p>\n Rodi\u010de m\u011bli moc a moc pr\u00e1ce, ale v\u017edy jsme se v d\u011btstv\u00ed p\u0159ed ka\u017ed\u00fdm j\u00eddlem kr\u00e1tce pomodlili a po j\u00eddle zase modlitbou za j\u00eddlo pod\u011bkovali. A jak\u00e9 byly na\u0161e sn\u00eddan\u011b? Celkem jednoduch\u00e9 a d\u00e1 se \u0159\u00edct v zim\u011b \u010dasto stejn\u00e9 – chl\u00e9b se s\u00e1dlem s hust\u011b posypanou cibul\u00ed, na pit\u00ed meltu s ml\u00e9kem, ale moc n\u00e1m to chutnalo – byly jsme v\u011b\u010dn\u011b hladov\u00e9 d\u011bti.<\/em><\/p>\n Chl\u00e9b pekla maminka sama v kuchyni jednou t\u00fddn\u011b – to byl p\u0159\u00edmo ob\u0159ad i s \u017eehn\u00e1n\u00edm chleba a jeho kr\u00e1snou v\u016fn\u00ed – chleba se v\u017edy peklo v\u00edc na cel\u00fd t\u00fdden a moc a moc n\u00e1m chutnal. Pec byla tak\u00e9 m\u00edstem pro n\u00e1s men\u0161\u00ed, kde jsme se vyh\u0159\u00edvali a su\u0161ili kdy\u017e jsme p\u0159i\u0161li z venku mok\u0159\u00ed od sn\u011bhu, oble\u010den\u00ed na p\u0159evl\u00e9k\u00e1n\u00ed tehdy moc nebylo.<\/em><\/p>\n Ale sn\u011bhu jsme si dokonale vyu\u017e\u00edvali, jak ke koulov\u00e1n\u00ed, d\u011bl\u00e1n\u00ed “and\u011bl\u00ed\u010dk\u016f” ve sn\u011bhu, s\u00e1\u0148kov\u00e1n\u00ed, stav\u011bli jsme sn\u011bhul\u00e1ky a s tat\u00ednkovou pomoc\u00ed i velik\u00e9 a prostorn\u00e9 bunkry. Ly\u017ee jsme v d\u011btstv\u00ed nem\u011bli, to a\u017e pozd\u011bji, ale n\u011bjak\u00e9 brusle na “kli\u010dku” se na\u0161ly, v\u0161ichni jsme tehdy nosili boty “komis\u0148\u00e1ky” , na ty se brusle p\u0159i\u0161roubovaly kli\u010dkou a vz\u00e1jemn\u011b jsme si je p\u016fj\u010dovali. Na rybn\u00edku se odh\u00e1zel sn\u00edh a u\u017e jsme mohli dob\u0159e bruslit. N\u011bkdo z v\u011bt\u0161\u00edch chlapc\u016f si dok\u00e1zal vyrobit i ze star\u00fdch takov\u00fdch brusl\u00ed boby – byla to desti\u010dka s bruslemi. Byly v\u011bt\u0161inou moc dlouho velik\u00e9 mrazy, tak\u017ee v\u0161echny kope\u010dky se pol\u00e9valy vodou a do r\u00e1na ten mistr mr\u00e1z v\u017edy s\u00e1m vytvo\u0159il kr\u00e1snou ledovku, na kter\u00e9 to na bobech jen a jen svi\u0161t\u011blo – ty se tak\u00e9 p\u016fj\u010dovaly. A pak kdy\u017e jsme \u0161li ze \u0161koly dom\u016f kolem kope\u010dk\u016f, tak n\u00e1m sta\u010dilo si shodit ta\u0161ku na zem, sednout si na ni a to byly tak\u00e9 na\u0161e nejlep\u0161\u00ed boby. \u0160koln\u00ed ta\u0161ky se d\u011bdily z jednoho sourozence na dal\u0161\u00edho, rodi\u010de si v\u011bt\u0161inou p\u0159i v\u0161\u00ed pr\u00e1ci ani nev\u0161imli, \u017ee jsou moc od\u0159en\u00e9, tak\u017ee v\u016fbec nevadilo, \u017ee jsme na nich i dob\u0159e jezdili p\u0159i sv\u00fdch hr\u00e1ch na ledu a sn\u011bhu.<\/em><\/p>\n Ale j\u00e1 jsem v zim\u011b m\u011bla nejrad\u0161i r\u00e1na, to jsem se v\u017edy cht\u011bla pod\u00edvat z okna, jak je venku – ale na oknech ka\u017edou noc vykouzlil ten mistr mr\u00e1z nov\u00e9 a nov\u00e9 ornamenty, \u017ee se nedalo v\u016fbec d\u00edvat ven. Tak\u017ee jsem si v\u017edy “vyfoukalo dechem” v okn\u011b kole\u010dko a t\u00edm jsem se d\u00edvala jestli venku sn\u011b\u017e\u00ed, nebo je p\u0159\u00edmo krut\u00e1 v\u00e1nice.<\/em><\/p>\n Tat\u00ednek v zim\u011b vyv\u00e1\u017eel na pole mo\u010d\u016fvku a hn\u016fj ko\u0148sk\u00fdm potahem, m\u011bl na to pracovn\u00ed s\u00e1n\u011b. U\u017e to bude 65 let, co jednou tat\u00ednek zap\u0159\u00e1hl kon\u011b do slavnostn\u00ed ko\u0161atiny na san\u00edch, ko\u0148\u016fm dal slavnostn\u00ed postroje, zav\u011bsil rolni\u010dky a mne vyzval, abych se hodn\u011b obl\u00e9kla a jela s n\u00edm do sousedn\u00ed vesnice. V t\u00e9 dob\u011b maminka \u010dekala t\u0159et\u00ed d\u00edt\u011b a my j\u00ed jeli p\u0159es neudr\u017eovanou silnici v\u011bt\u0161\u00edmi z\u00e1v\u011bjemi pro porodn\u00ed babi\u010dku. Sed\u011bla jsem nabalen\u00e1 vedle tat\u00ednka, kter\u00fd necht\u011bl jet zimn\u00ed krajinou s\u00e1m a j\u00e1 se d\u00edvala na ten mraziv\u00fd kr\u00e1sn\u00fd den, kdy sn\u00edh se jen a jen t\u0159pytil, rolni\u010dky cinkaly a chvilkami i poletovaly mal\u00e9 sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky. P\u0159ijeli jsme a\u017e k domu, ve\u0161li dovnit\u0159, tehdy nikdo nezamykal, nikdo nem\u011bl ani zvonek – pro\u010d taky? – nikdo se nikoho neb\u00e1l a vstoupit mohl ka\u017ed\u00fd dobr\u00fd \u010dlov\u011bk. Porodn\u00ed babi\u010dka byla ve chvilce nachystan\u00e1, tat\u00ednek m\u011bl pro ni p\u0159ipraven\u00e9 deky a ko\u017ee\u0161iny a my zase jeli tou kr\u00e1snou zimn\u00ed krajinou. Je\u0161t\u011b ten den ve\u010der se n\u00e1m narodil brat\u0159\u00ed\u010dek, druh\u00fd den jsme spolu s tat\u00ednkem zase “porodn\u00ed babi\u010dku” zavezli a j\u00e1 na tuto na\u0161i zimn\u00ed n\u00e1dhernou cestu r\u00e1da vzpom\u00edn\u00e1m i po t\u011bch mnoha a mnoha letech, byl to pro mne velice \u00fa\u017easn\u00fd a ten nejzaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdlet.<\/em><\/p>\n Tuto st\u0159edu jsem vedla sv\u00e9 dva men\u0161\u00ed vnuky ze \u0161koly dom\u016f, u\u017e bylo trochu sn\u011bhu – ti tak dov\u00e1d\u011bli, h\u00e1zeli po sob\u011b koulemi, v\u00e1leli se ve sn\u011bhu – h\u00e1zeli pochopiteln\u011b i po mne. Jeden vnuk m\u00e1 dokonce ruku v s\u00e1d\u0159e, ale vyv\u00e1d\u011bl jako ten nejzdrav\u011bj\u0161\u00ed. Co jim mohu \u0159\u00edct? M\u00e1m je napomenout? To p\u0159ece v\u016fbec nejde.<\/em><\/p>\n Mus\u00edm je nechat po cest\u011b i u domu dob\u0159e vydov\u00e1d\u011bt, aby si sn\u011bhu trochu v\u00edc u\u017eili, v\u017edy\u0165 my jsme sn\u00edh v na\u0161em d\u011btstv\u00ed\u00a0 m\u00edvali \u00fapln\u011b cel\u00e9 dlouh\u00e9 zimy a pro na\u0161e vnou\u010data je te\u010f tak moc a moc vz\u00e1cn\u00fd.<\/em><\/p>\n