![\"\"](\"http:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/wp-content\/uploads\/2017\/10\/17\/\u010dten\u00ed-pod-lampu-1.jpg\")
<\/p>\n<\/p>\n
V\u016fbec nepot\u0159ebuji, aby mi housle n\u011bkdo okukoval. Jsou pam\u00e1te\u010dn\u00ed. Star\u00e9 a od\u0159en\u00e9, ze smy\u010dce vlaje jedna utr\u017een\u00e1 \u017e\u00edn\u011b a uvnit\u0159, na dn\u011b sv\u00e9ho t\u011bla, maj\u00ed v\u011bkem ji\u017e om\u0161el\u00fd \u0161t\u00edtek, na kter\u00e9m je naps\u00e1no – fecit Jind\u0159ich \u0160tumpf, Lovosice, Anno 1924.<\/p>\n
Kdy\u017e si je otec kupoval, bylo mu jeden a dvacet let. Mo\u017en\u00e1 si je ani nekupoval, ale dostal je od sv\u00e9ho t\u0159ebenick\u00e9ho otce, kter\u00fd byl odborn\u00edkem v m\u00edstn\u00ed lik\u00e9rce fy. Kraupner, zn\u00e1m\u00e9 tehdy po cel\u00e9 Evrop\u011b.<\/p>\n
J\u00e1 vlastn\u011b ani nev\u00edm, kdy se otec za\u010dal na housle u\u010dit. Moc toho o jeho ml\u00e1d\u00ed nev\u00edm. Je zaj\u00edmav\u00e9, \u017ee se d\u011bti v\u011bt\u0161inou o ml\u00e1d\u00ed a minulost sv\u00fdch rodi\u010d\u016f nezaj\u00edmaj\u00ed. Nelze jim to ale vy\u010d\u00edtat. Maj\u00ed jin\u00e9 starosti, \u00fam\u011brn\u00e9 jejich v\u011bku. \u017dij\u00ed sv\u00e9 \u017eivoty, jako v\u0161echny d\u011bti a d\u00edvaj\u00ed se kup\u0159edu. Co bylo, to je p\u0159\u00edli\u0161 nezaj\u00edm\u00e1. Kdy\u017e pootev\u0159u dve\u0159e sv\u00e9 pracovny, vid\u00edm ty star\u00e9 housle. A poka\u017ed\u00e9 ve mn\u011b vzbud\u00ed n\u011bjak\u00e9 asociace. U\u017e asi nikdy hr\u00e1t nebudou. Nikdy jsem nem\u011bl ty spr\u00e1vn\u00e9 ambice, ale ani schopnosti hr\u00e1t na n\u011bjak\u00fd hudebn\u00ed n\u00e1stroj. Sp\u00ed\u0161 jsem v\u017edycky obdivoval ty, kte\u0159\u00ed to um\u011bli. Kte\u0159\u00ed hr\u00e1li na klav\u00edr, na kytaru, nebo na housle. Nebo na cokoli jin\u00e9ho.<\/p>\n
Obdivoval jsem Vlast\u00edka Fencl\u016f, kter\u00fd ka\u017ed\u00fd ve\u010der koncem srpna, kdy\u017e v na\u0161\u00ed \u0161kole p\u0159esp\u00e1valy chmela\u0159ky, brnkal na n\u00e1vsi pod z\u00e1mkem na kyta\u0159e trampsk\u00e9 p\u00edsni\u010dky a my kluci jsme spolu s chmela\u0159kami hul\u00e1kali na celou vesnici. Obdivoval jsem ho a taky mu tu schopnost hr\u00e1t a bavit t\u00edm holky z\u00e1vid\u011bl. Obdivoval jsem i otce, kter\u00fd hr\u00e1val housle v m\u00edstn\u00edm \u0161ramlu na hasi\u010dsk\u00fdch a bar\u00e1\u010dnick\u00fdch b\u00e1lech, pod bradou m\u011bl kapesn\u00edk a s p\u0159iv\u0159en\u00fdma o\u010dima sledoval sv\u00e9 houslov\u00e9 noty. Po p\u016flnoci d\u011bdkov\u00e9 v podvl\u00e9ka\u010dk\u00e1ch vylezli na stoly a \u0161raml po\u0159\u00e1d hr\u00e1l a hr\u00e1l a d\u011bdkov\u00e9 rozja\u0159en\u011b tancovali na stole s p\u016fllitrem piva v ruce. J\u00e1 i otec jsme m\u011bli ka\u017ed\u00fd sv\u016fj jedine\u010dn\u00fd vnit\u0159n\u00ed sv\u011bt. Nikdy n\u00e1s nenapadlo, \u017ee by se tyto na\u0161e sv\u011bty mohli t\u0159eba v n\u011bjak\u00e9m bod\u011b i st\u0159etnout.<\/p>\n
On byl pono\u0159en\u00fd do sv\u00e9ho ml\u00e1d\u00ed, do sv\u00e9ho den\u00edku, kter\u00fd p\u0159ed n\u00e1mi \u00fazkostliv\u011b schov\u00e1val, mo\u017en\u00e1, \u017ee st\u00e1le je\u0161t\u011b do sv\u00fdch d\u00e1vn\u00fdch tu\u017eeb a my\u0161lenek, j\u00e1 byl pono\u0159en\u00fd do sv\u00e9 budoucnosti a sv\u00fdch romantick\u00fdch p\u0159edstav a sn\u016f. I otec m\u011bl ur\u010dit\u011b sv\u00e9 romantick\u00e9 p\u0159edstavy, se kter\u00fdmi vstupoval do \u017eivota. Mohu o nich dnes jen soudit podle pozn\u00e1mek v jeho den\u00edku.<\/p>\n
Mo\u017en\u00e1, \u017ee na\u0161e p\u0159edstavy a my\u0161lenky byly podobn\u00e9. Jen posazen\u00e9 do r\u016fzn\u00e9ho \u010dasu. Mo\u017en\u00e1 bychom mu tehdy ani nerozum\u011bli. Je paradoxn\u00ed, \u017ee dnes si mysl\u00edm, \u017ee mu u\u017e kone\u010dn\u011b rozum\u00edm. Ty star\u00e9 housle vypov\u00eddaj\u00ed mnoh\u00e9. A ka\u017ed\u00e9 V\u00e1noce mi nesly\u0161n\u011b p\u0159ehr\u00e1vaj\u00ed starou v\u00e1no\u010dn\u00ed p\u00edse\u0148 Nesem v\u00e1m noviny. Otec nikdy nezahr\u00e1l tu p\u00edse\u0148 celou. V\u017edy jen jej\u00ed \u010d\u00e1st. P\u0159esto to byla nezbytn\u00e1 sou\u010d\u00e1st \u0160t\u011bdr\u00e9ho ve\u010dera. Ob\u010das se do t\u00e9 notoricky zn\u00e1m\u00e9 melodie vloudil i fale\u0161n\u00fd t\u00f3n. Jak \u0161la l\u00e9ta, tak t\u011bch fale\u0161n\u00fdch t\u00f3n\u016f p\u0159ib\u00fdvalo, ale mn\u011b bylo \u00fapln\u011b jedno, jestli je ta melodie fale\u0161n\u00e1, nebo ne a netrp\u011bliv\u011b jsem pod stromkem o\u010dek\u00e1val svou dal\u0161\u00ed verneovku. A otec hr\u00e1val Nesem v\u00e1m noviny, jako nem\u011bnn\u00fd symbol v\u00e1no\u010dn\u00edch ve\u010der\u016f, i kdy\u017e jsem byl u\u017e velk\u00fd a i kdy\u017e jsem byl u\u017e \u017eenat\u00fd a j\u00e1 jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee dokud bude z pokoje z jeho housl\u00ed zn\u00edt tato v\u00e1no\u010dn\u00ed melodie, je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, a \u017ee \u017eivot b\u011b\u017e\u00ed tak, jak b\u011b\u017eet m\u00e1.<\/p>\n
Historie se st\u00e1le jen a jen opakuje. Star\u00e9 housle, vis\u00edc\u00ed na st\u011bn\u011b za dve\u0159mi m\u00e9 pracovny, se staly pro mne dnes jak\u00fdmsi symbolem ub\u00edhaj\u00edc\u00edho \u010dasu. A tak\u00e9 mementem. Nem\u00e1 cenu vy\u010d\u00edtat d\u011btem, \u017ee se m\u00e1lo zaj\u00edmaj\u00ed o ml\u00e1d\u00ed sv\u00fdch rodi\u010d\u016f, o jejich sny a jejich p\u0159edstavy o \u017eivot\u011b. \u017dij\u00ed sv\u00e9 \u017eivoty a je to tak ur\u010dit\u011b dob\u0159e. A\u017e do n\u011bjak\u00e9 doby, kdy se ocitnou sami na prahu \u010dasu a za\u010dnou se tak\u00e9 ohl\u00ed\u017eet zp\u011bt jako kdysi jejich rodi\u010de a opra\u0161ovat sv\u00e9 star\u00e9 my\u0161lenky a t\u0159eba i sv\u00e9 den\u00edky a star\u00e9 fotografie. Docela mne mrz\u00ed, \u017ee \u010dlov\u011bk mus\u00ed nejd\u0159\u00edve zest\u00e1rnout, aby toto v\u0161e pochopil. Ale bohu\u017eel, v tom \u010dase je u\u017e pozd\u011b se na cokoli rodi\u010d\u016f pt\u00e1t.<\/p>\n