![\"\"](\"http:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/wp-content\/uploads\/2017\/09\/06\/\u010dten\u00ed.jpg\")
<\/p>\n<\/p>\n
<\/p>\n
Ne\u0161\u0165astn\u00fd \u0161af\u00e1\u0159\u016fv dvore\u010dek,<\/em><\/p>\n ne\u0161\u0165astn\u00fd \u0161af\u00e1\u0159\u016fv dv\u016fr,<\/em><\/p>\n kdy\u017e jsem jel okolo, srdce m\u011b bolelo,<\/em><\/p>\n za\u0159ehtal m\u016fj vran\u00fd k\u016f\u0148\u2026<\/em><\/p>\n <\/p>\n Tak\u00e9 se V\u00e1m st\u00e1v\u00e1, \u017ee m\u00e1te n\u011bjakou v\u011bc,\u00a0\u00a0barvu, v\u016fni a nebo pr\u00e1v\u011b p\u00edsni\u010dku, spojenou s\u00a0ur\u010dit\u00fdm \u010dlov\u011bkem? Pro m\u011b je pr\u00e1v\u011b tahle p\u00edsni\u010dka spojen\u00e1 se vzpom\u00ednkou na d\u011bde\u010dka. Vkr\u00e1d\u00e1 se n\u011bkam hluboko do prvotn\u00edho vn\u00edm\u00e1n\u00ed sv\u011bta, do takov\u00e9 t\u00e9 mlhy, ze kter\u00e9 vid\u00edm jen \u00fatr\u017eky, proto\u017ee v\u00edc si asi t\u0159\u00edlet\u00fd capart pamatovat nedok\u00e1\u017ee. Nebo mi mo\u017en\u00e1 bylo je\u0161t\u011b m\u00ed\u0148?<\/p>\n Vybavuji si kuchyni na h\u00e1jovn\u011b, kde byl v\u00a0lev\u00e9m rohu\u00a0\u00a0mezi\u00a0\u00a0okny velik\u00fd gau\u010d, nad n\u00edm na poli\u010dce r\u00e1dio a na tom gau\u010di mezi pol\u0161t\u00e1\u0159i odpo\u010d\u00edval po ob\u011bd\u011b d\u011bde\u010dek. A j\u00e1 jsem tam s\u00a0n\u00edm. Ale o n\u011bjak\u00e9m odpo\u010d\u00edv\u00e1n\u00ed nem\u016f\u017ee b\u00fdt \u0159e\u010di, proto\u017ee sed\u00edm d\u011bde\u010dkovi na kl\u00edn\u011b, on m\u011b houp\u00e1 a nebo m\u011b nech\u00e1 sklouz\u00e1vat po jeho b\u0159i\u0161e jako po skluzavce a sm\u011bjeme se. U\u017e nev\u00edm, co vtipn\u00e9ho mi d\u011bda pov\u00edd\u00e1, v\u00edm jen, \u017ee se sm\u011bju a sm\u011bju, a\u017e m\u011b b\u0159\u00ed\u0161ko bol\u00ed, a\u017e jsem \u00fapln\u011b unaven\u00e1 od sm\u00edchu. A taky si zp\u00edv\u00e1me. Zp\u00edv\u00e1me si J\u00e1 m\u00e1m kon\u011b, Vylet\u011bla holubi\u010dka ze sk\u00e1ly, Kdybych byla pt\u00e1\u010dkem, J\u00e1 jsem mal\u00fd myslive\u010dek, U stud\u00e1nky sed\u011bla, Holka modrook\u00e1 a jeho nejmilej\u0161\u00ed \u2013 onen Ne\u0161\u0165astn\u00fd \u0161af\u00e1\u0159\u016fv dvore\u010dek. A a\u010dkoli je to p\u00edsni\u010dka veskrze smutn\u00e1, zp\u00edv\u00e1vali jsme ji s\u00a0d\u011bdou vesele.<\/p>\n A pak d\u011bde\u010dek jde a odn\u011bkud ze \u0161uplete sv\u00e9ho psac\u00edho stolu vy\u010daruje \u201e\u010dekul\u00e1du\u201c, proto\u017ee tu m\u00e1me oba ze v\u0161eho nejrad\u011bji.\u00a0\u00a0Potud moje nejran\u011bj\u0161\u00ed vzpom\u00ednka na d\u011bde\u010dka. Ten byl asi tenkr\u00e1t r\u00e1d, \u017ee se mu narodila vnu\u010dka, proto\u017ee s\u00e1m m\u011bl t\u0159i kluky. A s\u00a0hol\u010di\u010dkami je p\u0159eci jen trochu jin\u00e9 po\u0159\u00edzen\u00ed. Kdy\u017e vezmu v\u00a0potaz, \u017ee byli t\u0159i a \u0159\u00e1dn\u011b zlobili\u2026<\/p>\n Historky o tom, jak jednou post\u0159elili d\u011bde\u010dka vzduchovkou do nohy, jak Ji\u0159\u00edk sekal sou\u010dek a m\u00e1lem sv\u00e9mu bratru Karlovi usekl ne pale\u010dek, ale ukazov\u00e1\u010dek, o tom, jak Fanou\u0161ek tajn\u011b odcizil otci zbra\u0148 a p\u0159i h\u0159e t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159i\u0161el o \u017eivot Va\u0161\u00edk Vond\u0159ich\u016f, tak ty si, rad\u011bji, nechte vypr\u00e1v\u011bt od nich samotn\u00fdch, proto\u017ee to stoj\u00ed za to.\u00a0\u00a0Kdy\u017e se dnes t\u00e1ta se strejdou sejdou a zavzpom\u00ednaj\u00ed, bav\u00ed se cel\u00e1 rodina. J\u00e1 byla hol\u010di\u010dka, zbran\u011b m\u011b nep\u0159itahovaly, ba d\u011bsily, tak\u017ee je p\u0159ede mnou nemusel zamykat ani t\u00e1ta, ani d\u011bde\u010dek. Jak\u00e1 to \u00faleva!\u00a0\u00a0Byla jsem prvn\u00ed vnou\u010de, obletovan\u00e9 dosp\u011bl\u00fdmi ze v\u0161ech stran. A\u017e do sv\u00fdch p\u011bti let, ne\u017e se narodila str\u00fdci Ji\u0159\u00edmu dcera Hanka,\u00a0\u00a0jsem si u\u017e\u00edvala v\u00fdsadu rozmazlovan\u00e9 princezny, kter\u00e1 byla st\u0159edem pozornosti. Nav\u00edc jsem s\u00a0prarodi\u010di t\u0159i roky \u017eila v\u00a0jedn\u00e9 dom\u00e1cnosti.<\/p>\n V\u00a0roce 1967 se rodi\u010de st\u011bhovali do loveck\u00e9ho z\u00e1me\u010dku. N\u011bkolik t\u00fddn\u016f\u00a0\u00a0p\u0159ed vlastn\u00edm st\u011bhov\u00e1n\u00edm tam maminka chodila ukl\u00edzet a p\u0159ipravovat si byt k\u00a0obrazu sv\u00e9mu. Br\u00e1vala m\u011b s\u00a0sebou. R\u00e1no jsme p\u0159es les vyrazili, ve\u010der se vraceli na h\u00e1jovnu. Jednoho ve\u010dera jsem polo\u017eila obvyklou ot\u00e1zku: \u201eMami, kdy u\u017e p\u016fjdeme dom\u016f?\u201c<\/p>\n \u201eDneska u\u017e nikam nep\u016fjdeme, u\u017e jsme doma tady,\u201c odpov\u011bd\u011bla maminka. Necht\u011blo se mi tomu v\u011b\u0159it.<\/p>\n \u201ePod\u00edvej, tady jsi doma, v\u017edy\u0165 tady m\u00e1\u0161 post\u00fdlku\u2026.\u201c A opravdu. Ta moje post\u00fdlka tam st\u00e1la, v\u00a0tom divn\u00e9m velk\u00e9m dom\u011b a j\u00e1 u\u017e se nikdy nemohla vr\u00e1tit \u201edom\u016f\u201c na h\u00e1jovnu. Ale d\u011btsk\u00fd rozum se brzy se v\u0161\u00edm vyrovn\u00e1 a j\u00e1 si zvykla. K\u00a0babi\u010dce a d\u011bdovi jsem ale chodila \u010dasto a \u010dasto jsem tam i p\u0159esp\u00e1vala. To jsem pak v\u017edycky babi\u010dku p\u0159ed span\u00edm mu\u010dila, aby mi vypr\u00e1v\u011bla dv\u011b poh\u00e1dky. O pern\u00edkov\u00e9 chaloupce a o \u010cerven\u00e9 karkulce. \u017d\u00e1dn\u00e9 jin\u00e9 jsem sly\u0161et necht\u011bla, jen tyhle dv\u011b. Babi\u010dka u\u017e z\u00a0nich musela b\u00fdt umo\u0159en\u00e1\u2026<\/p>\n \u017divot na h\u00e1jovn\u011b, to byl r\u00e1j. Nikde \u017e\u00e1dn\u00fd plot, jen p\u0159ed okny oplocen\u00e1 zahr\u00e1dka a jinak volnost a volnost\u2026.\u00a0\u00a0Na zahr\u00e1dce se daly ob\u00edrat jahody, p\u0159ed zahr\u00e1dkou ryb\u00edzy, pod cestou k\u00a0lesu t\u0159e\u0161n\u011b a \u0161vestky, stejn\u011b jako vzadu za domem. Na dvorku st\u00e1la zvl\u00e1\u0161tn\u00ed t\u0159e\u0161e\u0148. Rodila \u017elut\u00e9 t\u0159e\u0161ni\u010dky, kter\u00e9 byly sladk\u00e9 jako med. Pod n\u00ed st\u00e1vala lavi\u010dka a na t\u00e9 se kr\u00e1sn\u011b odpo\u010d\u00edvalo. A u stodoly m\u011bla sv\u00e9 m\u00edsto kr\u00e1l\u00edk\u00e1rna a kousek vedle n\u00ed ps\u00ed bouda, ve kter\u00e9 v\u017edycky n\u011bjak\u00fd ten pejsek bydlel. Ve chl\u00edvku pamatuji kravi\u010dku a v\u00a0kurn\u00edku slepice.<\/p>\n Kdy\u017e mi byly asi dva roky, jednoho kr\u00e1sn\u00e9ho letn\u00edho\u00a0\u00a0odpoledne jsem najednou zmizela. Vyu\u017eila jsem m\u017eiku, kdy ze m\u011b dosp\u011bl\u00ed spustili zrak a u\u017e to bylo. A za\u010dalo hled\u00e1n\u00ed a p\u00e1tr\u00e1n\u00ed a starost o m\u011b. Maminka dokonce ze zoufalstv\u00ed lovila ty\u010d\u00ed v\u00a0mal\u00e9m rybn\u00ed\u010dku v\u00a0hr\u016fze, \u017ee jsem tam spadla. A\u017e napadlo tetu Zde\u0148ku, co\u017e byla babi\u010dky \u0161vagrov\u00e1, kter\u00e1 na h\u00e1jovnu \u010dasto jezdila, \u017ee se vyd\u00e1 p\u011b\u0161inou k\u00a0lesu. B\u011b\u017eela, co j\u00ed nohy sta\u010dily a tu mr\u0148avou emigrantku dostihla a\u017e na cest\u011b vedouc\u00ed k\u00a0z\u00e1me\u010dku. Ten z\u00e1\u017eitek m\u00e1m kdesi hluboko v pam\u011bti zasunut\u00fd i j\u00e1.\u00a0\u00a0B\u011b\u017e\u00edm po lesn\u00ed cest\u011b, nade mnou vysok\u00e9 stromy a j\u00e1 uh\u00e1n\u00edm t\u00edm lesn\u00edm tichem po\u0159\u00e1d d\u00e1l a d\u00e1l a najednou m\u011b \u010d\u00edsi ruka chyt\u00e1 za k\u0161andi\u010dky kalhotek a zved\u00e1 do v\u00fd\u0161ky. Kam jsem tak najednou ut\u00edkala??? No p\u0159ece za babi\u010dkou! Pamatovala jsem si cestu, kudy chod\u00ed babi\u010dka do pr\u00e1ce\u2026 Ta tehdy jako lesn\u00ed d\u011blnice pracovala na lesn\u00ed \u0161kolce u z\u00e1me\u010dku.<\/p>\n Na h\u00e1jovnu se chod\u00edvalo i v\u00a0zim\u011b. Ze z\u00e1me\u010dku jsme tam p\u0159es les m\u011bli sn\u011bhem\u00a0\u00a0pro\u0165apanou p\u011b\u0161inu. M\u00edvala jsem o V\u00e1noc\u00edch dva v\u00e1no\u010dn\u00ed strome\u010dky, dva Je\u017e\u00ed\u0161ky. Jednoho doma, druh\u00e9ho u babi\u010dky s\u00a0d\u011bdou a v\u016fbec mi to nep\u0159i\u0161lo divn\u00e9.\u00a0\u00a0Ozdoby na strome\u010dku tam byly zase trochu jin\u00e9, ne\u017e jsme m\u011bli doma. L\u00edbily se mi zejm\u00e9na kr\u00e1sn\u00e9 barevn\u00e9 chaloupky a pt\u00e1\u010dkov\u00e9, kte\u0159\u00ed m\u011bli p\u00e9\u0159ov\u00e9 oc\u00e1sky. Tehdy se b\u011b\u017en\u011b na strome\u010dek zav\u011b\u0161ovaly i \u010dokol\u00e1dov\u00e9 figurky v\u00a0r\u016fznobarevn\u00fdch staniolov\u00fdch obalech. A to pak v\u017edycky d\u011bde\u010dek chodil kolem strome\u010dku jako mlsn\u00fd kocour a zkou\u0161el, jestli u\u017e to cukrov\u00ed\u010dko \u201euzr\u00e1lo\u201c.<\/p>\n Jeden z\u00a0nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch d\u00e1rk\u016f jsem dostala tak\u00e9 od Je\u017e\u00ed\u0161ka z\u00a0h\u00e1jovny.\u00a0\u00a0Byla to n\u00e1dhern\u00e1, ko\u017een\u00e1, \u010derven\u00e1 \u0161koln\u00ed bra\u0161na. Byla tak kr\u00e1sn\u00e1, \u017ee jsem si j\u00ed nesla celou cestu dom\u016f na z\u00e1dech. Se \u0161kolou pak p\u0159i\u0161la l\u00e9ta, kter\u00e1 p\u0159inesla jeden kr\u00e1sn\u00fd ritu\u00e1l. A to byla doba vysv\u011bd\u010den\u00ed. A proto\u017ee jsem byla vzornou \u017ea\u010dkou a nosila sam\u00e9 jedni\u010dky, hrd\u011b jsem poka\u017ed\u00e9 d\u011bde\u010dkovi to vysv\u011bd\u010den\u00ed ukazovala. No pro\u010dpak asi? Za ka\u017ed\u00e9 jsem obdr\u017eela zelenou\u00a0\u00a0stokorunu. Jednu v\u00a0pololet\u00ed, jednu na konci \u0161koln\u00edho roku. A to nen\u00ed v\u0161echno. Dal\u0161\u00ed jsem zinkasovala, kdykoli jsem m\u011bla narozeniny \u010di sv\u00e1tek. A dal\u0161\u00ed zase, kdy\u017e m\u011bl narozeniny \u010di sv\u00e1tek d\u011bde\u010dek a j\u00e1 mu \u0161la gratulovat. No ch\u00e1pete to? On byl oslavenec a j\u00e1 shr\u00e1bla pen\u00edze! Nau\u010dil m\u011b k\u00a0tomu ono zn\u00e1m\u00e9: J\u00e1 jsem mal\u00e9 poup\u011b a vin\u0161uju v\u00a0kout\u011b\u2026. Ukl\u00e1dala jsem si ty zelen\u00e9 pap\u00edrky do kovov\u00e9 pokladni\u010dky a proto\u017ee jsem je neutr\u00e1cela jen tak za cokoli, byla jsem docela bohat\u00e1. Ob\u010das m\u011b popadl Harpagonovsk\u00fd syndrom a ty svoje pen\u00edzky jsem si p\u0159epo\u010d\u00edt\u00e1vala s\u00a0neoby\u010dejn\u00fdm uspokojen\u00edm.<\/p>\n V\u00a0l\u00e9t\u011b jsem tr\u00e1vila na h\u00e1jovn\u011b ka\u017ed\u00e9 pr\u00e1zdniny. Bylo pr\u00edma, kdy\u017e tam p\u0159ijela babi\u010d\u010dina sestra, teta M\u00e1\u0148a,se svoj\u00ed vnu\u010dkou Evou. Byly jsme stejn\u011b star\u00e9 a tak jsme vym\u00fd\u0161lely lump\u00e1rny, proto\u017ee ve dvou se to l\u00e9pe t\u00e1hne. Stav\u011bly jsme si na zahrad\u011b stan, z\u00a0voz\u00edku na seno si vyrobily ko\u010dovn\u00fd v\u016fz a hr\u00e1ly si na Indi\u00e1ny, zalo\u017eily si ko\u010di\u010d\u00ed farmu atp.\u00a0\u00a0M\u00edstem na\u0161ich her se stal i vrak d\u011bde\u010dkova automobilu. V\u00a0tu dobu u\u017e byl nepoj\u00edzdn\u00fd, ale za t\u00edmto \u00fa\u010delem velmi dob\u0159e pou\u017eiteln\u00fd. Dobu jeho nejv\u011bt\u0161\u00ed sl\u00e1vy si u\u017e ale nepamatuji, jen v\u00edm, \u017ee to tehdy nebylo nic b\u011b\u017en\u00e9ho, jako je dnes, \u017ee to byla sp\u00ed\u0161 v\u00fdjimka a d\u011bde\u010dek byl na n\u011bho tak\u00e9 n\u00e1le\u017eit\u011b py\u0161n\u00fd.<\/p>\n D\u011bde\u010dek,\u00a0\u00a0to byl p\u0159edev\u0161\u00edm ale les. M\u00e1lokdy jsem ho vid\u011bla jinak ne\u017e v\u00a0uniform\u011b a i jako dom\u00e1c\u00ed \u0161at nos\u00edval uniformn\u00ed\u00a0\u00a0kalhoty a ko\u0161ile, kter\u00e9 byly u\u017e obno\u0161en\u00e9. Krom\u011b toho, \u017ee chod\u00edval na \u010dekanou, lovil \u0161kodnou a \u00fa\u010dastnil se r\u016fzn\u00fdch hon\u016f,\u00a0\u00a0velmi r\u00e1d houba\u0159il. Ale m\u00e1lokdy se vydal tak zvan\u011b na houby. Sb\u00edral je jen tak mimod\u011bk cestou za sv\u00fdmi povinnostmi \u010di z\u00e1bavou. Skoro se mi cht\u011blo v\u011b\u0159it, \u017ee m\u00e1 smlouvu s\u00a0n\u011bjak\u00fdm houbov\u00fdm sk\u0159\u00edtkem, kter\u00fd mu je schv\u00e1ln\u011b stav\u00ed do cesty. V\u017edy\u0165 j\u00e1 prochodila odpoledne a na\u0161la jsem sotva p\u00e1r umolousan\u00fdch babek, zat\u00edmco on cestou do pr\u00e1ce pobral na houbov\u00e9 hody.<\/p>\n \u010casto jsme t\u0159eba o v\u00edkendu je\u0161t\u011b spali, kdy\u017e\u00a0\u00a0\u0165ukal na okno a nesl n\u00e1m plnou \u010depici hub. A proto\u017ee m\u011bl les prochozen\u00fd k\u0159\u00ed\u017eem kr\u00e1\u017eem, v\u011bd\u011bl, kam se v\u00a0l\u00e9t\u011b vydat na jahody, kam na maliny a kde bude na podzim \u00faroda ostru\u017ein. Stejn\u011b jako tat\u00ednek lovil na ja\u0159e ondatry. Vyr\u00e1b\u011bl si doma s\u00e1m n\u00e1boje do pu\u0161ky. M\u011bl na to takov\u00e9 \u201eud\u011bl\u00e1tko\u201c, kter\u00e9 m\u011b fascinovalo a r\u00e1da jsem mu v\u00a0t\u00e9to \u010dinnosti pom\u00e1hala. Ale lovit jsem s\u00a0n\u00edm do lesa nechodila, kdepak, jak u\u017e jsem se zm\u00ednila v\u00a0p\u0159edchoz\u00ed kapitole, nem\u00e1m r\u00e1da, kdy\u017e zv\u00ed\u0159ata um\u00edraj\u00ed, a\u0165 u\u017e jsou k\u00a0tomu d\u016fvody jak\u00e9koli. Kdy\u017e dos\u00e1hl d\u011bde\u010dek d\u016fchodov\u00e9ho v\u011bku, bylo mi deset let. M\u011bla jsem pocit, \u017ee se do d\u016fchodu t\u011b\u0161\u00ed, \u0159\u00edkal, \u017ee u\u017e nebude nic d\u011blat, nikam chodit, \u017ee bude jen odpo\u010d\u00edvat. Cht\u011bl dokonce rozdat v\u0161echny svoje pu\u0161ky. V\u00a0l\u00e9t\u011b roku 1974 se za\u010dali s\u00a0babi\u010dkou\u00a0\u00a0st\u011bhovat do B\u011bl\u010dic. Zlat\u00e9 \u010dasy na h\u00e1jovn\u011b skon\u010dily.<\/p>\n V\u00a0B\u011bl\u010dic\u00edch si paradoxn\u011b nejv\u00edce st\u00fdskala babi\u010dka. Vr\u00e1tila se sice do rodn\u00e9 chalupy, ale to ji pranic net\u011b\u0161ilo.\u00a0\u00a0Za t\u011bch t\u00e9m\u011b\u0159 t\u0159icet let str\u00e1ven\u00fdch na samot\u011b, si zvykla na volnost, na spoustu prostoru, na klid. Nov\u00fd domov v\u0161echny tyto v\u00fdhody postr\u00e1dal. B\u011bl\u010dice jsou ve sv\u00e9m centru stav\u011bn\u00e9 m\u011bstsk\u00fdm stylem, z\u00a0n\u00e1m\u011bst\u00ed se rozb\u00edhaj\u00ed ulice \u0159adov\u00fdch domk\u016f. N\u00e1\u0161 domek, pat\u0159\u00edc\u00ed\u00a0\u00a0k\u00a0n\u00e1m\u011bst\u00ed, byl p\u016fvodn\u011b postaven jako v\u00fdm\u011bnek sousedn\u00edho domu, kolem kter\u00e9ho byla pozd\u011bji dostav\u011bna kamenn\u00e1 z\u00eddka jako plot, odd\u011bluj\u00edc\u00ed jej od domu, ke kter\u00e9mu pat\u0159il, tak\u017ee postr\u00e1dal vlastn\u00ed prostor kolem a zahradu. Z\u00eddka vymezovala jen mal\u00fd dvorek, na jeho\u017e konci bylo such\u00e9 WC.\u00a0\u00a0\u017d\u00e1dn\u00e1 zahr\u00e1dka a m\u00edsto p\u0159edzahr\u00e1dky chodn\u00edk s\u00a0tr\u00e1vn\u00edkem. Alespo\u0148 tam si babi\u010dka vys\u00e1zela p\u00e1r r\u016f\u017e\u00ed a pivon\u011bk.<\/p>\n P\u0159\u00edzemn\u00ed domek o dvou m\u00edstnostech, kuchyni, kter\u00e1 m\u011bla okna do ulice\u00a0\u00a0a lo\u017enici, situovan\u00e9 do dvora,\u00a0\u00a0se pozd\u011bji rozrostl je\u0161t\u011b o jeden pokoj, zbudovan\u00fd na \u010d\u00e1sti p\u016fdy, orientovan\u00fd tak\u00e9 do ulice. Hluk z\u00a0ulice i od soused\u016f a mal\u00fd prostor bylo to, co babi\u010dku su\u017eovalo nejv\u00edc. Po zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed \u010d\u00e1st \u017eivota si tak p\u0159ipadala jako v\u011bze\u0148, kter\u00fd si nikdy nezvykl. Zato d\u011bde\u010dek byl brzy jako ryba ve vod\u011b. Jednak mu mezi lidmi bylo dob\u0159e, jednak se doma moc nezdr\u017eoval. N\u011bjakou dobu je\u0161t\u011b jezd\u00edval na sv\u00e9m pion\u00fdru do Vac\u00edkova jako brig\u00e1dn\u00edk na poles\u00ed. Nejd\u0159\u00edve zau\u010dil nov\u00e9ho hajn\u00e9ho a pak vypom\u00e1hal, kde se dalo. B\u011bl\u010di\u010dt\u00ed myslivci si tak\u00e9\u00a0\u00a0brzy v\u0161imli nov\u00e9ho souseda a v\u0159ele jej p\u0159ijali do sv\u00fdch \u0159ad.<\/p>\n A tak d\u011bde\u010dek\u00a0\u00a0za\u010dal s\u00a0vervou sob\u011b vlastn\u00ed\u00a0\u00a0objevovat nov\u00e9 mysliveck\u00e9 obzory a \u00fa\u010dastnil se v\u0161ech akc\u00ed m\u00edstn\u00edho spolku. Opravoval posedy, zakl\u00e1dal krmelce, \u00fa\u010dastnil se hon\u016f. A zau\u010doval mladou generaci. Jeho nejlep\u0161\u00edm p\u0159\u00edtelem se stal o generaci mlad\u0161\u00ed Pavel \u0160k\u00e1cha, se kter\u00fdm byli v\u00a0lese snad denn\u011b. \u0160k\u00e1chovi bydleli ve stejn\u00e9 ulici, jen o p\u00e1r dom\u016f bl\u00ed\u017e k\u00a0n\u00e1m\u011bst\u00ed.<\/p>\n Dob\u0159e si vzpom\u00edn\u00e1m, jak d\u011bde\u010dek sed\u00e1val v\u00a0kuchyni v\u00a0k\u0159esle a co chvilku d\u00e1val k\u00a0o\u010d\u00edm dalekohled, pozoroval bo\u010dn\u00edm oknem situaci na ulici a sledoval, jestli u\u017e Pavel p\u0159ijel z\u00a0pr\u00e1ce. Kdy\u017e uvid\u011bl jeho \u017eigul\u00edka p\u0159ed domem, hodil\u00a0\u00a0flinti\u010dku p\u0159es rameno a \u201ebabi\u010dko, tak ahoj, j\u00e1 u\u017e b\u011b\u017e\u00edm\u2026\u201c mizel. Babi\u010dka mu sice \u010dasto p\u0159edhazovala, \u017ee u\u017e by se nem\u011bl tak honit, \u017ee m\u00e1 p\u0159eci jen sv\u016fj v\u011bk a \u017ee u\u017e nem\u016f\u017ee t\u011bm mlad\u00fdm sta\u010dit, ale marn\u011b.\u00a0\u00a0Nem\u016f\u017eu v\u0161ak \u0159\u00edci, \u017ee by se n\u00e1m, vnou\u010dat\u016fm, nev\u011bnoval. Osud mu nakonec nad\u011blil t\u0159i vnu\u010dky a \u017e\u00e1dn\u00e9ho vnuka, tak\u017ee s\u00a0mysliveck\u00fdm zau\u010dov\u00e1n\u00edm doma moc neusp\u011bl, ale sv\u016fj \u201e\u017eabinec\u201c m\u011bl r\u00e1d. Chod\u00edval s\u00a0n\u00e1mi na proch\u00e1zky do okoln\u00edch les\u016f, neb\u00e1l se vz\u00edt n\u00e1s na koupa\u010dku k\u00a0vod\u011b a doma s\u00a0n\u00e1mi hr\u00e1val pexeso a karty.<\/p>\n Babi\u010dku s\u00a0p\u0159\u00edchodem do B\u011bl\u010dic tr\u00e1pila je\u0161t\u011b jedna podstatn\u00e1 v\u011bc,\u00a0\u00a0a sice absence m\u011bstsk\u00e9ho\u00a0\u00a0vodovodu. Kdo nem\u011bl vlastn\u00ed studnu, musel pro vodu k\u00a0pump\u011b a p\u011bkn\u011b ru\u010dn\u011b pumpovat. Babi\u010dka byla z\u00a0t\u00e9to situace pom\u011brn\u011b ne\u0161\u0165astn\u00e1, ale d\u011bde\u010dek to odm\u00edtl br\u00e1t jako probl\u00e9m. \u201eJen ty se nestarej, vodu j\u00e1 ti dovezu\u2026.\u201c , byla jeho slova. Jakoby t\u00edm bylo v\u0161echno vy\u0159e\u0161eno. A tak nalo\u017eil na k\u00e1rku dv\u011b velk\u00e9 plastov\u00e9 konve na ml\u00e9ko a \u0161upajdil k\u00a0pump\u011b. Jen\u017ee zapomn\u011bl na fakt, \u017ee neb\u00fdv\u00e1 \u010dasto doma a tak t\u011bch cest s\u00a0k\u00e1rkou pro vodu si babi\u010dka nakonec u\u017eila nepo\u010d\u00edtan\u011b. Pokud jsme u toho byli my, d\u011bti, pom\u00e1haly jsme j\u00ed. A samoz\u0159ejm\u011b jsme se h\u00e1daly, kter\u00e1 z\u00a0n\u00e1s bude pumpovat.<\/p>\n Kdy\u017e se vrac\u00edm do sv\u00fdch vzpom\u00ednek na d\u011bde\u010dka dnes, s\u00a0odstupem spousty let, m\u00e1m dojem, \u017ee si moc starost\u00ed nep\u0159ipou\u0161t\u011bl. Ani ty o sv\u00e9 zdrav\u00ed. M\u011bl sice n\u011bjak\u00e9 pr\u00e1\u0161ky na srdce, kter\u00e9 m\u011bl u\u017e\u00edvat, ale n\u011bkdy si je vzal, n\u011bkdy zapomn\u011bl\u2026 v\u017edy\u0165 m\u011bl tolik d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed na mysli, t\u0159eba to, od kdy se co m\u016f\u017ee st\u0159\u00edlet, takov\u00fd ten mysliveck\u00fd kalend\u00e1\u0159. Babi\u010dka se o n\u011bho \u010dasto strachovala, t\u0159eba kdy\u017e dlouho ne\u0161el dom\u016f a byla u\u017e tma\u2026. \u201eO m\u011b se, babi\u010dko, neboj, j\u00e1 se v\u017edycky vr\u00e1t\u00edm\u201c, byla jeho slova. A j\u00e1 jim v\u011b\u0159ila. D\u011bde\u010dek sv\u00e1 slova\u00a0\u00a0dodr\u017eel, v\u017edycky se vr\u00e1til. V\u017edycky, a\u017e na jednou\u2026<\/p>\n Bylo l\u00e9to roku 1979, mn\u011b bylo 15 let a tr\u00e1vila jsem v\u00a0B\u011bl\u010dic\u00edch jedny z\u00a0mnoha pr\u00e1zdnin. Posledn\u00ed\u00a0\u00a0\u010dervencov\u00fd ve\u010der se mi stala nemil\u00e1 v\u011bc. V\u00a0koupeln\u011b na dla\u017edice mi upadly moje br\u00fdle a rozbily se. Jeliko\u017e jsem od d\u011btstv\u00ed siln\u011b kr\u00e1tkozrak\u00e1, dal\u0161\u00ed moje existence byla t\u00e9m\u011b\u0159 nemo\u017en\u00e1. Vymyslela jsem hned pl\u00e1n \u0159e\u0161en\u00ed: z\u00edtra mus\u00edm zatelefonovat rodi\u010d\u016fm, aby mi p\u0159ivezli z\u00a0domova n\u00e1hradn\u00ed br\u00fdle a poloslep\u00e1 jsem se odplazila na l\u016f\u017eko. Kdy\u017e jsem r\u00e1no procitla, d\u011bde\u010dek u\u017e doma nebyl.<\/p>\n Od 1. srpna se mohou st\u0159\u00edlet holubi a na ty je zapot\u0159eb\u00ed vyrazit za kurop\u011bn\u00ed. Babi\u010dka pokr\u010dila rameny a \u0161la va\u0159it rajskou, proto\u017ee tu si d\u011bde\u010dek objednal k\u00a0ob\u011bdu. M\u011bl ji tuze r\u00e1d. J\u00e1 jsem od soused\u016f zavolala mamince do pr\u00e1ce a ta mi p\u0159isl\u00edbila, \u017ee k\u00a0ve\u010deru p\u0159ijedou i s\u00a0br\u00fdlemi. Pot\u00e1cela jsem se po dom\u011b od ni\u010deho k\u00a0ni\u010demu, proto\u017ee kdy\u017e po\u0159\u00e1dn\u011b nevid\u00edte, ned\u00e1 se d\u011blat t\u00e9m\u011b\u0159 nic. Byla jsem r\u00e1da, \u017ee vid\u00edm alespo\u0148 tu rajskou na tal\u00ed\u0159i. Jen\u017ee\u2026 d\u011bde\u010dek jaksi k\u00a0ob\u011bdu nechv\u00e1tal. \u201eNo, naj\u00edme se, d\u011bv\u010de, samy,\u201c pravila babi\u010dka, kdy\u017e u\u017e bylo d\u00e1vno po poledni a rajsk\u00e1 stydla. A stydla dal\u0161\u00ed hodinu, dv\u011b, t\u0159i\u2026<\/p>\n Za\u010dala se n\u00e1s zmoc\u0148ovat podivn\u00e1 t\u00edse\u0148. Babi\u010dka tedy b\u011b\u017eela ke Sta\u0148k\u016fm, aby od pana Sta\u0148ka vyzv\u011bd\u011bla, kam asi tak by mohl d\u011bde\u010dek na ty holuby j\u00edt. Pan Stan\u011bk poslal babi\u010dku dom\u016f a zverboval je\u0161t\u011b n\u011bkolik zn\u00e1m\u00fdch, kte\u0159\u00ed za\u010dali d\u011bde\u010dka hledat. A hledali a hledali\u2026. Kolem p\u00e1t\u00e9 odpoledne p\u0159ijeli moji rodi\u010de a j\u00e1 si kone\u010dn\u011b mohla\u00a0\u00a0nasadit br\u00fdle. Tat\u00ednek se okam\u017eit\u011b p\u0159idal k\u00a0p\u00e1trac\u00ed \u010det\u011b a kdy\u017e se za\u010dalo smr\u00e1kat, byly mi br\u00fdle stejn\u011b k\u00a0ni\u010demu, proto\u017ee jsem p\u0159es slzy na nic nevid\u011bla. V\u0161em n\u00e1m bylo jasn\u00e9, \u017ee s\u00a0d\u011bde\u010dkem je zle. Copak by si jinak nechal uj\u00edt rajskou?!<\/p>\n D\u011bde\u010dka na\u0161li, byla u\u017e tma. Le\u017eel na b\u0159ehu pot\u016f\u010dku, kousek pod lesem, kde se \u0159\u00edk\u00e1 na \u010cakovce. Ode\u0161el a nikdy u\u017e se nevr\u00e1til. Nestihl a ani nemohl nikomu z\u00a0n\u00e1s \u0159\u00edct sbohem, proto\u017ee smrt jej zastihla naprosto ne\u010dekan\u011b a z\u00e1ke\u0159n\u011b. Bylo mu 66 let a p\u0159ipadal mi pln\u00fd s\u00edly, pl\u00e1n\u016f a odhodl\u00e1n\u00ed. M\u011bl kr\u00e1snou smrt, \u0159\u00edkali v\u0161ichni. Co to je za nesmysl, myslela jsem si a zu\u0159ila. Co m\u016f\u017ee b\u00fdt na smrti kr\u00e1sn\u00e9ho??? Dnes u\u017e to v\u00edm. Jednou bych si p\u0159\u00e1la z\u00a0tohoto sv\u011bta odej\u00edt jako on, uprost\u0159ed \u017eivota, za zp\u011bvu pt\u00e1k\u016f, v\u016fn\u011b tr\u00e1vy a v\u00a0paprsc\u00edch vych\u00e1zej\u00edc\u00edho slunce jen p\u0159esko\u010dit pot\u016f\u010dek do \u017eivota v\u011b\u010dn\u00e9ho\u2026 Jen je mi l\u00edto, \u017ee tu s\u00a0n\u00e1mi nemohl b\u00fdt o n\u011bco d\u00e9le, radovat se je\u0161t\u011b ze \u017eivota, z\u00a0p\u0159\u00edrody, vid\u011bt vyr\u016fstat pravnou\u010data, kter\u00fdm mohl je\u0161t\u011b zazp\u00edvat ten\u00a0\u00a0smutn\u00fd Ne\u0161\u0165astn\u00fd \u0161af\u00e1\u0159\u016fv dvore\u010dek tak, aby to zn\u011blo vesele.<\/p>\n