![\"\"](\"http:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/wp-content\/uploads\/2017\/07\/06\/stara-sumava-kolaz.jpg\")
<\/p>\n<\/p>\n
<\/p>\n
Posv\u00edcen\u00edm byl na \u0160umav\u011b ozna\u010dov\u00e1n jak sv\u00e1tek patrona farn\u00edho kostela, tak i den v\u00fdro\u010d\u00ed jeho vysv\u011bcen\u00ed. Posv\u00edcensk\u00e9 j\u00edzdy na\u0161i rodiny bry\u010dkou z domovsk\u00e9 Pole\u010dnice (Neustift) ve farnosti Poln\u00e1 (Stein) do sousedn\u00ed farnosti Vit\u011b\u0161ovice (Kriebaum), a\u0165 u\u017e do vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00edho Lomku (Haidl) \u010di do bli\u017e\u0161\u00edch p\u0159ece jen Drahoslavic (Droschlowitz), pat\u0159ily k nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm z\u00e1\u017eitk\u016fm cel\u00e9ho m\u00e9ho d\u011btstv\u00ed.<\/p>\n
Oby\u010dejn\u00fd selsk\u00fd u\u017eitkov\u00fd v\u016fz st\u0159edn\u00ed velikosti se na t\u00e9m\u011b\u0159 komfortn\u00ed bry\u010dku upravil tak, \u017ee byl na n\u011bj dop\u0159edu p\u0159ipevn\u011bn par\u00e1dn\u00ed kozl\u00edk s m\u011bkk\u00fdm op\u011bradlem a sedac\u00edmi pol\u0161t\u00e1\u0159i, opat\u0159en\u00fd nav\u00edc tlustou dekou. Po stran\u00e1ch vozu i vzadu bylo pak vsazeno prout\u011bn\u00e9 bo\u010dn\u00ed oblo\u017een\u00ed, kter\u00e9 vytvo\u0159ilo prostor od kozl\u00edku v\u00fdrazn\u011b odd\u011blen\u00fd. K zadn\u00ed prout\u011bn\u00e9 st\u011bn\u011b p\u0159ibyly nato pevn\u00e9 slamn\u00edky v\u00e1lcovit\u00e9ho tvaru, rovn\u011b\u017e opat\u0159en\u00e9 tlustou pokr\u00fdvkou. To byla sed\u00e1tka pro babi\u010dku a n\u00e1s d\u011bti. V p\u0159\u00edpad\u011b pot\u0159eby bylo druh\u00e9 d\u011btsk\u00e9 sed\u00e1tko p\u0159id\u00e1no i za p\u0159edn\u00ed prout\u011bnou bo\u010dnici hned za kozl\u00edkem.<\/p>\n
Za de\u0161tiv\u00e9ho po\u010das\u00ed bylo nad zadn\u00ed \u010d\u00e1st\u00ed vozu rozev\u0159eno starobyl\u00e9 paraple po p\u0159edc\u00edch zd\u011bd\u011bn\u00e9, s d\u0159ev\u011bnou je\u0161t\u011b kostrou a v\u011bru n\u00e1padn\u011b obrovit\u00e9, pota\u017een\u00e9 l\u00e1tkou za\u0161l\u00fdch barev. Pokud bylo je\u0161t\u011b nebo u\u017e zas u n\u00e1s tak obvykl\u00e9 chladn\u00e9 pov\u011bt\u0159\u00ed, byli ti nejmen\u0161\u00ed zabaleni do tmav\u00fdch \u017eensk\u00fdch p\u0159ehoz\u016f zvan\u00fdch tu Kitzl, a to od hlavy a\u017e po paty. Cestou na primici, tj. prvn\u00ed m\u0161i m\u00fdch bratranc\u016f dvoj\u010dat Weissov\u00fdch, kte\u0159\u00ed se oba stali kn\u011b\u017e\u00edmi, jsme v roce 1918 jeli do Lomku ve voze nov\u011b nat\u0159en\u00e9m, slavnostn\u011b vyzdoben\u00e9m jedlov\u00fdmi v\u011btvemi, do nich\u017e byly vetknuty \u017elut\u00e9 a b\u00edl\u00e9 r\u016f\u017ee z krepov\u00e9ho pap\u00edru. I ko\u010d\u00e1r, ve kter\u00e9m se vezli dva nov\u00ed duchovn\u00ed v na\u0161\u00ed rodin\u011b, byl vy\u0161\u0148o\u0159en stejn\u011b. Kdy\u017e pak ze st\u00e1je vyvedli a zap\u0159\u00e1hli kon\u011b, byli jsme pokropeni sv\u011bcenou vodou, posazeni do vozu a cesta mohla za\u010d\u00edt: byla dlouh\u00e1 a trvala cel\u00e9 hodiny. V\u017edy\u0165 i samo posv\u00edcen\u00ed v Lomku se sv\u011btilo dva dny, zat\u00edmco v Drahoslavic\u00edch jen jeden.<\/p>\n
Rodiny z p\u0159\u00edbuzenstva n\u00e1m pak na\u0161e n\u00e1v\u0161t\u011bvy opl\u00e1cely na posv\u00edcen\u00edch v Poln\u00e9, tj. o jarn\u00edm posv\u00edcen\u00ed na B\u00edlou sobotu, v den vysv\u011bcen\u00ed kostela, jeho\u017e p\u0159esn\u00fd letopo\u010det – n\u011bkdy z po\u010d\u00e1tku 15. stolet\u00ed – p\u0159itom zn\u00e1m nebyl, a pak na nejbli\u017e\u0161\u00ed sobotu p\u0159ipadaj\u00edc\u00ed k sv\u00e1tku svat\u00e9ho Martina 11. listopadu. Byl to sv\u011btec p\u016fvodem z Panonie, tedy dne\u0161n\u00edch Uher a ctihodn\u00fd Stein am Anger (k\u00e1men na pa\u017eitu), svatomartinsk\u00fd farn\u00ed kostel (Dichtl v Poln\u00e9, n\u011bmecky zvan\u00e9 Stein, jako kn\u011bz tak\u00e9 p\u016fsobil, dal sv\u00e9 pojmenov\u00e1n\u00ed zd\u00e1vna i cel\u00e9 vsi.<\/p>\n
Cesta na posv\u00edcen\u00ed k svat\u00e9mu Janu Nepomuck\u00e9mu do Lomku za \u010das\u016f m\u00e9ho d\u011btstv\u00ed se kon\u00e1vala na ja\u0159e. V hust\u00fdch les\u00edch mezi Polnou a Vit\u011b\u0161ovicemi le\u017eely je\u0161t\u011b zbytky sn\u011bhu a podn\u011bcovaly na\u0161i babi\u010dku, plnou ustavi\u010dn\u00e9 starosti o na\u0161e zdrav\u00ed, k poukaz\u016fm na na\u0161e v\u011b\u010dn\u00e9 chozen\u00ed naboso. Velikou podivuhodnost\u00ed pro n\u00e1s d\u011bti byl uheln\u00fd mil\u00ed\u0159 kov\u00e1\u0159e ze sousedn\u00ed vsi, kolem n\u011bho\u017e jsme poka\u017ed\u00e9 jeli. U jednoho z m\u00e1la domk\u016f p\u0159i lesn\u00ed cest\u011b n\u00e1s pak otec v\u017edycky upozornil, \u017ee tu neb\u00fdvalo kdysi bezpe\u010dno proj\u00ed\u017ed\u011bt za noci. P\u0159i okraji silnice st\u00e1vala mnoh\u00e1 bo\u017e\u00ed muka \u010di prost\u00e9 k\u0159\u00ed\u017ee. Tady na tom m\u00edst\u011b, \u0159\u00edkala v\u017edycky u jednoho z nich babi\u010dka, srazil n\u011bkoho z okol\u00ed k zemi blesk. My d\u011bti jsme se jen ml\u010dky pok\u0159i\u017eovaly. Tajemn\u00e1 se n\u00e1m cestou jevila i tak \u0159e\u010den\u00e1 T\u00fcrkl nebo tak\u00e9 R\u00f6deigrube zvan\u00e1 osam\u011bl\u00e1 rokle p\u0159i potoce, kter\u00e1 kdysi tvo\u0159ila hranici mezi polenskou a vit\u011b\u0161ovickou rychtou. Kdy\u017e jsme jeli kolem kostela a h\u0159bitova ve Vit\u011b\u0161ovic\u00edch, modl\u00edvali jsme se nahlas Ot\u010den\u00e1\u0161.<\/p>\n
Jak n\u00e1dhern\u00e9 bylo pak, kdy\u017e se vz\u00e1p\u011bt\u00ed otev\u0159el kraj mezi Velk\u00fdm a Mal\u00fdm Ple\u0161n\u00fdm na jedn\u00e9 a Klet\u00ed na druh\u00e9 stran\u011b, okol\u00ed Chval\u0161in lemovan\u00e9 lesy v \u010derstv\u00e9 jarn\u00ed zeleni, lukami a pe\u010dliv\u011b obd\u011blan\u00fdmi poli, se stromy p\u0159i nich pr\u00e1v\u011b v b\u011blostn\u00e9m kv\u011btu. Na podzim zas b\u00fdvaly aleje stromov\u00ed od Vit\u011b\u0161ovic a\u017e k Lomku obt\u011b\u017ek\u00e1ny \u00farodou jablek. Ty ze strom\u016f, kter\u00e9 byly koupeny k otrh\u00e1n\u00ed handl\u00ed\u0159i z \u010desk\u00e9ho kraje, byly u\u017e ozna\u010deny v\u011bch\u00fdtky sl\u00e1my. Cesta na posv\u00edcen\u00ed do Drahoslavic st\u00e1la ve znamen\u00ed zl\u00e1tnouc\u00edch barev jesen\u011b. Na \u00favozov\u00e9 cest\u011b, odbo\u010duj\u00edc\u00ed v posledn\u00edm \u00faseku na\u0161\u00ed cesty ke dv\u011bma osam\u011bl\u00fdm dvorc\u016fm, sr\u00e1\u017eeli jsme holemi o\u0159echy z l\u00edskov\u00fdch k\u0159ovin, kter\u00e9 ji tu lemovaly po cel\u00e9 jej\u00ed d\u00e9lce a jejich\u017e \u00faroda se n\u00e1m te\u010f sypala rovnou na hlavu.<\/p>\n
P\u0159ijet\u00ed v rodin\u00e1ch obou na\u0161ich tet bylo v\u017edycky nadoby\u010dej srde\u010dn\u00e9. Kon\u011b byli vyp\u0159a\u017eeni a odvedeni do st\u00e1je. Jednou tam bylo n\u011bkter\u00e9mu z na\u0161ich kon\u00ed zp\u016fsobeno t\u011b\u017ek\u00e9 poran\u011bn\u00ed podkovou ohniv\u00e9ho h\u0159ebce na\u0161ich p\u0159\u00edbuzn\u00fdch, p\u0159esto\u017ee vysok\u00e9 st\u011bny st\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 je d\u011blily navz\u00e1jem, byly z dlouh\u00fdch a t\u011b\u017ek\u00fdch polen. Ta z\u00e1hada n\u00e1s dlouho tr\u00e1pila. D\u011bti z p\u0159\u00edbuzenstva si s n\u00e1mi r\u00e1dy hr\u00e1ly a pro n\u00e1s tam bylo v\u0161echno zaj\u00edmav\u00e9 a nov\u00e9. V Lomku na n\u00e1vsi byla kaple se zvoni\u010dkou. M\u011bla p\u011bkn\u00fd olt\u00e1\u0159 a n\u011bkolik n\u00edzk\u00fdch lavic, do nich\u017e jsme se natla\u010dily ke kr\u00e1tk\u00e9 d\u011btsk\u00e9 modlitb\u011b. V\u0161echno tu bylo tak \u010dist\u00e9 a \u00fapravn\u00e9.<\/p>\n
Ve staven\u00ed vedle kapli\u010dky \u017eila trochu pomaten\u00e1 \u017eena, j\u00ed\u017e jsme se skryt\u011b b\u00e1ly. Jej\u00ed rodina m\u011bla na starosti zvon\u011bn\u00ed, a to ve v\u0161edn\u00ed dny t\u0159ikr\u00e1t denn\u011b: r\u00e1no, v poledne a ve\u010der, kdy se zvonilo Ave. Ve\u010der bylo pak pro n\u00e1s d\u011bti ve sv\u011btnici ustl\u00e1no na sl\u00e1m\u011b, takov\u00e9mu lo\u017ei se \u0159\u00edkalo Schtrahbutz. Sl\u00e1ma byla rozlo\u017eena po velk\u00fdch kusech pl\u00e1tna a na n\u00ed byly na\u010dechr\u00e1ny pol\u0161t\u00e1\u0159e pod hlavu a nad\u00fdchan\u00e9 mohutn\u00e9 pe\u0159iny. Bylo to na ja\u0159e 1918 v Lomku, kdy n\u00e1\u0161 str\u00fdc kn\u011bz, jako j\u00e1 k\u0159estn\u00edm jm\u00e9nem Josef, sl\u00edbil tomu, kdo z n\u00e1s prvn\u00ed usne, druh\u00fd den r\u00e1no p\u011b\u0165\u00e1k – za star\u00e9ho Rakouska to bylo 10 hal\u00e9\u0159\u016f a j\u00e1 byl t\u00edm \u0161\u0165astn\u00fdm v\u00fdhercem.<\/p>\n
O posv\u00edcen\u00ed sam\u00e9m se dosp\u011bl\u00ed \u00fa\u010dastnili sv\u00e1te\u010dn\u00edch bohoslu\u017eeb ve vzd\u00e1len\u00e9m farn\u00edm kostele (v tomto p\u0159\u00edpad\u011b \u0161lo o vit\u011b\u0161ovick\u00fd farn\u00ed kostel svat\u00e9ho Jana Nepomuck\u00e9ho, vyhozen\u00e9ho mimochodem do pov\u011bt\u0159\u00ed pro \u00fa\u010dely nat\u00e1\u010den\u00ed pov\u00e1le\u010dn\u00e9ho \u010desk\u00e9ho filmu Poslu\u0161n\u011b hl\u00e1s\u00edm podle Ha\u0161kov\u00fdch Osud\u016f dobr\u00e9ho voj\u00e1ka \u0160vejka.). Kolem kostela bylo nem\u00e1lo st\u00e1nk\u016f (\u0159\u00edkalo se jim tu Schtant), v nich\u017e se prod\u00e1valy sladkosti, hra\u010dky i jin\u00e9 v\u011bci. Vol\u00e1n\u00ed kram\u00e1\u0159\u016f z \u010desk\u00e9ho kraje se odli\u0161ovalo n\u00e1padn\u00fdm ciz\u00edm p\u0159\u00edzvukem. Ti, co se vraceli z kostela, tedy ti Kiraleut, p\u0159inesli n\u00e1m s sebou sladk\u00e9 K\u00fcchta, nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed pamlsky, jimi\u017e n\u00e1s cht\u011bli pot\u011b\u0161it.<\/p>\n
Sv\u00e1te\u010dn\u00ed posv\u00edcensk\u00e1 hostina s tradi\u010dn\u00edm devaterem chod\u016f, jak bylo v okol\u00ed prost\u011b obvykl\u00e9, za\u010d\u00ednala v\u017edycky modlitbou: ta byla zase sestavena zpravidla n\u011bjak jinak, ne\u017e jsme to znali z domova – nebo se n\u00e1m to tak alespo\u0148 zd\u00e1lo. A tak jsme se museli nakonec pak i zvedat od stolu a nastoupit zp\u00e1te\u010dn\u00ed cestu. Srde\u010dn\u00e9 rozlou\u010den\u00ed s hostiteli bylo v\u017edycky spojeno s pozv\u00e1n\u00edm na posv\u00edcen\u00ed u n\u00e1s v Poln\u00e9. Bohat\u011b obdarov\u00e1ni koblihami a kol\u00e1\u010di v kr\u00e1sn\u011b pleten\u00fdch pestrobarevn\u00fdch ko\u0161\u00ed\u010dc\u00edch, jeli jsme pot\u00e9 nazp\u00e1tek dom\u016f. Ti, co na n\u00e1s tam doma \u010dekali, v\u010detn\u011b \u010deledi ov\u0161em, rozpl\u00fdvali se jen samou radost\u00ed nad koblihovou vejslu\u017ekou, kterou jsme jim p\u0159ivezli.<\/p>\n
P\u0159i podzimn\u00edm posv\u00edcen\u00ed jsme dost\u00e1vali hojn\u011b i ovoce, jablek, hru\u0161ek i \u0161vestek. Rodn\u00e1 obec Pole\u010dnice, polo\u017een\u00e1 na pl\u00e1ni otev\u0159en\u00e9 studen\u00fdm \u0161umavsk\u00fdm v\u011btr\u016fm, nebyla toti\u017e kon\u010dinou zrovna vhodnou pro ovocn\u00e1\u0159stv\u00ed. Kdy\u017e jsme za Vit\u011b\u0161ovicemi vjeli zase do dom\u00e1c\u00edch les\u016f, kolona dobr\u00fdch p\u011bti voz\u016f tenkr\u00e1t p\u0159i primici roku 1918, zn\u011blo to \u0161iroko daleko zp\u011bvem na\u0161ich d\u011btsk\u00fdch hlas\u016f.<\/p>\n
Str\u00fdc Josef, katecheta na m\u011b\u0161\u0165ansk\u00e9 \u0161kole v Bud\u011bjovic\u00edch, v\u017edycky \u0159\u00edk\u00e1val: “Z velk\u00e9 radosti b\u00fdv\u00e1 i velk\u00e1 \u017ealost.” A skute\u010dn\u011b: n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f nato n\u00e1m pr\u00e1v\u011b jeho spolu s jedn\u00edm z on\u011bch brat\u0159\u00ed dvoj\u010dat, na jejich\u017e primici v Lomku jsme tenkr\u00e1t s takovou radost\u00ed jeli, skosila vlnou tehdy tak krut\u011b \u0159\u00e1d\u00edc\u00ed \u0161pan\u011blsk\u00e9 ch\u0159ipky ne\u00faprosn\u00e1 smrt.<\/p>\n
Zdroj: Josef Dichtl, P\u0159eklad vy\u0161el v \u010cesko-bavorsk\u00fdch v\u00fdhledech 1994, \u010d. 19, s. 6 i s reprodukc\u00ed selsk\u00e9ho erbu rodu Dichtlov\u00fdch – p\u0159eklad Jan Mare\u0161<\/strong><\/p>\n P\u0159ipravuje: Miroslav K\u016eS ANDRES<\/strong><\/p>\n Foto: archiv autora<\/strong><\/p>\n<\/div>\n <\/p>\n <\/p>\n <\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" T\u00e9m\u011b\u0159 <\/p>\n","protected":false},"author":2,"featured_media":134267,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"gallery","meta":{"footnotes":""},"categories":[111],"tags":[],"jetpack_featured_media_url":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/wp-content\/uploads\/2018\/06\/29\/r\u00e1me\u010dek-posv\u00edcen\u00ed.jpg","_links":{"self":[{"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/102624"}],"collection":[{"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=102624"}],"version-history":[{"count":4,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/102624\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":134268,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/102624\/revisions\/134268"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/media\/134267"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=102624"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=102624"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/zakrasnejsivimperk.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=102624"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}