ČESKÉ TRADICE: Dožínky – nastávají koncem sklizně

Dožínky jsou oslavou úrody po žních, vzdání úcty matce zemi a poděkování všem živlům za vyslyšení našich proseb, aby ušetřili úrodu.

Slaví se kraj od kraje různě dle podnebí a počasí ten který rok. V Čechách je to z pravidla koncem srpna, na Moravě již začátkem srpna nebo v půli a jejich přesné stanovení závisí na sklizení posledního pole s obilím nebo místní zvyklostí.

Ten den se od brzkého rána vše strojí a čančá.

Strojí se koně nebo traktor a vůz jež slavnostně v průvodu ženců, žen a dívek doveze poslední sklizené obilí.

Zdobí jej většinou muži a jinoši se zpěvem a nějakým dobrým pitím. Dívky mají za úkol uvít dožínkový věnec ze všeho druhu obilí, zdobený lučním kvítím a zhotovit velkou kytici lučního kvítí.

Všichni se obléknou do místního kroje nebo nejlepších šatů.

Každá hospodyně doma poctivě naklidí, napeče koláče a tradiční žitný chléb jako poděkování polím.
Celá oslava začíná průvodem z pole do vsi.

Dříve končil u vrchního hospodáře (který měl na starosti celou úrodu a hlídal, aby se nesnědlo i to co se má zasít), kde mu byla úroda předána na starost a bylo oznámeno, že všechna úroda je sklizena a uložena pod střechou.

I dnes se symbolicky předává úroda a starostovi/hospodáři na návsi, s týmž oznámením, že je vše sklizeno a uloženo, je mu předán dívkami v kroji dožínkový věnec a jeho ženě předávají jinoši kytici lučního kvítí. Na oplátku jim hospodář udělí pochvalu a zajistí přípitek většinou pivem, paní máma (žena hospodářova) rozdává za kytici dožínkové koláče. Krom dožínkového věnce a kytice nesmí v průvodu chybět žena ideálně v kroji s pecnem chleba a solí.

Mimochodem, znáte význam českého obřadu vítání s chlebem a solí?

Po této ceremonii dává hospodář pokyn k veselení, které se odehrává na návsi a později se stěhuje do hospody. Tanec a radost je nejlepším a největším poděkováním za úrodu.

Věnec, jež dostal hospodář, se zavěsí do stodoly či na jiné významné místo v hospodářství (nemělo by na něj pršet), kde visí celý rok až do dalších dožínek, aby byla další úroda.

Oslava dožínek byla pro naše předky nesmírně důležitá, také to byla největší oslava v celém roce a slavili ji úplně všichni. Obilné zrno znamenalo život, přežití zimy a zasetí nové úrody.

I pro nás, i když nemáme pole a neobděláváme je, by tato oslava měla být důležitá neboť každý z nás jí a jídlo není samozřejmost.

Po dožínkách se ještě také slaví Dočesná v sadech a na Moravě Zarážání hory jež znamená sklizeň vinohradu. Všechny tyto slavnosti byly přímo spojené s úkonem sklízení úrody.

Nastává čas hojnosti…

Recepis na koláče jihočeské:

60 dkg výběrové mouky
20 dkg selské mouky
30 dkg másla
20 dkg cukru
6 žloutků
6 dkg droždí
citrónová kůra
lžíce rumu

Těsto zaděláme jak je u kynutého těsta zvykem, tvarujeme koláče a plníme náplněmi. Pečeme do zlatova. (Bohužel delší popis se nedochoval)

Recepis na žitný kváskový pecen, Žitný chléb paní Orságové

Na rozkvas:
50 g žitného kvásku
300 g vody
300 g žitné mouky

Na těsto:
600 g žitné mouky
330-350 g vody
2 lžičky soli
2-4 lžičky kmínu

• Den předem, než budeme péct chleba, je třeba si připravit rozkvas. Je to vlastně namnožení a dokrmení kvásku, aby měl sílu kynout.
• Rozkvas uděláme tak, že smísíme vodu, žitnou mouku a kvásek uložený v lednici. Přikryjeme mísu pokličkou, či folií, aby nám kvásek neoschl a necháme pracovat v pokojové teplotě 12 – 16 hodin. Čím více je v místnosti teplo, tím méně času kvásek potřebuje na práci. Je ale třeba aby přímo na něj nesvítilo slunce.
• Druhý den, zaděláme na chléb.
• První co je třeba udělat – oddělit 50 g kvásku a dát jej do skleničky a skleničku jen překlopenou víčkem či talířkem dát do lednice, kvásek potřebuje dýchat. Tak budeme mít kvásek na další pečení.
• Poté do mísy s kváskem prosejeme žitnou mouku, vlijeme vodu, přidáme sůl a kmín dle chuti a vše smícháme vařečkou nebo krátce v robotu.
• Necháme 1/2 – 1 hodinu odpočinout.
• Pomoučníme ošatku či mísu s utěrkou žitnou moukou.
• Těsto vyndáme na hodně pomoučněný vál, posypeme moukou i těsto z vrchu, protože žitné těsto stále hodně lepí. Párkrát jej přeložíme a vytvoříme úhlednou kouli. Tu vložíme do ošatky, přikryjeme utěrkou a necháme kynou asi 3 hodiny.
• Rozpálíme troubu na 250°C, vyklopíme chléb na plech a vložíme do trouby. Po cca deseti minutách stáhneme teplotu na 180°C. Pečeme do středně hněda hodinu.
• Není-li po hodině chléb dostatečně hnědý, je příště potřeba péct na vyšší teplotu.
• Chléb necháme na mřížce zcela vychladnout, to trvá asi 4 hodiny a pak si pochutnáme.
• Do chleba můžeme dát 100 g špaldové pšeničné hladké mouky, pak je chléb nadýchanější. (500 g žitné a 100 g pšeničné)
• Chléb můžeme kynout přes noc v lednici, má pak dobrou nakyslou chuť. V takovém případě vysypeme ošatku škrobem, tak se chléb k ošatce určitě nepřilepí.
• Rozkvas vždy děláme z žitné mouky.
• Zní to možní složitě, ale není tomu tak. Přeji dobré počínání!

Zdroj: Laďka Paterko – přednášky a semináře a její kniha Naše tradice
Lidové zvyky a obyčeje
Připravuje: Barbora ORSÁGOVÁ