STARÁ ŠUMAVA: O tradici svaté Kateřiny

STARÁ ŠUMAVA: O tradici svaté Kateřiny

 

Svatá Kateřina

Svatá Kateřina hudcům housle bere,
bílý koně žene do strání,
pryč z našeho domu, až na samou horu
písně z duše vyhání.
Svatá Kateřina housle zavěsila,
od našeho domu odchází,
aby jsme nemohli vyndat jiný z truhly,
všechny klíče rozhází.
Svatá Kateřino, přines hudcům jaro,
až za pecí budeš se jim zdát,
klekni na tu horu, vyžeň spáče dolů,
aby mohli spolu hrát.

O svaté Kateřině se konala poslední podzimní posvícení. Na další oslavy a tancovačky si museli lidé počkat až do masopustu v dalším roce. 25. listopad připadá na den sv. Kateřiny. Jelikož existuje mnoho významných Kateřin, je zde nutné upřesnění, tudíž tento svátek je k památce svaté Kateřiny Alexandrijské, která se narodila v roce 289 našeho letopočtu v Egyptě.

Je považována za patronku univerzit, mlynářů, mladých dívek, filozofů, ošetřovatelek a umírajících. Nutno podotknout, že její historická hodnověrnost není doložena a prakticky veškeré známé informace vycházejí z díla Zlatá legenda od Jakuba de Voragine z 13. století. Jednalo se o ženu inteligentní a pracovitou, která žila ctnostný život. Jejím otcem byl alexandrijský král Kost. Veřejně hlásala proti pohanům a vyzývala k přestoupení na cestu křesťanství. Byla tak výraznou ve své době, že zaujala i římského císaře Maxentia, kterého nabádala ke křesťanství také.

Císař ji vystavil svým padesáti nejlepším filozofům a intelektuálům, jenž ji měli v řečnickém souboji přesvědčit o omylu jejího smýšlení. Výsledek byl však opačný a právě svatá Kateřina obrátila všech padesát protivníků na křesťanství. Císařovi se výsledek rétorického souboje nelíbil, a tak své intelektuály nechal upálit na hranici, ale Kateřina mu natolik imponovala, že ji požádal o ruku, ta odmítla se slovy, že je již zaslíbena Bohu. Císař Maxentius si to však nenechal líbit a sv. Kateřinu uvěznil. Vystavil ji mučení a hladovění, dokonce dle legendy jediným přísunem stravy byla potrava přinášená holubicí. Mučení bylo natolik důsledné, že císař nechal speciálně pro sv. Kateřinu sestrojit nový mučící nástroj se čtyřmi koly a železnými hřeby.

Na základě tohoto mučícího nástroje je sv. Kateřina také patronkou mlynářů. Přežila veškeré hladovění i mučení, až byla roku 307 sťata mečem. Traduje se, že při popravě z ní netekla krev, ale mléko. Dle legendy byly její ostatky přeneseny anděly na horu Sinaj, kde později císař Justinián nechal vystavět klášter sv. Kateřiny. Na základě historického bádání se však nejednalo o anděly, jakožto o bájná stvoření, nýbrž o basiliánské mnichy, kteří si říkali andělé. V Čechách byl propagátorem a podporovatelem jejího kultu Karel IV., který v den jejího svátku 25.11.1332 zvítězil v bitvě u San Felice v severní Itálii. Své vítězství přičítal Karel ochraně svaté Kateřiny a jejím oddaným ctitelem byl pak po celý život. Karlova soukromá svatyně v malé věži Karlštejna se později (nikoli za Karlova života) začala nazývat Kaplí svaté Kateřiny.

Na svátek sv. Kateřiny dostávaly děvečky vyplácenu mzdu a směly se vyvázat ze služby nebo uzavřít novou smlouvu. Na večer tohoto dne pak propukaly Kateřinské zábavy. Kompletně celá organizace spočívala na bedrech dívek a žen, jelikož tohoto dne platilo výhradně ženské právo. Ženy musely obstarat jídlo, pití, ale také platily za hudbu muzikantům nebo si směly objednat taneční sólo. Na oplátku si samy mohly vybírat po celý večer s kým budou tančit a jen o půlnoci byla mužům umožněna pánská volenka. Krásný popis jednoho z večerů nám poskytuje pan Čeněk Zíbrt:

„Ženy shromažďují se zatím v domě, v němž měly první porady, a prohlížení jedněch druhých a řečem by nebylo konce, kdyby se konečně nedostavila muzika. Ta zahraje před domem veselé zastaveníčko a ženy seřaďují se v průvod. Napřed jdou hudebníci hřmotně hrajíce pochod, za nimi nesou ženy opentlený věnec (pečivo), posléze jdou ženy párem a vše ubírá se k hospodě mnohdy notnou oklikou. Teprve když vešly ženy do hospody, smějí tam i muži.“

Prakticky si tedy muži a ženy vyměnili své typické role, dokonce bylo zvykem, že ženy zvaly muže na pálenku a obdarovávaly je drobnými dárky, nejčastěji v podobě slavnostního pečiva, sušeného ovoce nebo květiny. Tyto zábavy se většinou konaly až do svítání následujícího dne, kdy již byl za dveřmi advent, a tedy čas pokory, skromnosti a rozjímání. Jelikož sv. Kateřina byla mučena na již výše zmíněném speciálním mučícím kole s hřeby, kdy při točení kol zažívala nepředstavitelná muka, nesmělo se v tento posvátný den pracovat s ničím, co mělo kolo, jako například kolovrat, trakař, povoz, dokonce i mlýnské kolo muselo tento den stát.

Na sv. Kateřinu se dle pověstí otevírá tajemné období, kdy se výrazně prodlužuje noc a čarodějné síly nabírají na moci. Proti těmto silám si lidé nechávali namalovat na nebo nad dveře stroužkem česneku kříž, jelikož o česneku se traduje, že má ochranou moc. Česnek byl zejména v tomto období také hojnou přísadou do nejrůznějších pokrmů. K oběma světicím se váže mnoho pranostik. Většina z nich upozorňuje na blížící se zimu, sníh a přicházející poklidný adventní čas: „Svatá Cecílie sněhem pole kryje.“ V tomto případě je jasným prvkem sníh, další z pranostik naopak poukazuje na konec zábav a postní čas: „Svatá Kateřina zavřela muzikanty do chléva a pověsila housle do komína.“

Ke sv. Kateřině je oněch pranostik mnohem více a tak si uveďme závěrem této kapitoly několik z nich:

„Kateřina na ledě, Vánoce na blátě“, „Svatá Kateřina přichází bíle oděna.“, „Když Kateřina po ledě chodívá, Eva potom blátem oplývá.“

 

Zdroj: ZÍBRT Čeněk. Český lid: sborník věnovaný studiu lidu českého v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. Praha, 1900. ZÍBRT Čeněk. Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní pokud o nich vypravují písemné památky až po náš věk: příspěvek ke kulturním dějinám českým. V Praze: Tiskem a nákladem Jos. R. Vilímka, 1889, Pavel Žalman Lohonka Svatá Kateřina

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora


 

 

Komentáře

komentářů