TOMÁŠ HAAS KOMENTUJE: Protikuřácký zákon – další kolo persekuce, udávání, pokut a strachu z autorit
“Prostudujte si pojem veřejný prostor v soukromém vlastnictví. V soukromé prostoru, kam může volně vstupovat veřejnost, platí jiná pravidla než v prostoru pouze pro zvané. V okamžiku, kdy chci vydělávat na veřejnosti, musím respektovat práva veřejnosti.” Opravdu?
Nikdo nezakazuje nekuřákovi vstup do restaurace, kde se kouří, nebo kuřákovi do nekuřácké. Nekuřák může svobodně vstoupit do kuřácké restaurace, musí ale respektovat právo ostatních tam kouřit a kuřák se musí smířit s tím, že může svobodně vstoupit do restaurace označené jako “nekuřácká” ale tam si nezapálí.
Ten kouzelný argument, který hovoří o čemsi zvaném “soukromý prostor, kam smí vstupovat veřejnost”, by, pokud by byl aplikován tak, jak vysvětlují jeho uživatelé, udělal z každé restaurace, která se specializuje na určitý specifický segment veřejnosti cosi nemravného a ilegálního.
Tedy konec vegetariánským restaurantům, konec etnickým restaurantům.
Jakým právem čínský restaurant upírá svým hostům právo dát si vepřovou s knedlíkem a se zelím, nebo španělské ptáčky? Nebo hostům vegetariánské restaurace dát si řízek či tatarský biftek?
Takové restaurace bezostyšně porušují práva svých hostů.
Není to tím, že majitel či provozovatel vědomě zvolil který segment veřejnosti chce oslovit? A že jeho výběr a jeho sortiment a jeho služby jsou atraktivní právě pro cílovou skupinu klientů, kterým chce sloužit
Mně by připadalo divné chtít ve vegetariánské restauraci řízek, nebo v čínské tlačenku s cibulí. Vím, že ta restaurace slouží těm, kdo její specializaci chápou a vyhledávají.
Když nemám rád ostrá mexická jídla, nepůjdu na oběd do mexické restaurace. Když odmítám “fast food”, protože jej považuji za nezdravý, nechodím jíst do McDonaldu.
Proč militantní nekuřáci odmítají pochopit, že nejsou jediným představitelem veřejnosti?
Proč nechtějí dát kuřákům právo na “jejich” restaurant, či alespoň “jejich” oddělený prostor a majitelům svobodu rozhodnutí, jak typ restaurace chtějí provozovat?
Venkovské hospody?
Mám ve venkovské hospodě právo trvat na tom, že mi provozovatel musí nabídnout grilované krevety s avokádem a francouzskou bagetou?
Nevím o jediné venkovské restauraci která ukončila provoz, protože si soudedé zašli na pivo a dali si k tomu cigaretu, nebo fajfku.
Vím o desítkách z nich (a bylo jich mnohem víc), které už neexistují – právě pro regulace jako zákaz kouření. Výsledkem snahy těch, kdo se ohání jejich výkladem “práv veřejnosti” je, že veřejnosti v obci neslouží nikdo. Hospodu nemají ani kuřáci, ani nekuřáci, ačkoliv si lidé v obci nestěžovali, nepsali petice pro zákaz kouření v jejich jediné hospodě a scházeli se v hospodě po generace, až do dneška, do doby, kdy se sociální inženýři začali zabývat “jejich zájmy”.
Lidé si nějak pomohou, budou se scházet ve svých domovech, zakládat kluby a bavit se podle svých preferencí.
Výsledek bude, že budou vystaveni nebezpečím tabáku stejně jako kdysi a velmi brzy se ozve volání po zákazu klubů a zákazu sejít se sousedy v domě, nebo na zahradě jednoho z nich, pokud se při takových příležitostech kouří.
A pak, protože jsou taková setkání těžko vyhledatelná nezasvěcenými, vznikne tabáková policie, která bude hledat ty, kdo zákazy nerespektují.
Vlastně taková “bezpečnostní složka” už dnes vzniká. A tak začne další kolo persekuce, udávání, pokut a strachu z autorit.
Prostě společnost bude zase o něco zdravější.
(fb) Tomáš HAAS
* Tomáš Haas je politický konsultant a publicista. Narodil se v Praze. Emigroval v roce 1969 do Kanady, kde studoval historii a politologii. Působil jako konsultant v Kanadě a USA. Mezi léty 1991 a 1996 působil v Praze jako poradce primátora Hlavního města Prahy, několika ministrů a Úřadu vlády. Potom se na několik let vrátil do Kanady a USA, kde opět působil jako nezávislý konsultant. Do republiky se definitivně vrátil roku 2005 a mezi lety 2005 až 2008 byl interním poradcem presidenta republiky, v letech 2009 – 2010 byl poradcem tehdejších předsedů vlády – Topolánka a Fischera.