ČTENÍ PRO JARNÍ VEČERY: Čtyři pověsti: Fest, Koňské strašidlo, Osudná cesta, Prosvětlená...

ČTENÍ PRO JARNÍ VEČERY: Čtyři pověsti: Fest, Koňské strašidlo, Osudná cesta, Prosvětlená hora a kopečky

Koláž: (red) – Za krásnější Vimperk

 

Fest (z Cazova)

V Cazově (zaniklá obec) žil jeden černý střelec. Byl spíše podoben přízraku, neboť mu žádný nemohl ublížit střelou ani ostřím. Ten se nejraději toulal volarskými lesy a střílel tam srnce a jeleny. Myslivci z Volar na něj kvůli tomu pořádali hony, číhali v úkrytech a pak po něm pálili ze všech zbraní. On ale ze sebe kule vytřásal jak lišák blechy. A když jej nakonec obklíčili, proměnil se v zelenou jedličku nebo seschlý smrček a myslivci odešli s prázdnou. Nakonec divokého střelce dopadli a protože ho nemohli nijak zabít, vytloukli mu sochorem mozek z hlavy.

 

Koňské strašidlo ( z Dolan)

Jednou šel stařeček Beznosků na havelské posvícení do chaloupky na Malém vrchu. Tu uviděl pod sebou ve svahu něco bílého. Mizelo to a znovu se zjevovalo. Pak se to ve tmě zformovalo do postavy, která na něj hrozila rukou. Děda měl však pro strach uděláno. Jde blíž, a ono to kramářova šimla. Mizela za vozem, pohazovala hlavou a tuze se snažila, aby vypadala jako řádné strašidlo. Kampak na Beznosku! Ten to pak dával k lepšímu po hospodách, takže napjaté ticho bylo vždy zakončeno bujarým smíchem.

 

Osudná cesta

Ze Světlých Hor na Kušvardu vedla tzv. ,,Židovská cesta“. Kdysi se zde usadili Židé, kteří byli původně vykázáni z království Českého. Ti zde vykonávali smolné řemeslo, pálili potaš potřebný při výrobě skla. Jindy museli čistit lesy po příhraničních bitvách a zpracovávat zničenou zbroj. Co tím učouzeným řemeslem vydělali navíc, zakopávali při cestě, že si ty peníze jednou vezmou na cestu do Země zaslíbené. A protože zde nemohli mít ani hřbitov, jejich neupokojené duše tu bloudí v podobě světélek.

 

Prosvětlená hora a kopečky (z Houžné)

Kolem Lučního potoka se kdysi soustřeďovali kutači zlata. Propírali písek a vršili všude kolem sejpy – kopečky, jimž se říkalo Huebeln. Odtud první název osady. Kus své práci potřebovali též mnoho dřeva, a tak blízkou horu celou vyrubali a prosvětlili. Od té hory, pak zvané Lichtenberg, dostala Houžná další své jméno.

 

Ze sbírky pověstí Dědictví Šumavy autora Ondřeje FIBICHA

 

 

 

Komentáře

komentářů