STARÁ ŠUMAVA: Včely a včelařství

STARÁ ŠUMAVA: Včely a včelařství

Divoké včely, Karel Klostermann…
Pamatuji se najmě na roje divokých včeliček, jichž bzukot oživoval hluché lesy. Ve starých, dutých stromech, polozetlelých lesních velikánech sídlily; div byl, jakých zásob medu tam nasnášely za krátce vyměřené letní doby…Věděli jsme o leckterých takových divokých úlech a jednou dokonce se nám podařilo, mně a pasáčkům, mým příbuzným, vybrati z kteréhos z nich bohaté zásoby medu. Med měl jinou chuť než obyčejný med včel krotkých, byl drsný, zahořklý a ostře, ač nikoli nepříjemně zapáchal pryskyřicí. Otec, vyslechnuv mé povídání o lesních včelách, neobyčejně zvážněl. „Slib mi,“ pravil ke mně, „že až přijdeš zase nahoru, nikdy více nebudeš vybírati tohoto medu, ani ho pojídati. Není vyloučeno, že med ten bývá jedovatý…

Ohledně včelařství mělo velký význam zakládání klášterů, kdy v zakládacích listinách je vždy zmínka o včelách. Nejen proto, že med je vhodné postní jídlo, ale také proto, že si nikdo nechtěl nechat ujít výrobu medoviny a zejména kvůli vosku na výrobu svící. A že za Slovanů jsme uměli dobře včelařit, svědčí i Rafelstettský celní tarif z poč. 10. stol., který uvádí vosk jako důležitý vývozní artikl z Čech. Např. ve 13. stol. se uvádí český vosk na trhu v Bruggách.

Brtnictví. Tato epocha má svůj počátek již v mladší době kamenné. Tehdy byl již lid usedlý, zabýval se zemědělstvím, pěstoval rostliny a choval zvířata. Měl svá stálá sídla. Při loveckém včelaření znamenalo každé vyřezání plástů z včelího hnízda úplné zahubení celého včelstva. Neustálé vyhledávání nových včelstev bylo časově náročné, a proto se lidé naučili vybírat med tak, že vyřezali pouze část díla. Z včelích produktů nebyl využíván pouze med, ale také vosk.

Vlastní rozvoj lesního včelaření je spojen až s dobou bronzovou, kdy začíná poptávka po vosku pro vznikající kovolitecké dílny. Kláty neboli špalky byly části kmenů s dutinami pro včely, které byly vyříznuty a přineseny k lidskému obydlí. Takový středověký včelař už měl pohodlíčko a zároveň mohl i včely lépe ochránit, když udělal na klát stříšku a zároveň včelí obydlí vyzdobil a vyřezal obyčejně do podoby lidské postavy či obličeje. Taková umělecká díla jsou dnes ozdobou mnoha muzeí.

Stále si ale musíme uvědomit, že jak v brtích tak v klátech byly včelí plásty stavěny pouze tak, jak to bylo včelám přirozené, stavěly tzv. divočinu, která bývá na rozdíl od „rozběrného díla“ našikmo k vletovému otvoru a připevněna i na bocích. Med se získával tzv. podřezem, který se prováděl na jaře a spočíval ve střídavém vyříznutí poloviny díla. Takto získaná hmota se vylisovala i s plodem a tak byl získán středověký med.

Včelaření (domácí–rolnické). Lidé pozorovali, že včely nacházejí obživu na rostlinách v jejich polích, a proto se pokusili o přestěhování včelstev blíže ke svým vesnicím. Nejprve začali přenášet včelstva v kusu ležícího kmene, v jehož dutině se sama usadila. Později se naučili chytat roje a usazovat je do nových kmenů, které předtím upravili na způsob přírodní brtě. Na našem území se původně včelařilo pouze v dřevěných úlech, kdežto v některých oblastech Slovenska a Německa v košnicích, což jsou úly ze slámy.

Počátky racionálního včelaření u nás spadají již do 16. století, kdy začal být používán úl vyrobený z prken, který umožnil snadnější náhled do úlu. Těžkou ránu zasadila včelařství třicetiletá válka. Úbytek venkovského obyvatelstva, rozvrácené hospodářství a zejména církevní reformace nahlodaly význam včelařství a postupné nahrazování medoviny pivem, jinými levnějšími sladidly byl nahrazován med a když i ty kostelní svíčky byly šizeny lojem, tak význam včelařství upadl docela.

Po roce 1792 již nejsou práva medařská ani lamfojti nikde jmenována. V 18. stol. zanikl brtnický způsob včelaření. Výraznou proměnou prochází úl, který již umožňuje podrobné zkoumání života včelího společenství. Marie Terezie prostřednictvím tzv. včelařských patentů z roku 1775 osvobodila včelaře od veškerých dávek z chovu včel. Včelstva mohla být chována v jakémkoliv množství a libovolně převážena za pastvou. S voskem i medem se mohlo volně obchodovat. Druhou polovinu 18. století lze označit jako dobu vynálezů a objevů. Byl zhotoven úl, v němž se nacházelo včelí dílo na trámečcích, které šlo z úlu vyjmout a zpět zase zavěsit. V 19. století byly objevovány a zdokonalovány především technické novinky.

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora

 

 

 

Komentáře

komentářů