PÁTEK TŘINÁCTÉHO: Lidé v mnoha zemích jej stále považují za nešťastný den....

PÁTEK TŘINÁCTÉHO: Lidé v mnoha zemích jej stále považují za nešťastný den. Kde se vzala tato pověra?

Ze čtvrtka na pátek 13. přesně o půlnoci vystoupí z podsvětí démon strachu. Ten se živí strachem lidí.Takže si najde vhodnou oběť, vycítí její strach a pak vytvoří jeho iluzi. Není to skutečné je to jen iluze ale pokud ten člověk svůj strach nepřekoná, tak už má smůlu..

Pověra panuje světem odedávna a lidé jí podléhají. Tisíce talismanů mají sloužit k tomu, aby uchránily takového pověrčivce před hrozící pohromou.

Pátek třináctého je v mnoha zemích považován za nešťastný den. Kde se vzala pověra? Proč je pátek třináctého považován za nešťastný den? V lidovém prostředí se pověra spojená s pátkem třináctého neobjevovala. Lidem bylo jedno, jestli je prvního nebo patnáctého v měsíci. Lidi spíš podle jejích slov zajímalo, který den v týdnu právě je. V neděli se totiž vypravovali do kostela na slavnostní mši, ve všední den museli jít naopak pracovat třeba na pole. Pro naše předky bylo důležité, kterého svatého ten den bylo, jaká se k němu váže pranostika, ale jestli je pátek třináctého, to vůbec neřešili…….

Historické kořeny má pověra údajně i kvůli událostem pátku 13. října 1307. Francouzský král Filip IV. Sličný začal s pronásledováním a zatýkáním templářů, po kterém následovalo mučení a smrt mnoha z těchto rytířů a následný zánik řádu. Od toho dne templáři považovali pátek třináctého za nešťastný den. Řád uzavřený před okolním světem přirozeně obklopovalo mnoho tajemství a dohadů, kterých král využil k obviněním, která byla proti řádu vznesena mnohdy neprávem.

Templáři byli mimo jiné obviněni z kacířství, neúcty k svátosti oltářní a sodomie. Ráno v pátek 13. října 1307 (odtud nešťastný pátek třináctého) začalo rozsáhlé zatýkání templářů v celé Francii. Zároveň byl veškerý templářský majetek převzat královými zplnomocněnci. Rytíři se nicméně nepostavili na odpor a bylo tak zatčeno na 5000 rytířů včetně velmistra řádu Jacquese de Molay. Zatýkání templářů bylo papežem nařízeno i dalším evropským panovníkům, ale nařízení se setkalo jen s malým ohlasem.

Zatčení templáři strávili téměř rok ve vězení, což mnohé zlomilo k tomu, že přiznali vinu (do ledna 1308 se přiznalo 134 ze 138 rytířů zajatých v Paříži, Jacques de Molay po deseti dnech), jiné zlomilo použití útrpného práva. Postava Jacquese de Molay je v této chvíli zajímavá tím, že opakovaně měnil svou výpověď a nakonec odmítl hájit řád.

Samotné procesy trvaly celkem sedm let, během nichž řada templářů odvolala svá prvotní přiznání, což pro ně ale znamenalo rozsudek smrti. Prvních 54 templářů bylo upáleno v Paříži 11. května 1310. Přestože většina prelátů shromážděných na koncilu ve Vienne, který měl rozhodnout o osudu řádu, se zrušením templářů nesouhlasila, byl zrušen papežskou bulou Vox in Excelso datovanou 22. března. Rozhodnutí o zrušení bylo zveřejněno 2. dubna 1312.

Majetek zrušeného řádu měl být převeden na johanitský řád. Z majetku řádu, ale mělo být vyplaceno 200 000 livrů jako odškodné francouzské královské pokladně za údajně vzniklé ztráty. V roce 1312 byla většina zbylých templářů propuštěna na svobodu, zbývali jen velmistr Jacques de Molay a tři další představení řádu Hugo z Pairaudu, Geoffrey z Gonnevillu a Geoffrey ze Charney, kteří byli 18. března 1314 odsouzeni k doživotnímu vězení.

Templáři přišli do Čech a na Moravu až někdy ve třicátých letech 13. století, nejčastěji se udává rok 1232. Měli více jak šedesátileté zpoždění za johanity a třicetileté za německými rytíři. Ti si zatím s podporou panovníků i domácí šlechty vybudovali rozsáhlé državy, každý měli kolem dvacítky komend a velké množství vsí k nim náležející. O těchto majetcích se dozvídáme především ze zachovalých písemností pojednávajících o změnách majetku, sporech, nebo panovnických privilegií.

Templářští rytíři vlastnili v Praze kostel sv. Vavřince a okolní domy. Tyto nemovitosti sloužily jako zázemí při pobytu výše postavených členů řádu u královského dvora. Po jejich převedení na johanity byl tento majetek roku 1313 odprodán dominikánkám od sv. Anny pod Petřínem. Ty komendu a kostel následně nechaly přestavět na svůj klášter.

Dokladů a důkazů je sice málo, ale fantazii lidí to nemůže nijak omezit. Už jen proto, jak málo se toho po templářích dochovalo. Prázdno se dá vždycky nejlépe doplnit výmysly. Zajímavé je však to, že to, co po templářích zůstalo, se občas tak trošku záhadně ztratilo.Nešťastný pátek třináctého se tedy zakládá na hned několika nepříjemných zkušenostech lidstva. Nedivme se tedy, že když se nám v tento den něco nepříjemného přihodí, svádíme to na to zpropadené datum…

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora

 

 

Komentáře

komentářů