ČTENÍ NA VÍKEND: Čtyři pověsti z Pošumaví ze sbírky Ondřeje Fibicha. Tentokrát z Budilova a okolí

Proměny vodníkovy

Jednou jeden sedlák nesl na večer pytel zrní do mlýna. Když se vracel, uviděl na Vondrášků louce černého berana. Chytil ho, odvedl k sobě a zavřel do chléva. Ráno byl beran pryč. Když si pak hospodář nesl z mlýna umletou mouku, na stejném místě se popásal vraný kůň. I dal mu pytel na hřbet a poháněl jej k domovu. Tam vraníka zavřel do stáje. I kůň však do rána zmizel. Aby ne, vždyť to byl vodník a sedlákovi zbyly jen ovčí bobky a koňské kobližky.

Bezhlavý na Sinné

Vyprávěli si Budilovští, že se na Sinné hoře objevuje bezhlavý muž. Když k němu šli, hned se ztratil. Prý tam hledá svou bledou uťatou hlavu. Proto také název té hory.

Ohnivý pes budilovský

Jednou šel starý výměnkář do chalupy U Dělnickejch na hrátky. Když se pobavil a uhostil, strčil si nedojedený krajíc chleba do kapsy a šel domů. Tu spatřil velkého černého psa, kterému šlehaly plameny z tlamy. Dědoušek mu hodil kousek chleba, ale pes jen za ním. Výměnkář se dal do běhu a až po chvíli se přeludu zbavil. Z úleku dostal pořádnou zimnici a ležel kolik neděl.

Duch hajného

Dva chalupníci z Mlak se smluvili, že si zajdou do panského lesa ke Lčovicím. Rostly tam pěkné jeřáby na oje k vozům. Když se vraceli s šikovnými kousky, na Pržmu potkali hajného. Sousedi se však vyděsili dvojnásob, neboť ten hajný byl už dávno nebožtíkem. Honem položili kmeny na zem a utíkají. Jeden to vzal rovnou domů, druhý se schoval do nedaleké vlčí jámy. Hrůzou trnul, že jej ten duch zahubí, ale hajný došel k jeřábům a rozplynul se. Teď teprve mohl chalupník běžet za tím prvním. Druhý den se sešli a že tam ten lup nenechají. Další noc si pro oje došli, ale štěstí jim nepřinesly, brzo se oběma polámaly.

Ze sbírky pověstí Dědictví Šumavy autora Ondřeje FIBICHA