ŠUMAVSKÝ ČAS VÁNOČNÍ: Koleda, koleda, Štěpáne! Co to neseš ve džbáně? Nesu,...

ŠUMAVSKÝ ČAS VÁNOČNÍ: Koleda, koleda, Štěpáne! Co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu koledu, upad jsem…

 

Koleda, koleda, Štěpáne!
Co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad jsem s ní na ledu,
psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.

Láska a veselí jsou spojeny se svátkem svatého Štěpána. Ohnivý kazatel hlásající, že Kristus byl Mesiášem předpověděným proroky, byl roku 37 ukamenován před hradbami Jeruzaléma.

Koledy měly přinést štěstí a blahobyt do každého stavení. K Vánocům patřily od nejstarších dob koledy. První písemná dochovaná zmínka o vánočních zpěvech neboli koledách je až z 15. století. Tehdy koledy šířili potulní umělci. Koledy se hrály na trzích, v hostincích a v chalupách. Koledy se hojně hrály v klášterech a v domech bohatých měšťanů.

Každá země, která má tradici křesťanských Vánoc má své vlastní koledy. U nás byla první koledou Vele, vele, stojí dubec uprostřed dvora, která byla součástí spisu Štědrý večer. Ten sepsal mnich Jan z Holešova a byl to vůbec první spis, který se zabýval vánočními zvyky, obyčeji a koledováním. Ve stejné době také vznikla koleda Narodil se Kristus Pán, kterou o Vánocích také můžeme často slyšet.

Díky pozornosti kronikářů, učitelů, ale i národopisců se dochovaly zprávy o tom, jak lidé koledovali na Šumavě před více než sto lety. Například kronikář Panni uvádí, že v Kašperských Horách se koledovalo hlavně o svátku svatého Štěpána. Už od časného rána zde obcházely domy a stavení malé skupinky dětí. Před každými dveřmi, kde očekávaly nějakou almužnu, zazpívaly děti vánoční píseň, například: „Goledi singen, an Kreutzer bringen“ – ve volném překladu: „Koledy zpíváme, na krejcar čekáme. Teplo je uvnitř vám, zima zas venku nám. Chcete-li dát něco ven, dejte to brzy jen!“ Když byly pozvány dál, zazpívaly děti další koledu ve světnici.

V 19. století chodívaly na koledy děti s hůlkou, na které byla připevněna betlémská hvězda s bedýnkou, ve které měli postavené malé jesličky. Dle historických pramenů si chudé rodiny často koledou zabezpečily živobytí na několik následujících zimních týdnů. S přáním chodili i obecní zaměstnanci, hlavně pastýř, k jehož obchůzce patřilo vytrubování u každé chalupy.

Podle tradice by se v tento den měly také vzájemně navštěvovat rodiny přátel a známých, vyměňovat si dárky a přát mnoho zdaru a úspěchů. Jedná se o den uvolnění, veselí, návštěv, přání a zpívání. Během minulých staletí byl tento sváteční den jednou z mála možností pro chasu, aby změnila hospodáře. Na odchodnou dostávali sloužící zvláštní koláč, tvořený třemi spletenými prameny do kruhu a ozdobený pentlemi a ořechy.

Svatek svatého Štěpána má to štěstí, že se vyskytuje v trojici dnů, které známe pravděpodobně všichni – Štědrý den – Hod Boží – Štěpán. Jinak by možná již upadl v zapomnění, jako spousta jmen svatých a spousta dnů, kdy se svátky těchto osobností slavívaly.

Zkusme chvíli zapomenout na to, zda jsme či nejsme křesťanské víry – a vezměme životy a skutky křesťanských svatých jako součást kulturního dědictví lidstva. Svatý Štěpán se považoval za patrona koní. Proto se toho dne před východem slunce nechávalo koním pouštět žilou, aby byli celý rok zdraví a čilí. Světil se oves a někdy i jiné obilí, určené pro jarní setbu. Světilo se v kostele, při mši někdy hospodáři hodili na kněze hrst ovsa (symbolická upomínka ukamenování). I když byly obchůzky po domácnostech a koledování znakem mnoha lidových svátků, nikde se nerozvinulo do tak bohaté podoby, nebylo tak oblíbené a četné, jako právě na vánoce.

Koledování kdysi souviselo s vírou v magické ovlivnění osudu. Proto se obřadům, spojeným s přáním zdaru, věnovala velká pozornost. Štěpán (=ověnčený), prvomučedník, protože prvý svou krev za Krista prolil, byl žákem slavného učitele Gamaliela a jeden ze 72 učeníků Páně. Sv. apoštolové zvolili 7 jáhnů k ošetřování chudých a posvětili je vkládáním rukou a modlitbou; mezi nimi byl i sv. Štěpán. V jeho čistém srdci Duch sv. našel příbytek Sobě připravený a osvítil sv. Štěpána tak, že byl pln milosti a síly. Činil mnoho zázraků a obrátil mnoho Židů na křesťanskou víru, takže ostatní se domnívali, že již se přiblížil konec synagogy.

Při rozmluvě nezmohli ničeho proti Duchu, který z něho mluvil namítati, a obžalovali jej tedy u vysoké rady, že se rouhá zákonu Božímu. Sv. Štěpán hájil se tak skvěle, že o jeho nevině přesvědčeni byli a uznati musili, že Duch sv. mluví z něho. Mužně žalobcům svým do očí řekl, že Mesiáše utratili, zavrhli a Duchu sv. že stále na odpor se staví. Když pak zuby skřípali a křičeli, aby řeči jeho neslyšeli, zvolal mocným hlasem: „Vidím nebesa otevřena a Syna Božího sedícího po pravici Boží.“ Tu nemohli se udržeti, zacpávali si uši, vrhli se naň a s velkým křikem vyvedli jej za město, aby jej ukamenovali. Když jej kamenovali, modlil se za nepřátele své: „Pane, nepokládej jim to za hřích.“. A při slovech: „Pane Ježíši, přijmi duši mou“ vypustil ducha. Ostatky jeho jsou ve chrámě sv. Vavřince v Římě.

Čtyřverší uvedené na začátku stránky zná asi každý. Víte ale, že to není celá koleda? Tu si můžete přečíst tady a teď:

Koleda, koleda, Štěpáne! – Co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu, – upad jsem s ní na ledu,
psi se na mě seběhli, – koledu mi snědli.
Co mám smutný dělati? – Musím jinou žebrati.
Koledu mi dejte, – jen se mi nesmějte!
Koledu mi dali, – přece se mi smáli.
Štěstí, zdraví, pokoj svatý, vinšujeme vám.
Napřed panu hospodáři, pak všem dítkám.
Z daleka se neseme, novinu vám neseme,
Co se stalo, přihodilo, v městě Betlémě.
Narodil se nám Spasitel, jenž jest Kristus Pán.
Toť děťátko, nemluvňátko, posílá mne k vám,
abyste mu něco dali, však já mu to dám.
Chlebíček nechce bráti, nakrmila jej máti.
Jen tolárek nebo dukátek máte poslati.
Pěkně prosím, odbuďte mne, nemám tu kdy stát,
ještě musím do Betléma dítě kolíbat.
To dítě je Pán velký, ono vám to zaplatí.
Budete se radovati v nebi na věky.

Svátek sv. Štěpána patřil k nejoblíbenějším svátkům roku a v průběhu staletí se vyvinuly pestré obyčeje spojené s jeho slavením. Na svatého Štěpána se rozdával chudákům a žebrákům chléb, někde se dodnes peče speciální svatoštěpánský chléb. Věřící dávali 26. prosince žehnat červené víno v kalichu, do něhož kladli malý kámen jako vzpomínku na kamenování. Víno pak pili. Také sůl a vodu, které byly o Štěpánu svěceny, lidé užívali jako léčebný prostředek.

Dodnes jsou v Bavorsku 26. prosince přiváděni koně ve slavnostních průvodech před kostel sv. Štěpána k žehnání. Hodně turistů se například sjíždí na žehnání koní ve Steflingu v Dolním Bavorsku. Majitelé pak se svými vyzdobenými koňmi třikrát objíždějí kostel. Nezapomínají ani na požehnání ovsa a do vody či do krmení přidávají svěcenou vodu nebo sůl. Věřící házejí na kněze hrst ovsa na připomínku Štěpánova kamenování.

Svátek sv. Štěpána zdůrazňuje význam Vánoc: Štěpán viděl nebesa otevřená a jako první z mučedníků vešel do nebeské slávy a získal věnec vítězství. Ani život křesťana není možný bez přijetí a nesení životního kříže.

 

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora

 

 

 

Komentáře

komentářů