POVĚST Z VIMPERSKA: Bílý kůň položil dívce nohu na rameno a lidským hlasem se zeptal: „Neslyšíš zvony?

U jednoho vimperského kupce sloužilo děvče – sirotek. Když přišel Štědrý večer, těšila se, že půjde do kostela podívat se na betlém. Ale radost jí dlouho nevydržela. Po večeři jí paní poručila vyprat prádlo. Dívka se zarazila, ale hned běžela a s chutí se dala do práce. Snad to všechno stihne. Za chvíli měla vypráno a běžela k rybníku prádlo vymáchat. Klekne k otvoru, který tam byl k tomuto účelu vysekán a máchá. Vtom hlaholí zvony a zvou všechny k oslavě Narození. Dívku polily slzy, že místo mše tu mrzne na ledě. Vždyť ani koledu nedostala, jen jedno jablíčko a pár ořechů! Najednou led zapraská – jednou, podruhé a potřetí. Z hlubiny se v okamžení vynořil bílý kůň. Položil ulekané dívce přední nohu na rameno a lidským hlasem se ptá: „Neslyšíš zvony? Víš, že se dnes nemá pracovat?“ „Musím,“ zajektalo děvče, „paní poručila.“ „Vím to, můj ubohý sirotku, jinak by ses živá odtud nedostala. Kupcová má příliš tvrdé srdce, však jí do rána změkne!“ Něco pak zachřestilo kolem dívčina krku a kůň se propadl do hlubiny. Dívka nechala všeho a běží domů, v čeledníku za sebou zastrčila závoru. Sáhne na krk a… má tam šňůru perel! Takovou koledu nečekala a blaženě usnula. Ráno byl poplach v domě, kupcová byla nalezena mrtvá. Voda kolem lože prozradila, že tam byl na návštěvě vodník.

Ze sbírky pověstí Dědictví Šumavy autora Ondřeje FIBICHA

Koláž: (red) – Za krásnější Vimperk