ČTENÍ POD LAMPU: Vůbec první komerční vánoční pohlednice se objevila v polovině...

ČTENÍ POD LAMPU: Vůbec první komerční vánoční pohlednice se objevila v polovině 19. stol. v Londýně

 

Přichází čas zázraků, čas setkání, čas nadějí i splněných přání…Už ze slova Vánoce vychází kouzlo, které si podmaňuje lidská srdce. I lidé bez vyhraněné víry, pro které betlémský příběh nemá hlubší obsah, slaví vánoční svátky a uvažují, kam by mohli vyslat nějaký paprsek radosti. Jakoby navzdory chladné roční době o Vánocích procházel celou zemí teplý proud lásky.

Vánoční přání patří k vánočním svátkům stejně jako vánoční stromeček, vánoční koledy, štědrovečerní ryba nebo rozdávání dárků. Rozesílání vánočních či novoročních přání je rituálem, který v našich zeměpisných šířkách dodržuje takřka každý. S blížícím se časem Vánoc, potažmo přelomu kalendářního roku, se člověk rozpomíná i na ty známé, příbuzné, které neoslovil, jak je rok dlouhý. Vystopovat historii zasílání vánočních přání je úkol vpravdě nelehký.

První komerční pohlednice s tematikou Vánoc se objevila v polovině 19. století v Londýně. Jednoduchý obrázek rodiny popíjející v příjemné náladě víno odstartoval prodej a následné rozesílání tohoto tématu, po kterém přišly na řadu již pro nás klasické zimní motivy. Pohledy se po dalších třicet let exportovaly z ostrovů do celého západního světa. V roce 1875 se pak díky jednomu německému imigrantovi dostala výroba vánočních pohlednic za velkou louži.

Vše však začalo již v roce 1841 ve Skotsku, kdy tiskárna v Edinburghu vydala první blahopřejné lístky. Za jejich vynálezce je považován jednou anglický obchodník, jindy zase ředitel tamního muzea. První obrázková pohlednice, nakreslil ji malíř John C. Horsley, spatřila světlo světa v Londýně roku 1843. Jediná tisícovka vytištěné pohlednice spustila lavinu neopakovatelného zájmu. Jejich vydavatel, Henry Cole, čtyři sta kusů rozeslal a zbytek rychle prodal na vánočním trhu.

Víme ale ještě o dalším člověku, který posílal svým přátelům vánoční blahopřání. Byl jím Nicolo Monte Mellini z Itálie. V roce 1709 rozposlal blahopřání na kartičkách. Tento nápad inspiroval dva milánské tiskaře a ti začali kartičky s přáními a obrázky prodávat. Je tedy opravdu těžké určit, kdo začal s výrobou novoročenek opravdu jako první.

Tisk vánočních obrázkových lístků se v Anglii ujal a je zajímavé, že další zemí, kam se rozšířil, bylo carské Rusko. Teprve po něm zaujala tato vánoční novinka Francouze. Zde se tištěné kolorované vánoční kresby začaly dotvářet pro „zkrášlení“ motivy korálků, peří nebo lístečků. Teprve třetí v řadě zájmu bylo Německo, z jehož prostředí se tisk vánočních přání rozšířil nejen do zámoří, ale i do zemí Rakousko-Uherska. V nich byla přání až do konce první světové války psána výhradně v němčině. Důkazem toho jsou i dodnes četná a v mnoha rodinách zachovaná vánoční a novoroční přání zasílaná právě před sto lety vojíny ze zákopů první světové války. Jejich obvyklým motivem byl voják rakouské armády píšící vánoční přání v zákopu u rozsvíceného vánočního stromečku.

České nápisy byly na pohlednicích tištěny až po skončení první světové války. Hlavními motivy českých vánočních karet byly zasněžená krajina, stromeček, jesličky i andělíčci. Mezi tyto stále stejné motivy, často kýčovitého vzezření, jako velká voda vrhly umělecké kresbičky Josefa Lady. Takzvané ladovky z 20. a 30. let minulého století jsou dodnes velice ceněnými pohlednicemi se svým osobitým způsobem ztvárnění i originální tematikou.

Na návrzích pohlednic pracovala i taková slavná jména jako Aleš, Wenig, Goth a další. Postupem času ovšem začala uměleckost pohledů mizet s tím, jak docházelo k rozšíření a modernizaci fotografické techniky. Zátiší svícnů, ozdobený stromek, zasněžená krajina, ale i budovatelští hrdinové, skrytá reklama podniků vyrábějících spotřební zboží a vojáci v zimě na stráži, to vše se začalo objevovat na vánočních pohlednicích.

Co se přání k novému roku týče, Česká republika je v tomto ohledu speciální. Vyjma tradičních vánočních přání se zde totiž těší oblibě rozesílání novoročenek. Akronym pocházející z francouzského „pour felicitér“ („pro štěstí“) údajně poprvé použil v roce 1827 právě český hrabě Karel Chotek z Chotkova a Vojnína. Původní PF ovšem nebylo přání v klasickém slova smyslu, leč spíše zdvořilostní omluvenka. Lístek s přáním a drobnou kresbou nechal hrabě zasílat těm, jež nemohl či nestihl přijmout v rámci společenských novoročních návštěv. Francouzština byla zvolena proto, že v daném historickém údobí byla považována za vznešená a prestižní jazyk, navíc hojně rozšířený v diplomacii. Sami Francouzi si však touto slovní formulací navzájem nepřejí.

Tím nejkrásnějším dárkem k Vánocům,
není, co se zlatem třpytí.
Je to úsměv, láska, pohlazení.
Nad takový dar žádný není……

 

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora

 

 

Komentáře

komentářů