ŠUMAVSKÝ ČAS ADVENTNÍ: Připomeneme si historii adventního kalendáře, která se začíná psát rokem 1851
„Gaudete“ – Radujte se a vážnou fialovou barvu pokání střídá barva růžová, symbolizující předvánoční radost. V tradici byl advent především dobou zklidnění, které odpovídalo životnímu stylu našich předků, přizpůsobenému dlouhým prosincovým nocím.
Adventní a vánoční čas je dobou zvláštní, v průběhu roku jedinečnou. Snad k tomu přispívá krátký den a dlouhá doba tmy, což může člověka v jeho aktivitě trochu tlumit a také někdy odkazuje k tomu, čím se běžně nezabývá. Spousta lidí má pocit, že přibývá temnoty a hořkosti i v naší společnosti.
Jak je to dávno: bílé střechy,
pod prsty zlato na ořechy,
maminka sladké mandle krájí
a děti ani nedutají.
Tajemství patrně je tlačí,
stromek je svázán na pavlači.
Pak náhle jako o sklo mince
zazvoní zvonek. Tišší, tišší
je smutek vždycky při vzpomínce.
Čas letí prudce! Třeskni číší. .……..Jaroslav Seifert
Naděje zítřka je nadějí světla, a pokud si dokážeme připustit, že na konci každého zklamání, prohry či bolesti už někdo prosvítá světlo, abychom nebloudili a nestali se malověrnými, tak jsme už velmi blízko tajemství vánoční zvěsti.
Když se mnozí z nás po čtyři předvánoční neděle na původní náplň adventního období nerozpomenou, přetrvává v naší kultuře řada adventních zvyků, symbolů a svátků, které nám přinášejí nejeden okamžik tiché radosti Vánoce představují svátky duchovního rozměru a pokud ten pominete, veškeré snažení přichází vniveč.
Doba Vánoc patří mezi nejvýraznější dobu bilancování. Uvědomujeme si, jak přes veškeré snažení nedokážeme v mezilidských vztazích dávat to, co bychom měli a tak velmi velmi chtěli. Ponořte se do atmosféry plné vánoční hudby, zdramatizovaných biblických příběhů a vůně linoucí se ze stánků s pečenými kaštany, praženými mandlemi, horkým punčem či svařeným vínem Uvidíte, že ta pravá vánoční atmosféra zaklepe na dveře sama.
Připomeneme si historii adventního kalendáře. Ta sahá až do roku 1851, kdy byl ručně vyroben úplně první kalendář spjatý s křesťanským adventem. Dříve než se podoba adventních kalendářů ustálila na obrázky s otevíracími okénky naplněnými kouskem čokolády či jinou sladkostí, bývaly adventní kalendáře doslova spíše uměleckými díly.
První známý ručně vyrobený adventní kalendář pochází z roku 1851. První tištěný kalendář s malými barevnými obrázky přilepenými na lepence vyrobil v roce 1908 nápaditý mnichovský tiskař Gerhard Lang z Maulbronnu ( 1881 – 1974 ), který byl spolumajitelem tiskárny Reichhold & Lang v Mnichově. První výtisk adventního kalendáře v Evropě Gerhard Lang tehdy vytiskl a vlastním nákladem vydal vystřihovací kalendář s názvem „Mnichovský adventní kalendář – v zemi Ježíškově“.
Tento „Mnichovský vánoční kalendář” neměl ještě otevírací okénka, avšak již na počátku 20. století už Lang vydává první adventní kalendář s malými otevíracími okénky. Tato následně doplňoval o sladkosti, vylepšoval technologii tisku i obrázky a tak se mu podařilo vyvinout první komerčně úspěšný adventní kalendář na světě. A následoval úspěch adventních kalendářů v evropských zemích.
Na adventních kalendářích, které následovaly po Langově vzoru, byly různými umělci vyobrazené liturgické výjevy z bible a vypadaly jako části vesnic nebo měst s důmyslně schovanými okénky. Byly vyráběny v malých dílnách z tvrdého papíru a ve svých okénkách skrývaly obrázky, veršíky či biblické citáty.
Adventní kalendář následně slaví úspěch po celém světě, avšak jeho úspěch přerušila druhá světová válka, kdy nedostatek papíru a zaměření se na válečnou výrobu tisk adventních kalendářů téměř znemožnila. Po prohře nacistického Německa se však již v prvních letech adventní kalendáře dostávají opět na výsluní v mnoha evropských zemích.
V padesátých a šedesátých letech 20. století se adventní kalendáře začínají objevovat na pultech prodejců většiny evropských států, kdy každý národ si během několika let snadno vytváří vlastní variantu předvánočního kalendáře, který charakterizuje vánoční cítění tradice konkrétní země. Jaké je hlavní poselství adventního kalendáře?
Původním cílem adventního kalendáře je připomenout dětem vánoční událost popisovanou v Bibli a rovněž jim zpříjemnit čekání na vánoční dárky. Avšak adventní kalendář nemá pouze plnit funkci zábavnou – adventní kalendář v sobě přináší i samotné poselství adventního času, tedy doby, kdy se křesťané připravují na Vánoce. Náboženskou podstatou Vánoc je oslava narození Ježíše Krista, kdy tento příběh a okolnosti narození Ježíše jsou často znázorňovány pomocí vánočních betlémů.
Adventní kalendář v sobě skrývá poselství, které bychom vždy měli mít na paměti, a to nejen v souvislosti s Vánoci: Nikoliv náhodou se forma adventních kalendářů ustálila v podobě otevírání okének či dvířek, neboť tyto mají vypovídat rovněž o vnitřní otevřenosti – otevřenosti pro druhé lidi, otevřenost ke konání dobra.
A na konec jednu pověst z Pošumaví. Jeden zámožný sedlák ze Zálezel chodíval pravidelně o Adventu na roráty. Jednou se probudil dříve, koukne na hodiny, ale ty stály, neboť je zapomněl natáhnout. Oblékl se a vyrazil za tmy do malenického kostela. Lucerna v rukou však svítila mizerně, a tak byl rád že doklopýtal na vrch zvaný Čeřenec. Tu uviděl na Velkých lukách nějaká světélka a zaradoval se, že jdou další sousedi. Ale náhle si vzpomněl, že v těch místech jsou bažiny a velice se ulekl. A tu už kolem něj skáčou světélka a vedou ho cestou necestou. U Červeného kříže sklesl a omdlel. Když se probral, byla kolem něj zase jen tma. Nakonec se dotrmácel do Malenic a zaklepal na první okénko. Když vyjeveným sousedům, neboť byly dvě hodiny s půlnoci, vyprávěl, co zažil, nechali jej u sebe, až přišel skutečný čas na mši. Když se vrátil domů, přišlo mu, že je to znamení odchodu z tohoto světa. I odkázal své jmění k malenickému kostelu, pokřesťansku se rozžehnal se světem a za několik dní skonal.
Zdroj: Adolf Daněk, Rukopisná pozůstalost, Muzeum Středního Pootaví Strakonice
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora